chamyl komentáře u knih

Dlouho jsem se této knize vyhýbal a dělal jsem dobře. Je totiž úplně příšerná! Neuvěřitelně depresivní vyprávění plné lhostejnosti, zmaru a citové bídy rámované v tomto kontextu těžko pochopitelným věkem hlavní hrdinky i jejích "kamarádů". Naivně dětské myšlenky a světonázory Christiany, které korespondují s jejími čtrnácti lety, jsou střídány brutální realitou plnou fetu, lží, špíny a děláním zákazníků s takovou lehkostí, jako by se jednalo o odpolední trénink gymnastiky.
Hlavní hrdinka, která nedostala či propásla šanci na normální dospívání, se cynicky staví k okolnímu světu měšťáků, pohrdá jím a nemá pro něj dobrého slova. Sama přitom nevystupuje z klišé omezujícího se na bezva partu s cool a na nic si nehrajícími lidmi, kteří berou "vážně" ji a háčko.
Ošklivá a pesimistická kniha, která by měla patřit do povinné četby všech rodičů i teenagerů.

7 06.12.2018

Výborná kniha od zajímavého člověka. Profesor Koutecký je krásnou ukázkou inteligence, které nechybí životní moudrost umožňující hovořit o životě s dechberoucí přesvědčivostí. Jeho zkušenosti ho zcela přirozeně staví do role indiánského šamana či stařešiny, kterými ovšem naše současná většinová společnost zpupně pohrdá a tak dokud se neoblékne do havajské košile a nesbalí poslední miss, nemá na mediální prostor nárok.
Je mi upřímně líto, že pro nejrůznější showbyznysové celebrity se lidé jako on v mainstreamových médiích neobjevují vůbec či pouze sporadicky. A zároveň mne i mrzí, že jsem první a jediný, kdo tuto deset let starou knihu ohodnotil...

7 31.03.2016

Ano, je to mainstream.
Ano, je to psané ženou, takže z pohledu žen a spíše pro ženy.
A ano, je to jak čtivé, tak s postupem času i trochu čitelné, což ovšem nijak neubírá napínavosti knihy.
Hlavně ovšem jde o, i pro mne jako muže, zajímavou knihu s neotřelým přístupem a neobvykle vystavěnou zápletkou, resp. způsobem jejího odhalování. Jako prvotina bych dokonce řekl, že se jedná o nadstandardní dílo se zručně pojatým stylem. Takže těm, kteří se chtějí čtením především bavit a nepotřebují neustále nahlížet za roh, mohu Dívku ve vlaku jedině doporučit.
PS: Opravdu je třicetiletá žena ještě dívkou…?

7 09.12.2015

Hodnotím kladně a vysoko, ovšem ne úplně nejvýše. Agatha byla na toto dílo právem hrdá a i já před ní smekám. Celá kniha je navíc velmi čtivá a stránky tak rychle ubíhají. Proč tedy ne 5*? I přes veškerý můj obdiv k této spisovatelce i k tomuto autorsky velmi náročnému dílu jsem se postupem času - jak hosté ubývali - nemohl zbavit dojmu určité účelovosti jednání zbývajících postav. Prostě jsem některým jejich krokům tak úplně nevěřil a cítil jsem v nich potřebu zachovat se tak, aby "to všechno vyšlo". Proto dávám o jednu hvězdu dolů. Celkově však tuto knihu včetně jejího finále považuji za velmi zdařilou a (nejen) pro milovníky detektivek za povinnou četbu.

7 06.02.2015

Myslím, že je tato kniha přeceňována. Není vyloženě špatná, ale je v ní příliš cítit snaha autora o hluboké filozoficko-duchovní myšlenky. Díky tomu se zde čas od času objevují zbytečně komplikované konstrukce a úvahy, často zakončené větami typu "poušť ví vše". Škoda, pár zajímavých postřehů (pro mne především úvahy u vykladače budoucnosti) stojí za zapamatování, kniha jako úvaha o hledání životní cesty je určitě podnětná, ale styl psaní a Coelhova tak trochu upocená snaha o originální podání její celkovou kvalitu snižuje.

