Jak chutná moc

od:


KoupitKoupit eknihu

V politickém románu Jak chutná moc vypráví autor příběh státníka, socialistického státníka, jehož životní cestu přehlíží v den slavnostního pohřbu státníkův přítel, oficiální fotograf. V průběhu ceremoniálu si klade jedinou otázku: Co způsobilo, že se tenhle »velký mrtvý« dokázal v několika málo letech proměnit z živoucího a planoucího bojovníka v charakterovou trosku, v odosobněný sklerotický typ funkcionáře, posedlého už jen sebou samým, svou pozicí, svou mocí? Vášnivě horečně napsaná kniha, líčící nesmírně drastické epizody z let minulých, vyšla poprvé v roce 1967. A přesto je dnes znovu až děsivě aktuální…...celý text

https://www.databazeknih.cz/images_books/15_/15743/jak-chutna-moc-15743.jpg 4.3273

Orig. název:

Ako chutí moc (1967)

Žánr:
Romány, Literatura slovenská
Vydáno:, Československý spisovatel
více informací...
Nahrávám...

Komentáře (44)

Přidat komentář
mosem
včera

Příběh hrdiny, který se kdysi nebál o svůj život, ale postupem času se začal bát o svoji moc. Příběh člověka, který dokázal být oporou všem, aby pak všechny odvrhl, všech se bál. Příběh člověka očima jeho přítele, spolubojovníka, fotografa mně připadal jako protipól Orwellova románu 1984 - v něm autor ukazuje ovládání bezmocných mocnými, zde ukazuje autor ovládání mocných sebou samými, svým strachem, svým okolím. Působivý román, který i přes časový odstup neztrácí svoji aktuálnost, mění se jen kulisy, posouvá se časová rovina. Chuť moci však zůstává.

Strnady095
25. října

perfektně napsáno, kombinace současnost/pohřeb - vzpomínky parádní

marhoul
22. října

Rovněž vynikající, stejně jako Engelchen.

animovanej medv
09. září

Velmi zajímavá a poutavá kniha. Už jsem o komunismu četla spoustu knížek a tahle byla úplně jinak pojatá a opravu stojí za přečtení.

kuky921
08. srpna

Velmi pěkně vykreslené postavy, prostředí a situace, kdy je na misku vah dána lidskost a přátelství a na druhé straně posedlost mocí a touha vše a všechny ovládat.

jesuswlasac
19. července

WOW ! Opäť kvalita ku ktorej som sa dosltal dosť neskoro. Osobne mám radšej Engelchena ale aj táto kniha si zaslúži 5*.
Silný psychologický román o vzostupe ale aj páde jedného človeka. Veľmi veľa pridružených otázok k jednej zo základných odvekých otázok : Ako chutí moc a ako veľmi dokáže ovplyvniť aj toho najsilnejšieho bojovníka.
Napriek vážnej téme si budem pamätať aj vtipné bonmoty autora :

-"Tú, ako serie v lese a naľavo i napravo od neho stoja jeho osobní strážcovia."

-"Ale kto to zaplatí?"
-""Si predsa komunista, nie? Tak čo sa pýtaš?"
Nuž Fero bol komunista, tak sa prestal pýtať.

KrystofJuzko
07. července

Úspěšný fotograf Frank se účastní pohřbu významného státníka, jeho bývalého kamaráda. Frank si při pohřbu klade otázku co způsobilo, že se z mladého odbojáře stal, ten sobecký funkcionář posedlí jen sám sebou a především svou mocí.

Malýmedvěd
28. června

Ten příběh, jak moc ničí charaktery, morálku, osobnosti, je starý jako lidstvo samo a přesto je stále aktuální. Zpracování je velmi dobré má pomalý rozjezd, ale stále graduje a ke konci už člověk jen žasne a nechépe.

