Kodaňská trilogie: Dětství – Mládí – Závislost

Tohle je objev! Fascinující od prvního odstavce. Silný příběh hlavní postavy, poutavý a přesvědčivý popis doby. Příběh začíná mezi válkami a opět jsem si uvědomila, jak jsme se za 100 let neuvěřitelně posunuli úplně ve všem, od životních podmínek, běžného očekávání, jak má vypadat život ženy, přes lékařskou péči až po výchovu dětí. Hrdinka jde proti proudu, seberealizace psaním je pro ni v životě zcela hlavní, což je její silou, ale zároveň asi slabinou, kvůli které ve vztazích a v leckterých aspektech běžného života spíše prohrává. Vývoj postavy byl pro mě dost přesvědčivý, ale zároveň jsem z něj byla smutná - v té dívce a mladé ženě jako by byl z mého pohledu mnohem větší potenciál, který ale zničila její špatná rozhodnutí a závislosti. Takže se mi mnohem více líbily první části knihy.
Strávila jsem nedávno pár týdnů v Dánsku, tak jsem po této knize se zájmem sáhla. Můj nynější dojem z té země a lidí ta kniha (asi naštěstí) vůbec ničím nepřipomíná. Jen jsem si říkala, že úsloví "pije jako Dán" může pocházet z těchto starších dob - v této knize je alkoholik skoro každý otec rodiny v širokém okolí hlavní hrdinky.
Knihu rozhodně doporučuji!

Otevřená autobiografie o dívce z chudé kodaňské čtvrti, která od malička touží psát básně. A nakonec se jí to opravdu povede. Jenže cesta k tomu rozhodně není přímočará ani laskavá.
Román se skládá ze tří částí, které původně vycházely samostatně. V první sledujeme Tovino dětství v chudé dělnické rodině, kde vztahy nejsou zrovna idylické. Tove sní o tom, že se stane básnířkou, ale zároveň hluboko uvnitř pochybuje, že je to pro „obyčejnou“ dívku vůbec možné. Je přece jen žena. A žena se má hlavně vdát — ideálně tak, aby nemusela pracovat.
V druhé části Tove vychází školu a začíná pracovat. Většinou jde o nudné práce, ve kterých brzo končí. Vedle zaměstnání začíná objevovat svět zábavy. Sledujeme její první lásky, rychlá okouzlení, první sňatky — ne jako vzdor, ale jako naplnění očekávání, která jsou na ženy kladena a kterým se ona nijak nebrání. Manželství je pro ni příslibem lepšího života, úniku z chudoby i z vnitřního napětí. Tlak matky na její sňatek působí z dnešního úhlu pohledu až směšně. I po jednom setkání se už očekává zasnoubení. Kvality nápadníků nejsou až tak důležité. Nadále sledujeme Toviny literární pokusy, které končí vydáním básnické sbírky.
V třetí části se z Tove stává veřejně známá literátka. Její knihy vycházejí, má úspěch, je zvána do společnosti, pohybuje se mezi intelektuály. Zvenku to vypadá jako splněný sen — uznávaná autorka, manžel lékař, stabilní zázemí. Jenže právě tady se všechno začíná lámat. Manželství nefunguje, vztah je plný manipulace a nerovnosti. Právě manžel ji přivede k lékům, nejprve jako „pomoc“, později jako nástroj kontroly. Z Tove se postupně stává závislá žena, která přestává mít svůj život ve vlastních rukou. Závislost nepopisuje dramaticky, ale s mrazivou přesností: léčebny, návraty, pády, stud i bezmoc. Právě boj se závislostí patří k tomu nejlepšímu v knize.
Tove píše otevřeně, bez póz a bez iluzí. Ta otevřenost je opravdu překvapující, neboť ne vždy je nabízený obraz k Tove laskavý. Nečekejme žádné fňukání a sebeobhajobu. Škoda, že součástí nahrávky není nějaký doslov, který by poodkryl, jak byla kniha příjmuta v době vydání.

