Cara.17 komentáře u knih

Na téhle knize mě jako první (zcela nečekaně) zaujala krásná obálka. Styl, v jakém je ilustrace vyvedená, mi silně připomněl samolepky, které jsem v dětství dostala od maminky a které se dnes už bohužel vůbec nevyrábí.
Co se týče příběhu, tak i ten se mi moc líbil. Bylo pro mě velmi příjemným překvapením, že i dnes se najdou autoři knih pro mládež, kteří odstrčí stranou moderní technologie, sociální sítě, školní prostředí, pubertu, vztahy, atd. a do popředí umístí přírodu - v tomto případě kouzelnou květinu nalezenou v tajemné zahradě. Připomnělo mi to knihy, které jsem četla jako dítě, v nichž bylo krásně ukázané to pravé dětství strávené venku "na lítačce" s kamarády a kde se řešily mnohem podstatnější a zábavnější věci, než počet "lajků" či sledujících.
U této knihy je jediná nevýhoda a sice, že to prozatím nevypadá, že by u nás měly vyjít další díly série. Osobně to považuji za velkou škodu, protože ač tento příběh skončil vcelku uzavřeně, moc ráda bych se dozvěděla, co se s Matyldou a kouzelnou zahradou bude dít dál...

10.05.2024

Tahle kniha je opravdu povedená. Jednak čtenáře zajímavě a jednoduše seznamuje s proměnami počasí a vysvětluje, jak k nim dochází, a také ji doplňují velice hezké a výstižné ilustrace. Společně tak vytvářejí mimořádné dílo, které stojí za pozornost. Jsem moc ráda, že jsem knihu objevila a měla tak možnost se v této oblasti "dovzdělat".
Jestliže vás také zajímají meteorologické jevy anebo je chcete přiblížit dětem, neváhejte a pusťte se do této knihy. Stojí za to!

09.05.2024

Kniha se dá považovat za přehled bájných postav a tajemných tvorů určený především pro děti a mládež. Pro lehké seznámení je tento souhrn bezesporu dobrý, ale pokud se o mystických bytostech chcete dozvědět víc + pochopit různé historické souvislosti, pak je lepší sáhnout po nějakém bestiáři pro dospělé.
Navíc mě - jakožto čtenářku milující zdařilé ilustrace - mrzelo, že v této knize byl takový mišmaš, tzn. některé ilustrace byly ve 2D, jiné ve 3D a někde se vyskytovaly i fotografie. Z estetického hlediska to působilo chaoticky a dost mi to zkazilo dojem, proto jsem snížila hodnocení. Škoda.

09.05.2024

Toto dílo bylo podstatně lepší než autorčina kniha S hlavou v oblacích (pejru), která mě vůbec nenadchla a u níž mi krom příšerně vykresleného vztahu hlavních hrdinů vadilo i velké množství vulgarismů.
Tady se naštěstí setkáváme s "umírněnější" hlavní hrdinkou Klárou, která pracuje jako redaktorka ženského časopisu. Klára miluje jídlo (naopak sportu se věnuje jen z donucení) a skrz rozhovor pro časopis se seznamuje s adrenalinovým sportovcem Matoušem...
Podle tohoto kratičkého popisu si určitě každý dovede představit, jak bude příběh pokračovat. Koneckonců je to román pro ženy a to mluví za vše. I přesto si však troufám tvrdit, že vás autorka ve druhé polovině knihy překvapí. Alespoň já jsem takový zvrat nečekala.
Mimo to musím zmínit, že se jí povedlo dobře popsat charaktery postav i jejich vývoj po onom zvratu. Navíc tu jsou jako bonus uvedené recepty na různé pochutiny, takže gastronomičtí nadšenci si přijdou na své.
Celkově tedy hodnotím knihu velmi kladně. Autorka mi díky ní dokázala, že umí psát dobré humorné příběhy i bez použití celé škály sprostých slov.

