Ctv komentáře u knih

Počínaje prvními Samotáři mají u mě knihy rozhovorů pana Palána v oblíbenosti lehce sestupnou tendenci. Tato poslední se mi líbí nejméně, i když pan Palán stále dělá rozhovory moc hezky.
Některé příběhy mne oslovily, hrdinky ve mě vzbudily sympatie a měla jsem z jejich příběhu a charakteru (tak, jak vyplýval z rozhovoru) pozitivní pocit. Ne v tom smyslu, že bych jim ty rány osudu přála, ale soucítila jsem s nimi. Některé příběhy naopak. Speciálně Míša se svým hodně flexibilním přístupem k morálce je člověk, jehož příběh jsem si se zájmem přečetla, ale nevzbudila u mě snad žádnou pozitivní emoci.
Rozhodně mě kniha dovedla k přemýšlení. Musí nám být lidé sympatičtí svou povahou a chováním, abychom s nimi dokázali soucítit? Je nezbytné k lidem přistupovat jinak, pokud si v dětství zažili nějaká traumata, která se na nich podepsala? Měli bychom jim kvůli tomu automaticky odpouštět chování, které se nám nelíbí? Kolik šancí od důvěřivých dobrých duší tito lidé dostanou a využijí, kolik jich podobní lidé promarní? Stojí jedna využitá šance za to, pokud na ni připadne deset zneužitých? A kdo má právo to hodnotit? Když tito lidé hledají pomoc, najdou ji? A hledají ji vůbec? Stojí o ni? O co vlastně stojí? O rozhovor? O soucit? O materiální pomoc? Jak to máme poznat, když si neřeknou? Jak máme poznat hranici mezi tím, co jim pomůže a co je obtěžuje?
Další velké téma, které je v knize naznačeno, je víra v Boha. Je zajímavé vidět, jak berlička víry v někoho všemohoucího a schopnost odůvodnit si jeho existencí dobré i zlé, některým hrdinkám pomáhá.

13 18.05.2021

Krásná kniha o těžkých osudech emigrantů. V popise těžkostí, kterými tito lidé musí procházet, autor nezachází do detailů. Stačí ale jediná zmínka o tvářích propadlých z hladu a na vás ten těžký osud Ludvíka a Ruth dolehne. Jsem ráda za nadějeplný konec a o Steinerovi a jeho osudu se mi asi dnes bude i zdát.

17 14.05.2021

(SPOILER) Z této knihy mám rozporuplné pocity, které se pohybují někde mezi hodnocením od uživatele snimcibdim (odpad, řezničina) a většinou ostatních, kteří dávají plný počet hvězd. Dala jsem 4 takže je jasné, že se přikláním spíš k těm kladným hodnocením, ale musím přiznat, že té řezničiny tam na mě bylo chvílemi příliš. V příbězích je lepší spíš jen naznačit, naťuknout, trochu popsat. Tady to bylo všechno příliš syrové, krvavé a drsné. Vraždy a mučení mi chvílemi lezly i ušima.
Pokud ale pominu výše uvedené, tak považuji knihu za skvělou. Autor hezky popsal jak je lidský mozek přizpůsobivý a pokud člověk chce, tak si nějak ospravedlní i ty největší odpornosti, které dělá. Tak si je ospravedlnil Viktor při své práci pro gangstery v New Yorku, stejně si je ospravedlnil Karel při své práci pro nacisty. Ti lidé to tak museli udělat, protože jinak by se zbláznili nebo spáchali sebevraždu. Samozřejmě tím ale nijak nechci ospravedlňovat jejich skutky.
Nejvíce mě z celé knihy oslovil popis pobytu Viktora v koncentráku. Hodně mě berou příběhy, kde je popsána jedna věc z různých (zpravidla odlišných) úhlů pohledu. To, co se jednomu jeví jako snaha pomoci (například přijetí funkce kápa Viktorem) se jiným jeví jako zrada a to jen proto, že neznají celou pravdu.
Považuji za velice zajímavé číst v některých komentářích, že čtenáři fandili Viktorovi. Přitom Viktor pro mě byl stejná kreatura, jako Karel. Jen vraždil pro jiného boha (Viktor pro peníze, Karel pro čistou rasu a vědecké poznání). Ano, Karel nejen vraždil, ale i sadisticky mučil. Ano, Viktor se snažil páchat nějaké dobré skutky, ale na kafe bych s ním stejně nešla.
Nebudu tu popisovat konec, protože někdo neodolá i když jsem označila spoiler a nechci odkopat vše. Nicméně se závěrem si mohl autor víc pohrát, přišel mi takový přitažený za vlasy, béčkový.

