Sláma i hedvábí: Život na japonském maloměstě před sto lety
Džuniči Saga
https://www.databazeknih.cz/img/books/42_/421984/bmid_slama-i-hedvabi-zivot-na-japonskem--7GM-421984.jpg
5
79
23
Kniha přináší fascinující vyprávění pestré skupiny lidí o životě v Japonsku na začátku dvacátého století. Džuniči Saga, povoláním lékař, se po dobu patnácti let věnoval rozhovorům s nejstaršími obyvateli svého rodného města Cučiura. Muži a ženy různých profesí, rybáři, obchodníci, řemeslníci, chudí i bohatí, gejši i příslušníci mafie jakuzy v nich vzpomínají na své mládí a o svých životech mluví velmi otevřeně. Vyprávění jsou často zdrcující svou syrovostí, zároveň překvapí, s jakou samozřejmostí jejich vypravěči k nesnázím života přistupují. Život běžných lidí se tehdy ještě v mnohém podobal tomu, jaký žili jejich předci před sto lety, než se Japonsko otevřelo světu a začaly do něj přicházet nové podněty. Kniha není jen svědectvím o jednom malém městě, ale vypovídá o celém Japonsku. Dává lépe pochopit, v čem spočívá úspěch země v moderní době a co umožnilo přerod tohoto tradičního starobylého světa v průmyslovou velmoc. Kniha byla v roce 1987 v Japonsku zvolena Knihou roku. Dotisk r. 2021... celý text
Literatura světová Literatura faktu Historie
Vydáno: 2019 , Kavka (K-A-V-K-A)Originální název:
Inakamači no šózó , 1981
více info...
Přidat komentář
Tato kniha je umělecké dílo. Milé čtení o přetěžkých dobách.
Neskutečné, kam se Japonsko dokázalo posunout za pouhých sto let.
já už ani nevím, jestli lze napsat něco, co už přede mnou nenapsali...mám velmi ráda japonskou literaturu a po Slámě a hedvábí jsem sáhla s očekáváním..které bylo naplněné. Velmi se mi líbil celý ten příběh a pointa vzniku - jak lékař zapisuje vzpomínky svých pacientů (něco podobného zažívam po celou svoji praci - akorát já ty příběhy jen poslouchám :))..spoznáváme různé společenské vrstvy, lidi vzdělané, méně vzdělané, bohatší i chudé...a opět zopakuji kolegy - jen jsem koukala, v jakých nuzných podmínkách se kolikrát v Japonsku žilo. CO bylo u nás, víme...ale jak to měli v krajině vycházejícího slunce, jsem si vůbec nedokázala představit. Jak lidi kolikrát díky bídě sahali k nejkrajnějšímu řešení - "probírat" vlastní dět. A jak se to dalo přežít...kolik štěstí dokázala přinést miska rýže. Miska bílé rýže. A nebo naopak návštěva školy, do které bylo nutno dojít pěšky bez bot několik kilometrů (vzpoměla jsem děti z Beskydských osad ;)) Jak těžký život měli rybáři, ženy rodící na člunech za plného rovozu, táhnoucí káru s rybami...jak se vyrábí tradiční nábytek či došková střecha. KOlik práce a lidského umu bylo zapotřebí..velmi zajímavý byl i popis práce kadeřnice včetně obrázkové dokumentace náročných účesů. Zvyky ohledně svatby. Oko i duši potěšily ilustrace, kterých klidně mohlo být i víc. Jsem ráda za tyto střípky a možnost nahlédnutí do života malého japonského člověka -- protože díky info od belerofontes jsem se dozvěděla, že v japonském originále existuje limitovaná verze, kde je těch příběhů ještě mnohem a mnohem víc...
děkuji za nevšedný a skvělý čtenářský i vizuální zážitek !
a samozřejmě doporučuji..
Úžasná kniha. Tolik zajímavých informací! Vůbec jsem netušila, jak nyní vyspělá země byla ještě nedávno úplně jiným světem.