09.05.2024

Fakt netuším, kde se vzal trend cpát nadávky všude, kde to jde, aby to bylo vtipné. (A raději to ani nechci vědět.) Bohužel - Kateřina Petrusová mi v této knize připomněla, proč české autory moc nevyhledávám. Krom vulgarismů totiž spousta z nich svoje díla vycpává i erotikou a sexem a tento příběh není výjimkou.
Jeden by si pomyslel, že když se řekne, že "někdo přemýšlí rozkrokem", tak se tím v drtivé většině případů myslí zástupci mužského pohlaví, ale ouha - s tímto "charakteristickým" rysem tu máme hlavní postavu Markétu. Ta si u mě vysloužila místo mezi nejhoršími hrdinkami, s jakými jsem se v knihách kdy setkala. Byla neskutečně sprostá, nadržená, otravná, tupá a praštěná.
Marvin/Pavel mi připadal o špetku lepší - především v tom, že neměl v hlavě místo mozku piliny.
Jejich "vztah" byl neuvěřitelný a nereálný. Jen díky tomu, že jsem se v knize několikrát pobaveně zasmála a od druhé poloviny byl příběh lepší, jsem nesnížila hodnocení ještě víc. Každopádně doufám, že příště budu mít lepší ruku při výběru romanticko-humorné četby.
A jen tak mimochodem - bezkonkurenčně nejlepší postavou pro mě byla kočka Adolf.

08.05.2024

Anotace sice hlásá, že se jedná o humorné příběhy, jenže... znáte to. Pokud sáhnete po povídkové knížce, některé povídky vás zaujmou více, jiné méně, u některých protáčíte oči, u dalších není jasné, co je vlastně pointou a občas se tam vyskytnou i takové, u kterých byste si přáli, aby tam raději nebyly...
Nechci tím říct, že je tahle kniha špatná. Na to, že se jedná o četbu k odreagování a pobavení, to ještě ušlo, ale já osobně jsem narazila na lepší oddechovky. Na takové, jež měly "hlavu a patu", pobaveně jsem se u nich smála a krom toho jsem v nich našla i "originální prvek", který přispěl k rozhodnutí si je pořídit do vlastní sbírky a vracet se k nim.
Tady jsem nic takového bohužel neobjevila. Tím, že byly příběhy neuspořádané, jsem si nemohla dost dobře vytvořit ucelený obraz o oné rodině, zasmála jsem se jen tak dvakrát třikrát a co se týče originality/originálního prvku... no nevím. Myslím, že každý z nás během života zažije něco vtipného, otázkou je, zda by o tom každý měl psát knihu. Tím spíš, když většina příhod byla jen k mírnému pousmání a u některých jste měli pocit, že se jedná o "rozepsaný" vtip, se kterým jste se setkali už několikrát.
Zkrátka na zabití času dobré, ale nic víc bych v tom nehledala.

08.05.2024

Tahle kniha pro mě byla vcelku příjemným překvapením. Jednak proto, že se v ní nevyskytuje vulgární, trapný a ubohý humor (což v dnešní "humorné" tvorbě bývá velkým zázrakem) a dále proto, že ji napsal český autor. Mám totiž hořkou zkušenost, že u novodobých českých děl se často setkáte s vulgarismy, ubohostmi a dalšími věcmi, o kterých se vůbec nehodí psát.
Sice mi některé pasáže připadaly trochu přitažené za vlasy a říkala jsem si, jestli může být někdo až takhle tupý, ale vzhledem k tomu, co řekl Albert Einstein: "Pouze dvě věci jsou nekonečné. Vesmír a lidská hloupost. U té první si tím však nejsem tak jist," jsem dospěla k závěru, že nemožné to není.
Když přihlédnu k počtu stran i lehkému oddechovému obsahu, tak se dá Božka zařadit mezi jednohubky, které si vezmete na cesty či dovolenou. Na jedno přečtení tedy určitě dobré, ale nehledala bych v tom nic mimořádného či obohacujícího. V takovém případě byste totiž byli zklamaní.

