changaj
komentáře u knih
Ranč u Kotvy a hvězdy
Jake Rolands (p)
Knihu napsal Jan Křesadlo, pod pseudonymem - přesmyčkou (Jake Rolands). Jak ho odhaduji, chtěl si vyzkoušet mimo jiné i tento žánr a myslím, že se mu to povedlo na výbornou. Příběh odsýpá, je plný očekávatelných a tedy uspokojivých stereotypů (zlý rančer a kliďas - klaďas, krásné ženy, balík peněz a happy end).
Lovci kožišin
Helge Marcus Ingstad
Nenápadný poklad. Ingstad se ve 30.tých letech vzdal advokátské praxe v Norsku a na několik let zmizel na severu Kanady, aby lovil kožešinovou zvěř. Když bylo třeba, postavil chatu, vor nebo most, zabíjel soby a vlky (ale zželelo se mu medvíďat). Se psím spřežením procestoval tundru i lesy, sám, s bílými druhy i s Indiány. Knížka je plná krásných, krutých i humorných momentů. Neskutečný zážitek asi musel absolvovat, když v naprosté pustině s vábničkou na losy přivábil namísto zvířete Indiána s vábničkou na losy, nebo když po putování divočinou narazil na indiánskou vesnici plnou nadržených žen a dívek, protože muži byli už dlouho na lovu... Neuvěřitelné historky doprovází přímo fotografiemi z míst činu, takže číst knížku je opravdu silný zážitek.
V indiánském zajetí - Život a příběhy Johna Tannera
John Tanner
Autentický příběh bílého chlapce uneseného a vychovaného Indiány. Ačkoliv si jako adoptivní syn šamanky osvojil třeba její magické metody, nikdy se mu nepodařilo být skutečným Indiánem. Po návratu mezi bílé však zjistil, že nepatří ani tam. Smutný příběh, nejenom z pohledu hlavního hrdiny, ale i jako dokument o upadající kultuře původních Američanů.
Pobřeží seskvečů
Eden Robinson
Lisa hledá bratra. V příběhu toho se v myšlenkách vrací do minulosti, do dětství v indiánské rezervaci a divokému dospívání. Mimo to se ve vizích noří do sféry mytologické, magické a přírodní. Její prababička byla šamankou, ale ona nemá moc možností se se svými schopnostmi vyrovnávat. Světu, ve kterém žije, je už takový pohled na realitu cizí.
Donbas: Reportáž z ukrajinského konfliktu
Tomáš Forró
Forró má dar srozumitelně popsat hodně spletité kořeny ukrajinsko - ruského konfliktu. Myslím, že v době dezinformací a zamlžování je taková knížka mimořádně cenná, protože se mu podařilo získat důvěru a vhled do situace na obou stranách konfliktu, kde jeho reportáž vznikala. Realita se tak jeví už ne tak černo-bílá (jak je v poslední době prezentovaná v médiích) ale v nejlepším případě šedo-černá. Vyzdvihla bych ještě tu část knížky, kde se věnuje ženskému údělu, který je ve válce a obležení ještě mnohem horší než osudy mužů. Čtení je to samozřejmě strašně smutné a těžké.
Mrtvá zóna
Stephen King
Takový mysteriózní smutný příběh s osamělým hrdinou Johnnym. Ano, vykreslení ústředního hnusáka Grega je bohužel velmi "ze života" a je to prototyp mnohých politiků, kteří nás (nejen dnes) ovlivňují.
Chromý Jelen
John Fire Lame Deer
Chromý Jelen toho prožil opravdu hodně. Dětství mezi Indiány, bělošskou školu, práci klauna na rodeu, kriminální kariéru, vylodění v Normandii a návrat k Lakotské spiritualitě. Ve zralém věku se už jako medicinman setkal s Richardem, novinářem Rakousko-Uherského původu. Kromě přátelství přineslo toto setkání i knihu o životě Chromého Jelena, a hlavně jeho pohledu na svět bílých i rudých, na svět duchů a svět "zelených žabích kůží". Velmi silná výpověď.
Jmenuji se Červená
Orhan Pamuk
Pamuk jak má být. Další rafinovaně vystavěný příběh o identitě turecké duše (ale i umělecké tvorby). Kniha plná paradoxů. Hrdinové románu - malíři, meditují nad tím, jestli je lépe pokračovat v "bezčasé" osmanské tradici knižní malby, vyžadující naprosté potlačení osobního stylu, anebo přijmout západní způsob malby. Ten se naopak vyznačuje věrnou nápodobou skutečnosti a autoři se zde neostýchají přidat i svůj podpis. Pokud ovšem osmanský malíř přijme západní styl, paradoxně zrazuje vlastní identitu, tkvící v jednotném uměleckém projevu. Problém to není ryze akademický, protože kvůli němu v příběhu padají hlavy. Podobnost s Ecovým Jménem růže se nabízí, pro mě mimo jiné i v Pamukově (a Ecově) zvyku zahrávání si se čtenářem.