Kodaňská trilogie od Tove Ditlevsen je opravdu silná autobiografická výpověď, která ve vás bude ještě nějakou dobu rezonovat. Autorka v ní naprosto syrově popisuje svůj život od dětství v dělnické Kodani, přes nelehké mládí, až po boj se závislostí. Nečekejte žádné zbytečné výplňkové části, Tove Ditlevsen jde rovnou k věci.
Líbí se mi, s jakou upřímností a lehkostí dokáže autorka psát o tak těžkých věcech – o bolesti, o hledání lásky a smyslu v psaní. Je obdivuhodné, jak se navzdory složitému prostředí a nešťastným vztahům urputně držela své touhy stát se básnířkou. Celá kniha je navíc psaná tak čtivě, že vás nepustí. Je to sice smutné čtení, ale zároveň neuvěřitelně autentické.
Tahle kniha by se mohla líbit všem, kteří oceňují autobiografické příběhy bez příkras a rádi čtou o lidské vnitřní síle. Je vhodná pro čtenáře, kteří se nebojí lidské zranitelnosti a temnějších stránek života.

12.10.2025

Autobiografické, poutavé a velmi niterné dílko, které vypráví autorka, protože se nemůže od dětství jinak vyjadřovat než slovy a psaním. Odkrývá mnohé problémy předválečné dánské společnosti, problémy se kterými se potýkají dívky, ženy, matky, manželky, milenky a zejména žena-spisovatelka.

Tove Ditlevsen nepíše, aby zaujala. Ani aby utěšila. Píše, protože jinak by se zadusila. V Kodaňské trilogii není nic zbytečného, žádné kudrlinky, žádný efekt – jen pravda. Krutá, nesentimentální a přesná jako skalpel.
Je zvláštní číst něco, co je vlastně o bolesti, ztrátě, o dětství, které se neptalo, a o ženství, které se nevešlo. A přitom necítit tíhu, ale spíš jakousi zvláštní lehkost. Možná proto, že Ditlevsen má dar říkat věci napřímo a bez patosu. Ani když mluví o závislosti, o mateřství, o nemožnosti být milována správně, nehraje na city – a právě tím vás dostane.
Tahle kniha mě zasáhla hluboko, ale potichu. Nechala mě sedět u okna a dívat se dlouho do prázdna. Připomněla mi, že ne všechny ženy křičí, když trpí. Některé jen tiše pozorují, zapisují, čekají. A pak z toho udělají literaturu.

"Kodaňská trilogie" Tove Ditlevsenové je literární zkušenost, která se nečte, ale prožívá. Tři autobiografické části – Dětství, Mládí a Závislost – tvoří souvislý tok života ženy, která si už od útlého věku uvědomovala, že psaní pro ni není volba, ale záchrana. Styl, kterým Ditlevsenová píše, je úsporný, neokázalý, bez příkras – a právě proto proniká až pod kůži.

V Dětství sledujeme dospívání v dělnické čtvrti Kodaně, kde místo lásky vládne chlad, ticho a nepochopení. Matka je přísná a citově nedostupná, otec se uzavírá do knih. Malá Tove se cítí být vetřelcem ve vlastní rodině i společnosti, ale nachází v sobě silný vnitřní svět, kam může utéct – svět poezie. „Dětství je dlouhé a úzké jako rakev a nemůžete z něj sami ven,“ píše – a přesně vystihuje neviditelnou, ale všudypřítomnou past.

Mládí přináší první kroky do dospělosti – práce, samostatnost, lásky i zklamání. V Tove se snoubí nejistota s neuvěřitelnou odhodlaností – ví, že je básnířka, i když jí to nikdo neřekl. Stále však balancuje mezi přizpůsobením se očekáváním a potřebou být sama sebou. Její pohled na svět je tichý, ale nelítostný. Nestaví se do role oběti, neprosí o soucit – jen konstatuje.

Závislost je vrcholem i propadem zároveň. Už je slavná, publikovaná, uznávaná – ale uvnitř prázdná, ztracená, závislá. Demerol, methadon, toxické vztahy, nevydařená manželství a mateřství, ve kterém je vzdálená nejen svým dětem, ale i sama sobě. Přesto její styl zůstává věcný, až chladný. Tím působí ještě silněji – bolest není popisována, ona prostě je. „Ve tmavých, zašlých chodbách mé mysli je matný otisk, jako dětské stopy v mokrém písku,“ píše – a ten obraz zůstane ve vás dlouho.

Ditlevsenová neskládá svůj život do dramatického oblouku. Nesnaží se ho vysvětlit ani ospravedlnit. Neslibuje naději, ale nabízí pravdu – syrovou, nepřikrášlenou, lidskou. Tím se řadí mezi nejvýraznější ženské hlasy 20. století.