08.05.2024

Po dočtení iPohádky jsem měla podobně rozporuplné pocity jako u Kovyho dílka Ovšem a tudíž jsem i v tomto případě s hodnocením "půl na půl".
Z jednoho směru tuto knihu považuji za zdařilou a jistým způsobem prospěšnou - všichni, kdo u toho četli "mezi řádky" jistě chápou, co tím myslím... Navíc je tato pohádka ojedinělá v tom, že jsou její součástí moderní technologie, takže s přehledem zaujme i mladší generaci, která internetem a sociálními sítěmi žije. V tomto ohledu je tedy kniha povedená a dalo by se říct, že i originální.
Jenže když se na to podívám z hlediska kvality, tak to poněkud skřípe. Krom toho, že jsem čtenářka, která dává přednost ověřenému nadčasovému a klasickému pojetí pohádek s krásnými ilustracemi (a tudíž mě takováto moderna se stejně moderními obrázky příliš neoslovila), mi nevyhovoval ani styl psaní. Na jednu stranu je Kovyho příběh procpaný oním "modernem" ale pak se tam vyskytovaly i zdařilé popisy, např. přírody a to na mě zkrátka působilo hodně nesourodě - jako pěst na oko.
Takže na jedno přečtení dobré a zajímavé (a vzhledem k tomu, že se Kovy vyloženě neživí spisovatelstvím) i povedené. Ale abych si tuto knihu kupovala a čas od času se k ní vracela, či se snad stala mou oblíbenou četbou, tak to opravdu ne.

05.05.2024

Jelikož jsem o 4 roky starší než Kovy, vyrůstala jsem v době, kdy ještě nebyl tolik rozšířený internet + neexistoval Youtube a tudíž jsem dětství neměla "zamořené" tvorbou youtuberů. A díky Bohu za to! Občas totiž nevěřícně kroutím hlavou, když náhodou narazím na video takového člověka a zachytím to, co předává svým sledujícím. Nechci tím samozřejmě říct, že celá YT scéna je špatná (Kovy je koneckonců důkazem, že ji lze využít k dobrým věcem), avšak odpadní tvorby je tam dost.
Co se týče této knihy, tak jsem si ji původně neplánovala číst. Ač mám Kovyho "vzdělávací videa" týkající se aktuálního dění ráda, neměla jsem potřebu se do jeho knihy pouštět. Nicméně nakonec jsem to zkusila a když jsem ji dočetla, měla jsem z ní rozporuplné pocity.
Pokud se na ni podívám ze strany jeho fanoušků, bylo zajímavé se o něm dozvědět víc a zároveň jsem dostala náhled na to, jak o nynější době, světě a životě smýšlí jeden z mých de facto vrstevníků. Styl psaní byl jednoduchý, takže se to četlo dobře a způsob vyprávění velice podobný tomu, jak Kovy mluví ve videích.
Avšak když o tom budu uvažovat jakožto o KNIZE v tom pravém slova smyslu, nenašla jsem tam krom pár zajímavých myšlenek nic, co by se dalo nazvat "obohacujícím". Kovy je bezesporu chytrý a šikovný člověk a ze startovní pozice youtubera toho dosáhl hodně (a nepochybuji o tom, že o něm i v budoucnu uslyšíme), ale psát jakési "paměti" ve 21 letech mi připadá předčasné a zbytečné. Tím spíš, když není nějakým geniálním vědcem nebo vynálezcem, co by se v tak mladém věku mohl chlubit "převratnou novinkou", kterou vymyslel.
Shrnuto a podtrženo - fanoušky i ty, které Kovyho tvorba/život zajímá tato kniha určitě potěší, ale pro ty, co ho neznají, je takovéto dílko zbytečné a pokud si ho nepřečtou, o nic nepřijdou.

