Ctenar1202 komentáře u knih

Shulem vyrůstal jako člen chasidské sekty Skver. Vládla v ní docela tvrdá pravidla až fanatismus a některé informace mi opravdu vyrazily dech. Žádná moderní doba, zvyky a pravidla jako kdybyste se vrátili do středověku. Muži, kteří směli studovat se učili takovým věcem, které ale v běžném životě nevyužijí, několikrát denně se modlili, někteří u toho používali i sebetrestání. Co se týká manželství, tak se málokdy, spíš vůbec, uzavíralo z lásky. Spíš z praktických důvodů a v dost mladém věku. Shulemovi bylo osmnáct, když se ženil a během pár let měl s manželkou pět dětí. Při jejich znalostech v oblasti rozmnožování se divím, že vůbec nějaké děti měli. A pak jsem se zase divila, že těch dětí neměli víc, protože antikoncepce či jiná forma ochrany jim nic neříká. V oblasti financí to byla taky katastrofa, protože kam se Shulem podíval, tam dlužili. Věřili, že jim v žití pomůže víra a sociální pomoc, ale ne vždy to tak fungovalo a tak Shulem musel nastoupit do práce. Očekával však lepší pozice, než jaké mu byly nabídnuty. Měl prostě zcela zkreslené představy o životě.

Jak Shulem stárnul, uvědomoval si, že ztrácí víru a slova, která slyší v modlitbách mu přijdou lživá. Navíc ač byl odstřižen od reality, přesto si našel cestu k počítačům a následně internetu. A ten mu zcela změnil pohled na svět. Zjistil, že celý svůj dosavadní život žil ve lži. Už nechtěl patřit ke společenství chasidské sekty Skver a rozhodl se, že odejde. Věřil, že jeho oddaná manželka a děti půjdou s ním...

Příběh v knize je čtivý, ale připravte se na velké množství cizích slov, která vás budou zpomalovat ve čtení a ač je v knize přiložený glosář, tak tentokrát bych uvítala vysvětlivky rovnou pod čarou na dané stránce. Příběh v knížce mě bavil, ale spíš až od druhé části, kde Shulem víc vysvětluje své pohnutky a odhodlání odejít. První polovina knihy pro mě byla moc náboženská. Věřím však, že přitáhne spousty čtenářů, které zajímá židovské náboženství.

1 28.06.2023

(SPOILER) Autorku netřeba představovat. Na svém kontě má již několik knih a já se rozhodla si na příběh udělat vlastní názor. Na internetu sklízí kniha různé názory. Od těch nadšených po zděšené až znechucené.

Kde jsi, když nejsi. Kniha o rodině, o vztazích, o hledání sama sebe, o tom, že i matky můžou chtít žít a ne jen přežívat. Dagmar, které říkají Daisy má manžela, syna a dceru. Je to skoro čtyřicátnice a potká Jakuba. Mladý kluk, který prostě nic neřeší, žije ze dne na den a užívá si života na plný pecky. Daisy je matka na plný úvazek a začíná být vyhořelá. Má pocit, že nezná nic jiného než domácnost, starost o děti, řešení školy, kroužků a požadavky svého manžela...ubíjející dennodenní stereotyp. Až do dne, kdy potká Jakuba a život se jí diametrálně změní. Jakub je sprostý, živelný a navíc nemá daleko k drogám... Okolí je zděšené, protože zodpovědná matka se najednou chová jako puberťačka, ale všechno má své meze...

A můj názor? Ano, bylo to sprostý, hooodně sprostý. Bylo to celkově extrémní ve všech ohledech, ale bylo to dokonalé čtení! Chápu, že někoho mohl začátek šokovat, i já měla oči vykulený a říkala jsem si, no tě pic, to bude průšvih, ale kdepak. Jsem opravdu maximálně spokojená a po dočtení jsem měla chuť knihu otevřít opět na první stránce a celý příběh si přečíst znova.

3 24.06.2023

Kateřina žije v Řecku v kraji Epirus více jak čtvrt století. Její manžel se jmenuje Konstantin a je to pravý Řek. Zpočátku byli kamarádi, kteří si vzájemně vyprávěli o Češích a Řecích. Bavili se nad zvyklostmi, které pro toho druhého byly naprosto nezvyklé a podivné či zábavné. Postupně však kamarádství přešlo v lásku a Kateřina s Konstantinem se rozhodli, že se vezmou. Cesta ke svatbě byla trnitá a dost dlouhá, ale to vám nechci prozradit.

