V šedých tónech (grafický román)
Andrew Donkin , Ruta Sepetys
https://www.databazeknih.cz/img/books/51_/510440/bmid_v-sedych-tonech-graficky-roman-Xd6-510440.jpg
5
105
40
Barevná komiksová adaptace slavného historického románu. Píše se rok 1941. Lině je patnáct let a těší se, že po prázdninách půjde na uměleckou školu. Jednoho večera do jejího domova ale vtrhne sovětská tajná policie. Linu, jejího brášku i jejich maminku čeká deportace do pracovních táborů na Sibiři. Dívka musí v nelidských podmínkách bojovat o svůj život i o životy všech, které miluje. Přitom tajně schraňuje vzkazy v podobě kreseb s nadějí, že je jednoho dne někdo objeví a vyjde najevo, jakým peklem si lidé v pracovních táborech museli procházet.... celý text
Literatura světová Komiksy Válečné
Vydáno: 2023 , CooBooOriginální název:
Between shades of gray: The graphic novel , 2021
více info...
Přidat komentář
Tento grafický román se mi líbil. V minulosti jsem četl knihu V ŠEDÝCH TÓNECH a od té doby jsem si autorku oblíbil a přečetl jsem téměř všechny knihy. Příběh jsem si díky tomuto grafickému románu připomněl.
Kniha má 3 části. Hlavní postavou je LINA, která se těší, že půjde po prázdninách na uměleckou školu. Jenže v roce 1941 přijde do jejich domova sovětská tajná policie a odveze je do pracovních táborů na Sibiři, kde panují kruté podmínky. Linu doprovází její mamka a mladší bratr JONAS. Pocházejí z Litvy. Lina vše zaznamenává v podobě kreseb, aby se všichni lidé v budoucnosti dozvěděli, jak s nimi bylo zacházeno.
Je to velice silný příběh a rozhodně stojí za přečtení ať už v podobě klasického románu, anebo v podobě grafického románu. Vychází ze skutečné události.
Ilustrace jsou moc pěkné.
Citát:
Člověk musí stát za tím, co je správné, a nesmí přitom čekat vděk nebo odměnu
Původní románovou předlohu jsem nečetla, a marně přemýšlím, co napsat ke komixu.
Rozum mi zůstává stát, čeho jsou schopní někteří lidé vůči jiným lidským bytostem, když sami přestanou být lidmi.
Jak se to stane?
Proč to v sobě všichni pořád máme?
Na to komix samozřejmě odpověď nedá.
Je to spíš výpověď o časech a skutcích, které by neměly být zapomenuty, ale měly by sloužit jako varovný vztyčený prst do budoucna.
Víc k tomu asi nejsem schopná napsat, přiznávám, že už jsem unavená ze všeho toho násilí a neštěstí, které se na nás poslední roky valí ze všech stran, a kniha v tomto směru chvilkový únik neposkytla.
Přesto je to zajímavý počin a jsem ráda, že to mělo relativně dobrý konec.
Tak dobrý, jak jen to vzhledem k obsahu díla šlo.
Krásně zpracovaný román mé oblíbené autorky o útrapách vyhnanců na Sibiř, určitě si přečtu i klasický román
Skvělý příběh, slabší kresba. Celý příběh je vystavěn z původního románu, kteráý jsem nečetl. Podle reakcí na nic důležitého nebylo zapomenuto. A je to samozřejmě silný příběh. Sojí to za přečtení.
Kolik dětí asi tohle prožilo nebo prožívá teď? V jednu chvíli doma v bezpečí u své rodiny, o pár hodin později v hrůze, bídě a bolesti, bez perspektivy návratu. Kolik matek, které jeden den čistily jablko pro své dítě a ošetřovaly mu škrábnutí, se o týden později dívalo, jak se jejich zbité dítě vrhá na červy a pomyje. S vědomím, že nesmělý sen o budoucnosti jejich dětí prasknul jako balónek. A s vědomím, že já to možná dlouho nevydržím a děti se budou už navždycky se strašnou realitou a s traumaty potýkat samy.