04.05.2024

(SPOILER) A tohle jako mělo být co?!
Tenhle brak jsem četla v době, kdy u nás byly vydané pouze první dva díly Dvorů a tudíž ještě nebylo známé, že celá tvorba SJM je na jedno brdo. Tedy příběh upozaděný tunou explicitní erotiky a sexu prošpikovaný vulgarismy a vyplněný na chlup stejnými postavami, které jsou krásné, chytré, mocné, úžasné a v boji nepřemožitelné...
Navíc se o tomto mluvilo jako o retellingu na nádhernou pohádku Kráska a zvíře, kterou naprosto miluji a kterou Maasová absolutně nepochopila (to jsem bohužel zjistila až poté, co jsem se tím prokousala na konec).
Kdybych tu měla vypisovat všechno, co mě na téhle "vymývárně mozků" či snad na celé tvorbě této veleúspěšné autorky, naštvalo, byl by příspěvek kilometr dlouhý a beztak bych ho nedopsala, protože by mi v polovině prdla cévka z návalu zlosti a znechucení.
Chci ale zmínit to, co mě nakrklo úplně nejvíc.
V případě této knihy, kterou řadím mezi NMVP (= naprosto mizerně využitý papír), mě dožral závěr, tzn. způsob poražení padoucha. Maasová si očividně dala tu práci, aby zjistila, jak končí předloha k jejímu výtvoru, ale jak jsem zmiňovala výše, nepochopila ji a vyložila si ji po svém. Takže Feyre díky "pravé lásce" k jednomu fešákovi všechny zachrání a o pár měsíců později si narazí jiného fešáka, protože ten první totiž nebyl "ten pravý". Ano, drazí čtenáři, tomu se říká logika a pravá láska po maasovsku.
A s tím souvisí i druhá skutečnost a sice, že "pravou lásku" nebo alespoň "lásku" nám tu neukázala ani omylem. To, co bylo mezi Feyre a Tamlinem, se nedalo nazvat jinak než chtíčem obaleným v okouzlujících slovech a laciných slibech, který byl upečený v troubě zoufalství a poprášený špetkou soucitu.
A to je de facto i to, co mě vytáčí na všech jejích knihách - ukáže čtenářům desítky možností a způsobů, jak a kde se dá souložit ale lásku (ten skutečný cit nezastíněný fyzičnem) obchází ve vzdálenosti několika mil. (K tomu, kolika čtenářkám tímhle popletla hlavu, že toto je přesně to, co by ve vztahu měly očekávat a chtít, se už raději vyjadřovat nebudu.)
Původně jsem této příšernosti věnovala malé hodnocení za čtivost, ale jelikož lze napsat čtivě i návod na použití varné konvice, nakonec jí nedám ani to. Krom toho mi připadá, že tato série odstartovala jakýsi boom "nacpat porno všude, kde se dá, aby to bylo úspěšné" a z toho se mi fakt obrací žaludek.
Nad Skleněným trůnem jsem ještě schopná přimhouřit oči a možná (pokud se zbavím pifky na Maasovou) ho dočtu, poněvadž nesnáším nedočtené série, ale té další tvorbě říkám NE! A ještě milionkrát NE!
Rozhodně se nestanu "áchající", "óchající" a jinak juchající fanynkou, které se z tvorby SJM podlamují kolena a která by do sebe nadšeně házela lopatou na sníh všechny její pornem nasáklé výtvory.
Takže Maasová, můžeš si strčit ty svoje explicitnosti do Kotlíku, my dvě jsme spolu skončily!

(Btw to vysoké hodnocení u jejích knih? Nepochopím.)

Jestli jsem se něco ve svém "čtenářském životě" naučila, pak to, že zhlédnout první film a až poté číst knižní předlohu, stojí za houby. A nemusí to být vždy tak, že se vám filmy nelíbily. Já jsem v tomto případě byla s filmy vcelku spokojená, dokonce jsem na nich byla v kině. Bylo to v době "největší slávy" Stmívání a čím víc všude bylo reklamy, tím snáz a rychleji jsem se tím "přejedla" a dopadlo to tak, že se tomu dnes už vyhýbám.
Stephenie Meyer bezesporu píše dobře a věřím, že i dnes si najde svoje čtenáře, nicméně já už mám tenhle "upírský boom" za sebou a ani výhledově se k němu vracet nechci.
Stmívání pro mě zkrátka nebylo něco jako Pán prstenů či Harry Potter - tedy dílo, u kterého nezáleží na tom, kolikrát si ho přečtu/zhlédnu, protože mě stále baví a bavit bude, jelikož má v sobě jakousi nadčasovost.
Stephenie Meyer nám tu sice hezky vykreslila rodící se upřímný vztah Belly a Edwarda a jiné autorky jako např. Maasová, by se od ní mohly učit, nicméně mi v jistém směru připadal poněkud naivní a ne úplně zdravý. Na první pohled je romantické, pokud byste pro svého partnera obětovali téměř cokoli a byli schopni se pro něho změnit (a teď opravdu nemám na mysli přeměnu na upíra), ale je to tak správné? U Belly mi totiž připadalo, že si sama sebe moc neváží a naopak Edwarda považuje za vzor dokonalosti a to není v pořádku...
Pokud tedy upírskou ságou nejste jako já "přehlceni" a nevadí vám naivní vykreslení vztahů, směle se do ní pusťte a užijte si ji, ale já už ji asi napořád nechám odloženou v minulosti.

