Češtinářky

Kniha mě pobavila i poučila o tom, jak se dá i nedá literatura vyučovat. Nemohu hodnotit poměry na škole, ale věřím, že většina češtinářek má snahu své studenty nejen něco o literatuře naučit, ale také je vést k samostatnému myšlení. Z knihy je cítit velké osobní zaujetí, ale také láska k literatuře, takže i když nemusím se všemi předkládanými názory souhlasit, rozhodně stojí za to si tuto knihu přečíst.

(SPOILER) Ano, všichni jsou blázni, jenom já jsem letadlo... Máte-li pocit, že jsou VŠICHNI a STÁLE proti vám, JE to na diagnózu. I já bych viděla hlavní hrdinkou spíše na uzavřeném oddělení psychiatrické léčebny než za katedrou.
Sečtělý čtenář může v knize polemizovat s rozbory slavných děl, ale jako příběh se to číst nedá. Dějová linka s Čarodějem není úžasná, ale trapná. Taková zbytečná tragikomická figurka.

Kniha se v zásadě nedá číst. Bez přeskakování celých odstavců bych ji nedočetla. A jediný důvod proč jsem ji dočetla je to, že je kniha založena na škole, na kterou jsem chodila. Autorka se asi snažila o originální kombinování různých časových linek, ale v tomto případě se to úplně nepovedlo. Kniha v zásadě postrádá jakýkoliv děj. Působí jako náhodně zpřeházená směsice nesouvisejících výjevů. Kniha byla neuvěřitelně nudná a nezajímavá, až to bolelo. Nevím koho by bavilo 300 stránek číst o kňourání nad problémy se státní maturitou a učitelských poradách. Autorka si očividně hlavně vyřizuje účty na úkor jakýchkoli literárních kvalit. Není možné se orientovat v postavách. Asi proto, že jsou založeny na skutečných lidech, ve kterých se sama autorka orientuje dobře a na čtenáře už kašle..
Ztráta času, nechápu, že to vůbec někdo vydal.
Asi nejsem cílovka...

Snažila jsem se, ale okolo stránky 30 jsem odložila.

To byla teda jízda! Nemohla jsem knihu odložit, hltala jsem každou stránku, čekala jsem, jak to dopadne. Moc mě bavily části o studentech, jejich osudech a hlavně části z literárního semináře, to jsem byla v sedmém nebi, to bylo super. Co mě moc nebavilo, byly části z porodnice, tomu bylo na můj vkus věnováno moc prostoru, stále se to napřeskáčku opakovalo. Klidně bych si četla víc o literatuře, o studentech, o nadšení pro učení. Ale chápu, že smyslem bylo asi poukázat na střet hlavní hrdinky s molochem státních maturit a s mocí v osobě ředitele a vedoucí předmětové komise, která nebyla sečtělá, ale jela si v zažitých kolejích. Kdo nezažil ve školství podobný střet, maily a vytýkací dopisy, nemůže knihu myslím plně docenit. A dovolím si knihu o češtinářkách upozornit na hrubku na straně 299. .. po mně podědila., ne po mě (6.pád). V knihách z nakladatelství Motto se pravopis moc neřeší.

Divná kniha. Je to zpověď znechucené učitelky? Je to sci-fi o špatném řediteli, dokonalých žácích a skvělé učitelce? Kdo je Čaroděj? Existuje nebo je to jen představa?

Takhle to vypadá, když učitelka trpí maniodepresivní psychózou.

Zajímavý námět se dal zpracovat lépe. Předvídatelný děj, malá slovní zásoba.

Pán prstenů je kniha plná charakterních postav a zároveň ho vyučuje osoba, která vynáší do nebes největšího bonzáka od dob Rudolfa Mrvy.

Celá kniha působí dojmem jako když starý komunista říká: v padesátých letech nebylo všechno ideální, ale podívejte se, jak je dnešní doba strašná.
Nevěřím ani slovo.
Pokud to měl být pokus o parodii, tak se fakt nepovedl.

Čekala jsem víc. Na iDnes vyšla zajímavá recenze. Zaujalo mě, že autorka píše podobným stylem jako Škvorecký. No, autorka recenze to rozhodně přehnala. Spoustu recenzí píšou přátelé.
Hlavní hrdinka sebelítostiva sebestředná a nesympatická. Jestli je kniha autobiografická, tak si autorka se školou vyřizuje účty jako Belmondo v Muži z Acapulca, jak tam střílel instalatéry.

(SPOILER) Škoda papíru. Už dlouho jsem nečetl nic tak divného. Jedna z opravdu mála knih, které jsem nedočetl do konce.

Příběh učitelky, která si myslí, že je ředitelkou Zeměkoule a všichni jsou proti ní. Žáci musí mít stejný názor jako ona, ředitel jí škodí, zákonodárci jsou na světě jen proto, aby lidem ničili život. Ve škole je to ten typ, pro kterou mají žáci nelichotivou přezdívku a kolegové slaví, když odejde a přestane rozkládat kolektiv.

Afektovaná hlavní hrdinka přesvědčená o tom, že jen ona má pravdu a že právě jen její boj je ten správný.

Pro učitele dobrá kniha ze školního života, ale jestli mají stejný pohled i neučitelé, to těžko říct. Možná by se hodila jako čtení ředitelům. Třeba by se někteří v Melicharovi poznali.