Poutavým a svižným tempem nám líčí její první dobrodružné výpravy a setkávání se s novými lidmi. Ne vždy to bylo úsměvné a snadné, protože zde byla hlavně jazyková bariéra, nezkušenost a nevědomost místních zvyků. Přesto své zážitky autorka líčí s lehkostí a úsměvem. Máte pocit, jako kdybyste se do jejích vzpomínek přenesli. Cítíte vůni moře, teplo slunce a procházíte se uličkami s malými domky. Všude jsou barvy. Řecko je barevná země a pestrost je pro ni typická. A není to pestrost pouze v pokrmech, ale i v architektuře a povahách lidí. Řekové jsou srdcaři. Milují svoji zemi, svoje tradice a pokud například odmítnete, třeba nevědomky, pozvání na kávu, hluboce je tím urazíte. Řekové jsou hluční, společenští a milují setkávání. Což je pro nás konzervované Čechy občas těžké pochopit.

V knize se dozvíte spousty a spousty zajímavostí a opravdu vám může posloužit jako takový návod s čím v Řecku počítat, co nedělat, kam zajít apod. pokud se rozhodnete odjet na dovolenou právě sem.

2 22.06.2023

Před autorkou smekám! Tohle byl dokonalý mysteriózní thriller, jaký jsem četla. Napětí od začátku až do konce. A opravdu cítíte mrazení v zádech, protože celá atmosféra odehrávající se v knize je skvěle vylíčená. Rozhodně si ke čtení nepouštějte duchařskou hudbu, protože pak se budete v noci bát usnout. Ta knížka, respektive příběh v ní, neměl jediné hluché místo. Navíc jsem se dozvěděla i nové informace o folklorních zvyklostech v dané oblasti.

14 21.06.2023

Knížka Zůstávám tu pro tebe je romantickým příběhem. Tereza je mladá žena, která pracuje jako zdravotní sestřička na dětské onkologii. Denně je svědkem těžkých dětských osudů, bolesti a zároveň naděje. Je to těžká práce z které chodí domů vyčerpaná. Navíc jedním z pacientů je malý chlapec Filípek, který jí hodně přiroste k srdci. 

Jednoho dne se Terka vydá s kamarádem do restaurace a tam potká Paula. Známého amerického herce, který jí naprosto učaruje a sympatie jsou vzájemné. Před očima se nám odehrává love story, kdy Tereza a Paul prožívají intenzivní lásku. Terezu čeká ošklivý životní kopanec, který ji utvrdí v jejím rozhodnutí změnit svůj život a jde si nekompromisně za svým cílem. 

Pro mě, jako mámu dvou dětí bylo čtení z nemocničního prostředí těžké a bolavé. Chvílemi jsem měla slzavé oči. Jakmile přišla linka s Paulem, tak jsem si říkala, že tohle je na mě už moc přeslazené a velká love story. Vyloženě pro milovníky romantiky, kterou já běžně nečtu. Jenže autorka věděla, že čtenáři jsou náročnější a cukrová vata by je tolik nebrala a tak na ně přichystala něco, co vám neprozradím, ale určitě vám to vyrazí dech. A je to jedině dobře, protože díky závěru, který příběh má, mohu napsat, že se mi knížka líbila. 

Jediné, co bych vytkla byl překlad anglických vět v zápatí stránek. Chápu, že měla být v textu uchována autentičnost rozhovorů mezi Paulem a Terezou, ale hodně mě rušilo přeskakovat očima z textu příběhu do českého překladu v zápatí. Na prvotinu určitě povedené.

2 20.06.2023

Anotace slibuje klaustrofobický thriller, který vám vezme zbytky posledního dechu. A je to pravda! V příběhu se seznamujeme s Amélií. Mladou dívkou, která se odstěhovala do Londýna poté, co osiřela. Našla si práci a postupně si vybudovala nový život, poznala nové lidi a mezi nimi i Neda. Přitažlivého muže, navíc pohádkově bohatého. Říkáte si, aha, romantika, svatba a hrdličky. Kdepak! Ke svatbě sice došlo, ale jen naoko a velice účelově. Jenže potom došlo ke zvratu a Amelie se ocitla v obrovském nebezepčí, unesená a uvězněná v místnosti, která byla zcela ponořená do tmy. Proč a kdo ji zavřel? Proč ji vězní? Má v tom prsty Ned? Nebo je to zcela jinak? Je zmatená, unavená, psychicky na dně a musí se prostě dostat z té temné místnosti pryč...

Tohle byla jízda od první stránky! Autorka nás vhodí do příběhu a mačká z nás emoce až do posledního písmenka. Cítíte se jako na horské dráze a přejete si, aby jízda skončila. Popisy zoufalství jsou tak dokonalé, že máte pocit, jako kdybyste v místnosti byli s Amélií. Její myšlenky, nápady a zároveň pocity zmaru jsou tak dokonalé, že máte chuť jí napovídat a současně jí držíte pěsti. Skvěle vykreslené postavy, situace a konečné rozuzlení mi nedalo vydechnout.