1 29.04.2024

Sci-fi sice není můj šálek kávy, ale po přečtení anotace, která mě hodně zaujala, jsem si řekla, že bych to mohla zkusit. A jak to dopadlo? Kupodivu se mi to líbilo tak, že jsem sáhla i po pokračování.
Samotný nápad na tuto knihu mi připadá vcelku originální. Alespoň jsem se ještě nesetkala s tím, že by nějaký autor začal psát příběh až poté, co jeho postavy zemřou. (Samozřejmě pokud pominu tématiku s upíry nebo zombie.)
Wren byla jako resetka ze začátku dost drsná, ale cca od poloviny knihy to v ní poněkud uvadlo a chovala se téměř jako normální teenager. (Ne, že by mi to vadilo. Bez lámání končetin a jiných "chuťovek" se v knihách i filmech ráda obejdu.) Navíc je jasné, že se postavy v průběhu příběhu (stejně jako lidé v průběhu života) vyvíjí a mění, nicméně tady mi ta změna připadala rychlá a nepřirozená.
Callum byl fajn. Vyzařoval z něj optimismus, odvaha, odhodlání a jistý druh síly. Líbilo se mi, jak si k sobě s Wren našli cestu, ačkoli ze začátku působili jako oheň a led.
Celkově tedy toto dílo hodnotím velmi kladně. Dokázalo mi, že je čas od času dobré sáhnout i po jiných žánrech, než jaké běžně čtu.

28.04.2024

Po povídkových knihách sáhnu jen výjimečně a už vůbec bych si je nepořizovala do vlastní knihovničky dřív, než bych je přečetla. Důvodem je koneckonců to, co zjistila spousta čtenářů - jen některé z povídek stojí za opakovanou pozornost. V tomto případě mě nejvíc zaujala ta poslední od Stephenie Meyer. Dokonce jsem si říkala, že je škoda, když z tohoto nápadu autorka nevytvořila celou knihu. Romantická linka mezi ústřední dvojicí mi připadala hodně zajímavá a neobvyklá a určitě bych se ráda dozvěděla, jak to s nimi nakonec dopadlo...
Takže když to shrnu - na jedno přečtení dobré, ale pokud pominu tu poslední povídku, žádná mě neoslovila natolik, abych se k ní chtěla vracet nebo mi alespoň zůstala v paměti.

26.04.2024

Anna krví oděná byla mou první a s největší pravděpodobností i poslední knižní ochutnávkou hororového žánru. Četla jsem ji v době, kdy mi horory připadaly "cool" a kdy mi nevadilo si v noci při cestě na WC rozsvěcovat ve všech místnostech... Dnes - jakožto starší a v některých věcech "pohodlnější" - dávám přednost takové literatuře, při které nemám tendence sprintovat z koupelny zpět do postele rychlostí světla.
Kendare Blake má velice svižný, čtivý a napínavý styl psaní. Bylo osvěžující si přečíst příběh vyprávěný z pohledu mužského hrdiny. Case, Annu a další kladné postavy jsem si oblíbila a když se objevil hlavní záporák, měla jsem čtenářský zážitek umocněný i "vnější atmosférou", poněvadž u nás zrovna začínala bouřka... Takže naprosto epic načasování.
Jinak určitě stojí za zmínku, že to není čtivo pro ty, co mají slabší žaludek. Jsou tu dost nechutné popisy plné krve a vnitřností zavánějící pachem rozkladu. To, co Anna kvůli kletbě vyváděla, bylo příšerné a utvrdilo mě to v tom, že horory a jiné "krváky" nejsou a nikdy nebudou můj šálek kávy. Ale vzhledem k tomu, že mě tahle duchařina zaujala, druhý a závěrečný díl jsem si zkrátka nedokázala odepřít.

26.04.2024

Když jsem dočetla 3. díl série, byla jsem ráda, že se můžu ještě jednou prostřednictvím této novely vrátit do světa drakií.
Zpočátku mě Azurčin příběh bavil a spokojeně jsem otáčela jednu stránku za druhou, avšak čím déle jsem četla, tím víc klišé na mě vyskakovalo. Děj byl předvídatelný a skoro vůbec ničím nepřekvapil, což mě mrzelo, poněvadž předcházející tři díly byly hodně zajímavé a napínavé. Jelikož se ale jedná o 120stránkovou oddechovku, je jasné, že s nějakými velkými zvraty či zápletkami není možné počítat. Takže v rámci těchto možností knížka splnila svůj účel a dávám jí 4 hvězdy.

