danazeskolky komentáře u knih

Já jsem měla příležitost číst knihu z r. 1945, kterou překrásně ilustroval František Malý. Nevím, jestli knihu z r. 1979 ilustroval někdo jiný (níže je zmiňována ilustrátorka), každopádně já exorcistu volat nehodlám ;-) Úplně jsem se do knihy zamilovala. Nádherné poetické verše...
"Kdopak mi poradí,
k čemu je to krásné kapradí?
Jak po žebříku lezou po něm víly,
menší než malíček,
tak zčerstva, div že neztratí
s temene čepeček svůj bílý.
A je to můstek pro motýly,
kteří se učí létati."
Svou jednoduchostí a přímočarostí, které však v sobě skrývají velkou hloubku, mi to připomíná některé staré čínské básníky.

4 26.04.2023

Těžko lze očekávat veselé čtení. Nečetlo se mi úplně lehce, jednak kvůli stylu psaní a jednak kvůli syrovému svědectví těch nejhorších činů. Ostrý protiklad Anděla smrti a Anděla života, z toho až mrazilo. A tím vším prosvítala nezištná laskavost a obětavost Mámy. Málokdo by uměl odpustit a necítit nenávist... Až nadpozemsky silná žena to byla.

14 10.04.2023

Mnoho pochvalných komentářů, asi netřeba více doporučovat ;-) Přesto se chci podělit o své úvahy. Zajímalo by mě, zda Ester neměla někdy nějaké depresivní stavy, vždyť to, co se jí v útlém dětství stalo, muselo zůstat někde v podvědomí. I když si nic nepamatovala. Náhody zde hrály obrovskou roli: nejdříve umístění dítěte s falešnými doklady právě do Lidic a pak úmysl osvojit si nějakou "vhodnou" holčičku a vybrat mezi těmi, jejichž osud byl už zpečetěn. Naštěstí je na světě láska, kterou nezajímá původ a barva kůže...

16 08.03.2023

Krásná obálka, anotace a skromný počet stran - to vše způsobilo, že jsem po knize sáhla a za dva dny přečetla (s přestávkami). Emočně silné, netroufám si říct, jestli převládají pozitivní myšlenky nad negativními, dobré výchovné metody nad těmi devastujícími. Bylo mi líto malého kluka, ale někdy je pro život opravdu dobře být otužilý a mít zkušenost s traumaty. Jen to ponižování a zesměšňování mi vadí. Lásky tam bylo hodně, škoda, že uvědomění přišlo až tak pozdě... Vlastně by to nebylo pozdě, nebýt... (ale to už by byl spoiler)

10 13.02.2023

Možná je to tím, že se před rokem narodila má vnučka s DS, aniž by to někdo dopředu tušil (pár takových případů neodhalí ani moderní ultrazvuk). Možná se mě tato kniha dotkla proto s větší intenzitou... Ale myslím si, že její síla je prostě v té upřímnosti a pravdivosti bez ohledu na to, jestli ji čte člověk s vlastní zkušeností s DS. Něco tak dojemného jsem dlouho nečetla. Smutné a přitom plné naděje a lásky. Děkuji. Aně, Davidovi, jejich úžasné mámě...

4 28.01.2023

Bavilo mě to. Pravda, zpočátku jsem se trochu zarazila, té erotiky tam bylo na rozjezd docela dost. Ne, že bych byla puritán, jen mi to přišlo rychlé, nevěděla jsem nic o těch dvou, tak to kolem mě vyšumělo úplně naprázdno. Pak už se mi děj začal dostávat víc pod kůži. Bylo to poměrně smutné čtení, ale rozhodně nechyběla naděje a vůle postavit se osudu. Popsané Martinovy úzkosti působily opravdu věrohodně. A nechci se ani vžívat do pocitu Veroniky, když jí nebylo dovoleno (spoiler) projevovat lásku k synovi. Na prvotinu fakt dobrý. Ale možná že film by byl víc propracovaný.

7 29.12.2022

"Co lze? křičí Miguel a vrhá věty jako blesky. - Lze se stát pokojným občánkem v noční čepici, který ctí a zachovává moudré i pitomé zákony této země, který v tichu plodí děti, který se plíží ne životem, ale kolem života jako zpráskaný pes a dbá jen o své trávení a o to, aby jeho spoluobčané viděli jeho okatě vystavovanou zbožnost a nespatřili pod maskou jeho ubožácké hříšky? To lze! Lze se utopit v prostřednosti a v prašivé všednosti. Co nám zbývá, nám pyšným nebo zakrslým dědicům dávné slávy? Mohu jet dnes dobývat Svaté země a..."
"Ještě nevím sám. Jen jedno vím, že v tom musí být závratný pohyb. Jít, utíkat, letět bez ustání, bez oddechu přes hory a doly, jen nezůstat stát, protože zastavit se, to je smrt."
Je to už hodně dávno, co jsem knihu četla, tenkrát mě úplně oslnila. Vypsala jsem si z ní mnoho citací. Asi to bylo tím, že jsem se také hledala. Asi by bylo zajímavé přečíst ji v dnešní době a s odstupem času. Třeba na to jednou dojde...

7 21.11.2022

Snové obrazy z dětství... Mít v pravou chvíli k dispozici pastelky a skicák a poblíž člověka, který má srdce. Možná by se zachránilo mnoho mimozemšťanů. Jenže nežijeme v pohádce, bohužel. Krásná kniha, díky.

