dagmar7365 komentáře u knih

Kdo je introvert, ten se v knize najde. A kdo není, tomu kniha pomůže pochpit, jaké to je být introvertem. Krásně graficky zpracovaná.

7 21.01.2022

Výborně udělaná kniha. Kromě toho, že čtenáře seznámí se životem Milady Horákové (včetně různých zajímavostí), tak jednotlivé události zasazuje do historického kontextu, stručně vysvětluje co a jak se dělo, kdo měl vliv atd. Závěrečné stručné medailonky osobností vše pěkně doplňují.
Jelikož se jedná o komiks, nemohu nezmínit perfektní grafické zpracování! Kresba, volba barev, fontu, množství textu...vše se skvěle doplňuje a vytváří dokonalý celek!

7 12.12.2021

První kniha od Jana Štiftra, kterou jsem přečetla a řadím si jej na seznam oblíbených autorů. Rozhdně umí psát! Výborně se to četlo, příběh zajímavý, moc se mi líbil ten kontrast prolínání idylických 20. let z prostředí budějovické smetánky a nevěstinců s obdobím nástupu komunistů po válce a znárodňováním. Kapitolka na závěr to vše krásně završila. Některé křivdy zůstanou zasety hodně hluboko a nedají lidem spát...Moc příjemné čtení!

7 27.12.2020

Prvním varováním mi byl už rozsah knihy a to, jak brzy vyšla po předvánočním hitu Chirurg. A bohužel mé obavy se naplnily. Rozhodně nesdílím to všeobecné nadšení, které kniha sklízí na sociálních sítích. Téma závažné, dobře rozpracované, pohled dcery a matky výborný nápad, ale to je vše. Jak už tady bylo několikrát zmíněno, tak kniha působí nedotaženým dojmem, chybí tomu větší hloubka, vysvětlení proč je rodina tak "divná", proč ji matka nenávidí - bylo to skoro až pohádkové rozdělení dcer na oblíbenou a nenáviděnou. Příběh je čtivý, ale nemohu říct, že by mi byl potěšením, nebo mě obohatil nějak jinak. Vlastně mi po něm zůstal jen smutný pocit, a to mi přijde na knihu málo. To si mohu přečíst černou kroniku nebo bulvární zprávy.

7 18.03.2020

Velká očekávání přináší velká zklamání a tak je to i v případě nové knihy Aleny Mornštajnové. Knih o rodinných tajemstvích, lžích a pošramocených vztazích, kdy nic není tak jednoduché, jak se to na první pohled zdá, bylo napsáno spousta. Nové téma tedy Alena Mornštajnová nepřináší, což ničemu vadit nemusí. Problémem se stává, pokud není ani zabaleno do atraktivního kabátku, nějak zajímavě zpracováno, před tím než je předloženo čtenáři.
A tady nový román značně pokulhává.
Kniha je psána z pohledu otce a dcery. Kapitoly se střídají, přičemž dcera vypráví v ich formě, o otci je vyprávěno v er formě. První věc, která mě rušila.
Děj začíná vyprávěním dcery, když jí bylo 13 let, popisuje dům a jejich soužití a jazyk a forma skvěle kopírují vypravěčský styl 13 letého děvčete. Bohužel, dcera roste, ale styl se nemění. A to je druhý kámen úrazu.
Celá kniha na mě působí dojmem, jako by autorku honil čas a musela práci odevzdat do nedělního večera, přičemž psát začala v sobotu ráno (obrazně řečeno, věřím, že ji psala mnohem déle). Jazyk a styl psaní ničím nevybočují nad běžný standard spisovatelky románů pro ženy, občas mám pocit, že nesedí "počty" (Podle děje otci musí být alespoň 80 let, v textu se píše "ve svých více než sedmdesáti letech"), ke konci vysloveně s vyprávěním chvátá. Na začátku věnovala dětství Svatopluka spoustu stran, rozehrála zajímavé situace, připravila si scénu, kterou ale z mého pohledu nevyužila. Na konci pospíchá a jen tak stručně shrnuje děj. V rámci jedné kapitoly skáče z minulosti do přítomnosti. (SPOILER) V jednom odstavci Svatopluka opustí Běla uprostřed parného léta, v druhém se z toho hroutí a uléhá pod ohromnou únavou na postel, aby o 7 řádků níže již seděl na lavičce a bylo jaro o 5-6 let později (v textu to není zmíněno, odhaduji podle událostí). Čtyři odstavce z pěti po sobě jdoucích začínají slovem "Svatopluk..." atd. To už jsou možná hnidopišské drobnosti, které ale bohužel celkový dojem velmi kazí. A tady možná padá část viny na práci odpovědné redaktorky. Kdyby odvedla lepší práci, nemuselo z toho vzejít dílo, které neurazí, ale ani nenadchne.