1 12.06.2023

(SPOILER) Spousty dívek a žen si sleduje svoji váhu a puberta je náročná doba úplně na všechno. Dívčí tělo se mění, dospívá a některé dívky se s tím nedokážou smířit a začnou si hlídat každý gram. A přesně do toho spadla Petra. Ona totiž v deseti letech měla nadváhu, protože ráda jedla a neviděla důvod, proč by se měla omezovat. Jenže poznala prvního kluka. Sice virtuálně, ale když po mnoha měsících kývla na videohovor, tak jí řekl, že je tlustá...a cesta do pekla začala. Omezila snad veškeré jídlo. Počítala si kalorie, hýbala se, zakazovala si sedět a pokud si dovolila sednout, tak jen po mnohahodinovém pohybu či cvičení. Ze 71 kg se během pár let dostala na šílených 29 kg, která měla ve čtrnácti letech. Byla ohrožená na životě, protože běžně mívají děti v tomto věku 45-50 kg. Ale Petra se stále vidí tlustá, nenávidí se, nenávidí své tělo a nenávidí všechny okolo. Před očima má pouze kalorické tabulky. Má i vlastní nádobí, protože ji děsí představa, že by na talíři po jiném člověku mohl být mikroskopický zbytek jídla, který by jí zvedl váhu. V lednici má vlastní přihrádku na to málo co jí. Jablko na celý den. Pije minimální množství vody, protože se děsí, že by její tělo bylo zavodněné a tím pádem by přibrala... Petřino tělo trpí a hroutí se. Ona chce bojovat, ale nejde to.

Petra nebojuje jen s váhou, ale v pozdějších letech i s muži. Potřebuje je k životu, ale bohužel potkává jen podivná individua, která její situaci nepomáhají a jeden byl opravdu magor. Popisy násilí, které zažívala...no upřímně, fuj. V té době mě překvapilo chování její maminky. Petra volala o pomoc, maminka si myslela, že přehání...to pro mě bylo smutné a překvapivé. Věděla, že nežije s normálním mužem a snažila se od něj utéct, ale když on na veřejnosti vystupoval jako mílius...

Je to drsné čtení a nedokážete knihu odložit. Přesto bych byla ráda, kdyby měla knížka třeba o sto stran více, protože druhá polovina, která je dost věnovaná právě vztahy je chvílemi zmatečná a já netušila kdo je kdo a v jakém období právě jsme. Každopádně by si tuhle knížku měly přečíst všechny dospívající dívky, protože Petřin boj s anorexií a následnými problémy je odstrašující případ, kam až vše může zajít.

11.06.2023

Nina je mladá žena, která navštěvuje babičku Alžbětu v léčebně. Je to stará žena, ale její mysl a vzpomínky jsou naprosto jasné. Nina touží poznat rodinnou minulost a rozhodne se, že Alžbětu vezme na místa, která jí byla v mládí domovem. Navíc Nina ví o rodinném tajemství a ráda by mu přišla na kloub.

Příběh je vyprávěn retrospektivně, kdy současnost vypráví Nina a minulost Alžběta. S Alžbětou se podíváme na sever Čech, do Litvínova a přilehlého okolí a to pro mě byla srdcovka. Viděla jsem před očima místa, která znám a kterými jsem sama chodila. Alžběta nám svým vyprávěním přiblíží dobu svého mládí, 2. světové války a života lidí.

V průběhu čtení, kdy se seznamujeme s Alžbětiným životem se také dozvídáme o tom nakousnutém tajemství o kterém Nina ví a chce vědět podrobnosti. Když došlo k rozuzlení, tak jsem překvapená nebyla, protože jsem tak trochu tušila, jakým směrem se bude příběh vyvíjet. A jak jsem byla do poloviny knihy z příběhu nadšená, tak potom přišla bohužel krize a já se nemohla začíst. Přišlo mi, jako kdyby příběh stagnoval a jen po mně sklouznul a nevyvolával žádné emoce tak, jak tomu bylo na začátku knihy. Navíc Nina nebo alespoň popisy jejích myšlenek mi přišly chvílemi až moc nafouknuté a stále se ve všem šťourala a byla překvapená i z naprosto obyčejných věcí. To tajemství nebylo tak šokující, abych z něho byla rozhozená jako Nina.