Tento komiks je naprostý skvost. Jsem moc ráda, že je to právě kniha V šedých tónech, která se dočkala podoby grafického románu, protože podává zajímavý vhled a odlišné prostředí během 2. světové války. Příběh samotný jsem si oblíbila již v knižní podobě, nicméně velice realistická kresba dává ději pomyslnou korunu. Nejvíce jsem ocenila kresby, které působí opravdu velice atmosféricky, ale zároveň jsou kruté a surové scény jen tak lehce nastíněny, aby s tím čtenář neměl problém. Snad jedinou výtkou je za mě drobná romantická linka, kterou bych klidně rozvinula více. Nicméně toto dílo vám určitě moc doporučuji.
Grafický román, který jsem vzala do ruky několik let po přečtení knihy. Díky němu jsem si toto úžasné dílo připomněla. Doporučuji si prvně přečíst originální román a potom prolistovat tohle. Kdybych viděla jen grafický román, asi to ve mně tolik nezanechá. Rutu Sepetys zbožňuji a toto prolistování mne snad donutí přečíst si něco dalšího.
K samotnému grafickému románu... Byly zde ukázány všechny zásadní momenty knihy, grafická stránka je opravdu mistrovské dílo. Nelituji ani vteřiny, kdy jsem měla román v ruce.
Velmi silný příběh, který má skvělý děj a postavy. Vybrala jsem si grafický román, protože se mi moc nechtělo pouštět do knihy.
Kniha byla dost chválená, takže když vyšel tento příběh ztvárněný graficky, hned jsem kupovala. Chtěla jsem něco rychlého na přečtení a komiksy mám moc ráda. Bohužel jsem udělala asi chybu. Grafika je krásná, příběh, postavy, všechno je super, ale neměla jsem z toho takový ten mrazivý pocit. Na konci jsem si myslela, že budu brečet, ale nic. Myslím si, že kdybych se pustila nejdřív do knihy, tak udělám líp. Takhle mi ten příběh nedal to, co jsem očekávala.
Možná je tohle pro čtenáře, kteří četli knihu a chtějí si připomenout tento nádherný, ale hodně smutný příběh.
Ruta Sepetysová si moje čtenářské srdce získala hned první knihou, kterou jsem od ní četla. Hned potom jsem si sehnala všechny její knihy a nadšení pokračuje. Když jsem měla možnost přečíst si tento grafický román, tak jsem neváhala. Komiksy často nečtu, tak to byla trochu výzva. Autorka opět odhaluje část dějin, o které jsem neměla ani tušení. Základní věci o druhé světové válce zná každý. Ale likvidování litevských rodin, jejich převozy na Sibiř a kruté zacházení v pracovních táborech pro mě bylo novinkou. Kniha je skvěle ilustrovaná a myslím, že hravě zaujme i puberťáky, kteří třeba ne zcela rádi čtou. A to se počítá...
Musím se přiznat bez okolků, že jsem nejslavnější román Ruty Sepetys V šedých tónech zatím stále nečetla. Mám od autorky přečtené její poslední dvě česky vydané knihy, a jelikož jsem si autorčinu tvorbu zamilovala, sáhla jsem prozatím alespoň po grafické podobě její první knihy. Historické romány velmi ráda vyhledávám, ač příběhy se silným tématem mě vždy dojmou, sahám po nich celkem často. Knihy Ruty jsou vždy napsané na základě skutečných událostí a po velké řadě rešerší, takže nejen, že dostanete do rukou skvěle napsaný román, dozvíte se i o událostech z minulosti o kterých se příliš nemluví.
V šedých tónech je příběh odehrávající se za 2. světové války, příběh o litevské rodiny, která byla rozdělena a poslána do pracovních táborů na Sibiři. Že jste o tom něco málo někdy slyšely, nebo nic? Nebojte, jsem na tom dost podobně.