11 08.05.2021

Kniha mě zaujala krásnou obálkou, názvem i anotací. Postava pojídačky hříchů je velmi slibná a tajemná. Nikdy jsem dosud o podobné "službě" nečetla a pokud existovala, pak tyto ženy neměly jednoduchý úděl.
Příběh je hezkou ukázkou toho, jak jsou církve a víry v bohy (a hlavně Boha) postavené na vyděšení lidí, strachu, citovém vydírání a touhou skrze tyto pocity manipulovat davy. Dokážu si představit krásný historický film a osudech pojídačky hříchů, ale její příběh by musel být trošku víc rozpracovaný a uvěřitelný. To, jak snadno se May dostávala do hradu k blízkosti královny; jakým způsobem si dávala dvě a dvě dohromady když jí samy od sebe na mysl vyplouvaly různé indicie; jak nakonec bylo všechno zamotané a komplikované (královna, matka, nevlastní matka, nevlastní dcera, pravé dítě, nepravé dítě) ... to všechno mi v příběhu trošku kulhalo. I tak ale to bylo fajn nenáročné čtení.
Pomíjím občas nesmyslnou skladbu vět a nějakou tu hrubku.

4 28.04.2021

Příjemné čtení, při kterém kloužete po stránkách jako v knize mnohokrát popisovaní racci po větru. Jen mi tak došlo, že si úplně nejsem jistá tím, co bych o knize měla napsat. Předchozí komentáře jsou vyčerpávající a velmi pozitivní a vlastně popisují vše hezké, co bych o knize chtěla napsat.
Příběh sám o sobě je krásný a zřejmě i inspirující. Píši krásný i s vědomím, že je to příběh o vyrovnání se se smrtelnou nemocí manžela, což rozhodně krásné není. Nepochybuji, že sama autorka by stokrát raději tento příběh neprožila kdyby mohla zůstat ve svém domově se svým zdravým manželem. Ale když už se stalo, tak vzali manželé Winnovi osud hrubě za pačesy a pořádně s ním touto cestou zasmýkali.
Moc hezká kniha o tom, že i cesta může být cíl.

11 26.04.2021

Když jsem tuto knihu viděla na regále knihkupectví, tak mě neohromil název ani obálka, ale velikost. Je to opravdu tlouštík. Anotace zaujala, tak jsem si ji koupila a neudělala jsem chybu.
Vango je romantický, dobrodružný, poetický příběh. Autor po celou dobu postupně odkrývá jedno malé tajemství za druhým, jedno nečekané propojení za druhým. Tím vás neustále drží ve střehu. Nenudíte se, prostě čtete a čtete a stále vás to baví i když vám na začátku nebylo tak úplně jasné, jak lze udržet pozornost čtenáře v takovéto bichli. Ale právě pro to, jak krásně dokázal autor dávkovat poznání a informace v průběhu, je pak konec knihy zklamáním. Najednou frk frk frk, všechno vyjasněno a vyřešeno na pěti stránkách a je konec. Velká škoda, že si autor nedal více práce s propracováním závěru knihy.