Vyvedená knížka s kvalitním zpracováním (křídový papír, obálka, ilustrace). Příběhy lidí počátku minulého století v Japonsku. Sice mi připadlo, že se občas příběhy podobají, ale hned se objevil nějaký jiný zajímavý. V každém případě bylo vidět, jak zoufale chudí lidé na vesnici bývali, to si ani nedokážeme představit, a u nás to asi nebylo až tak jiné. Žijeme v nechutném blahobytu a dekadenci, čekám, kdy udeří nějaká katastrofa, co nás probere. Knížka je zajímavá, krásná, ale tak na jedno přečtení, asi si ji v knihovně nenechám a až si ji žena přečte, pošlu ji dále.
Vynikající soubor příběhu, vzpomínek a vyprávění, který rozhodně stojí za přečtení.
Život holt není peříčko v žádné zeměpisné délce i šířce, ani v zemi, která je obehnaná zvláštním nádechem tajemna a cizična, a jež je většinou oslavována za jiné, viditelnější, příspěvky evropskému způsobu vnímání světa.
Inu, zdá se mi, že třeba Češi mají k Japoncům blíže, než by si, třeba, sami byli ochotni připustit. Ale to je jen taková moje malá spekulace, dojem s právě dočtené výborné knihy...
Nedá mi než souhlasit se všemi předchozími co knihu velebí. Především„cérka“ to vystihla velmi dobře a sice že pět hvězd je málo…
Džuniči Saga je vzácný člověk.Tím,jak odhalil a uchoval hodnotu vzpomínek starých Japonců - konkrétně generace narozené na přelomu 20.století, která jakoby prožila několik životů.Tak dramaticky se totiž za posledních sto let změnila japonská společnost…
Jediné co zamrzí je, že kniha neobsahuje všechny původně sebrané příběhy. Prý vybrány byly pro českého čtenáře jenom ty nejzajímavější, nikoli ty nejdrastičtější. Všechny příběhy dokonce neobsahuje ani jedno z japonských vydání knihy, ani anglický překlad.
Nejúplnější verze vyšla pouze v limitované edici v Japonsku.
Nádherná kniha o, mnohdy, obtížném a strastiplném životě na venkově. Až k neuvěření, jak rozdílný život byl před “pouhými” sto lety.
Úplně sváteční čtení - velmi krásná a milá kniha - obálka jak ručně dělaná, stránky z křídového papíru, barevné i perokresbou vyvedené ilustrace, výborný překlad...Samotný obsah je barvitým vyprávěním rodáků maloměsta Cučiury o jejich kultuře, zvycích, profesích, úmorné práci a životu, ale i zábavě minulého století.
Člověk při tom pochopí, že ne nadarmo jsou dnes Japonci se svou pracovitostí, smyslem pro detail a ohledem k tradicím i předkům průmyslovou velmocí.
Krásná kniha zpracováním (křídový papír, ilustrace, vazba), ale i obsahem. Jak si tak člověk čte o starém Japonsku, tak mu je líto, že spousta tradic a řemesel už je v nenávratnu pryč (i když ani ten starý svět nebyl zdaleka ideální)... Kniha plná inspirace a ponaučení, že se dá žít prostý, naplněný život i s "málem".
Kniha která potěší obsahem i formou. Jednotlivé příběhy nás přenesou do jiného, nám zcela cizího světa. Nejen materiálně, ale i svými zvyky, společenskými zvyklostmi, rodinnou i pracovní hierarchií. Rozmanitá struktura vypravěčů, a z toho vyplývající i forma vyprávění.
A když se k tomu přidá nádherná grafická úprava, kvalitní vazba (pro mne příklad toho, že měkké desky nemusí znamenat nic pokleslého) a úžasné ilustrace, nelze hodnotit jinak než plným počtem hvězd.
Hledání ztraceného času (myšleno televizní dokumentární seriál Karla Čáslavského) na japonský způsob. Výtvarně dokonalá a informacemi nabitá kniha pro všechny staromilce, studenty a nadšence do japanologie.
Neskutečně nádherná kniha a to především obsahem, ale také zpracováním a obrazy v ní. Je to šílené, jak ti lidi měli extrémně těžký život a až neuvěřitelné, že to dokázali přežít. A nedělám si iluze, že to u nás v těch časech bylo snazší. Pro všechny milovníky Japonska povinná četba a pro mě hvězda navíc :).
