DennisMoore komentáře u knih

Finiš se blíží a je to znát. Oproti Fénixovu řádu v Princi dvojí krve slabé místo nenajdete snad ani lupou a při infarktovém finále máte co dělat, abyste se do knihy samou nervozitou nezakousli. J. K. Rowlingová tentokrát vykresluje vztahy mezi hrdiny i padouchy stejně dobře jako jejich bitvy, které si o zfilmování přímo říkaly, co si budeme povídat.

9 06.09.2015

Když člověk čte, jak Harryho terorizuje Dolores Umbridgeová, skoro si říká: "Zlatý Voldemort, dobrák od kosti." Fénixův řád je opět velmi dobrá kniha, ovšem v porovnání s předchozími trochu ztratila tempo (aby ho také neztratila, když má něco 800 stran, čtenář se někdy asi prostě nudit musí) a Harry mi byl trochu nepříjemný, ačkoliv jsem i jeho chápal. Zato Hermiona a Ron mi v této části už dokonale přirostli k srdci.

10 06.09.2015

Další postavy, další příběhy, další senzační kniha, kterou je nejlepší začít číst hned po Vězni z Azkabanu. Proč? Protože ten svět si to zkrátka zaslouží. A vy taky.

7 06.09.2015

Vězeň z Azkabanu je podle mého názoru nejlepší kniha z celé série, která navíc na rozdíl od přece jenom prokouknutelných předchozích dílů dokáže opravdu překvapit i protřelého dospělého čtenáře. Oceňuji, jak plynule J. K. Rowlingová změnila žánr z poměrně pohodové pohádky v napínavou fantasy detektivku.

10 06.09.2015

Děj Tajemné komnaty je velmi podobný Kameni mudrců, nicméně nesouhlasím s lidmi, kteří tvrdí, že je stejný. Kdepak, v Bradavicích už vládne trochu jiná atmosféra, na Harryho se díky tomu, co minule s Hermionou a Ronem dokázali, soustředí ještě větší pozornost a začíná to houstnout. Pomalu, ale jistě. Navíc přibyly některé nové postavy, z nichž především Zlatoslava Lockharta asi nejde nemilovat.

9 06.09.2015

Krásný, tentokrát ještě především dětský příběh, který překypuje nápady a dává fantazii prostor vyřádit se dosyta. Navíc kniha splnila jeden velmi těžký úkol - přilákala ke čtení spoustu dětí, kterým se předtím číst nechtělo, a to je podle mě největší zásluha J. K. Rowlingové.

11 06.09.2015

P. K. H. Š+G neboli Plná Kniha Humoru Šimka a Grossmana. Strašně rád bych sem vypsal své oblíbené citáty z oblíbených povídek, ale pravděpodobně bych kvůli tomu musel opsat celou knihu a nerad bych si takhle před spaním rozhněval nakladatelství Šulc a spol. porušováním autorských práv.

7 28.08.2015

Tak se mi zdá, že tenhle závěrečný díl Sin City Franka Millera bavil víc než dva tři, které mu předcházely. Ne snad že by byly výrazně horší, to ne, ale v Do srdce temnoty Miller zkrátka a dobře řádí jako utržený ze řetězu. A je to jedině dobře, protože kniha je velice pestrá, drsně romantická linka nesmírně poutavá a hlavní hrdina jiný než Dwight, Marv a Hartigan. Halucinogenní plně barevná část patří k tomu nejlepšímu, co Sin City může nabídnout. Obzvlášť když je v ní i Hellboy, že.

3 26.08.2015

Různě dlouhé (respektive různě krátké) povídky ze Sin City, z nichž nejraději mám Tichou noc (úžasný Marv kráčející sněhovou vánicí, navíc téměř beze slov) a Krysy. Všechno je to nějakým způsobem propleteno s dříve vydanými knihami, ovšem užije si i neznalý čtenář. Pokud si Frank Miller za něco zaslouží extra pochvalu, jsou to jeho (často doslova) smrtící pointy.