Navíc se v knize rozjelo víc dějových linek o kterých bych ráda četla víc do hloubky. Osekat některé popisy, které se opakovaly a nebo byly zbytečně zdlouhavé a rozepsat víc jednotlivé osoby. Alžběta jako babička mi ale byla velice sympatická a my všichni bychom si měli nechávat od svých babiček a dědečků vyprávět jejich mládí. Mít zájem o to, co vše prožili a jak žili. Neměli bychom zapomínat na svou rodinnou historii.

Za mě je to jedna ze slabších knih, které autorka napsala, ale jsem moc ráda, že se ke mě dostala a těším se na další autorčiny knihy.

2 10.06.2023

Violet a Erik jsou sourozenci, kteří mají rádi tajemno, záhady a strašidla. Založili si svůj Klub monster.Milují strašidelné filmy, hlavně ten o Frankensteinovi. Píšou si deník jak s monstry bojovat, co dělat, když je najdou a jak se proti nim bránit. Taková nevinná dětská hra... Ale je to opravdu hra?
Jejich babička je doktorka pracující v psychiatrické léčebně a děti mají přísný zákaz do léčebny vstupovat. A děti, jak víme, jsou velice zvídavé...Jednoho dne k Violet a Erikovi přibyde Iris. Dívka, která je velice tichá a Violet trvá nějakou dobu než se jí povede Iris rozmluvit a začlenit ji mezi sebe a Erika. Stane se z nich silná trojka, která bojuje proti monstrům. Iris je ale podivná. Ač tichá a neprůbojná, tak má takové informace a nápady jak s monstry zatočit, že je to Violet a Erikovi podivné. Violet se snaží pátrat odkud Iris pochází, protože ta si svou minulost nepamatuje. A to, co Violet zjistí, ji naprosto šokuje...

Milí čtenáři, tohle byla naprosto skvělá kniha. Příběh od začátku do konce tak čtivý, že se vám nechce knihu odložit. Autorka si se čtenářem hraje jako kočka s myší a nedá vám ani na chvilku oddychnout. Není to nic vyloženě děsivého, že byste si kousali strachy nehty, ale ta atmosféra, kdy si nejste jisti pomalu sami sebou, je dokonale vylíčená. Vlezlá ponurá nálada, plíživé tajemno a podivné chování vám zaručeně způsobí husí kůži. A pak ten konec?! Ten mě naprosto šokoval, valila jsem oči a v tu chvíli budete mít v hlavě takový zmatek! Ale v dobrém slova smyslu. Ano, přesně takhle by měl vypadat dokonalý duchařský horor. Nic, co by se nikdy nemohlo opravdu stát....věřte mi...o to děsivější kniha je...

4 04.06.2023

V příběhu se přeneseme na Karvinsko v období 50.-60. let. V jedné malé obci žije Teodor se svojí ženou a synem. Živí se jako vesnický učitel, varhaník a žije poměrně klidný život. Vrásky na čele lidem žijícím v tomto kraji dělá bohaté naleziště uhlí a vyhlídka, že se v budoucnu budou muset odstěhovat.... Jednoho dne, shodou nešťastných náhod se Teodorovi změní život naprosto od základů. A nejen jemu, ale celé jeho rodině...

Teodor se dostane do vězení, ale jakým způsobem, nad tím zůstává čtenářův rozum stát. To, jak se soudruzi přiživili nad neštěstím jiného, tak z toho mi bylo opravdu nevolno. Ten pocit zoufalství nad tím, jak se do jedné tragédie zamíchala i politika a Teodor byl označen jako třídní nepřítel....Hrozné, když se po jeho zádech chtěl vyšplhat někdo jiný do vyšších funkcí...Aneb ať žije budování socialismu...Autorka skvěle vylíčila Teodorovy pocity z pobytu ve vězení a jeho dopady na celou jeho rodinu.

Velice mě potěšilo, že do knihy zakomponovala i jedno velice vážné téma, které je v dnešní době bráno jako něco s čím lidé běžně žijí, ale v 50.-60. letech tyto lidi posílali do ústavů. Nepředstavitelné, co se dělo ještě de facto nedávno. Záměrně zde dané onemocnění nejmenuji, ale v příběhu ho okamžitě poznáte. Ač mají tito lidé těžší začlenění se do společnosti, je skvělé, že nekončí v ústavech.

Příběh v knížce vás vtáhne a nepustí. Je napsaný velice čtivě a já si autorku zařazuji na seznam oblíbených spisovatelek.