Komnenos
05. června

Ladislav Mňačko v tomto diele bravúrne vykreslil ako moc dokáže zdeformovať charakter človeka. Síce skromne poznamenal, že si knihou nenárokuje nesmrteľnosť, že sa snažil iba vykresliť dobu v ktorej to písal, ale podľa môjho názoru toto dielo nesmrteľné je. Je aktuálne ako v roku 1965 tak aj v súčasnosti a bude aj v budúcnosti. Môžeme to vidieť nielen na tých čo nám vládnu, ale aj na ľuďoch čo sa dostanú čo i len trochu vyššie v zamestnaneckej hierarchii. Moc je jednoducho ópium, ktoré ľudí opantáva v každej dobe. K samotnej knihe by som ešte poznamenal, že sa mi na nej páčilo, že jednotlivé postavy nie sú vykreslené čiernobielo. Aj pozitívnejšie ladené postavy majú nejakú tú chybu a platí to aj opačne. Platí to aj pre rozprávača Franka, ktorý pôsobí ako dosť nevyrovnaná osobnosť čo vyplýva z toho v akom prostredí sa pohybuje.

Klarinet
22. května

Pěkné. Stále aktuální. Smutné. Jen jsem tuhle knihu měla číst mnohem dříve, v období svazačky na střední škole. Teď už vím, jak je důležité bojovat za demokracii, svobodu a jak u voleb ukázat politikům, že moc chutnat nemusí.

vmatusko
07. května

Zaujímavé čítanie. Keď som sa ku knihe nedostal na strednej škole, dobieham teraz - na vysokej :-)

baacinka
10. března

I po druhém čtení působí stejně intenzivně jako při tom prvním. Jen ten konec mi přišel tak nějak odfláknutý, ale kniha není nijak dlouhá a zbytečně ukecaná. Fakt doporučuji všem!

Jana283
23. února

Přečetla jsem v patnácti letech ve slovenštině za jeden den na návštěvě u známých na Slovensku. Odmítala jsem opustit zahradní altán, dokud nebyla dočtena poslední stránka. Některé knihy mají zásadní vliv na náš život a je dobře, že jsou přečteny v tom niterném období " -nácti". I když člověk v danou chvíli třeba není schopen pojmout všechny myšlenky, tak jeho "světonázor" to ovlivní navždy.

Eridan
10. února

Asi jsem očekával mnoho. Téma korupce mocí není nic, co bychom už nečetli na sto tisíc způsobů. Tahle bude možná bližší pamětníkům komunistických prázdných frází. Čekal jsem nějaký zvrat, nějakou dramatickou událost, nepřišla. Hlavní postava státníka ve vás nemá kdy vyvolat sympatie. I na svém revolucionářském vrcholu je snad odvážný, ale ne sympatický nebo charakterní. A tak je vám docela jedno, že ho pohltila moc. Vždyť jste k němu vlastně nic necítili. Byl to chlap a měl ´koule´ ... a co jako?

InaPražáková
05. února

Dlouho jsem si říkala, že bych si měla od Mňačka něco přečíst (je to přece klasika), a pořád jsem to odkládala (protože je to přece omílaná klasika). Chyba, tahle klasika, a věřím, že ani ostatní autorovy knihy, nezestárla. Což je u textu téměř reportážního osvěžující i poněkud trpké, vzhledem k tématu. Obdivuji důslednost, s jakou Mňačko rozebral každou situaci ze všech možných úhlů, sepsal výčet kladů a záporů, výher a ztrát, přiznal i těm, které kritizoval, co jim náleží. Perfektní novinářská práce.

kralika
15. ledna

1) Když si uvědomím, že něco takového u nás vyšlo v roce 1968, tak je mi zase o něco více jasné, proč nás naši bratři osvobodili...
2) Forma střídání extrémně dlouhých a krátkých vět mě uhranula.
3) Kniha, která nezestárne (bohužel) a drastický zážitek z jejího čtení je ještě umocněn, tím, že jsem ji přečetl v době prezidentských voleb.

"Významný člověk bez mikrofonu není to pravé, nejednou je to jen bezvýrazná tuctová tvář, teprve mikrofon jí propůjčí patřičnou důležitost, obličeje za mikrofonem se pořád střídají, mění, ale to není důležité, v tisku vytváří teprve mikrofon potřebný kontakt mezi řečníkem a národem, veřejný člověk se stává veřejným člověkem teprve tehdy, když je vidět vyfotografovaný za mikrofonem, teprve pak se mnoha lidem začne zdát, že je povolán říct něco ostatním a že má taky co říct."

dagmar5477
03. ledna

Naprosto skvělá a nadčasová kniha.