7 12.05.2019

Geniální přítelkyně mě opět chytla a nepustila, dokud jsem ji nedočetla. Nepamatuji si, že by kdy jeden z hlavních knižních hrdinů dokázal ve mně vzbudit tolik protichůdných emocí. V první polovině knihy (a stejně tak i v prvním díle) mi byla Lila svým chováním až odporná, takové rozmazlené děcko, které svým trucem zničí vše kolem sebe. V druhé polovině se emoce otočily a jsem velmi zvědavá, kam nás Elena Ferrante v příběhu dál zavede. I v druhém díle tetralogie potvrdila, že umí psát poutavě, zajímavě a neotřele.

7 23.02.2018

Pískový vrch je zcela jedinečná kniha. Joanna Bator má velký dar pro práci s jazykem, a to co dokáže vyjádřit na papíře je neskutečné, její slovní formulace a obraty byly velmi originální a hlavně velmi přesné. Jako by děj a postavy spíše malovala než psala, tu přimalovala na Pískový vrch více lila, tady oblohu více začernila, k tomu zvědavou sousedku postávající před domem...postupně se celý obrázek skládal a doplňoval. Kniha je jeden tok textu, který neulehčuje čtení, občas jsem musela doslova knihu odložit a odpočinout si od ní. Od počátku je zřejmé, že půjde o velké rodinné tajemství, které je nakonec odhaleno. Spousta postav přichází, některé zůstávají na stálo, některé se jen ukáží, aby se vrátily na scénu později a některé zase zmizí. Ale každá má své místo, včetně drobných předmětů jako je prstýnek se zeleným kamínekm.
Jelikož jsem vyrůstala v době komunismu, často jsem při čtení zažívala AHA momenty, protože "ano, ano, přesně tak to bylo i u nás". Tak to ale nemají všichni, a tak by mě zajímalo, jak knihu hodnotí mladší čtenáři, kteří dobu komunismu nezažili. Jsou pro ně náznaky v textu dostatečným vodítkem, aby si domysleli, co tím chtěla autorka říci?

7 15.09.2017

Velmi silný příběh, který bude ve mně ještě dlouze doznívat. S jeho hrdinkami se loučím jen velmi nerada a chtěla bych vědět, co bylo dál, chtěla bych položit Marii spoustu otázek, ale vím, že by mi stejně neodpověděla. Kolik žen prožilo takový těžký osud, a přitom zůstaly stát s hlavou vzpřímenou? Je velmi "in" kritizovat nynější společnost, jak míří do záhuby, ale já si myslím, že se nám vlastně žije tuze krásně.

7 14.07.2017

Jaroslav Rudiš je chodící reklama na cestování po železnici. Důkazem budiž, že již při čtení Návodu k použití železnice jsem začala studovat v jízdních řádech, jak moc je dostupná ta která trať a prodloužený víkend vlakem je již naplánován. Takže Návod splnil účel, po stránce literární jsem si užila více jiné jeho knihy, ale i tak to bylo fajn čtení.

6 14.02.2024

Vřeteno osudu mě polapilo a nepustilo. Velmi čtivě napsaný románový životopis. Národní obrození pro mě dostalo úplně jiný rozměr a opravila jsem si školou a nudnými výklady dost pokřivený pohled na řadu osobností NO. Myslím si, že K. J. Erben si takové dílo zasloužil, protože jeho obraz je redukovaný na sběratele pohádek a přitom za ním je tolik práce. A ještě jeden dojem mám z této knihy - ohromnou chuť přečíst si Kytici. Věřím, že si z ní odnesu úplně jiný dojem než před maturitou.

6 21.09.2023

Knihy bez přímé řeči bývají občas hodně těžké na čtení, to se ovšem netýká Kodaňské trilogie. Tove Ditlevsen je natolik zdatná vypravěčka, že jsem hltala stránku za stránkou a poslední část trilogie Závislost, to je skutečně jízda. Místy mě kniha upomínala na Geniální přítelkyně Eleny Ferrante, jen tentokrát se příběh odehrával v meziválečné Kodani, kde se ale chudákům žilo stejně těžce a Tove prožívala své vlastní touhy, sny, výhry a prohry.

6 02.01.2023

To bylo tak příjemné čtení! Laskavé, humorné, smutné i važné, spousta zajímavých myšlenek a slovních obratů, velké potěšení odpočinout si u takové knihy.
Miika Nousiainen ukazuje, že severští autoři umí psát nejen drsné detektivky, ale také neobyčejné příběhy o obyčejném životě.