Dětství – Mládí – Závislost není jen literární dílo. Je to tichý výkřik, který nelze přeslechnout. Kniha, která vám možná změní pohled nejen na literaturu, ale i na samu zkušenost bytí.

Děkuji nakladatelství Host za možnost seznámit se s touto knihou a poskytnutí výtisku k recenzi.

Velmi upřímné a otevřené vyprávění ženy z velmi chudých poměrů, která chce jen jedno, a to psát, ať už verše nebo romány. Postřednictvím drobných situací líčí poměry v kodaňské chudé čtvrti, zejména postavení dívek a žen, o širším dění v Dánsku se toho příliš nedozvíme, a to ani v části, která se kryje s německou okupací. Třetí část, Závislost, byla pro mě nejsilnější, na relativně malém prostoru ukazuje, jak rychle se i relativně úspěšná a zajištěná žena může dostat do spirály závislosti, ze které je těžké uniknout.

Psaní – "láska" – drogy. Bylo to hodně silné a překvapivě hodně upřímné a otevřené. Tove Ditlevsen se vážně podařilo vtáhnout mě do atmosféry Kodaně jejího dětství a mládí. Šokovala mě míra její závislosti; že to bylo až tak hrozné a zničující, jsem dosud netušila. Po dočtení cítím smutek nad tíhou jejího křehkého žití.

21.01.2025

Nedočteno, aspoň zatím. Nějak nemám chuť číst další depresivní knížku o těžkém životě mezi válkami, byť autorka psát vcelku umí, a kodaňské reálie jsou přidaná hodnota. Nehodnotím, pouze odkládám. Přečteno cca 15%.

18.01.2025

Kodaňská trilogie Tove Ditlevsenové je syrovým, nesmlouvavým portrétem života, který osciluje mezi touhou po kráse a tíhou každodennosti. Autorka neuhýbá před temnými stránkami své existence – otevřeně píše o závislostech, bolestech, ale i o hledání vlastního místa ve světě. Její styl je přímý, až bolestně upřímný, a právě v tom tkví jeho síla. Trilogie vás vtáhne svou autentičností a zanechá hluboký dojem ještě dlouho po přečtení. Audioverze není z nejlepších, ale je obstojná.

05.11.2024

Skvělá kniha. Žádné snadné čtení, přesto jste nuceni zůstat s hlavní postavou až do konce.

Píše to tady vice uživatelů - kniha vyniká hlavně díky jazyku. Hledat sympatie k hlavní postavě snad ani nelze, ale i tak s ní ten příběh prožijete až do konce. Kniha vás k tomu donutí. V tom balastu, který vychází, patří rozhodně k těm lepším.

Tuhle knihu jsem si s sebou brala na dovolenou do Dánska, myslela jsem, že jí stihnu přečíst a že bych se mrkla na místa, o kterých Tove psala.
Ne, nestihla jsem už zajet do Kodaně a ne, nestihla jsem jí přečíst na dovče.

Ale i přesto se tam jednou zase vydám a ta místa vidět musím, protože teď už vím, jaké to tam bývalo.

Tove jsem si ale vůbec "nezamilovala", nijak jsem se s ní neztotožnila a ani mi nijak nebylo blízké to, jak přemýšlela. Ale to, jak psala, to bylo dokonalé. A tahle kniha o tom přesvědčí i Vás.

Bylo zajímavé sledovat člověka na jeho životní cestě, sledovat, jak se s věkem mění. Někdy jsem byla i v šoku z toho, jak krásné Dánsko fungovalo, a co lidi museli snášet a dělat. To, že ženy byly vychovány a "naprogramovány" jinak, než muži, a vlastně jen k tomu, aby se rychle a celkem dobře provdaly.

No, bylo to moc dobré čtení. Stránky hezky ubíhaly. :)

11.07.2024

Kodaňská trilogie je pro mě zatím nejlepší knihou letošního roku a bude mi ležet v hlavě hodně dlouho. Původně jsem ji měla půjčenou z knihovny, ale už při čtení první třetiny jsem věděla, že si musím pořídit svůj výtisk. Knihu jsem četla dlouho, ale ne proto, že by mě nebavila. Nejdřív jsem si ji dávkovala, aby mi vydržela co nejdéle, závěrečnou část Závislost jsem musela číst po pár stránkách, protože mě to fyzicky bolelo za Tove.

