Anglická kuchyně slečny Elizy

Celkem čtivá kniha. Krátké kapitoly jsou příjemně dělené. Zaujalo mě kolik koření a jakého druhu se v dané době do Anglie dostalo, i co dokázala údajná kuchařka vše spotřebovat - využít.

Nevšední příběh nevšední ženy. Obávala jsem se, že půjde o nějaké snadné čtení plné receptů, ale obsah románu mě mile překvapil. Tím spíš, že Eliza skutečně žila a zasloužila se o povznesení anglické kuchyně. Její pomocnice Anna, která v příběhu také vystupuje, už je více fiktivní, to ovšem kvalitě knihy nic neubírá. Doporučuji všem, kdo se zajímají o život ve viktoriánské Anglii.

Kniha, kterou jsem si vybrala do letošní Výzvy, mě zaujala víc než jsem předpokládala. Příběh o zvláštním přátelství mezi dvěma ženami pocházejícími z naprosto odlišných společenských poměrů, které spojilo domácí vaření a tvorba nové kuchařky je čtivý a má atmosféru viktoriánské Anglie. Eliza Actonová skutečně žila a kromě psaní básní a divadelních her usilovala o povznesení úrovně anglické kuchyně napsáním nové kuchařské knihy s recepty proveditelnými v domácích podmínkách. Její pomocnice Ann je vymyšlenou postavou, která jakoby vypadla z knihy Ch. Dickense.

Tak tedy nevim, co tím chtěl básník říct??!
Tato kniha je úplně první v naší knihovně - autorka je A. Abbsova, hlavní hrdinka je Actonová a její nápadník Arnott. Autorka má zjevně oblíbené první písmenko abecedy.
Dej se odehrává v Tonbridge. Což je malebné městečko, kde žije moje známá, které je mezi 90 - 100 lety a silně mi připomíná královnu Alžbětu.
Takže z těchto důvodu jsem knihu dočetla.
I když… hlavní hrdinka Eliza neví, co ve svém životě chce, a tak se plácá kapitolami.
Druhá hlavní hrdinka Ann, která je trosku naivní, asi ví co v životě chce a na poslední straně knihy si zajisti budoucnost, díky tomu, že umí vařit.
Opakovaně se tvrdí, že ty dvě spojuje úžasné přátelství, což není pravda, protože lžou jedna druhé a nakonec se dost divně rozdělí.
Kniha je jakousi ódou na příchod koření do viktoriánské kuchyně a zdůrazňováním toho, jak Eliza seděla na vysoké židli a psala.

Kniha mě nejdřív docela zaujala, protože se tématem - žena spisovatelka - napojila na předchozí dvě knihy, které jsem četla. Celkové pojetí mě ale nakonec trochu zklamalo. Zatímco postava Elizy je celkem věrohodná, postava Ann už méně a některé další vedlejší postavy mi přišly jako z Jany Eyrové. Ke kladům ale určitě patří čtivost a kuchařské zajímavosti.

Kniha má zajímavý potenciál, je jiná než jsem četla a já mám ráda, když to má novou myšlenku, způsob. Dost mě zasáhly osudy rodiny Ann. Trochu mě mrzí rozpad snad všech vztahů, který se ukazuje na konci knihy.

Děj nijak složitý, ba právě naopak. Přišel mi o ničem a takový nemastný neslaný. Ale samozřejmě výčet receptů byl zajímavý, úplně se mi sbíhali sliny.

Viktoriánská Anglie, plná zkostnatělých předsudků a v ní jako závan čistého vzduchu - Eliza Actonová. Básnířka, která se vlivem osudu najde ve vaření. Deset let se svou pomocnicí Anne vaří, peče, smaží a zapisuje recepty až vznikne kuchařka o 576 stranách. Poprvé vyšla v roce1845 a okamžitě se stala bestsellerem.
Mám ráda knihy o vaření a ačkoliv tahle klouže hodně po povrchu, nevadilo a bylo to fajn.

Příjemné čtení, zajímavé popisy prostředí i jídej, jen chemie mezi postavami jaksi nefungovala.

Je to hezká kniha, pokud se ovšem vyžíváte ve vaření. Mám pocit, že jak bojovala kniha na dvou frontách, ve výsledku klouže příliš po povrchu.

Na jednu stranu se tam snaží představit nějaký fiktivní příběh, na stranu druhou se do toho snaží vklínit poetický popis vaření receptů. Výsledkem je, že příběh je tak nějak podivně uťatý a popisy vaření tam spíše ruší.

Přitom ta kniha má obrovský potenciál. Dělení kapitol podle vařených jídel, opravdu povedená poetika jejich popisu, trocha sociálně- třídního boje, slušná porce feminismu a také trocha pikantního tajemství... Ještě jednu autorskou revizi a kniha by mohla být opravdu geniální.