Já byla při čtení jak na horské dráze a chvíli mi trvalo, než jsem se začetla. Téma „češtinářští“, maturit a školství obecně je mi blízké, ale proboha, ta hlavní hrdinka mi místy lezla neskutečně na nervy.

Ad bossing – kdo nezažil neuvěří, takhle to fakt někde funguje, nicméně chování hrdinky mi to v mnoha ohledech neospravedlňuje. Nebyla střelená tím sympatickým způsobem, byla prostě ujetá (občas fakt šílená)... a během literárních seminářů studenty tlačila až příliš do toho, jak to vidí a interpretuje ona, jako by jiná možnost nebyla. A to neustálé lkaní na státní maturity... zatím jsem se nesetkala s lepším návrhem než NeChMe To nA šKoLáCh... což už tu i s přijímačkami taky bylo a to nebyla žádná hitparáda. Ne všechny školy jsou elitní pražská gymnázia plná nadšených, nadaných a motivovaných studentu (Bohužel? Bohudík?).

Když knihu berete jako beletrii a oprostíte se od toho, jestli má, nebo nemá autobiografické prvky, je to relativně průměrné prázdninové čtení i pro češtinářku.

ukažte mi je, ukažte mi ty geniální studenty elitních (rozuměj soukromých) křesťanských gymnázií, kteří po "zážitkové" výuce literatury (rozuměj interpretace díla vedená pouze osobními dojmy a zkušenostmi bez znalosti dobového kontextu a literární teorie) a se znalostí pouhých 20 vybraných knih k maturitě (víc by chudinky nezvládly přečíst) dokážou najednou hodiny a hodiny komparovat domácí i světovou četbu, sem s nimi!!!

autorka si pro vyhejtování nejen této metody výuky literatury, ale i třeba celostátních maturit (jasně, chceme soukromou, aby nám do toho nikdo nekecal) zvolila antihrdinku, stárnoucí učitelku a hysterickou stalkerku, která vidí svět černobíle po vzoru oblíbeného Tolkiena: kdo se mnou nesouhlasí, ten je zlý, hloupý, tlustý a ošklivý (doslova, viz popisy záporných postav), kdo vrká v mém rytmu, ten je krásný, milý, vtipný a držím mu palečky (taktéž doslova, viz popisy kladných postav); přestože pedagogicky vede několik tříd mladých dospívajících osobností, sama ještě nedospěla: nedokáže komunikovat s rodiči, manžela odkopla, obklopuje se kamarádkami, které jí pouze chválí a podporují, a svou labilitu už roky vyvažuje pravidelnými středečními návštěvami gynekologa a svého dřívějšího porodníka, jemuž přezdívá Čaroděj a na němž je citově závislá; literaturu vyučuje tak, že vybere studentům texty, v nichž se sama poznává, a pak nechá děti s jejich dosavadními životními zkušenostmi dumat nad nesmrtelností chrousta; to nechcete... fakt ne

metoda výuky nemá být buď - anebo, černá - bílá, dobré - špatné; student se má seznámit se všemi přístupy a k interpretaci textu mu nestačí dovednost číst, ale potřebuje i znalost kontextu a reálií a také zkušenost s dalšími texty

pokud má kniha ambice alarmovat veřejnost, že s novou koncepcí výuky, ale i maturity, přijímacích řízení, podoby závěrečných prací atd. jsme nehorázně zaostali a výsledek stále v nedohlednu, tak příště více argumentů a méně slz

Opravdu přemýšlím jak tento komentář pojmout. Protože ta kniha pro mě měla velký potenciál - doufala jsem v něco milého, snad i knihu s trochou humoru a nadhledu. Radostně vyhlížející obálka mě navnadila. Tahle kniha nic takového neměla, s každou stránkou bylo vše víc a víc smutné a depresivní.
Musím říct, že ve školství pracuji a nemyslím si, že by si dneska ředitel dovolil napsat učiteli do mailu, že je parazit a veřejně ho zesměšnit před celou školou - minimálně ne bez následků. A v tom mě štvala hlavní postava, která s ničím nic neudělala. Nebojovala. Byla vyhořelá, zoufalá a celkově neměla žádnou jiskru v životě. Bylo to jako číst příběh o umírající bytosti. Celá kniha na mě působila velkým zmarem a životním neštěstím. Od poloviny už ani neměla drive, jen se řítila ke svému konci.
Dvě hvězdy dávám za rozbory knih s Třídou. Studenti mě nadchli, jejich názory a hledání souvislostí v příbězích bylo opravdu příjemné.

Koupila jsem jako dárek mé celoživotní kamarádce - češtinářce - a tak jsem přečetla. Zajímavé rozbory knih, to mě moc bavilo, problémy v kolektivu jako jsou všude byly také věrohodné, celkem fajn čtení.

PS: Jinak děkuji za všechna krásná hodnocení. Věřím, že nejeden češtinář dostane za vysvědčení Češtinářky. :)

Zdravím, autorka. Měla bych k poslednímu komentáři (Ventimiglia) dvě poznámky:

1. Moje hrdinka Tereza nenavštěvuje terapeuta. Chodí jednou týdně ke gynekologovi a povídá si s ním o literatuře.

2. Státní maturita, respektive seznamy děl k maturitě a jejich formální rozbory zasadily čtenářskému povědomí našich studentů těžkou ránu. Dlouho se z ní budeme vzpamatovávat.

Krásné jaro.