V šedých tónech vás barvitě přenese do drastických dní hlavních hrdinů. Budete s nimi cítit každý škrábanec, odřeninu, ale také žal a hlad.
Po přečtení grafického románu jsem si musela dohledávat další informace, jelikož se o historickém pozadí leta mlčelo. Jsem ráda, že autorka po tomto tématu sáhla a předvedla ho čtenáři. Kresby jsou sice barevné, přesto z nich cítíte šedavý pocit temnoty. Atmosféru se autorům podařilo vytvořit naprosto skvěle.
Utrpení, kterého se těmto lidem dostalo, rve srdce. Spousta zbytečného umírání, krutosti, bolesti. Zároveň ale sledujeme nesmírnou sílu člověka, a co vše jsme schopni přežít.
Klasickou knihu autorky jsem četla před lety a byla jsem uchvácena, doslova a do písmene, proto bylo jasné, že grafickou podobu tohoto románu si přečtu taky. Nebyla jsem vůbec zklamaná, naopak postavy pro mě dostaly tváře a to velmi dobře graficky vyvedené, každé strádání, každé těžkosti se jim v obličeji zračí, takže za mě jsou ilustrace báječně vyvedené. I obsahově se mi zdá být grafický román zdařilý, vystihl a "vytáhl" všechna podstatná sdělení z knihy. Za mě moc ráda doporučuji a tato podoba (komiksová) je i pro ne-čtenáře přijatelná ;-)
Román jsem četla před dvěma roky a hodně se mi kniha líbila. Tak jsem se těšila i na komiksové vydání a opět kniha nezklamala. I když je děj trochu zjednodušený, což je pochopitelné.
Příběh Liny a její rodiny jsem už znala. Pamatuji se, že mě hodně zasáhl, když jsem před pár lety četla původní románovou podobu. O to více jsem teď mohla věnovat pozornost ilustracím a celkově grafické podobě, kterou působivě ztvárnil ilustrátor Dave Kopka ve spolupráci s Brann Livesayovou zodpovědnou za coloring kreseb.
Pro účely grafického románu byl příběh zjednodušen. Co ale chybí v textu, je mnohonásobně dohnáno v té výtvarné části. Postavy jako by ožily. Výrazy v jejich tvářích k nám promlouvají, jejich utrpení a bolest je hmatatelná. I barevné ladění ilustrací do modrošedých a sépiových tónů dokresluje celkovou tíživou atmosféru.
Ať si vyberete ke čtení původní román nebo tuto komiksovou adaptaci určitě chybu neuděláte, záleží na tom, co je vám bližší. Mně obě verze přinesly silný čtenářský zážitek a mohu doporučit.
Přestože se ne každý člověk řadí mezi fanoušky historie, rozhodně bychom na ni a důležité milníky v dějinách lidstva neměli zapomínat. Můžeme v nich totiž najít nejen poučení, ale i jakési memento a varování, kam až lidská chamtivost a krutost může zajít, když nikdo včas nezakročí. Právě takové okamžiky se snaží připomínat i americká spisovatelka s litevskými kořeny Ruta Sepetys. Do svých knih si vybírá události nejen důležité, ale hlavně takové, o nichž se až tolik nemluví, či se na ně zapomíná.
Grafickému románu V šedých tónem sloužila jako předloha stejnojmenná Rutina kniha, jež přibližuje rok 1941 a násilný odsun Litevců Sověty do pracovních táborů na Sibiři očima mladé dívky Liny. Bez jakéhokoliv otálení vás uvrhne do středu dění, kdy sovětská policejní služba vtrhla uprostřed noci do života Lininy rodiny a rozbila jej na tisíc kousků. Příběh je to silný, ukazuje člověka v tom nejhorším i nejlepším světle. Je temný, ale i plný naděje, lidského odhodlání, touhy žít a přežít. Tíživou atmosféru také velice dobře navozují povedené ilustrace, z nichž jsem cítila jakousi naléhavost. K příběhu mi velmi sedělo i jejich barevné tónování a musím tak velmi ocenit ilustrátory Davea Kopku a Brann Livesay, kteří odvedli skvělou práci.
