Claudius komentáře u knih

Čtenář této knihy se musí smířit s tím, že první polovinu nebude vůbec vědět co se sakra děje, a v druhé nebude většinou vědět co se sakra děje. Já jsem byl na začátku trochu zmatený, ale řekl jsem si, že chci vědět více, a s každou přečtenou stránkou jsem si skládal mozaiku pozadí a mytologie. Taktéž pomohlo, když jsem přibližně v polovině knihy objevil, že rejstřík není jen vepředu, ale i vzadu. Důrazně doporučuji všem čtenářům využívat oba dva. Mám trochu obavy z dalších dílů, ale doufám, že se budou rozumně držet děje této knihy a nebudou nějak znatelně odbíhat, aby se ten jakýsi smysl, který měl závěr knihy a vyznění, nevytratil zcela.

6 10.07.2017

Tato kniha jen podtrhuje genialitu režiséra Jana Hřebejka, který dokázal z takové snůšky nudných příběhů a nepříliš vtipných momentů vykouzlit tak perfektní film. Ovšem přiznejme si, ono to s Pelíšky zase tolik společného nemá. Voda se šťávou je asi nejlépe stravitelná a nejvíce se podobá Pelíškům, jinak opravdu nic moc. Škoda.

6 21.01.2017

Přečteno k povinné četbě, ale přestože je kniha poměrně čtivá, má smysluplný děj a není plná vyšších významů a čtení mezi řádky jako jiné klenoty z maturitního seznamu, nemůžu ji ke čtení k maturitě s klidným svědomím doporučit. Je totiž příšerně dlouhá. I zkušený čtenář jako já už toho měl kolem strany 700 plné zuby s tím, že stále mu ještě nějaké knihy ze seznamu chybí a ostatním, co vybírají zásadně oblíbené cca 150 stránkové knihy, přibývá na seznamu jedna kniha za druhou. Takže přečtěte si to, je to skvělá kniha, možná se k ní ještě někdy vrátím, ale čtěte až v dobách, kdy nebudete v žádném časovém presu.

6 13.12.2016

Výrazně slabší než první díl. Přijde mi, že autorovi došly nové nápady. Přestože děj je pestrý a ubíhá velmi rychle, přišel mi spíše zmatený než rozmanitý. Pořád se jedná o legendu a určitě si přečtu další díly, ale po nadšení nad prvním dílem jsem asi čekal něco víc.

6 09.05.2016

Skvělé, impozantní, úžasné. Možná o to víc, že jsem od knihy prakticky vůbec nic nečekal a přistupoval k ní stylem "tak to vyzkouším, a když to bude blbost, tak se na to vykašlu". Přitom mě ta knížka chytla tak, jak naposledy snad Hunger Games. Všechno dávalo smysl, postavy se chovaly logicky, hlavní postava byla úžasně sympatická a vše bylo jak má být. Nemůžu se dočkat dalších dílů, díkybohu že jich je tolik.

6 25.08.2015

Krásné rozšíření trilogie. Všichni se chtějí navzájem pozabíjet, všichni se podrážejí a bodají do zad a u většiny postav vlastně nevíte, na které straně jsou a o co jim jde. V tom všem jako nevyzpytatelná ruka náhody pobíhá Nicomo Cosca a Tisíc mečů, kteří mění strany jako kyvadlo. Sice jsem postrádal nějaký charakter Gloktovy kvality, se kterým by se dalo výrazněji sympatizovat (protože Monzcarro to tak nějak neutáhne), který se neobjevil, ale Dobrák jako zabiják milující počty to zčásti vynahradil.

6 21.07.2015

Když jsem zjistil, že kniha je napsaná z Taitova pohledu, stejně jako můj milovaný první díl, a že v tomto díle nemá Taita ještě žádné šílené kouzelné schopnosti, byl jsem nadšený a čekal jsem knihu, která se minimálně vyrovná zmíněnému prvnímu dílu. Čekalo mě však hořké zklamání. Začátek je sice celkem fajn - krádež stříbra přesně v Taitově precizním stylu - ale jakmile vyjede s princeznami (které mi přes veškerou snahu tolik k srdci nepřirostly jako Lostris v prvním díle), jde to z kopce. V porovnání s prvním dílem to nemá atmosféru, cit ani hloubku. Taita se spíše vychloubá než aby něco svým geniálním mozkem opravdu grandiózně vyřešil. Bitva s Hyksósy byla dost odbytá. Je to velká škoda.