Krásná kniha, která vás vrátí do Japonska o mnoho let zpátky. Obyvatelé městečka Cučiury ve vyprávění vzpomínají na svou práci, na staré časy, na chudobu, ve které žili a na hodnoty a zvyky, které vyznávali. Obchodník s tofu, gejša, jakuza, výrobce rohoží tatami, prodavači rýže, smíšeného zboží... Několik příběhů ze života prostých lidí. Z knihy jsem si odnesla pocit, že tehdy lidé pracovali mnohem více než my dnes, žili těžce a v chudobě, přesto znali hodnotu věcí, slušnost a poctivost. Vážili si věcí i hodnot.
Výjimečný literární počin. Soubor výpovědí japonských obyvatel na počátku minulého století z různých společenských vrstev a vykonávajících různá povolání. Tradiční japonské profese, které se dědí z generace na generaci, jsou popsané s detailní přesností. Asi každý máme určitou představu, ale tohle šlo hodně za hranici obecně známých faktů. Třeba způsob vzniku doškových střech, nebo "otročina" při pěstování zemědělských plodin, kadeřnické řemeslo, které je neskutečně pracné a složité, ale výsledkem jsou obecně platné účesy, ze kterých všichni obyvatelé zařadí nositelku nejen věkem, ale i rodinným a společenským postavením. Vedení obchodů a celý proces nakupování, ke kterému se přistupuje s jasně definovanými rituály pro prodávající i nakupující, ... neskutečně zajímavé informace. K tomu snaha autora zachytit charakter a společenské postavení jednotlivých vypravěčů i literárně, vyjadřovacími prostředky, tvorbou vět, ne/spisovnou češtinou, ...
Doporučuji.
Nádherná kniha! Trochu jsem se obávala, že mě nebude bavit. Opak byl pravdou. Těšila jsem se na klidné vyprávění japonských obyvatel různých profesí, kteří popisují život ve společnosti před cca 100 lety. Dozvíte se spoustu zajímavostí ze života obyčejných chudých lidí.
Krásna kniha zážitkov, ktorá je popísaná z rozprávania starých ľudí, ktorí sa práve narodili na prelome 19. a 20.storočia. Určite by ju bolo zaujímavé čítať aj v pôvodnom jazyku, kde sa zachováva práve aj nárečie alebo slang tých nižších spoločenských vrstiev. Autor si vybral ľudí z rôznych remesiel a tak má čitateľ možnosť vidieť svet ich povolania očami tesára, rybára, kaderníčky alebo napríklad gejše. Dojem z knihy ešte umocňujú dobové ilustrácie.
Přenádherná kniha, jak po stránce vizuální tak i obsahové (trochu mi připomněla projekt: Paměť národa). Díky křídovému papíru trochu těžší do rukou, ale jinak naprosto dokonalé přenesení do Cučiory předválečných let. Porovnání života a životních podmínek běžných lidí s tehdejší elitou bylo až zarážející, neuvěřitelné a nesmírně obohacující. Kéž by se takových to svědectví zachovalo více!
Doporučuji všemi dvaceti, pět hvězdiček je žalostně málo! Děkuji za vynikající překlad!
Štítky knihy
Japonsko rozhovory japonská literatura 1. pol. 20. století
Sláma i hedvábí: Život na japonském maloměstě před sto letyKniha Sláma i hedvábí: Život na japonském maloměstě před sto lety je v
| Právě čtených | 4x |
| Přečtených | 94x |
| Čtenářské výzvě | 20x |
| Doporučených | 11x |
| Knihotéce | 52x |
| Chystám se číst | 144x |
| Chci si koupit | 54x |
| dalších seznamech | 4x |
Provedení knihy výrazně převyšuje obsah. Chápu obrovskou hodnotu pro samotné Japonce, byla jsem nadšená z obrázků, ale do čtení jsem se od poloviny musela trochu nutit.
Snad knize nepatrně ublížilo to o čem píše belerofontes?
Nebo je to tím, že netrpím nekritickým hlubokosklonem před pokrokem japonské a vůbec asijské kultury?
Zaujala mě vtipná informace o prvních dámských spodních kalhotkách a o Evropě jsem našla toto:
"Spodní kalhotky s dlouhými nohavicemi ušité z hedvábí, lnu nebo sametu jsou doloženy z oblasti dnešní Itálie již z roku 1510. "
Ovšem stále mi při čtení šlo hlavou to, co zmiňuje muf-rodrigo - v jak nechutném blahobytu a dekadenci žijeme dnes . . .
3/4