Grafický román vám co se týče podrobností a rozsahu příběhu samozřejmě nikdy nedá to, co klasická kniha. V šedých tónech jsou však vypíchnuté všechny důležité okamžiky, dobře na sebe navazují a vytvoří tak ucelený obraz, v němž nebudete tápat. Ruta má navíc jednu kouzelnou schopnost vzbudí ve vás zájem vědět více. Podobně jako při čtení její knihy Musím tě zradit, mě tak znovu donutila sednout k počítači, a o násilném odsunu národů pobaltských států do gulagů si přečíst více. Přiměla mě si koupit V šedých tónech v klasické knižní verzi a stejně tak i zbytek jejích knih. Tvorba Ruty zkrátka stojí za to, a já se těším na každý další kousek, který napíše.
Hodnocení: 90%
Za poskytnutí grafického románu k recenzi v rámci spolupráce děkuji Albatros Media.
Do rukou se mi dostala nádherná komiksová kniha s hlubokým příběhem, jenž se inspiroval nedávnou historií.
Jistě plno z vás čtenářů tento příběh litevské autorky Ruty Sepetys zná. Nakladatelství CooBoo tento příběh nyní vydal i jako grafický román. Myslím, že zpracování knihy se jim povedlo tak,že zaujme jak mladšího čtenáře, tak i méně mladšího.
Autorka v této knize vypráví příběh o osudu Litevců a jiných obyvatel pobaltských zemí. Děj se odehrává ve 20.stol. v období 2.světové války, kdy bylo plno z těchto lidí deportováno do pracovních táborů, ve kterých je čekalo z velké části pouze utrpení, hrůza a smrt.
Ruta Sepetys příběhu vtiskla lidskou stránku a dává do popředí jednu lidskou vlastnost, a to LÁSKU.
Kdo s přečtením ať už klasicky zpracované knihy nebo nového grafického románu váhá, nechť neváhá. Opravdu stojí za to. Je to silný příběh. Já za sebe knihu ráda půjčím, ale z knihovny se jí nevzdám.
Drsný, silný a smutný příběh. Na knihu jsem si netroufla. I tento komiks mě rozplakal a rozesmutnil. Co vše lidé museli za války zažít a protrpět.
Neskutečně dobré zpracování už tak výborné knihy od mé oblíbené autorky Ruty Sepetysové. Kresba a coloring knihy je úžasný a tento grafický román ve mě vyvolával ještě víc emocí, než původní román.
Loni u nás vyšlo Musím tě zradit (revoluce v Rumunsku v roce 89) a vy víte, že jsem byla nadšená ve všech směrech. Samozřejmě mě neminuly ani ostatní autorčiny romány, ale zatím jsem se k nim nedostala. Jeden z nich je také kniha V šedých tónech, kterou jsem v rukou držela už rovnou jako grafický román - nemůžu tedy srovnat s románovou předlohou, ale myslím, že to tak dlouho nenechám.
Už hodně dlouho mě žádná kniha nedojala k slzám. Někdy mě rozesmutnila, jindy jsem o ní přemýšlela ještě dlouho po dočtení, ale že bych brečela až by se mi písmenka před očima rozpíjela, to bude už dávno. Teprve V šedých tónech mě dostalo do tohoto rozpoložení a naprosto vyždímalo.
Rozhodně se ale není čemu divit, Ruta Sepetys opět odkrývá polozapomenutou minulost, prostřednictvím srdcervoucích příběhů o ní promlouvá ke čtenářům a dává historii hlas. Právě proto, ale nejen proto, je pro mě mimořádnou spisovatelkou, kterou velmi obdivuji.