7 08.03.2013

Předvídatelný, ale přesto velmi silný příběh. Dobře se čte a rychle ubíhá. Některé situace působí trochu neuvěřitelně či vykonstruovaně, ale zdravý člověk žijící pouze v době dostatku a míru těžko může soudit způsob života umírajícího pár let po nejhorší válce v dějinách lidstva. Základní charaktery hrdinů i jejich úvahy o životě a smrti napsal Remarque zajímavě a přesvědčivě. Příliš optimismu při čtení této knihy asi čtenář nezíská, i když možná právě naopak...?

7 13.09.2012

I když se jedná o naprosto jedinečně popsanou alegorii komunismu (zejména stalinistického typu po VŘSR), doba po vzniku tohoto Orwellova díla potvrdila, že je nadčasové a bez hranic. Bohužel - jak píše ve svém komentáři i marvitekar - už při čtení jsem si s hrůzou uvědomoval, že chování prasat, ovcí, psů a dalších zvířat není platné jen pro komunismus, ale s drobnými modifikacemi v podstatě pro jakýkoliv systém a především pak jeho propagandu. A proto mám obavu, že na farmě zvířat žijeme tak nějak pořád...
Každopádně velká ostuda a chyba, pokud toto - mimochodem velmi čtivé - dílo není součástí povinné literatury na základních školách.

7 20.02.2012

Souhlasím s nightlybirdem: tato kniha je aktuální stále a podobně jako například některá Orwellova díla bude - dle mého názoru - aktuální vždy. Moc chutnala, chutná a bude chutnat stále a je úplně jedno v jakých barvách. Román je bohužel takovou osnovou pro životopisy většiny revolucionářů a mladých bojovníků, kteří svůj boj nakonec "vyhráli"... Mňačko se zde velmi umně a bez zbytečného patosu vypořádává s vlastní frustrací z vlády komunistů v 50. letech, kterým sám původně aktivně a z upřímného přesvědčení pomáhal k moci. Velmi zajímavé a nadčasové čtení.

7 18.01.2012

Kristýna Trpková psát umí a i ve Vesnici dala dohromady zajímavý kriminální příběh s neotřelou zápletkou.

Nicméně za mne zde bylo příliš mnoho výplně z osobního života (bohužel) vcelku otravné a hysterické Laury, která se ani jako kriminalistka nechová moc profesionálně, aby v samotném závěru nezapomněla zmínit svoji bezchybnou intuici. Výslech hlavního svědka či podezřelého byl názorným popřením všech kriminalistických postupů, kdy Laura vyslýchaného prakticky nepustí ke slovu a neustále mu skáče do řeči, aby mu prezentovala své domněnky, pocity a frustrace, takže se slovy klasika "vyšetřovatel pomalu stává vyšetřovaným".

Proto ubírám 2*, ale těším se, že další příběhy z pera této autorky budu moci opět hodnotit po zásluze výše.

6 30.12.2023

Zajímavá a potřebná kniha, současně se ovšem bojím, že bohužel i trochu zbytečná. Zbytečná proto, že ti, kteří ji čtou, ji zpravidla číst nepotřebují a ti, kteří by to potřebovali, ji číst nebudou. Každopádně by bylo skvělé, kdyby se tento typ literatury stal povinnou četbou na středních školách třeba místo Harryho Pottera, a to nejen v České republice. Myslím, že by to společnosti prospělo.

Neodpustím si malou poznámku:
Demokracie je systém, který má zajišťovat pluralitu názorů, jejich výměnu i tříbení a bezpečnost i beztrestnou možnost jejich zastávání. My jsme se bohužel posunuli do doby, kdy spolu velmi často nesoupeří různé o fakta opřené názory, ale (někdy zcela iracionální) emoce. Emoce, které se velmi důmyslně skrývají za fakta a názory, takže si jejich vliv řada lidí nejen nepřipouští, ale především vůbec neuvědomuje. Demokracie je zde pro všechny, a to i přestože ji takto řečtí filozofové vlastně vůbec nekoncipovali, čímž se dostáváme do neřešitelného konfliktu těch, kteří hledají odpovědi a fakta, s těmi, kteří to tak či onak pouze cítí. Naše budoucnost je pak spíše o (obvykle) momentálních pocitech, což může být často zavádějící a velmi nebezpečné.

Proto jsem přesvědčen, že důraz na kritické myšlení by měl být naším společným prioritním zájmem, a proto v rozporu se začátkem svého komentáře věřím, že si ke knize najdou cestu i lidé, kterým pomůže při hledání fakt i co nejobjektivnějšího pohledu na svět okolo sebe, ať už jsou jejich (o realitu opřené) názory jakékoliv.

