Ctv diskuze u autorů

Zde si můžete poslechnout rozhovor s paní Buchtovou a povídání o její prvotině Tam, kde končí cesta.
https://vysocina.rozhlas.cz/tam-kde-konci-cesta-je-kniha-pro-milovniky-starych-casu-a-vysociny-8972709

Joy Fieldingovou mám ráda už jen z té nostalgie, která se mi s jejími knihami pojí. Devadesátá léta, kdy tu její knihy začaly vycházet a já je začala číst. Tenkrát to byly jedny z mála zahraničních detektivek, které mě zaujaly. Její Jane utíká byla pro mě nezapomenutelná.
Dnes, když už mám nějakou tu detektivku od jiných autorů za sebou, už neřadím Joy mezi superskvělé detektivní autory, ale stále mám její knihy ráda a ráda si je přečtu. Žádné těžké krváky, ale zápletky jsou to fajn a pro mě často překvapivé. Nazvala bych to takovými "detektivkami pro ženy" aniž bych to myslela jakkoli pejorativně.

Za mě jedna z nejvýraznějších a nejobdivuhodnějších osobností soudobé literatury. V rozhovorech působí jako skromná a moudrá osobnost, ale za fasádou křehké ženy se jistě skrývá silný buldok. S buldočí vytrvalostí a silou týdny a měsíce skládala dohromady informace a vzpomínky pamětníků, aby z nich mohla stvořit své knihy. Muselo to dát neuvěřitelnou práci a výsledkem té práce jsou drahokamy. Těším se na další knihu po Šikmých kostelech a Životicích. Doufám, že bude.

Huga (Michala) Hromase lze zhodnotit jako autora "jen" na základě jeho dvou kuchařek, ale obě jsou naprosto úžasné. Jak zpracováním, tak texty, fotkami i recepty. Krom toho je to fascinující fenomén, který svým přístupem, vystupováním, vzhledem a vařením bourá stereotypy, které jsme si vytvořili o tom, jak má vypadat veřejně vystupující kuchařská hvězda. Pro mě je to prostě kuchařský mág a pokud budete mít možnost ochutnat jeho jídla na vlastní chuťové buňky, tak si ji nenechte ujít.

Styl psaní paní Soukupové je pro mě neskousnutelný. Předlouhá souvětí, která na první dobrou nedávají smysl. Jsou totiž složená z jakýchsi výkřiků, hesel. Snad nikdy v životě jsem neměla v ruce tak nečtivého autora. Je mi to líto, protože obsahově a dějově by to mohly být pro mě zajímavé knihy. Stejně tak paní Soukupové neupírám schopnost dobře popsat psychologii postav a vžít se do nich.
Absenci přímé řeči v textu považuji za lenost autora. Nebo je jí úplně jedno, že se to čtenářům blbě čte, nevím. K moři jsem ještě dokázala číst a ocenit děj, ale Nejlepší pro všechny jsem odložila po pár stranách. Další knížky už zkoušet nebudu.

Pro mě je Kateřina Tučková jedna z nejlepších soudobých českých spisovatelek. Za každou její knihou vidím spousty práce, hledání, času stráveného v archivech, studium zdrojů a historických souvislostí. To na její práci obdivuji. Každé její knize to dává ohromnou přidanou hodnotu, která řadě jiných knih chybí. Jsem moc ráda za autorku, která zpracovává závažná historická témata a dokáže nejen napsat úžasnou knihu plnou faktů (Fabrika), ale dokáže také na reálné historické události nádherně a nenuceně naroubovat románový příběh (Žítkovské bohyně, Vyhnání Gerty Schnirch). Její příběhy nepůsobí jako rychlokvašky plné banálních témat, což já na její tvorbě velmi oceňuji. V mojí knihovně jsou všechny její knihy a už číhám na Bílou Vodu, která má vyjít příští rok. A doufám, že Kateřinu bude ještě dlouho bavit psát knihy a jsem si jista, že mě bude bavit je číst.

Knihy od Geralda Durrella mám moc ráda. Četla jsem jich už poměrně hodně před řadou let a ráda se k nim občas vracím. Zejména tehdy, když mám za sebou nějakou těžkou nebo smutnou knížku a potřebuji něco, co mi spolehlivě zvedne náladu a vlije optimismus do žil. V mých cestovatelských plánech je na jednom z čelních míst jeho zoo na ostrově Jersey. Stejně tak vím, že jednou pojedu na dovolenou do Řecka, protože prostě musím vidět místa, kde vyrůstal a chytal svou první havěť.
https://www.durrell.org/wildlife/visit/