6 03.04.2021

Pana Palána jsem objevila díky knize Raději zešílet v divočině a domnívala jsem se, že jsem našla svého oblíbeného autora. Zmýlila jsem se. Měla bych jít raději po žánru, než po autorovi. Tato kniha pro mě totiž byla veliké zklamání. Za mě slabé úvahy o ničem. Takhle nějak si představuji výsledek objednávky na krátký sloupek a v termínu. Prostě autor musí něco napsat, tak potí.
Uznávám ale, že v mém případě to zřejmě bude mnohem víc o tom, že tento žánr není můj šálek kávy než o tom, že by měl být kritizován autor.

3 03.04.2021

Po Raději zešílet v divočině, která se mi moc líbila, jsem i tuto knihu chtěla mít v knihovně. Přirovnala bych to k bonbonu z hořké čokolády se sladkou náplní. Nemám ráda hořkou čokoládu a přesto ji musím sníst, abych se dostala k sladké náplni.
Na začátku jsem to viděla na jednu hvězdičku. Úvod byl plytký, v jiné knize jsem zjistila, že mě osobní úvahy pana Palána neberou, takže se mi ani tento úvod nemohl líbit. Fotky na začátku knihy se mi nelíbily vůbec, připomínaly mi pokusy začátečníka z fotografického kurzu. Přitom pana Šibíka a jeho reportážní fotky velmi obdivuji. Ale rozmazané fotky květinek a černé fleky ze kterých vystupuje špička smrku byl snad omyl ve výběru. Naštěstí ale o kousek dál začaly fotky něco říkat. Portréty jsou opravdu moc hezké, zejména u bratrů Klišíků se mi líbily moc.
Jednotlivé texty jsou často spíš úvahami autora, ale jsou vždy navázané na jednotlivé samotáře a často jsou zajímavé, obohacující. To čtení se mi líbilo, i když o samotářích jako takových nic nového nepřineslo.

6 03.04.2021

Velice zajímavá kniha, skvěle zpracovaná a plná zajímavých historických informací a souvislostí. Vlastně je mi jedno, jestli měl Karel IV. zdravotní problémy a jaké. Považuji ale za zajímavé dát případné diagnózy do souvislosti s rozhodnutími mocných a zamyslet se nad tím co by, kdyby ...

2 31.03.2021

Skvělá kniha, krásně napsaná. Není to "jen" beletrie, je to především skvěle zvládnutý záměr dovzdělat lidi v historii části naší země. Prožívat osudy konkrétních lidí v kontextu historických událostí je skvělý způsob jak se postarat o to, aby si příběh tohoto kraje lidé zapamatovali.
Nemá cenu se rozepisovat o tom, jak úžasný kus práce je za knihou schovaný. Jak hezky je to napsané, jak hezky se to čte. Mně osobně se moc líbila propojení okamžiků v textu - například naprosto stejné věty ve chvíli, kdy otec chystá v prvním díle Ludwika na jeho první pracovní den v jámě a naprosto stejné věty v díle druhém, kdy chystá Ludwik svého syna na první den v jámě. Když to čtete, okamžitě vám to naskočí, všechno je krásně propojené, všechno ladí. Prožíváte stejné chvíle pohledy různých lidí. Potom je lépe chápete, rozumíte jejich jednání. Vůbec mi není jasné, jak všechny tyhle provázanosti autorka zvládla udržet v hlavě a čtivě hodit na papír. A ještě do toho zapracovat ty historické souvislosti .... opravdu má můj velký obdiv.

