Je to už několik (hodně) let, kdy jsem hltal Zaklínače, ale tahle kniha mi dokonale připomněla, jaké to tehdy bylo. Andrzej Sapkowski podle všeho neztratil nic ze svého vypravěčského umu, jakkoliv nerudný a pravděpodobně dost nesnesitelný člověk to doopravdy je, a Rozcestí krkavců je velká paráda. A ty krásné ilustrace!
Kdo zná Tonyho Sandovala, ví, že slova jako "podivné", "ujeté" nebo "ufff" lze v souvislosti s jeho tvorbou používat bez jakýchkoliv obav, ovšem nikdy nebudou stačit. No a Joann Sfar, s nímž na téhle parádě spolupracoval, na tom bude nejspíš zrovna tak. Paříž patří drakům je na první pohled vtipná hříčka, ve které se nikdo s nikým a s ničím nemaže. Ovšem na druhý, třetí a další pohled je to krásný příběh se srdcem jako zvon Emmanuel z Notre-Dame. Nádherně pohádkově vyprávěný, neméně nádherně nakreslený. A je v něm fakt spousta draků!
Obzvlášť pokud máte rádi Tolkiena, a tím nutně nemyslím jen Pána prstenů, ale prostě J. R. R., měli byste si Kostky přečíst. Víc neprozradím. Jsem tím světem, který je zároveň známý i nový, nadšený. A nemůžu se dočkat druhého dílu.
Bartosz Sztybor. Místo komentářů ke komiksům, které napsal, bych už vážně psát jen jeho jméno, aby bylo jasné, proč se mi tak líbily. Tenhle Zaklínač má všechno, co chcete, ať už fandíte knihám, nebo hře, na jejíž datadisk O víně a krvi navazuje. Melancholický příběh se zajímavou zápletkou, Geralta a Yennefer, nějaké ty vtipy, sprostého trpaslíka, proradné mágy, elfy, křivdy, prokletí... Znáte to. Dokonalost.
Kdyby se mě někdo zeptal, proč mám tolik rád Mika Mignolu, a kdyby neměl půl dne času na poslouchání mých chvalozpěvů, doporučím mu spíš než jakéhokoliv Hellboye a spol. právě Neuvěřitelného Šroubohlava. Tady je totiž naprosto vše, co dělá Mignolu Mignolou. Hravá představivost, horor i pohádka, černý humor, povídky jsou do sebe i hezky propletené a každá se odehrává v uvěřitelném světě, o němž byste chtěli rozhodně vědět víc. Díky Mignolovu vypravěčskému umu, který podporuje jeho vlastní kresba a samozřejmě barvy Davea Stewarta, byste tam rádi ještě chvíli pobyli bez ohledu na to všechno, co by se vám mohlo stát.
Oproti předchozímu dílu jsem si tenhle opravdu užil. Možná pomohlo i členění do kratších příběhů, možná paradoxně i to, že minulá kniha nebyla bůhvíjak strhující. Každopádně Abe je chlapík a jeho opětovné setkání s Ú.P.V.O. stálo za to.
Abeově sérii nemůžu vytknout její chladnou, melancholickou a tichou atmosféru, protože to k ní samozřejmě patří, takový je sám Abe a zjevně také jeho osud a je dobře, že se tím jeho knihy tak odlišují od ostatních počinů z Mignolovy dílny. S kolegou memphiszem souhlasím, ovšem s tím rozdílem, že se mi více líbil první, kratší příběh, zatímco ten druhý byl snad až nezáživný a chyběl mu pořádný závěr.
Miluji tu rozmáchlost Mignolova vesmíru, kterou právě řada Ú.P.V.O. tak skvěle ukazuje. Náš svět prodělal (ne)uvěřitelnou proměnu a už tak docela naším světem není, patří netvorům a těm, kteří se jim odváží postavit, ať už je to čím dál zajímavější Johann, ředitel Ničajko nebo voják Howards, který už také není obyčejným vojákem. V budoucnu si s ním i s celým Úřadem určitě ještě užijeme.
Mám takový dojem, že kdyby v knize nějakou nešťastnou náhodou za přečtení stál jen závěrečný Odpovídající, dal bych jí 100% hodnocení tak jako tak. Myslím si, že je to jedna z nejlepších, naprosto nejkrásnějších Kingových povídek, nejspíš proto, že je, o čem je, že Kingovi je tolik let, kolik mu je, a že se s tím očividně sám potřebuje srovnat. Nádhera. Čím temnější, tím lepší ale kromě ní nabízí spoustu dalších příběhů, a s výjimkou tak trochu utahané Noční můry Dannyho Coughlina je můžu doporučit úplně všechny. Ať už jsou to krátké hříčky typu Laurie, kterou jsme už znali, nebo Chřestýši, náladou ne nepodobní právě Odpovídajícímu. Díky za to, pane Kingu!