6 19.06.2015

(SPOILER) Budu se opakovat, ale Abercrombie píše skvěle, a pan Tilcer jej výborně překládá.
Hvězdičku dávám dolů jen za závěr. Nalezení střelných zbraní a na nich postavená porážka velekrále je po dvou dílech shromažďování spojenců a přípravy na střet hrozný Deus Ex Machina. Ani se kniha moc nezabývala dopady vnesení nových zbraní do středověké společnosti Moře střepů. Trochu škoda.
Taky mi úplně nesedl charakterový vývoj Jarviho, který je prezentován jako mistr pletichář, aby jeho pletichy byly vyřešeny, jak je uvedeno výše. A aby byl odhalen a zkrocen na základě školácké chyby Skarou (jo, a taky se mi pletla Skara a matka Skaer, ale co už).

5 14.04.2024

(SPOILER) U tohoto dílu už musím jít bohužel na tři hvězdičky. Celou dobu se jen na něco čeká. Silchas Zmar někam jde a všichni stresují z toho, co bude, až tam dojde. V Lederas se celou dobu čeká, až se císař utká s šampiony, a všichni stresují jak z Karsy, tak z Icaria. A nezapomeňme, jak se čeká, až Tehol rozbije celou ekonomiku říše. Zase. No a na oulanských pláních se čeká na střet mezi lederskou armádou a Rudomaskem.
Ostatní linie jsou klasické - nevíme, o co se ty postavy vlastně snaží (Bloud a Péřová čarodějka, Rychlej). Jediný, kdo to zachraňuje, jsou mariňáci.
Většinou si v komentářích povzdechnu, že dílu něco chybí, něco na úrovni Psího řetězu nebo Coralu. Ale tady není ani nic na úrovni boje o Y'Ghatan. Tehol s Buggem mají minimum prostoru. Konec císaře mohl být mnohem, mnohem působivější moment.
Škoda.

5 10.05.2023

(SPOILER) Druhý díl videohry jsem (zatím) nehrál, tedy nemůžu hodnotit, jak moc kniha funguje jako prequel ke hře. Jako samostatný román nebo jako pokračování první videohry, popř. jako pokračování prvního románu to moc nefunguje. Pokračování obojího je to totiž jen velmi volné.
Líbilo se mi, že jsme se dostali na Migrační flotilu, i když to zdůvodnění bylo divné. Nikdo nikdy se na flotilu nedostal za 300 let její existence, ale najednou naše hlavní hrdinka náhodou něco ví o gethech (přičemž jim neřekne doslova nic) a najednou jsou dveře otevřeny. Copak ještě žádného kvariana nenapadlo přivést jako dar kapitánovi odborníka, který nemá kam jinam jít? Vsadím se, že šikovné techniky, biology nebo i psychology a sociology (je to civilizace namačkaná na lodích proboha, ráj sociologů) potřebují jako sůl. Stejně všichni kvariané nosí obleky i ve flotile.
Ale to je jedno, je to videoherní román, příběh je příjemný, objevujeme svět Mass Effectu, nic víc od podobné knihy nečekám.

5 03.01.2022

Jediná monografie, která v Česku na téma výhrad svědomí vyšla. Při čtení je nutno vzít v úvahu, že kniha je z roku 2010, kdy jediné najisto postavené výhrady byly ty vojenské. Z podstatné části tak kniha bohužel zastarala a minimálně já bych určitě ocenil nové vydání. Byť za to autorka nemůže, nemohu než snížit hodnocení, aby se tato zastaralost odrazila.
K obsahu bych možná vytkl, že se autorka zbytečně rozsáhle věnuje mezinárodním souvislostem a zejména Evropskému soudu pro lidská práva, kdy nicméně nenachází žádné řešení a spíše se plácá v pověstné nekonzistentní judikatuře. I tato část samozřejmě velmi zastarala.
Nové, přehlednější a lépe strukturované vydání by bylo skvělé.

5 03.01.2022

Méně přímočaré než první díl, což je možná i trochu škoda. Vlivem anotace jsem se těšil na další "objevitelskou" cestu, tentokrát z druhé strany a s Rustemem. Nicméně vzhledem k tomu, že se kniha věnovala několika postavám, od těch původních až po císařovnu, bylo to roztříštěné, a takové nekonzistentní. Víc se řešila "velká hra" a méně jednotlivé osudy. I v prvním díle bylo hodně pletich a politiky, ale vždy pohledem jedince, a to Crispina. Tady jsme se trochu odtrhli od pohledu jednotlivce.
Také mi vadil ten "twist" někdy ve dvou třetinách, kdy se změnil status quo a odstranily nějaké zajímavé linie. A toho Rustema mohlo být víc, jeho až sinuhetská postava byla trestuhodně upozaděna skoro hned po jeho příjezdu do Sarantia.