6 15.01.2023

Věřím, že to mohl napsat Oscar Wilde a současně jsem přesvědčen, že postupné dávkování na pokračování mohlo mít "lepší" účinek, než to zhltnout jednorázově.
Jinak se jedná o řemeslně zručně popsané porno a z tohoto hlediska je těžké tuto nejzákladnější lidskou potřebu i zálibu nějak originálně uchopit. Pro mne je tedy nakonec nejzajímavějším faktem potvrzení, že sex a jeho fantazie nemá žádné hranice: ani časové, geografické, třídní či genderové.
Prostě si každý rád vrzne.

6 24.05.2022

Čínský pohled s čínskými lidmi do trochu jiné Číny, než jak bychom ji měli vidět oficiálně. Absence jakékoliv úcty a ohledu k lidskému životu či osobní individualitě vedoucí k fungování společnosti na principech chodu mraveniště uctívajícího svoji královnu (císaře, generálního tajemníka...). "Úspěchy" celku draze vykoupené utrpením jedinců.
Nedivím se, že je Liao I-wu na čínském indexu, což mimochodem samo o sobě dost o vedení této země vypovídá.
Věřím, že pro nás tento přístup nikdy nebude vzorem a že moje děti budou mít šanci žít vždy v "hrozné a nedokonalé" demokracii.

6 03.01.2021

Čtivě a zajímavě konstruovaný příběh s až dokumentárním stylem vyprávění o noční můře všech(?) rodičů. Originální zapojení sociálních sítí s příspěvky lidí, kteří jsou schopní suverénně hodnotit záležitosti, o kterých nic neví, a odsuzovat lidi, které vůbec neznají. Stále stejná a smutná písnička.
1* ubírám za málo uvěřitelné panoptikum postav žijících v jedné rodině.
Za epilog by asi bylo správné ubrat i další *, ale jelikož jsem se celou dobu nenudil, tak to neudělám. Každopádně mi to v této souvislosti nedá nepřipomenout moje oblíbené heslo: "Ze špatného nikdy nic dobrého nevzejde." Možná snad jedině pokračování této knihy...

6 20.10.2020

Připomínání neznámých a často především nečekaných hrdinů není nikdy dost a je nakonec vcelku jedno, jakým mluvili jazykem.
Bohužel zapomínání na "malé" neznámé hrdiny (ale i "malé" neznámé zbabělce) je lidskou vlastností a dobrým podhoubím pro zevšeobecňování, zjednodušování a rychlé souzení i odsuzování. Žádná doba přitom nebyla, není a nebude jenom černá nebo bílá, což je ovšem vidění, které se bohužel stále silně prosazuje.
Připomínejme si tedy všechny neznáme hrdiny i zbabělce a mějme na paměti, že jednoduchá řešení existují pouze v malé násobilce.

6 23.07.2020

Za podrobný, byť zcela subjektivní, vhled do fungování bývalého elitního policejního útvaru dávám 4*. Kniha sama o sobě by si ovšem zasloužila spíše 3*.
I když chápu, že formát rozhovoru s jedním člověkem nedává moc prostoru pro přístup z více úhlů a názory dalších stran, tak mám stejně pocit, že se dalo vytěžit více a čtenáři předložit ucelenější pohled. Takhle je to celé až příliš v rovině "všechno jsem dělal dobře a s nejčistšími úmysly, zatímco ti, se kterými jsem se neshodl, byli obvykle nevýkonní kariérističtí nýmandi s nekalými záměry". Nijak nezpochybňuji, že to tak může být, ale protože zde rozmlouváme s panem Šlachtou a na jeho popud, tak se nemohu ubránit dojmu, že jde logicky především o jeho vidění světa. A bez objektivizujících informací se tím dostáváme pouze do roviny víry, sympatií či přání.
Na rozdíl například od knih Jaroslava Kmenty je zde i výkon Josefa Klímy trochu mdlý, jakoby nám chtěl dokázat, že se mu do tohoto rozhovoru opravdu nechtělo. Přitom pokud jsou zde uváděné informace pravdivé, tak se jedná o životní šanci novinářů na český Watergate. Panem Klímou na úvod avizované podmínky, které si pro práci s panem Šlachtou dal, se pak ukázaly vlastně zbytečné, protože jeho fanoušci podle očekávání mluvili pozitivně, odpůrci nemluvili vůbec a Radek John mluvil o sobě.
Jednotlivé kauzy komentovat nebudu, ale jsem rád, že byly rozkryty a následně i zveřejněny. Možná by knize pomohlo jí o nějaký ten rok pozdržet až doběhnou alespoň soudy prvních instancí a bylo by možné mluvit v řadě případů přeci jen konkrétněji.