Novelly I
Julius Zeyer
Vydání z roku 1927 má neopakovatelné kouzlo archaického jazyka - nejprve působí až komicky "nahlížíš, že nemohu pořáde doma sedět a své přátele svým poustevnictvím odpuzovat..." Svazek obsahuje tři novely, jejichž styl je ryze romantický a nejvíc mi připomíná tvrobu E. T. A. Hoffmanna: tajuplné rodinné poměry hlavních hrdinek, kláštery a kejklíři, záhadní cizinci a hlavně osudová láska. Vůbec osudovost až řeckých rozměrů je takovým hlavním motivem všech tří příběhů. Zeyer mě příjemně překvapil, patří podle mě do kategorie neprávem přehlížených českých autorů.
Jetotak
Taras Prochasko
Jetotak v sobě skrývá román Jinací, několik esejů a fejetonů. Bez mučení se přiznávám, že nejvíce jsem si užila právě fejetony, které jsou krása sama. Prochasko vyrůstá z konkrétní krajiny a je s ní spojený stejně jako jeho hrdinové. Zmíněný román Jinací je neskutečně originální, znepokojivě půvabný a hrozivý, ale úplně jsem ho nepobrala.
Zrození Evropanů: Skutečný příběh našich předků vyprávěný geny
Johannes Krause
Málokdy se stane, aby se populárně-naučné knížky četly jako severské detektivky :-) Skvěle a srozumitelně podány nejnovější poznatky z oboru archeogenetiky. Fascinující a aktuální i v 21. století.
Neznámá společnost: Pohledy na současné Česko
Pavel Pospěch
Bystrozraký pohled na českou společnost. Doporučuji všem, kteří si myslí, že máme příliš mnoho sociologů a antropologů a málo inženýrů...
Proměněné sny
Petra Dvořáková
Rozhovory o zkušenostech věřících s katolickou církví. Církev v této knížce nevychází úplně s čistým štítem. Nijak příběhy nezpochybňuji, jsou silné a bohužel uvěřitelné. Nicméně výběr příběhů je činěný očividně s úmyslem ukázat odvrácenou stranu katolické církve - ani to není chyba, ale chybí mi nějaký úvod autorky proč tuto knihu sepsala, co tím sleduje, jaký je tedy její vztah k víře / církvi. Myslím si, že by to bylo ku prospěchu věci.
Zahrada
Petra Dvořáková
Kladně hodnotím především téma, které se v krásné literatuře právě často neotevírá. Na druhou stranu mi příliš nesedí autorčin strohý styl psaní
Sláma i hedvábí: Život na japonském maloměstě před sto lety
Džuniči Saga
Autentický pohled do všedního života Japonců první poloviny 20. století.
Poslední kabriolet
Anton Myrer
Generační bilance, nostalgie, válečná a poválečná Amerika.
Souboj
Joseph Conrad
Dva vojáci se z nicotných důvodů osudově propojí ve svazku, který časem prapodivně osciluje / zraje od nenávisti až k jakési snad lásce! Líbí se mně mimochodem pronesená poznámka jedné románové postavy, že takové pouto mezi dvěma lidmi musí mít původ jedině v nějakém minulém životě, protože jinak není logicky pochopitelná. Další podivuhodný Conrad...
Mlčení
Šúsaku Endó
Kniha se dá číst v mnoha rovinách - jako "Bildungsroman" jednoho misionáře, nebo jako způsoby víry, způsoby následování Krista, nebo jako historický obrázek Japonska 17. století, anebo jako podoby skutečného hrdinství, pokory a bídnosti. Hodně jde poznat, že autor není Evropan - celý román je totiž jaksi zenově paradoxní - a je to k užitku příběhu. SPOILER: Vlastně kdyby nešlo o tak závažný a krutý příběh, měl by možná až humorné rysy - misionář přijíždí šířit křesťanství do Japonska a nakonec je Japonskem "neplodnou bažinou" pohlcen a sám se stává defacto Japoncem. V každém případě číst Mlčení je strhující zážitek, který nutí k přemýšlení.
Všelijaká koukátka
Alois Mikulka
Nádherné, hravé, mírně dadaistické - parádní kombinace textu a obrázků. Díky Malvernu za reprint.