Rychlá četba velmi příjemného příběhu (opět mého oblíbeného druhu "pouč se z beletrie" - absolutně jsem netušila, že někdo takový jako Elisa Actonová vůbec existoval). Samozřejmě, že by postavy šly hlouběji propracovat, příběh hutněji zaplést, ale takhle mi to přišlo dostačující, protože atmosféru příběhu dotvářela poezie kuchyně. Občas jsem měla dojem, že se dívám na nějaký žánrový obrázek, cítím vůně a pár jídel bych opravdu se zvědavostí ochutnala (a musím říct, že názvy kapitol výborně vystihovaly obsah, ten motiv byl využit opravdu vtipně)! Nakonec i "tajemství", jedno zjevné od začátku, jedno naznačované a odhalené až na konci, tomu dodaly maličko gradace. Celkově vzato, kniha nezklamala a na dlouhé podzimní večery byla to pravé ořechové.

Jak zde již několikrát padlo - námět zajímavý, ale provedení nic moc. Bylo to takové nedoladěné, usekané, autorka klouzala po povrchu, o konci raději nemluvě. Což je tedy opravdu škoda...

Moc hezky napsána knížka. Hezky se četla a příběh byl moc milej. Navíc se člověk dozvěděl o historii první pořádné kuchařky.

Román z dob viktoriánské Anglie přibližuje skutečný příběh emancipované Elizy Actonové, která sepsala první moderní kuchařku a působila též jako básnířka.

Kniha popisuje především období několika let, kdy se Eliza rozhodne pro to, že kuchařku sepíše, a za pomoci své pomocnice Ann shání a zkouší všemožné recepty.

Na postavě Elizy, pocházející ze střední společenské vrstvy, a chudé Ann autorka ilustruje i atmosféru a zvyklosti viktoriánské Anglie první poloviny 19. století včetně například toho, jak se nahlíželo a zacházelo s duševně nemocnými lidmi, co pro ženu z vyšší vrstvy znamenal sňatek, společenská pověst, manuální práce v kuchyni či možnost se jakýmkoli způsobem umělecky vyjádřit.

Tempo příběhu je dost pomalé, někoho možná i odradí, nedočkáme se příliš mnoha zásadních zvratů. Mně to ovšem nevadilo, čtení jsem si užívala, moc mě bavily popisy ohledně vznikajících receptů, představovala jsem si všechny ty chutě a vůně.

Nicméně opravdu bych si přála, aby příběh nekončil tak předčasně, jak skončil, ráda bych se dozvěděla daleko více a dalším vývoji vztahu mezi Ann a Elizou, než co bylo ve velké zkratce popsáno, proto dávám čtyři hvězdy.

Jestli však máte náladu na pomalý příběh o přátelství dvou žen, viktoriánské Anglii a spoustě pro nás už dnes netradičních pokrmů, na podzim či zimu si myslím, že je to docela ideální čtení. :-)

Hodnocení: 4* z 5*

Moc se mi román líbil - setkání s duší básnířkou, která musela z existenčních důvodů změnit směr a vrhnout se na psaní kuchařky. Věnovala tomu deset dlouhých let pečlivých pokusů a omylů (vařit na začátku totiž skoro neuměla), ale vyplatilo se - vydává se v Británii dodnes.
Moderní vaření v době půle 19. století bylo pro tehdejší hospodyně/paní domu neznámou disciplínou (odtud stesky na hrůznou anglickou kuchyni), pro nás je to už zase nemoderní (množství surovin včetně exotických a dnes dokonce nedostupných ingrediencí, včetně zástupců ptačí říše).
Eliza Actonová byla svérázná, nechtěla se nechat svázat konvencemi, a nakonec se jí podařilo žít život vcelku zajímavý, našla si obor, kterému podlehla s nadšením, byť poezie byla jejím asi hlavním posláním.
Román názorně ukazuje naprosto nepřekonatelné a dnes už nepochopitelné rozdíly mezi střední třídou a spodinou společnosti, a horlením po nápravě (zejména péči o ty nejposlednější) se Eliza přes prvotní nezájem a neznalost dál také věnovala, naivně, ale zaníceně.
Velmi čtivé, svižné, plynulé, zajímavé.

Kniha mě trochu zklamala, čekala jsem od ní mnohem víc. Vztah mezi Elizou a Ann mi přišel spíše povrchní. Tajemství Elizy mě naopak hodně překvapilo a myslela jsem celou knihu, že je to úplně něco jiného. Konec byl takový useknutý. Co musím ocenit, byly popisy jídel, ty se povedly.

Pěkná oddychovka o vzniku jedné kuchařky, která sice svým způsobem jen tak klouže po povrchu, ale zároveň zvládne dobře vykreslit i poměry tehdejší doby.

Pokroková Eliza a služebná Ann tvoří ústřední dvojici, která se skvěle doplňuje a jejich přátelství je uvěřitelné. Líbí se mi taky střídání pohledů obou protagonistek.

Co mi trochu chybělo, byly recepty. Myslím, že kdyby autorka jeden či dva někam do knihy upustila, dodalo by to knize větší šmrnc.

S klidným svědomím tedy doporučím, ale jenom těm, kteří to budou číst najedení. Všem ostatním hrozí, že půjdou rabovat kuchyň a snažit se něco péct. :-)

Námět knihy byl zajímavý. Pořád jsem čekala, kdy se Eliza svěří se svým tajemstvím a také, jestli Ann přijde na to, že péče v ústavu není taková, jak prezentovaly ošetřovatelky.

Krásné čtení provoněné kořením a zaplněné chutěmi nejrůznějších pokrmů. Moc se mi líbila i grafická úprava knihy.