Už roky víme, jak skvěle si dokáže Mike Mignola poradit s folklórem všeho druhu, přičemž obzvlášť lákavé jsou jeho výlety do slovanské mytologie. V Kostějovi Nesmrtelném to asi poprvé není jen návštěva na skok, ale dlouhodobý pobyt v magické říši ruských "pohádek", a ten pobyt samozřejmě stojí za to. Mignola je věrný atmosféře, jakou si s těmito příběhy spojujeme, ale zároveň nepřestává být Mignolou... Aby také ano, když Kostěj celý příběh vypráví Hellboyovi u kořalky. V pekle. Úžasná záležitost, myslím, že vhodná i pro nováčky. A krásně nakreslená spolehlivým Benem Stenbeckem.
Opravdu kouzelný příběh, jedna z těch na první pohled pohádek, které toho ale nakonec řeknou mnohem víc a jejichž poselství je ještě hlubší než že dobro a láska vítězí. Krásná kresba!
Přinejmenším pokud jde o druhý svazek Předků je svět ještě v pořádku. Jeff Lemire žene příběh před silou hyperpohonu, postavy, které nám minule představil, nešetří, a jak je jeho zvykem, dějí se věci, které jsme čekali i které jsme nečekali. A ta kresba/malba Dustina Nguyena... Nádhera! Myslím, že jsem právě dočetl jedno z nejlepších komiksových sci-fi.
Někdy je to naštěstí tak jednoduché. Pouštíte se do životopisu Bedřicha Smetany od Pavla Kosatíka a čekáte, že bude skvělý, a on opravdu skvělý je. Díky!
"Vrták je fakt kruťák" a Jeff Lemire je fakt pašák. Zatímco (nejen) hollywoodští scenáristé tápou a za originální námět by se upsali ďáblu, on tahá z rukávu jeden příběh za druhým a opakovat se snad neumí, natož aby nudil. Předci jsou zjevně další takový jeho kousek, ovšem tentokrát ve spoustě ohledů jiný. Opět tu máme uvěřitelné postavy v bezvýchodných situacích, opět se dějí věci, které působí nesmírně originálně, ale zároveň je to i akční sci-fi zábava plná ničení planet, přestřelek, soubojů... Po pár stranách si vás - i díky úžasné kresbě - omotá kolem prstu. A to je teprve první svazek!
Ano, ano, ano, prosím! Pokud máme dostávat další příběhy z mnohovesmírů, ať jsou takhle kvalitní. Ať nepřetékají zbytečnými nápady, které nedávají moc smysl a slouží hlavně pro pobavení, ale ať jsou chytré, nechybí jim srdce, dovedou pobavit, překvapit i nefalšovaně dojmout.
Pokud to už dávno nedělá, měl by se Andrzej Sapkowski mít na pozoru obzvlášť teď, když se oficiálně očekává jeho nová zaklínačská kniha. Bartosz Sztybor mu totiž každým dalším komiksem nasazuje laťku výš a výš. Nedovedu si představit, že by se jeho chytré scénáře plné morálních dilemat o lidství a nelidství někomu nelíbily, navíc když je píše s takovou lehkostí, dokáže je tu a tam odlehčit nějakým suchým vtipem a přitom působí pořád svěže a originálně. Zeptejte se mě na nového autora, který mi v poslední době dělá největší radost, a bude to určitě Sztybor s jeho Zaklínačem a Cyberpunkem.
Ony ty mnohovesmíry opravdu nemusí být jen aktuálně populární lákadlo, ale mohou mít i smysl, přinášet zábavné a překvapivé situace... Když se to s nimi umí. Skottie Young patří k těm, kterým to jde, a ačkoliv Gerdiny krvelačné skopičiny v Pohádkově na rozdíl od Marvelu, DC a dalších nesvazují žádná přísná pravidla, neurval se z řetězu tak, jak by mohl, a pořád očividně dobře ví, co dělá. Zelenovlasé hrdince zatápí, jak může, ale měl by se mít na pozoru - Gerda je totiž všude.
Další precizní příběh Cullena Bunna, opět v úžasném grafickém kabátu, tentokrát ušitém Jonasem Scharfem. Bazilišek je jedna z těch knih, které sice ke konci naberou takové obrátky, že jim málem nestačíte, ale nechcete se vracet v ději nazpět, chcete jenom číst dál. Víte totiž, že až dočtete, budete brzy chtít číst znovu od začátku.
Tentokrát se s kolegy neshodujeme, protože já si naopak myslím, že tohle je zatím nejlepší kniha s Abem v hlavní roli. Proměna, kterou prošel, ho ještě více vzdálila lidem, ale o to lidštější jeho příběh je. Obzvlášť první část je vážně silná a jestli někomu (taky) vžene slzy do očí, nebudu se divit.