Obdivuji autorčinu houževnatost, když šla vstříc svému úspěchu navzdory době, která ženám nepřála (v kultuře speciálně). Oceňuji i její otevřenost, s jakou sdílela veškeré svoje pocity a myšlenky. Ale nejvíc mě bavila její práce se slovy a vnitřní monology.

"Na nutnosti pracovat, abych si vydělala na chleba, je cosi bolestného a křehkého. Na konci této cesty není ani troška světla. A tak strašně ráda bych si přála svůj čas vlastnit, ne ho jen neustále prodávat." Amen, Tove!

19.05.2024

Kniha mi přišla jako nudnější Geniální přítelkyně pro introverty. V momentě, kdy jsem se začetla nejvíc, mi autorka začala být nesympatická a přišla mi toxická, při čtení jsem k ní měla odpor. Rozhodně ve mně ale kniha vzbudila spoustu emocí.

05.04.2024

Tak jako téměř pokaždé, mě u životopisů a biografíí, nejvíc baví úvodní část, kdy se teprve z malého dítěte stává někdo odlišný, výjimečný. Ovšem k biografiím přistupuji trochu víc obezřetně, protože si uvědomuji, že do knihy se dostane pouze to, co nám autor hodlá sám prozradit. Na první pohled se ovšem zdá, že je tato zpověď zcela upřímná. Tove se rozhodně nevykreslila jako dobrý člověk. Špatná matka, lhostejná k následkům svých činů a k utrpení druhých lidí. Ovšem téměř všichni umělci jsou zvláštní lidé a mají úplně jiné vnímání okolního světa. Závěrečná část popisuje, jak drogově závislý člověk, zcela přestává uvažovat racionálně. A z druhého pohledu, jak muž dokáže ženu za pomocí drog zcela ovládat. To co nakonec napsal samotný život, je vlastně zcela logickým vyústěním jejího života. Audiokniha moc povedená není. Paní Dagmar Čárová jí sice načetla velice dobře, ovšem zvukař odvedl velmi mizernou práci, když si nepohlídal, aby hlasitost velmi často nekolísala. Při poslechu přes sluchátka, je to velmi nepříjemný pocit.

Opravdu zajímavě napsaný životopis plných hlubokých citů, rozdělený do třech částí, kde je ale každá část Tovina života zcela rozdílná, jakoby o jiném člověku.

Zaujala mě spisovatelčina otevřenost v každé části zvlášť, její upřímná výpověď o rodině, dětech i závislosti, o věcech, o kterých je někdy lépe pomlčet, ale dějí se každému z nás a tak je milé si říct: tohle znám, tohle jsem cítila taky, s tím mám také problém.

Tove to v životě opravdu neměla jednoduché, život byl jak pro dívky, tak ženy v té době opravdu těžký a ona sama ke všemu působí jako slabé a jemné stvoření, i když jsou chvíle, kdy si dokáže stát za svým. Je těžké hodnotit cizí rozhodnutí a cizí činy, když jsme sami nezažili, to co oni. Na knize se mi prostě nejvíc líbí upřímnost.

Knih z Dánska moc neznám a spisovatelka u nás také příliš známá není, ale určitě by stálo si od ní ještě něco přečíst. Určitě si ji budete během čtení chtít trošku progooglit, jako já. Doporučuji milovníkům životopisů.

Po přečtení již chápu přirovnání ke slavné tetralogii od Eleny Ferrante. Musím přiznat, že mě Kodaňská trilogie bavila úplně stejně jako Geniální přítelkyně. Hlavní hrdinku jsem neměla nějak zvlášť v oblibě. Nechápala jsem její uvažování, ale přesto jsem s ní žila. Vciťovala se do ní. A u třetí části knihy, pojmenované Závislost, jsem skoro nedýchala. U pasáží, ve kterých svoji závislost popisuje mi bylo fyzicky špatně. Pokud u mě kniha svým textem dokáže vyvolat tyto pocity, hodnotím jí vždy velmi vysoko.
Kodaňská trilogie má čestné místo v mé knihovně.

Kniha měla skutečně spád. Byla tak syrově upřímná - klobouk dolů! Podobu s Genialními přítelkyněmi (které mám ale přece jen raději) jsem zprvu odmítala, ale něco na tomto přirovnání vlastně je. Hlavní hrdinku litujete, nechápete, odmítáte, ale přesto jí vždycky fandíte.