26 31.03.2021

Pokračování knihy Ostrov. Zatímto v Ostrově autor popisuje osud celé rodiny Barrøy, tak Bílý oceán je už věnován pouze dceři Ingrid. Stále se čte stejně dobře jako Ostrov, tedy pokud vám autorův strohý styl vyhovuje.
Životní příběh Ingrid je fascinující, musíte číst abyste se dozvěděli co se stane dál. Jaký bude její život. I když už tušíte, že bude spíš ponurý, neradostný, suchý a nehostinný - stejně jako jejich ostrov. I ty malé střípky štěstí, co na začátku vypadaly tak nadějně, se nakonec přemění v osamělost a smutek. Ingrid prožívá válku a prostě ji musíte obdivovat za to, co dokáže zvládnout. Na ostrově se objevují lidé a zase mizí. Vztahy mezi lidmi jsou takové ... severské? Jiné slovo mě nenapadá, i když bych asi pořádně nedokázala vysvětlit co přesně to znamená.
Přečetla jsem to, fascinoval mě příběh, ale už té severské syrovosti na mě bylo moc. Možná jsem ji neměla číst hned po Ostrově, měla jsem si dát pauzu.

5 03.03.2021

Myslím, že mé pocity z knihy naprosto přesně popsala vandalka o kousek níže. Není k tomu co dodat.

5 03.03.2021

Pro mě především možnost seznámit se s částí života slavné Agathy Christie. Anotace nám sděluje, že tato kniha je více životopisná, než vlastní životopis lady Christie. Pokud tomu tak je, tak jsem ráda, že jsem si právě tuto knihu vybrala jako svou první od této autorky. Během čtení jsem se s Celií sžila. Vyprávění jejího příběhu je tak sugestivní, že by mě vůbec nepřekvapilo, kdyby Celia náhle zaklepala na dveře a vstoupila. A já bych jí řekla: "Holka, vidím jaké děláš chyby, nemůžu Ti radit, stejně bys mě neposlouchala. Ale udělám Ti čaj a vyslechnu Tě, protože to potřebuješ."

6 03.03.2021

I přes děsivý obsah tak krásně a čtivě psaná kniha, že mě to opravdu překvapilo. Přišlo mi, že i ty nejkrutější příběhy byly popisovány věcně a s určitým odstupem. To považuji za výjimečné vzhledem k tomu, že je autor sám prožil.
K obsahu toho není moc co psát. Člověk musí přemýšlet nad tím, jak neuvěřitelné štěstí Michael měl. Zřejmě nad ním stáli všichni andělé strážní osiřelí po smrti tisíců umučených lidí v jeho blízkosti. Flákali se kolem, neměli co dělat a pomohli tedy jemu. Jinak si jeho příběh nedokážu vysvětlit. Opravdu moc by mě zajímal další osud Dimitrijeva, Ireny a jejich syna.
Pokud vás toto téma zajímá a pokud si chcete potvrdit, že lidé opravdu dokážou být neuvěřitelně krutí a že Hitler byl proti Stalinovi jen břídil, tak byste toto dílo neměli minout.

6 03.03.2021

(SPOILER) Nějak mi nejde napsat přívlastky jako příjemná, pohodová. U této knihy ne. Tak bych ráda našla způsob jak vyjádřit, že se mi kniha líbila a dobře četla, ale téma bylo těžké. Démoni vás vždycky dostihnou. I když před nimi zavřete oči.
Postupně odkrýváte příběh Sisy (Sáry), mladé holky, která se živí sběrem hub. I když živí se je asi nadnesený výraz vzhledem k tomu, že během zimy jí pravidelně dochází peníze a ona se živí nikoliv houbami, ale léta starými marmeládami. Houby nemá ráda. S houbami ji spojuje osoba jejího tatínka. Tatínek může nejen za její excelentní vědomosti o houbách, ale také za její psychické problémy. A co nezničil tatínek, to dodělala maminka. Moc byste Sisi chtěli pomoci, ale nevíte jak. Do zamčených dveří můžete bušit jak chcete, ale neotevřou se. Dočítala jsem knihu s nepříjemným pocitem, že bych chtěla něco udělat, cokoliv, ale nemůžu. Když na vás kniha takhle fyzicky zapůsobí, tak je to asi důkaz o kvalitně napsaném příběhu.
I přes náročnost obsahu je to hezky napsaná kniha. Konec naštěstí dává tušit, že Sára má ještě šanci, že není všechno ztraceno.