6 19.11.2022

Přijemné čtení. Střípek historie z viktoriánské Anglie podaný krásným jazykem, kdy i kuchařský recept se stává poezií. O Elize Actonové jsme nikdy neslyšela a jsme moc ráda, že jsem se s ní seznámila. Asi to byla pozoruhodná žena. Stejně jako její kuchařské umění. Na knize by mělo být varování: "Nečíst s prázdným žaludkem a prázdnou lednicí!"
Oceňuji i překlad Markéty Polochové, který přispěl k příjemnému požitku ze čtení.

6 15.11.2022

Z první poloviny jsem byla nadšená. Příběh mě polapil a odmítal pustit. Zaujalo mě to prolínaní různých rovin, vzbudilo mou zvědavost, jako člověka, který má blízko ke vzdělávání v ČR, mě hodně bavila i ta věrná realita a nekončící boj s větrnými mlýny. Ale ve druhé půlce jakoby vypravěčce došel dech. Rozbory literárních děl a postřehy studentů byly pořád výborné (opravdu existují tak sečtělé a přemýšlející třídy?), ale ten samotný příběh Terezy a jejího okolí sklouznul do vyjetých kolejí a už se jen vezl do cíle. Což není nutně špatně, jen jsem měla větší očekávání. Poctivých by bylo asi 3,5.

6 29.09.2022

Tak to bylo velmi příjemné čtení na jedno odpoledne. Jednotlivé povídky byly velmi různorodé a současně měly pevně danou spojovací linku. A ta poslední to jen hezky podtrhla! Skvělý nápad. Plusem je i grafické zpracování a ilustrace, které vše hezky doplnily.

6 06.09.2022

Číst Poslední léto ve městě v 35 stupňovém horku dodalo čtení ten správný prožitek. Jak jsem se společně s Leem protloukala rozpáleným Římem, cítila jsem to na vlastní kůži. Pravda, nepopíjela jsem u toho tolik alkoholu, takže některé prožitky jsem si musela jen představit...ale přesto, velmi sugestivně napsaná kniha, ten pocit totálního zmaru, konce, nechuti a nadbytečnosti byl úplně hmatatelný.

6 05.07.2022

S Kodaňskou Písní písní to u mě bylo trochu složitější. Kniha mě svým zajímavým začátkem a velmi kreativním jazykem zaujala hned. Byla jsem plna očekávání, co z toho bude...jenže ono se pak nic moc nedělo. Přibývaly další postavy a zápletky, ale nějaká ucelená dějová linka mi chyběla. Kladla jsem si otázku, kam vlastně směřuje. Ale vydržela jsem a cca od 150 strany jsem knihu nemohla odložit a s Varinkou, Esther, Evou, Olgou, Johanem a dalšími jsem se loučila jen velmi nerada. Každý z nich ve mně nechal stopu a čtení jsem si moc užila. Hlavně díky velmi originálnímu zacházení s jazykem (smekám před překladatelem Robertem Novotným).
Kodaňská Píseň písní provede čtenáře celým 20. stoletím, historie zde však pluje jen tak ledabyle na pozadí, občas se vynoří a zase plyne dál. A přitom i tyto drobné zmínky mají silný dopad.
Moc se mi líbila, věřím, že si ji v budoucnu přečtu ještě jednou. Trochu mi připomíná knihu Svět podle Garpa.

6 24.04.2022

Kniha se čte lehce. To je asi tak jediné pozitivum. Jinak mě vlastně nijak nenadchla. Je to další z mnoha příběhů o lásce, pocitu zrady, rodinném tajemství...zasazen do reálných kulis Životické tragédie, ve kterém se prolíná minulost a současnost. Stejně tak by se mohl odehrávat v úplně jiném prostředí, ale to by pochopitelně nevzbudil takové emoce. Kulisa 2. sv. války je jistota, že to zaujme a vymáčkne slzu. Co na tom, že je jinak vše vymyšleno.
Nějak postrádám, hlubší myšlenku, něco víc, větší propojení minulosti a současnosti, poučení, posleství...důvod, proč ten příběh psát.

6 22.01.2022

Vynikající! Líbilo se mi jak zpracování, tak hlavně informační obsah. Bomba! Jedno podtrhovalo druhé a skvěle to funguje dohromady. Jako normální literatura faktu by to nemělo takový účinek, komiksové zpracování se k tomu skvěle hodilo.

6 13.07.2021

Krásně udělaná kniha. Nemám babičku, která by mi vyprávěla, jaké to bylo, když ona byla malá, když se vdávala, zakládala rodinu...a přesně to přináší tato kniha. Některá vyprávění jsou silnější, některá slabší, ale celkově má kniha své kouzlo.

6 08.01.2021