16 21.11.2022

Páni! Nejdřív jsem si říkala "jo, podobnou myšlenku už jsem v nějaké knize četla (tuším, že od Richarda Bacha)", ale nabralo to trochu jiný směr a na síle a já se těšila na každou další kapitolu. Tušila jsem, jak to dopadne, ale ten "prožitek" byl důležitý. Asi to neosloví každého, ale za mě naprosto skvělé. A od kapitoly s malou Molly už jsem se neubránila slzám. Měla jsem pocit, že jsem nějakou částí své duše přímo s Norou. Díky za tu naději.

18 04.11.2022

Kdo byl na dovolené na Krétě a zajel i na ostrov Spinalonga, ten mohl dostat od turistického průvodce tip na přečtení této knihy. Stejně tak i já. Jinak bych se k ní asi nedostala. Rozhodně nelituji. O malomocenství jsem vlastně nevěděla vůbec nic, jen to, že tato nemoc existuje (naštěstí dnes už je léčitelná). Vůbec si neumím představit to zoufalství, když oddělili členy rodiny... Literárně mě to však neuchvátilo jako jiné knihy, proto o jednu * méně.

6 04.11.2022

Líbilo se mi, ale přišlo mi to víc pro chytré větší děti. Není to na škodu, jen si to potřebuji definovat ;-) Pro dospělé bych tam potřebovala víc propracovat příběh Šaši a jejího otce. I samotný život knihonoše a jeho přítele bych také ráda znala víc do hloubky. Jinak to byla milá knížka.

12 06.10.2022

Připomnělo mi to období mého dospívání, když jsem si sedala tajně před mámino velké zrcadlo a dívala se za něj... Pak jsem "té druhé" psala dopisy. Je to velmi zvláštní pocit, díky přečtení knihy jsem si na ty snové okamžiky vzpomněla, jako by to bylo včera.

10 14.09.2022

Ještě nemám dočteno, ale už teď hodnotím, protože je to výjimečná kniha. Upřímně se bavím. A to jsem původně kupovala pro syna ;-)

4 07.09.2022

Komentáře níže jsou hodně výstižné. Každému se líbit nemusí, je svým způsobem zvláštní a provokativní. Zpočátku se to trochu vleklo, ale asi to byl záměr. Vy, co máte rádi pomalé odhalování minulosti, si to prostě přečtěte, stojí to za to.

12 22.08.2022

Autorku mám ráda, teď jsem si cíleně knihu vybrala kvůli cestě na Krétu. A mohu říci, že jsem víc než ráda. Jak už mnozí napsali, je to kniha spíš pro střední až starší věk. Možná ani tak nejde o věk jako o tu zkušenost s rozdílným světem dcer a matek. Bavila jsem se náramně, bylo mi líto střídavě všech, fandila jsem jim a občas jsem chtěla trochu oddechu, aby už nikam nejezdily a chvíli vegetily. Stejně by to dlouho nevydržely :-) Cesta se mi líbila, nepřišlo mi to nějak přehnaně filozofické. Nebude nějaké pokračování?

7 22.08.2022

Věděla jsem, do čeho jdu. Kamarádka mi řekla: zvláštní. Jiná známá: to si musíš přečíst! Čítávala jsem poezii, ještě občas něco málo k sobě pustím... Toto je jako báseň a je zbytečné se ptát: Co tím básník chtěl říci? Řekl(a) vše o svých pocitech a navíc krásnými neotřelými slovními spojeními. Zůstanou ve mně barevné obrazy. Ale přiznávám, že jsem na konci čekala něco rozuzlujícího, navazujícího na prastarou Ninu, důvod, proč jsou zuby porcelánové... Asi to není důležité.

14 29.07.2022

Ach! Vidím loď plující bažinou... a smutně se usmívám. Víc napsat teď nedokážu... Díky.

23 05.07.2022

Nevadil mi depresivní obsah, ale vzhledem k tomu, že si ani po krátké době od přečtení nevybavuji detaily, musím konstatovat, že obálka je hezčí než obsah. Měla jsem trochu problém s komunikací mezi dcerou a matkou. Ale přečíst se to dá.

4 15.06.2022

Knihu jsem si nejdříve půjčila, že by mohla být zajímavá, ale pak jsem nějak ztratila odvahu se do ságy z úplně jiné kultury pustit. Později mi ji kamarádka vychválila, tak jsem tomu dala další šanci. Rozhodně nelituji. Není třeba se bát korejských a japonských jmen, děj hezky srozumitelně plyne. Určitě velký bonus je seznámení s korejskou kulturou a osvětlení, jak to v dějinách vlastně bylo (myslím vztahy mezi Japonci a Korejci). Některé osobní příběhy byly víc zajímavé, jiné méně, někdy mi chyběly informace o dalších osudech. Trochu jsem se nudila ve 2. třetině, přišlo mi to takové ploché, ale pak se to zase víc rozjelo. Asi si to vůbec neumíme představit, jaké to je být cizincem v rodné zemi... Knihu určitě doporučuji k přečtení.

4 15.06.2022

Fakt jsem netušila, do čeho jdu. A vlastně jsem našla malý poklad. Nádherně vykreslená atmosféra, byla jsem tam s nimi. Smutné, ale krásné.