20 31.01.2021

Příběh psychopatické ženy, která sice podle fotografií opravdu měla uhrančivé oči, ale jinak jedinou její životní zásluhou bylo, že se pověsila na Dalího, který byl ještě větší cvok, než ona, takže spolu utvořili mediálně zajímavý pár. Pokud byť jen polovina věcí z knihy je pravda, tak si vůbec nejsem jistá, jestli byla Dalího můzou nebo hrobníkem. Zdá se mi, že spíš to druhé. Sociopatická podvodnice, které šlo celý život jen o peníze. Mrzí mě, že jsem se nikde nedočetla o životě její dcery, protože té je mi opravdu líto.
Když pominu svou antipatii k hlavní hrdince, tak ani kniha mě neoslovila. Bylo to roztahané, zbytečně dlouhé, takové plytké. Musela jsem se donutit to dočíst, protože knížky nerada odkládám nedočtené, ale už jsem se těšila, až dojdu na konec.

3 28.01.2021

Moje první setkání s tímto autorem. Určitě nebude poslední. Japonská mentalita je pro mě zvláštní a v mnohém těžko pochopitelná. Nejinak tomu bylo i v této knize. Na jednu stranu obrovská hrdost a vzájemná úcta v rodině, na stranu druhou velké pokrytectví. Omluvy společnosti za své chování ve formě sebevraždy a všeobecné uznání takového konání společností jako hrdinského činu. To, jak mezi sebou mluví v náznacích.
Příběh byl moc hezky zpracovaný. Souvislosti na nás vyplouvaly postupně, jako bublinky mezi barevnými kapry v zahradním jezírku. Tak, jak si na ně hlavní hrdina postupně vzpomínal a jednotlivé vzpomínky nám propojoval. Paráda.

9 28.01.2021

Hodně zajímavý příběh, nepřišlo mi tam nic neuvěřitelného, knížka mě hodně bavila. Petra Soukupová dokázala fakt hezky charakterizovat postavy a popsat jejich myšlenkové pochody.
Na knížce mi vadil styl psaní jako na korespondenčním lístku a především vynechávání sloves. Dost dlouho mi trvalo, než jsem to dokázala skousnout tak, aby mi to nekazilo čtení. Například: "Adéle znovu mizerně." "Navečer na víno s Erikou. Už dávno si není co říct. Erika ve škole, tohle štěstí já tátovi nedopřála, myslí si Bára a poslouchá kecy o úplně cizích lidech a cizích problémech .... .".

5 28.01.2021

Naprosto skvělá kniha. Nejen velmi precizně a pečlivě zpracovaný životní příběh Karla Kryla, ale také kronika doby. Nic víc k tomu nemám. Je mi velmi líto, že tuto knihu nelze už nikde koupit.

6 03.01.2021

Uf, tak tato kniha pro mě byla nálož. Nedoporučuji ji ke čtení nikomu, kdo prožívá nějakou životní krizi, má náběh na depresi nebo něco podobného, protože tahle knížka vás srazí ještě hloub. V podstatě nic v životě nemá smysl, kromě sexu, který vám přinese (možná) chvilkové potěšení a to jen proto, abyste si pak uvědomili ještě víc, jak váš život stojí za houby.
Příběh dvou nevlastních bratrů, Bruna a Michela. Oba jsou oběti svých rodičů, oba jsou životní looseři a o tom čtete celých 293 stran. Vlastně ne 293 stran, protože velká část knihy jsou texty tohoto typu:
"Aby mohlo dojít k reprodukci, obě vlákna tvořící molekulu DNA se rozdělí a navážou na sebe, každé zvlášť, komplementární nukleotidy. ..... K dosažení plnohodnotného opakování neomezeného sledu buněčných generací je pravděpodobně nutné, aby struktura nesoucí genetickou informaci měla kompaktní topologii - například Moebiovy pásky nebo toru."
Po dočteční této knihy mě asi napadá jediný pocit, který z ní mám - pocit marnosti.

15 01.01.2021