denisa7430
komentáře u knih
Nemůžu jinak, než dát plný počet. Příběh mě bavil, styl vyprávění dokonalý, překlad velmi povedený, a nejvíc mě dostal autorův doslov.
Líbilo se mi autorovo využití černého humoru, místy až drsné ironie a rozhodně tomu nechyběl ostrovtip. Za mě je toto jeho nejpovedenější zpověď vysokého hodnostáře SS. A rozhodně jsem zvědavá, jakého dalšího si vezme na paškál příště! Těším se moc.
Zpověď puberťačky, co se díky "milující" mamince na prahu dospělosti ocitla v pekle. Drsný příběh. Hvězdičku v hodnocení strhávám pouze a jen pro ten utnutý konec, ve kterém mi chybělo hodně nezodpovězených otázek. Jinak velmi doporučuji.
Další z překrásných příběhů Miriam Bláhové, v němž nechybí láska, ale ani napětí. Tentokrát jsem u některých scén zůstala napnutá jako kšandy. Líbí se mi všechny autorčiny romány, ale tohle je topovka psaná srdcem!
Masakr. Příšerné čtení, z kterého mi bylo fyzicky zle.
Spravedlnost nikde, lidé slepí a hluší.
Za den přečteno.
Text mi přišel divný, kostrbatý. Možná je chyba v překladu a ne v autorce, netuším. Některé části mi nedávaly smysl, byly divně sestavené, občas zazněly reakce, které se k situaci vůbec nehodily. Hlavní hrdinka mi od začátku nesedla svou povahou.
Ale jinak se jedná o zajímavý námět. Přečíst se to dalo.
Asi nejsilnější série, co jsem kdy četla.
Vůbec mi nevadila absence interpunkce atd., protože ten příběh je TAK ZATRACENĚ EXCELENTNÍ, skvěle napsaný, procítěný, surový, bolavý, deprimující.
Před autorkou klobouk dolů.
GENIÁLNÍ TRILOGIE A GENIÁLNÍ BYL I CELÝ JEHO ZÁVĚR.
Na románech Aleny Mornštajnové miluji nejvíc hloubku, citlivost a čtivost každého příběhu. Tento ukazuje, že nakonec žijeme pouze takovým způsobem, jaký si sami necháme líbit. Moc mě potěšilo zdůraznění chvíle, kdy se z beznaděje rodí nové poznání a radost. V tom je autorka jedinečná....
V románu se vyskytly části, které mě doslova pohltily, zejména se to týkalo popisů pitevních procesů, jež tedy ne každému čtenáři mohou dělat dobře na žaludek, ale nevyhnula jsem se bohužel ani scénám, které už mi přišly dosti přitažené za vlasy. Nicméně se příběh četl svižně a bonusem pro mne byla i některá historická fakta, kterých se autor pevně držel.
Knize nechybí ostrovtip, ale zároveň řeší obrovská životní dilemata. Je psaná svižným tempem, které čtenáře nenechá vydechnout. Je to něžné vyprávění o silných rodinných poutech, pravé a nespoutané lásce, a o to větších ztrátách. O boji o svou uměleckou duši. Silný a emotivní román s nesmírnou výpovědní hodnotou pro ty, co se v životě někdy někde z nějakého nepříjemného důvodu, následkem zármutku ztratili a myslí si, že není cesty zpět. Ale ona je. Vždy a ze všeho. I z té nejhůře představitelné bolesti, kterou nám osud přichystá. Každá rána nás totiž při jejím pochopení zocelí a utváří pevné charaktery.
Bylo to napínavé čtení, takové, kdy si něco myslíte, ale s každou kapitolou se váš úsudek bortí na padrť. Annabel nepatřila mezi hrdinky, které by mi přirostly k srdci, ale rozhodně se nenacházela v záviděníhodné situaci. Konečné vyústění bylo wow, i když pár trhlinek bylo evidentních, avšak celkově je příběh skvělý a já jej můžu vřele doporučit.
Nádherná, jedinečná, bolavá, krásná, dechberoucí... Kniha, která ve vás rozjitří veškeré možné emoce.
Některé pravdy jsou neměnné, a tak bolestivé, že o nich raději mlčíme, nebo se je bojíme přiznat. To, že žijete v tzv. civilizované zemi z vás ještě nedělá civilizovaného člověka!
Uuuu, tohle bylo set sakra dobré. O Mengelem toho mám načteno dost, ale nechat si o jeho zrůdnostech a myšlenkách vyprávět jeho osobou, byl šílený, ale skvělý nápad. Mrazilo mě v zádech po celou dobu čtení.
Příběh dvou mladých lidí z naprosto rozdílných světů, kdy jeden stojí na straně nevinných obětí války a druhý je přisluhovačem zla.
„Proč jen se dějiny opakují? Proč je člověk nepoučitelný? Z hlouposti? Z nechuti? Z lenosti? Či snad proto, že původ vlastních omylů, vlastní neschopnosti a nevědomosti je snadnější, pohodlnější hledat jinde?“ – citace z knihy, str. 46 –
Perfektní kniha! Napínavá, vtipná, ale pod povrchem i hloubavá. Doporučuji.
Autorka dokázala přesvědčivě zobrazit to, co se hlavní ženské postavě děje uvnitř hlavy, i to, s jakými pocity a nesnázemi se musí denodenně potýkat její manžel. Nejednou jsem se přistihla s pusou dokořán, s myslí plnou šílených myšlenek a touhou odprosit všemohoucího, aby už konečně přestal mučit ty, kteří si to vůbec nezaslouží.
„Čím to, že sladké okamžiky lidského života jsou tak snadno zatlačeny vahou bolestných vzpomínek nesmazatelně vrytých do zborceného srdce?“
Tuhle knihu, a jí podobné, by si měl přečíst každý, kdo má neustálou potřebu si na něco stěžovat. Měl by si to přečíst každý teenager, ať si uvědomí, v jak bohaté společnosti si tu žijeme a že nemít nejnovější iPhone fakt neznamená konec světa.
Kniha „Můj život v Severní Koreji“ je doslova nabušená intenzivními emocemi – od poměrně úsměvných situací, až po úplné zhroucení lidského ducha, z kterého se mi chtělo akorát tak brečet.
Neskutečně čtivé, a to podotýkám, že tento typ literatury nevyhledávám. Pro mne byl zážitek ze „Stezky Nadaných“ milionkrát silnější než z nějakého „Čtvrtého křídla“, u kterého jsem zívala nudou.
„Válka je zrůda a dělá z lidí bestie, všude a mezi všemi národy.“