4 01.06.2023

Novela, která nás zavede do jižních Čech. Konkrétně do města České Budějovice. V příběhu poznáváme mladého lékaře Rudolfa Slívu, který má své zkušenosti nasbírat dohlížením nad zdravím svých pacientek. Nejsou to běžné ženy, ale dívky z nevěstince. Píše se rok 1920 a nevěstince jsou muži velice často navštěvované. Mužům nejde jen o sex, ale i o odreagování se například u sklenky, popovídání si a pozorováním hezkých slečen. Rudolf Slíva tak poznává všechny dívky nejen jako zaměstnankyně nevěstince, ale i jako pacientky s jejich různými osudy. Nejvíc ho zajímá Anna Václavíková o které kolují vyloženě legendy a on by ji rád poznal i osobně...

Bylo to krásné čtení, což byste rozhodně u tohoto tématu nečekali. A nečekejte ani nějaké sexuální scény. Kdepak! Pohybujeme se v době První republiky a vše bylo vznešené a noblesní a takové umírněné. Co se odehrávalo za dveřmi už byla čistě soukromá věc...

Já jsem z knihy nadšená, protože se mi líbilo téma a jakým způsobem ho autor pojal a zpracoval. V knize prožijeme s Rudolfem mnoho a mnoho let a já bych klidně četla dál. Měla jsem pocit, že jsem se přenesla přímo do příběhu a žiju v době před 100 lety. 

Navíc je knížka v menším formátu, který se krásně bere na cesty a písmo je temně červené, což je nezvyklé, ale bylo to velice příjemné.

5 31.05.2023

(SPOILER) Kniha Dokud neustane vlnobití, kterou napsala česká autorka Kristina Janů nás zavede do prosluněné Francie. Představte si krásné město plné turistů, kaváren, restaurací, městský ruch a prosluněné dny. Prostě pohádka. A v této pohádce žije Dominika, která se seznámí s Nicolasem. Pohledným Francouzem, který ji upoutá na první pohled a zamiluje se až po uši. Věří, že jejich láska vydrží na věky. Před očima se nám tak odvíjí příběh jako z telenovely. Ale do chvíle než se odehraje neštěstí, které změní naprosto vše.

Dominika je najednou bez manžela, sama ve Francii s malou znalostí francouzštiny. Netuší co se stalo, proč její muž zmizel, ale rozhodne se všemu přijít na kloub. Zjišťuje, že ne všichni byli nadšení z toho, že si Nicolase vzala a postupně se jí daří získávat různé informace, které ji ale velice znepokojují...

Jak se mi kniha líbila? Nelíbila, bohužel. A hned vysvětlím proč. Dominika se chvílemi chovala opravdu podivně, vadily mi místy kostrbaté dialogy a naprosto toporné chování postav. Stále jsem měla pocit, že autorka neví, jestli psát romantiku nebo thriller. A ve výsledku to nebylo ani jedno. Některé pasáže, například když Dominika scházela ze schodů a lidi pod schody drželi cedule s větami typu Opravdu se omlouvám, Chci být navždy s tebou apod. mi bylo trapně za Dominiku. Chování spíš patnáctiletých dětí než dospělých lidí. Ale dobře, někomu by se tohle mohlo líbit. Pak se Dominice stane úraz a během chvilky autorka píše o ztrátě termoregulace, přičemž Dominika byla ve vodě chviličku. Ještě jsem si kvůli tomu googlila další informace. Je toho mnohem víc, ale nechci vám tady moc prozrazovat. Prostě jsem mnohdy nad chováním postav a popisy kroutila očima. Autorka se snažila do knihy vměstnat vše, co je teď v knihách čtivé, ale příběh už byl tak překombinovaný, že mě začínal nudit. Ano, v poslední třetině byl čtivější, ale pak to autorka zabila dalším tématem a to už jsem věděla, že mi ani tohle lepší názor na knihu neudělá. Za mě, kdyby se příběh odehrával postupně, a ne ve střídání časů a ubralo se tak o polovinu dramat a zápletek, byl by to čtivý odpočinkový román k vodě.

31.05.2023

V Kolouškovi se opět vracíme k Lucii a její dceři Kiki. Lucie by i tentokrát chtěla nějakou skvělou roli v seriálu či filmu, stará se o dcerku a má problémy s chlapy...jak jinak. Teda takhle, Lucka chlapa má, dokonce se má vdávat, ale je on opravdu ten pravý? Opravdu se chce Lucie svázat a zbytek života být s jedním mužem? Však je to normální běh života ne? Poznat muže, vdát se za něj, mít s ním děti a společně zestárnout. Akorát, že Lucka to cítí trochu jinak a přesvědčuje se v tom, že jí život háže klacky pod nohy právě z toho důvodu, aby si svatbu ještě rozmyslela. Navíc jsou tu její trhlé kamarádky a ty jí taky říkají své názory...