Amalberga
29.11.2017

Jsem ráda, že jsem to nevzdala v první polovině, protože v druhé se děj konečně pořádně rozběhl. Stalo to za to.

taikatalvi
27.11.2017

Nadčasové dielo a po prečítaní sa radí medzi moje obľúbené knihy. Dielo o tom, čo s človekom spraví moc, ako mení človeka z pohľadu pozorovateľa Franka ktorý poznal hlavnú postavu ako mladého človeka až po jeho úpadok v očiach verejnosti a nakoniec smrť.

Metroušek
11.10.2017

Jde o doufejme nesmrtelnou knihu statečného spisovatele, který ve zkratce shrnul osobní tragédii a proměnu bojovníka proti fašismu a bojovníka za lepší zítřky v odpornou chodící mrtvolu komunistického papaláše, a kterou můžeme považovat za podobenství vývoje celého komunistického režimu u nás. Varovné poselství pro každého politika či jiného mocného muže či ženu, které by si měli přečíst a mít permanentně na nočním stolku jako připomínku nutnosti sebereflexe a včasného vycouvání ze situace, když moc začne chutnat moc. Když jsem tuto knihu kdysi za normalizace potají četl a vlastnil, nedokázal jsem si představit, že by mohla být nadčasová a stále aktuální. Já fůl, jak jsem byl naivní! Že, Zemane, Klausi, Paroubku, Topolánku, Babiši, a vy ostatní, a vy další, kteří ještě přijdete a poznáte lahodně omamnou chuť moci?! Musí to být něco jako lidské maso pro lidožrouty. Naprosto opojný pocit, baštit moc a vystavovat svoje nablýskané ego jako vypasený pivní pupek!

moore.allonsy
26.09.2017

Socialistický státník - živý muž s přímým srdcem, moc ho ovlivnila na sobeckou a životní trosku. I takhle to může dopadnout a obvykle dopadá. Raději nízký plat, obyčejnou ženu a možnost umřít na urémii než stres, falešné taktiky a mít na svědomí spousty lidského neštěstí.
Líbilo se mi, že autor tuhle všední podívanou, kterou si je každý uvědomuje, zasadil zrovna do této doby, kterou si většina z nás dokáže živě vybavit.

bivana009
17.09.2017

Mrazivě aktuální téma, mistrně ztvárněné, naprosto dokonalé ve svém žánru. Děj umožňuje nahlédnout zpět do doby, kdy samozřejmé je nemyslitelné...a přesto nebo právě proto je tak poplatné jakékoliv době, jakémukoliv systému, protože moc chutná vždy...

BeyondHorizon
02.09.2017

Už jen fakt, že na začátku knihy skočíme na pohřeb člověka o kterém autor vypráví po celou knížku mě zaskočil. Zajímavě pojednání o moci a jejím působení na člověka, který ji dostane do rukou až moc a proč jakýkoliv politický systém nebude nikdy ideální. Protože moc chutná moc dobře.

tetes
22.08.2017

K absolútnej "orwellovskej" genialite tomuto "politickému pamfletu" (ako dielo nazval sám autor v doslove) už nechýba nič.
Ja by som vyškrtol nejaké časti, ktoré sa opakujú. Zbytočne brzdia myšlienkový dej. Ale jasné, že 5* ;)
(a že je Mňačko Slovák tak ešte 1 000 000 ďalších *) :)

Aglaya
19.08.2017

Mrazivé....aktuální

Pablo7
29.07.2017

Četl jsem už před časem, přesto si stále pamatuji, že na mě hluboce zapůsobila. Jde o perfektní studium, jak moc dokáže rozložit člověka a jeho morální zásady. Obávám se, že je aktuální i dnes.

Metroušek
28.02.2017

Pátá hvězdička za odvahu něco takového tehdy napsat a vydat. Číst tohle za socialismu byla opravdová lábuž. Je to přesné, nemilosrdné a pravdivé. Mnoho dnešních hajzlíků na vyšších i středních místech by se tam mohlo najít. Bohužel je to tak, kulisy se mění, aktéři zůstávají. Šit!