5 05.12.2021

Esslemont rozhodně píše jinak než Erikson, ale to se dá očekávat. Už jen proto, že polovina komentářů komentuje to, že Esslemont píše jinak, než Erikson.
Trochu jsem doufal, že nám Noc nožů poskytne nějaké odpovědi o ascendenci císaře a Tanečníka a obecně o převratu v říši, jenže bohužel, chyba lávky. Esslemont akorát řekne, co už vlastně víme z "hlavní ságy". Koncentrace děje na jednu noc tomu moc nepomáhá. Uvidíme, jak se Esslemont rozpíše, až se dostane ke košatějšímu ději.

5 19.09.2021

(SPOILER) Překvapivě o něco horší než první díl, a to zejména kvůli Clayově lince. Co započne jako vítaná objevitelská linka směřující do neznáma, bohužel skončí v jakémsi podzemním dómu, který mi jako koncept moc nesedl a nedokázal jsem si vůbec představit, jak to tam vlastně vypadá nebo jak to sakra musí být velké.
Linie kapitána Hilemorea standardně velmi dobrá, jenom se bohužel nikam moc nehýbe a nic moc se v ní neděje.
Lizanne začne výborně, kdy se konečně dostane do Korvusu a ukáže nám další významný kus světa. I následný přesun do vězeňského města, ba i její pobyt tam s odhalováním záležitostí vězeňského systému gangů je velmi zajímavý. Bohužel následný útěk a celý ten jakýsi převrat je trochu umělý, křečovitý a člověk se diví, jak to může proboha fungovat. Banda trhanů bez výcviku porazí armádu jen za pomocí jedné lepší krvožehnané a vynálezce? Nepřátelští krvožehnaní se nechají vyřadit extrémně jednoduše?
Linka Zkažených je prostě divná. Se Sirusem nijak zvlášť necítíte, protože jeho působení v prvním díle je krátké a chová se v něm jako pitomec. Navíc zde není žádný zvrat, prostě Bílý dragg postupuje na sever, všechno ničí, je to hrozba, a to je vše.
Trochu mě to mrzí a doufám, že třetí díl nabídne nějaké pořádně strhující vyvrcholení.

5 21.01.2021

(SPOILER) Velké zklamání. Mám z toho pocit, že autor po odevzdání perfektního prvního dílu dostal od nakladatele zadáno, aby další díl dopsal do jednoho roku pro lepší prodeje. Autor tedy věděl, kam chce postavy dostat, ale výsledné provedení není moc dobré.
Všechny postavy bezdůvodně nevěří těm, kterým by logicky věřit měly, a naopak zcela nelogicky a bez otázek důvěřují těm nejvíce podezřelým. Kaden se pochybně snaží o jakousi republiku a opomíjí asi tisíc věcí, které by na tom nejspíše nefungovaly. Skvělá linie Adare plná intrik, machinací a politiky zcela ztratí své kouzlo poté, co princezna uteče z Paláce úsvitu. Důležité momenty jsou poměrně rychle přeskočené - zejména celé to Adařino získávání armády a budování důvěry mezi Syny plamene. Důsledky toho, že je poznamenána bohyní, a že je zjizvená, taky vyzní tak nějak do ztracena.
Po výborném prvním díle tento působí nedomyšleně, nedoladěně a prostě to není ono. Třetí díl je prý lepší, tak snad.

5 21.10.2020

"Skvělý start pro nové čtenáře". Já jsem nový čtenář a ne, moc skvěle jsem se na tomto startu necítil. Ukáže nám to nějaké postavy, naznačí nějaké děje, odkáže na minulé události, které se jakože staly, ale vlastně nestaly. Nemusím vědět předchozí události, ale vzhledem k vysvětlivkám je na ně v průběhu příběhu bohatě odkazováno.
A propó, vysvětlivky. Koho napadlo dát vysvětlivky na konec komiksu a pak odkazovat na číslo strany, kterou vysvětluje. V komiksu, kde nejsou strany číslované. Geniální.
Taky se mi líbilo, jak vysvětlivky upřímně přiznají, že komiks odkazuje na událost, která se stala v komiksu, který vůbec v Česku nevyšel. Tolik k přístupnosti.