Já se na Kolouška velice těšila. Coura byla totiž skvělá. Ale bohužel, přišlo lehké zklamání. Když vynechám ty trapné sexuální rozhovory a dělání z Lucky totálního blbce, že ani neví, co je vibrátor a chechtá se jak školačka úplně všemu, tak mi teda i dost nesedly ezoterické pasáže a hledání sama sebe. Ale musím ocenit zakončení knihy. Očekávala jsem klišé, které se začalo rozjíždět, ale autorka nás čtenáře překvapí.

To, že mě kniha lehce zklamala, ale neznamená, že to tak bude i u vás. Knížku rozhodně doporučuji přečíst. Ona je čtivá, akorát mě si svým tématem nezískala.

Thomas Rueb je autorem knihy Laura H. Příběh nizozemské dívky, která se rozhodla utéct do Sýrie. Co ji k tomu vedlo a jaké následky její kroky měly se dozvíte ve velice čtivém románu.

Laura H. byla běžná pubertální dívka, ale pořád měla touhu vybočovat. Uchvátilo ji islámské náboženství a rozhodla se, že se stane muslimkou. Představovala si asi poklidný život po boku muže, který ji bude milovat. Bohužel, to se nestalo a život v Sýrii a Iráku rozhodně nebyl procházkou růžovým sadem. Muž, který ji zpočátku miloval se postupně měnil v násilníka a člověka posedlého IS. Laura ho stále omlouvala, věřila a doufala, že bude opět jejím milovaným Ibrahimem... Navíc tu byly dvě děti a snažila se je uchránit od násilí, věznění doma a přísném režimu.

Laura se rozhodla riskovat a telefonicky kontaktovala svého otce, aby jí pomohl utéct k němu. Byl to neuvěřitelný risk, protože Ibrahim chtěl mít Lauru pod neustálým dohledem a pokud nebyl zrovna doma, zabezpečil dům, aby Laura nemohla odejít.

Povedlo se Lauře utéct? jak dopadl její vztah s Ibrahimem? To vše se dozvíte v knížce

Příběh je podle skutečnosti. Byla změněna pouze některá jména, aby byly dané osoby chráněny. Já si u čtení samozřejmě googlila a lze najít informace o Lauře, většinou ale v angličtině. Podobných knih vyšlo víc a já si vždy říkám, co proboha vede mladé Evropanky k tomu, že touží se stát manželkami mužů, kteří vyznávají naprosto jiné náboženství a žijí zcela rozdílné životy. Po pár měsících pohádky přijde tvrdá realita a volání o pomoc.

2 26.05.2023

Ruta Sepetysová napsala knihu V šedých tónech a měla obrovský úspěch. Já bych vám ji ráda představila v podobě grafického románu.

Lina je patnáctiletá dívka, která má své sny a žije bezstarostný život jako spousty jiných dívek. Až do jednoho dne, kdy se musí s maminkou a bratrem během několika minut sbalit a opustit svůj domov. Netuší co je čeká, kam budou odvezeni a hrůzy, které slýchávají od ostatních lidí je stresují. Slíbí si, že se pokusí nenechat se rozdělit. Lina, která se chtěla hlásit na uměleckou školu se rozhodne, že vše co ji v následujících dnech, týdnech a měsících potká, nakreslí. Je to veliké riziko, přesto ho Lina podstoupí.

Po mnoha dnech ve vlaku se ocitnou na Sibiři. V pracovním táboře odkud není cesty zpět. Vládne zde krutý režim a nelidské podmínky. Lina s ostatními lidmi bojují o život. Snaží se zachovat si společenské návyky, ale je to tak těžké. Ukrutný hlad, nemoci a vlezlá zima prostě lidi změní. Přesto se snaží si vzájemně pomáhat a i v bídných podmínkách například oslavit Vánoce. Dokáže Linu a její blízké pevná vůle a odhodlání pomoci k přežití?

Tohle pro mě bylo těžké a smutné čtení. Obrázky v knize jsou jako živé, takže o to víc umocňují prožitek ze čtení. Tím, že jde o grafický román, má ho čtenář brzy přečtený. A proto je vhodný i pro náctileté, kteří se učí ve škole o pracovních táborech a celkově 2. světové válce.

3 25.05.2023

Francisco Boix byl veterán španělské války a vězeň v koncentračním táboře Mauthausen. Byl fotografem a jelikož viděl všechna ta zvěrstva, která se kolem něj odehrávala, rozhodl se, že se pokusí vše nafotit a snímky uchovat do konce války, aby se lidstvo dozvědělo, jaké šílenosti se v táboře odehrávaly. Pracoval v táboře ve fotografickém oddělení, aby pořizoval snímky vězňů, vedl databázi a dokumentoval události v táboře. Velitelé se totiž snažili o to, aby se do světa dostávaly zkreslené informace o životě v táboře. Například, že vězni hrají šachy, fotbal či mají stoly plné jídla. Francisco se přes to nedokázal přenést a rozhodl se světu ukázat, že vše je jinak.