Madluska
13.02.2017

Ze začátku jsem se lekla (ono když na první stránce najdete slova jako katafalk, pohřeb, smuteční síň, není se čemu divit), ale mé nadšení rostlo s tím, jak se přede mnou v různých retrospektivních útržcích odvíjel příběh nikdy nepojmenovaného (!) státníka se všemi jeho ctnostmi i neřestmi. Podle mě největší hodnotou celé knížky je vystižení atmosféry doby (i když je to samosebou pouze odhad - osobně jsem ji nezažila), která dovedla přetavit kdysi schopného člověka v slabošského, ustrašeného a unaveného muže s neslavným koncem. Mrzel mě jen závěr (poněkud rozvleklý a nadbytečný - jako by Mňačko potřeboval naplnit nějakou normu rozsahu) a až překombinované vztahy (nejen) se ženami (skutečně musela být každá - Margita, Judita, Licka, případně vdova "blonďatá lasice" - v nějakém 3- a víceúhelníku?). Jinak ovšem opravdu velice vydařené a (bohužel) nadčasové. Myslím, že při čtení v kterékoliv době může člověk najít paralely...

Ukázky:
Určitě se v průběhu doby sám přesvědčil, že nejeden jeho "škrt pera" přinesl místo prospěchu katastrofu. Ale vždycky to zavinili ti druzí. Chtěli podkopat jeho pozici. Chtěli ho zdiskreditovat, znemožnit, předkládali mu naschvál k podpisu špatné podklady.
Nakonec už se bál rozhodnout o čemkoliv. O to zarytěji však upevňoval své osobní postavení, uzurpoval pro sebe stále větší pravomoci, soustřeďoval ve svých rukou veškerou dostupnou moc. Ne aby vládl, toho už se vzdal. Ale aby se udržel, aby se uchoval, cítil se tak méně zranitelný a jistější. Stejně se bál. Bál se.
(1990, s. 65)

Patřil k těm, kteří objevili nepřítele ve straně. Uhnízdili se v ní kdejací úchylkáři, kariéristé, intelektuálové, měkkýši, agenti... Ven s nimi než se jim podaří zničit revoluci.
Čistil. Čistil a vymetal. Osvědčil se. Poslali ho vyčistit zasviněný kraj. Žádali od něho - buď rozhodný, pevný, tvrdý, neúplatný. A nesentimentální. Neboj se tvrdě zasáhnout a pamatuj, že když se kácí les, lítají třísky. Pro třísku tě nikdo nebude volat k odpovědnosti.
Kácel tedy. Třísky lítaly. Vykácel kraj, povolali ho výš. Prosekával se odspodu. Podtínal pozici "doktorského kabinetu". Myslel už tenkrát na to, že by mohl jednou stanout v čele jiného, nedoktorského kabinetu, o němž by mohl s pýchou prohlašovat, že ani jeden z jeho spolupracovníků nemá akademický titul?
Les se ovšem vykácí rychle, ale nový dorůstá hrozně pomalu. Nebyla jeho tragédie, že se najednou ocitl na holé pasece? Rozmáchlý dřevorubec neměl do čeho zatít. Velikáni padli. Žádný kmen už mu neclonil slunce. Tyčil se nad okolím, sám velikán. Velikány podťal. To znamená, že velikány je možno podtínat. Také jeho, velikána, je možno podtít.
(1990, s. 114)

+ v 17. kapitole jsou hezké úvahy o smyslu života, co pomáhá člověku dojít naplnění - zda moc, láska, dobře vykonané dílo, sláva... Stojí za přečtení.

smazenaryba
09.02.2017

Ako chutí moc je jedno z tých výnimočných diel, ktoré vzniknú, keď talentovaný autor píše na tému ktorej rozumie, je s ňou bezprostredne spätý a vie ju podať jedinečným spôsobom. Ako sám Mňačko napísal, hlavná sila diela spočíva hlavne vo vtedajšej horúcej aktuálnosti témy, o literárnej stránke diela však až tak vysokú mienku nemal. Ja ako čitateľ však musím skromne nesúhlasiť a povedať, že Ako chutí moc je aj po formálnej a literárnej stránke brilantné dielo a pôvodný slovenský Mňačkov text je tak krásny ako len slovenský text môže byť. Nie, nebojte sa, nečakajte archaizmy a poetické frázy. Toto je moderné dielo a moderný text pre každého čitateľa, pre ktorého je daná téma potencionálne zaujímavá. A áno, v istom zmysle stále znepokojivo aktuálna.

Marbo
25.01.2017

Nejsilnější stránkou téhle knihy je skutečnost, že to ani nemusí být fikce. (Ne)skutečně mrazivá zpověď o životě aparátčíka