Přidat komentář

changaj
06.01.2023 4 z 5

Vydání z roku 1927 má neopakovatelné kouzlo archaického jazyka - nejprve působí až komicky "nahlížíš, že nemohu pořáde doma sedět a své přátele svým poustevnictvím odpuzovat..." Svazek obsahuje tři novely, jejichž styl je ryze romantický a nejvíc mi připomíná tvrobu E. T. A. Hoffmanna: tajuplné rodinné poměry hlavních hrdinek, kláštery a kejklíři, záhadní cizinci a hlavně osudová láska. Vůbec osudovost až řeckých rozměrů je takovým hlavním motivem všech tří příběhů. Zeyer mě příjemně překvapil, patří podle mě do kategorie neprávem přehlížených českých autorů.