Nafotil za dobu pobytu v táboře na 20 tisíc snímků! Nepředstavitelné množství. Po válce posloužily snímky během líčení u soudu jako důkaz k odsouzení nacistických válečných zločinců.

Francisco Boix se konce války dožil, ale zemřel v roce 1951 ve třiceti jedna letech na následky selhání ledvin.

Když čtu knihy s tematikou druhé světové války, tak mnou vždy otřesou. Poprvé jsem četla knihu formou grafického románu a ten prožitek byl ještě silnější, protože obrázky v knize jsou opravdu jako skutečné. Rozhodně knihu nedoporučuji číst dětem mladším 15 let! Je skvěle zpracovaná a zaslouží si velikou pozornost čtenářů. Na středních školách bych ji klidně zavedla jako povinnou četbu. Zdatný čtenář ji přečte za dvě hodiny, ale svým obsahem na ni nikdy nezapomene.

Kazaň, rok 1923. Dějev je mladý voják rudé armády, veterán, který má za úkol přepravit vlakem 500 dětí ze sirotčince do Samarkandu, kde je čeká údajně lepší budoucnost. Cesta má trvat šest týdnů a 4000 verst (versta je stará délková míra - jedna versta je cca 1066 m). V zemi chybí vše důležité. Jídlo, oblečení, palivo...země je zbídačená občanskou válkou. Lidé nemají co jíst, dochází k příšernostem v podobě kanibalizmu, protože ze země téměř zmizela zvířata. Lidé jedí hlínu, trávu, kůru...a pak umírají v příšerných bolestech. Zemí se šíří hladomor a umírají na ni denně tisíce lidí. Voda je zkažená a tak se objevují průjmy, které už tak slabé lidi naprosto vyčerpají... Jediná šance, jak zachránit přeživší a zcela vyčerpané a nemocné děti je, dostat je do Samarkandu. Dějev není jediný dospělý, ale cestuje s bolševičkou Bílou. Žena, která je na pohled tvrdá, ale má dobré srdce, což Dějev postupem času zjišťuje.

Příběh je to opravdu drsný a rozhodně ho nedoporučuji číst osobám, které nezvládají popisy drsných scén. Jedna mnou opravdu hodně otřásla a musela jsem knihu na chvíli odložit. Neumíme si představit co vše musely děti zažívat. Opravdu, nedokážeme se vcítit. Můžeme jen litovat. Skvěle byla vykreslena i psychika lidí. A navíc, některé ty děti se do hladomoru již narodily a to co prožívaly považovaly za něco normálního, protože nepoznaly teplo domova, jídlo a lásku rodičů....strašný...opravdu strašný.

3 21.05.2023

Denisa Cziglová je mladá žena, která si ve svém životě prošla opravdu ošklivými obdobími. Aby přiblížila čtenářům svůj život, napsala knihu Jak to celé přežít a nezbláznit se. Denisa je totiž onkologická pacientka. Jednoho dne se jí zničehonic udělalo nevolno a kolotoč obíhání lékařů, hospitalizací, operací, bolestí, zoufání a víry v naději se rozjelo naplno. A Denisina diagnóza? Nádor na mozku...

Denisa svůj nádor pojmenovala Evžen. Evžen, který jí tak moc zkomplikoval život, ale ona se nedala. Z totálního pádu na dno se pomalými krůčky vracela do života. Snažila se ho žít co nejnormálněji i se svými zdravotními problémy. Když už si myslela, že svítá na lepší časy, přišla další rána a další pád. Jako kdyby si Evžen usmyslel, že Denise nedá žádnou šanci.

Autorka popisuje nejen boj s nemocí, ale i její vztahy s muži, rodinou a přáteli. Chápala, že k uzdravení se vede cesta nejen formou léčiv, ale i psychického zdraví a tak se rozhodla zcela překopat svůj životní styl. Začala jíst ještě víc zdravě, hýbala se, snažila se nemít černé myšlenky a vydala se trochu alternativní cestou léčby. Výsledky byly skvělé....byly...v současné době Denisa bojuje jako lvice, protože Evžen se nevzdal a opět se do jejího těla zakousl vší silou...