6 16.06.2020

Nedočetl jsem a tak nehodnotím.
Kniha pro milovníky Švejka a černých baronů, tentokrát v britské uniformě, a s příliš okatou snahou pobavit. Pointa většiny humorných situací je známá již na jejich začátku a tak mi v hlavě často zněla parafráze slov Miroslava Horníčka: "Dobrý vtip je jako bonbón. Ovšem v této knize ho dostávám nejen už rozbalený, ale dokonce i předcucaný."
Pro mne tedy střela zcela mimo terč.

Neotřelý formát vyprávění obyčejných ruských (sovětských) žen o životech svých i svých blízkých. Různé úhly pohledu na tytéž události, různé zkušenosti se stejným režimem a různé životy ve stejné době.
Vyprávění a díla tohoto druhu mi vždycky připomenou, že existují minimálně dvě verze historie: ta všeobecná do dějepisu a ta osobní k zapomnění. Dějepis má přitom obvykle jednotný – zpravidla dle aktuálního kurzu – pohled na uplynulá dění, zatímco pamětníci mluví o stejné konkrétní události úplně jinými slovy a často s úplně jiným hodnocením.
Kniha tedy opět potvrzuje, že každá doba v lidské historii má své vítěze i poražené a to bez ohledu na skutečnost, jaké hodnocení jí přidělí v budoucnosti historici.

6 17.02.2020

Nečekané překvapení!
Krásně pomalá kniha o podzimu života, o potřebě lásky a přátelství i o pochopení a nepochopení. Pro některé mladé lidi možná málo uvěřitelný a banální příběh v podstatě o ničem.
Naděje a zmar v jednom. Velmi povedené.

6 11.11.2019

Bohumil Hrabal umí hezky vyprávět a zajímavě skládat příběhy, které dokáží mistrně balancovat na hraně mezi hospodskými plky a komplikovanou literaturou. Jeho výraz "pábitel" je pro tento styl vyprávění přesný.
Ostře sledované vlaky jsou smutným příběhem mladého ajznboňáka, u kterého se ovšem nemůžu zbavit dojmu, že Menzelovo filmové zpracování svoji literární předlohu v mnohém překonává.

6 30.10.2019

Mrzí mě to, ale už to není ono. Zatímco v první části rozehrál Backman propracovanou a uvěřitelnou hru charakterů i jejich osudů, tak v následném dění už zřejmě nezbyl nikdo, kdo by neměl skryté či zlé úmysly.
Příliš mnoho tajně nafocených fotek či natočených videí, která se anonymně objevují na internetu, aby je v jedné minutě vidělo celé město. Uslzené obličeje, prokousané tváře, nehty rozervané dlaně, hlasitá polknutí a do extrému hnané banality. Obvyklá klišé o pletichách neschopných i všehoschopných politiků, v jednom případě s prakticky neomezeným dosahem, a proti tomu medvědínský Don Corleone v černé bundě řešící problémy pouhým zvednutím obočí. Víceméně všechny postavy příběhu se rozpadají a to jak v sobě, tak i ve vztahu s okolím. Nikdo s nikým normálně nemluví a pokud ano, tak pouze napůl. Většina činů i událostí je motivována spíše nekalými pohnutkami a nakonec i ty pozitivní mají často kořeny v nějakém neupřímném podhoubí. Řada aktérů se chová až příliš strojeně a tím i málo uvěřitelně.
Popis dění okolo konkrétních hokejových zápasů či tréninků je pak už jen třešničkou na dortu, za který by se nemuseli stydět ani pejsek s kočičkou.
Po skvělém Medvědíně je tak pro mne jeho volné a temnější pokračování, které se chvílemi táhne jako by bruslilo na tajícím ledu, spíše zklamáním.

6 02.10.2018