5 28.07.2020

Aktivní olovo je skvělé akční béčkové čtení. Zcela nevážné, odpočinkové, plné brutality a skvělého De Klerka, který z formálního žargonu dělá geniální hlášky. Vyzdvihuji perfektní scénu s prodáváním zmrzliny.
Bohužel to kazí Aktivní rtuť, která sice není špatná, ale k Aktivnímu olovu se vůbec nehodí. Tam, kde je Olovo vtipné, ironické, přehnaně brutální a hlavně zcela odlehčené, je Rtuť zcela nepochopitelně depresivní, vážná a zoufalá. Byť je zde stále mnoho přestřelené akce a brutality, tak výběr protivníku je omezený a jednotvárný (šupináči) a hlavní zápletka a motivace hlavního hrdiny se snaží působit moc seriózně. Jako by se autor snažil dokázat, že nepíše jen blbiny; bohužel tak činí na místě, kde čtenář blbinu očekává a chce. V kompletu s Olovem působí Rtuť disharmonicky. Škoda.

5 02.07.2020

Na této databázi mám ke dni psaní tohoto komentáře přesně 420 hodnocení. Z těchto 420 bylo do dnešního dne pouze jedno hodnocení tím nejnižším. Píšu to sem, aby bylo jasné, že nehodnotím knihy nikterak přísně, odpady neplýtvám a myslím si, že ke knížkám slovo odpad nepatří.
Tahle kniha si bohužel nic lepšího nezaslouží. Tato kniha si nezaslouží ani papír, na kterém je vytištěná. V úvodu jsem myslel, že to je tak špatné, až to bude vtipné. Pak mi došlo, že je to dokonce tak špatné, že už to zase vtipné není. Hlavní hrdinka je tak strašně protivná, otravná, sebestředná a sobecká, že se to nedá vydržet. A kniha to celou dobu podává jako dobrou věc. Ona se tak přece chová, protože ji nikdo nebude říkat, co má dělat.
Ale vážně, představte si napínavou pasáž, plnou mafiánů a kočkovitých šelem, hlavní dvojice je zřejmě v nebezpečí. Alessandro, ve snaze vyváznout naživu, dá Rose jednoduchý pokyn, jako "počkej tady" nebo "pojď za mnou". Následně čtenář musí vytrpět napětí zcela ničící odstavec, ve kterém se Rosa v duchu vzteká, že ji někdo říká, co má dělat. Kniha je napsaná nudněji než fanfikce třináctileté dívky, ale hlavně že autor vždy nezapomene popsat, co mají hlavní hrdinové na sobě. Na ploše tohoto komentáře nedokážu vyjádřit vše, co je s knihou špatně. Vlastně souhlasím s kritikou všech ostatních v komentářích níže. Akorát na rozdíl od Yokolobuny jsem to nevydržel a knihou opravdu mrštil o futra (obrazně, knihy se neničí).
Angličtina má pro podobné případy krásný výraz, který si zde vypůjčím - cringe. Knihy se vždy snažím dočíst do konce, dneska udělám výjimku.

Třetí díl hodnotím subjektivně jako nejlepší, a to hlavně z důvodu, že pokrývá události, které znám z her. Příběh tedy pro mě byl méně zmatený a tolik jsem v tom neplaval, jako v předchozích dvou dílech Kroniky.
Kronika velmi inteligentně pracuje s příběhem obsaženým v MMORPG, který zákonitě nemá zrovna časovou posloupnost, a hlavním hrdinou jsou svým způsobem všichni hráči obou frakcí. V závěrečné části, věnované Kataklyzmatu, je bohužel patrné, že autorům docházel čas a místo, protože jinak poměrně podrobné popisy událostí zde najednou nahradí strohost, stručnost a zkratkovitost.
Ovšem má-li čtvrtý díl pojmout zbytek, včetně dosud nevydaných Shadowlands (na jehož vydání nejspíše autoři čekají a zahrnou jej do čtvrté Kroniky), tak bude i tak obsahovat pět datadisků a Cataclysm by se už asi nevešel, tedy jej horko těžko nacpali sem.
Rozhodně to vyvolává chuť znovu si zahrát Wowko.

5 03.04.2020

Četl jsem hned po knize věnované hře Dragon Age. I druhá z vlajkových značek BioWare nedělá na knižním poli své herní sérii ostudu a je překvapivě přístupná i čtenářům hrou nepolíbeným.
S vesmírem Mass Effectu jsem obeznámen a pro člověka, který se rád šťourá v loru her, to bylo velmi příjemné čtení. Kniha nabízí jinak nevídaný pohled do každodenního, civilního života obyvatel vesmíru Citadely, o kterém se může komandéru Sheppardovi jen zdát, a přitom docela slušně zachovává akční přístup známý z her.
Samostatně kniha neobstojí, jako rozšíření propracovaného vesmíru je docela solidní.

5 27.08.2019