2 25.08.2015

Nejslabší Sin City? Co do počtu stran rozhodně, jinak ale určitě ne. Naopak bych řekl, že je to nejakčnější a nejtajemnější příběh, protože od začátku je nám jasné, že sledujeme průběh nějakého velmi důmyslného plánu, ovšem nemáme nejmenší ponětí, oč vlastně jde. Dwight a Miho jsou senzačně smrtící dvojice.

24.08.2015

Jediný příběh ze Sin City, který se opravdu ve všem vyrovná fantastickému Drsnýmu sbohem. John Hartigan je až neskutečně živě napsaná postava a během strhujícího příběhu, který se opět nedá přečíst jinak než na jeden zátah, mu palce držíte tak, že musíte dávat pozor, abyste nepoškodili vazbu. A to jeho první setkání po letech s Nancy Callahanovou...

3 23.08.2015

Opravdu velké a opravdu tučné, Frank Miller je borec. Také ve třetím Sin City se něco děje od začátku do konce a nuda je to poslední, co vás může při četbě téhle lahůdky potkat.

1 22.08.2015

Druhé Sin City je úžasná noirovka se skvělými postavami a s jednou pasáží, která jistě ne náhodou odkazuje na o dva roky starší film Základní instinkt. Frank Miller má příběh i kresbu v malíčku (co se kresby týče, tentokrát rozhodně vede první setkání Dwighta a Avy v zakouřeném baru) a všeho je tak akorát na nezapomenutelnou drsnou zábavu.

4 20.08.2015

Drsný sbohem je i podle mého názoru nejlepší díl celého Sin City. Ne snad že by ostatní byly horší, jenže když se Marv rve za správnou věc, tak to hergot stojí za to. I když znám knihu nazpaměť, pokaždé ji čtu stejně rád. Ta část, v níž Marv v lijáku kráčí za Roarkem... To je něco nepřekonatelného.

2 18.08.2015

"Když přišel Štědrý den a Štědrý večer číhal za ním,
Jack zapřáh soby ke svým pěkným rakvičkovým saním."

Můra noční, předvánoční je kouzelná knížka, ovšem její filmová podoba je ještě zábavnější a jaksepatří vyšperkovaná. I tak si nedovolím dát nižší než plné hodnocení.

4 17.08.2015

Že je Tim Burton normální, si pravděpodobně nemyslí nikdo. Kdo by však váhal, ať otevře Ústřičkovu smutnou smrt na libovolné straně. Je to totiž tak skvěle nenormální kniha... Až k zbláznění.

7 15.08.2015

Tak tomu říkám NÁPAD! A pokud ještě neexistuje, moc bych si přál další knihu věnovanou tomu sovětskému Batmanovi, který byl snad ještě lepší než titulní geroj. Potlesk, pane Millar, potlesk.

2 10.08.2015

Původně jsem chtěl Kardinálovi z Kremlu vytknout něco jako přílišnou upovídanost ve druhé polovině, jenže... Jenže... Jenže ona se ta zpropadená kniha pořád četla jedním dechem. Jako už tolikrát znovu žasnu nad tím, jak málo Tom Clancy potřeboval ke stvoření tak živých postav.

2 09.08.2015

Jiří Dienstbier měl velký dar vytvořit živou reportáž, posluchače zasvětit do tématu, vtáhnout do místa dění, opatrně mu sdělit svůj vlastní názor a zároveň ho nechat, ať si udělá svůj vlastní. Velmi zajímavá a inspirativní kniha nejen pro lidi od novinářského řemesla.

1 04.08.2015

Takřka neocenitelný průvodce filmografií Vlasty Buriana - včetně té němé. Je zajímavé číst dobové recenze snímků, porovnávat je s názorem Karla Čáslavského, který se do děl, jež jsou pro řadu lidí nedotknutelné, nebojí i pořádně rýpnout, a pak je ještě konfrontovat se svým vlastním pocitem. Já se s většinou výtek shoduji - s výjimkou těch k mému milovanému filmu Ulice zpívá. Z obrazového doprovodu mě kromě fotografií ve skvělé kvalitě zaujaly také překrásné malované plakáty.

1 04.08.2015