Příběh v knížce je velice bolavý a připravte se na těžké téma. Je ale dobře, že Denisa knihu napsala, protože popisuje boj s tak těžkou nemocí, která může potkat kohokoli z nás...knížka obsahuje spousty fotografií a na konci i zdravé recepty. A pokud si budete říkat, že Denisu odněkud znáte, tak ano, účastnila se soutěže Masterchef 2019.

2 15.05.2023

Britskou královskou rodinu rozhodně není potřeba představovat. Zná ji každý. Někdo ji má rád, někdo ne a někomu je zcela jedno co se o ní píše. Já královskou rodinu miluju od malička. Vždy jsem měla slabost pro Williama. A Harry pro mě byl a je rebel. Rebel, který si do ničeho nenechá nikým kecat a proto se rozhodl napsat i knížku, aby se svět dozvěděl, jaká atmosféra a vztahy panují mezi členy královské rodiny. Bylo to velice zajímavé čtení!

Náhradník je skvěle vybraný název, protože Harry si tak od malička připadal. Ne, on jím byl. William byl na prvním místě vždy, protože je to následník trůnu a Harry by byl, jen kdyby se Williamovi něco stalo. Od malička pociťoval, že je ten druhý...když byl chlapcem, zemřela mu maminka a on roky a roky věřil,že je živá a někde se skrývá před novináři. Harryho popisované praktiky novinářů jsou opravdu děsivé. Ne jen v době, kdy žila jeho maminka, ale i v době, kdy se oženil s Meghan. Novináři se prostříhávali ploty, natáčeli je drony či přímo z vrtulníku létajícím nad domem. Byli všude. Úplně všude a Harry cítil obrovský tlak. Věděl, že média jsou součástí jeho života, ale nenáviděl je. Všechny ty lidi, kteří rozebírali jeho život od narození až do současnosti.

Princ Henry Charles Albert David Mountbatten-Windsor, jak zní celé jeho jméno v knížce popisuje své dětství, školní roky, vojenský dril, kdy se účastnil několika misí a čtenář zjišťuje, že to není člověk, který by měl na růžích ustláno, ale že prošel drsným výcvikem. On si však přál stát se vojákem a bavilo ho to. Lákala ho drsná přeměna ve vojáka, výcviky a boje. Až mě chvílemi mrazilo, jak je v tom popisování téměř fanatický. Princ a bojovat? Divné...

Asi nejvíc mě bavily části, kdy byl malým chlapcem a pak, když poznal Meghan. Popisuje jejich první seznámení, oťukávání se a seznamování se s rodinou. Nevím, jak moc mohu brát jeho výpověď vážně a opravdu jeho slova nechci brát jako dogma, protože v knize neustále popisuje, že novináři jen lhali o všem. Jak o něm, Meghan, tak zbylých členech rodiny. Dokonce jednotliví členové mají vlastní poradce a ti poradci donáší na jiné členy rodiny...neskutečný...uděláte jednu jedinou malilinkatou chybičku a je zle. Vyrůstáte a žijete v nejistotě, tvrdé výchově spočívající hlavně na nedávání najevo emocí...opravdu by mě zajímalo, kde je skutečná pravda. Když si vezmu, jak se Williamova rodina prezentuje na veřejnosti, nechce se mi věřit, že by uvnitř "firmy" zažívali teror a pevnou ruku Charlese a Camilly...

Je to rozhodně zajímavá kniha, která se krásně čte. Nevím, na kolik ublíží Harryho slova členům královské rodiny, ale mně se jeho výpověď líbila.

8 14.05.2023

Odehrávají se před námi dvě linky, které se střídají. Lucčina a Annina.

Jednotlivé kapitoly nejsou bohužel nadepsány kdo zrovna příběh vypráví, což mi zpočátku nedělalo problémy, ale postupně, jak se vyprávění víc a víc zamotává, jsem se chvílemi v textu ztrácela. Líbilo se mi, že jsem si neměla čas vytvořit pozitivní a negativní postavu a brát Annu jako mrchu, která rozvrací rodinu, protože Lucie měla na tom všem taky svůj podíl. Hynek byl pro mě ale takový nemastný a neslaný a netuším, co na něm obě dvě viděly. Psychologická část příběhu je velice fajn, protože se Lucie s Annou docela dost rozpovídají o svých pocitech, ale jinak mi ani jedna nepřirostla k srdci.

Možná jsem od knihy čekala víc. Začátek byl opravdu velice čtivý, ale pak má pozornost upadala a chvílemi jsme se přistihla, že se musím v textu vracet. A zcela mi chyběla linka Hynka, která by byla určitě fajn. Toužila jsem po větším srdcebolu a emocích, ale to jsem bohužel nedostala.

4 09.05.2023