Tento román je zasazen do čtyřicátých let minulého století, kdy probíhá druhá světová válka. Nyní se ale vydáváme za hranice tehdejšího Protektorátu i Německa, přímo do Litvy. Pobaltské země (Litva, Lotyšsko a Estonsko) jsou v historii zastíněny. Většinou se o osudech těchto zemí v hodinách dějepisu promluví pár slov, někdy dokonce vět, ale jinak nám zůstávají neznámé. A přitom právě je za války okupoval tehdejší Sovětský svaz a tajná státní policie jejich obyvatele bezcitně odvážela z domovů do pracovních táborů na Sibiř, kde je čekalo dennodenní peklo i za těch nekrutějších mrazů.
Vypravěčkou příběhu je patnáctiletá Lina, dívka jako každá jiná, která má sny, přání a nárok na život. Jenže pro Rusy je zbytečným člověkem, tak jako ostatní, a jednoho večera jí roztříští celý pečlivě vybudovaný svět. A ten nový je děsivý, plný zla pracovní tábor. Je těžké udržet sám sebe naživu, a Lina přitom bojuje i o životy svých blízkých. Přežívá v nelidských podmínkách, smrt je každému za patami, zoufalství se pere s nadějí a pojem nelidské podmínky pod sebou skrývá mnoho. Přesto ale Lina touží po jediném ukázat světu pravdu, ač třeba jen prostřednictvím kreseb.
Autorka vytvořila mimořádný příběh, nenásilně do něj zakomponovala nenápadnou romantickou linku, která jako kontrast s prostředím vrací čtenáře k něčemu laskavému a normálnímu a citlivě sděluje pocity i fakta. Mimo to si Ruty Sepetys vážím také pro preciznost, kterou věnuje svým knihám. Pečlivě pátrá po informacích, navštěvuje země a povídá si s pamětníky aby mohla šířit pravdu. Takové péče by se mělo dostat každé knize.
Zde je jí navíc vdechnut život, a to díky kresbám a celkovému zpracování, za kterým stojí Andrew Donkin, Dave Kopka a Brann Livesayová.
Pokud to tedy ještě nevyznělo jasně, tak minutím tohoto románu přijdete o mnoho a já se vám za to můžu osobně zaručit.
Dlouho jsem se rozhodovala, zda sáhnout po románu nebo po tomto komiksu. Nakonec zvítězil komiks. Je krásně ilustrovaný a obrázky vtáhnou do děje. Silný a smutný příběh.
Štítky knihy
Kniha V šedých tónech (grafický román) je v
| Přečtených | 116x |
| Čtenářské výzvě | 23x |
| Doporučených | 13x |
| Knihotéce | 35x |
| Chystám se číst | 40x |
| Chci si koupit | 20x |
| dalších seznamech | 5x |
Komiksová adaptace stejnojmenného románu, která nenechá nikoho chladným.
Původní románovou předlohu jsem nečetla. Ne, že bych nechtěla, jen mi oko, v tomto případě, padlo spíš na komiks.
Vlastně pořád nevím, co bych k tomu napsala. Pořád nedokážu pochopit, jak mohou lidé páchat taková zvěrstva. Jak se v naší historii mohlo něco takového stát.
A i když vím, že komiks nemůže říct tolik, co kniha, pořád toho řekl mnoho. A to všechno je třeba si připomínat, abychom neskončili tak, jako dřív. Aby na světě bylo lépe a abychom rozeznali, když se někteří lidé snaží o to stejné.
Z tohoto komiksu je cítit bolest kterou lidé v roce 1941 a letech následujících zažili. Ruta Sepetys tyto příběhy umí psát a umí se vás dotknout na tom správném místě.
Další její knihy si určitě přečtu, protože to jsou příběhy, které mě zajímají a z pera této autorky mě zajímají o to víc.