24.04.2024

Na tuhle sérii budu vždycky vzpomínat s lehkou nostalgií, protože pokud pominu Harryho Pottera, Drakie byla první knihou z young adult žánru, která se mi dostala do ruky. Dodnes si pamatuji, jak jsem z ní byla nadšená a jak jsem hladově hltala jednu stránku za druhou.
Příběh Jacindy - bytosti, která je ve skutečnosti potomkem draků (drakií), ale dokáže na sebe vzít lidskou podobu - mě hodně bavil a napínal. Od prvních stránek nás autorka seznamovala s Jacindou, její rodinou i klanem a poodkrývala nebezpečí, které jejímu druhu hrozí od skutečných lidí (lovců drakií). Z tohoto důvodu se musí Jacindin klan neustále skrývat, avšak co by to bylo za příběh, kdyby nedošlo k náhlému zvratu - v tomto případě setkání naší hrdinky s pohledným lidským klukem Willem, který je zároveň i členem skupiny lovců drakií...
Musím se přiznat, že kdybych ji četla teď - v době, kdy jsem o pár let starší a mám načteno už tuny "young adultovek" - určitě bych z ní nebyla nadšená tolik jako tenkrát. Nicméně i přesto, že jsem měla možnost se seznámit s podstatně lepšími knihami, nemíním této sérii snižovat hodnocení, poněvadž splňuje všechno, co by čtenář od YA žánru měl očekávat. Krom toho tu není nouze o akci, napětí, skvělé postavy, dobře vykreslené prostředí i pozvolnou romantickou linku, takže pokud jste ještě nečetli a máte zájem o lehký fantasy příběh vyprávěný očima teenagerů, směle knihu otevřete a začtěte se.

23.04.2024

(SPOILER) Jelikož jsem romantička a miluju příběhy, ve kterých není o romantiku nouze, stačilo, abych uviděla tuhle povedenou obálku knihy a hned mi bylo jasné, že jí dám šanci. Navíc jsem po přečtení anotace předpokládala, že to bude něco obdobně skvělého jako např. Pomsta & rozbřesk od Renée Ahdieh, tzn. "nedobrovolné" manželství, které je zpočátku na ostří nože, ale postupně se to změní...
Bohužel (jak se to ostatně stává, když máte velká očekávání) to nebylo tak úžasné a bezchybné, jak jsem dětinsky doufala, že bude.
Svoji nespokojenost shrnu do tří věcí, které nemůžu přejít a kvůli nimž jsem nedala plný počet hvězd.
Zaprvé - vadilo mi, jakým způsobem autorka řešila otázku "válečných zajatců".
Je mi jasné, že o válce a bitvách vím houby. (A díky Bohu za to.) A také je mi jasné, že tato kniha není skutečností nýbrž smyšleným příběhem.
Nicméně... všechno, co vidíme, slyšíme a čteme nám do hlavy vkládá myšlenky a ať chceme nebo ne, nás to ovlivňuje. Takže opravdu nemůžu "mávnout rukou" nad tím, když Aren bez sebemenších výčitek svědomí odpraví nepřátelské vojáky, kteří se vzdali a topící se ve vlnách volali o pomoc. Samozřejmě si uvědomuji, že to nebyli neviňátka, ale Arenovo jednání je špatné, nedomyšlené a z hlediska morálky hodné nejhlubšího dna.
Jelikož se jedná o sérii, není vyloučené, že by se autorka v dalších dílech mohla k tomuto problému postavit jinak a poukázat na to, co je všeobecně známé a sice, že nejjednodušší řešení častokrát není to správné. (Osobně doufám, že se něčeho takového dočkáme.)
Mimo to je smutné, že ačkoli si se svým příběhem vyhrála, to, jak vykreslila Arenovy/ithicanské nepřátele bylo hodně lajdácké. Konkrétně - udělat z nich všech "vraždící monstra" žen a dětí (a tudíž je v pořádku přenechat je jako potravu žralokům) je zkrátka odfláknuté až hrůza. Copak si neuvědomuje, že i mezi nepřátelskými vojáky jsou milující manželé a tátové od rodin, kteří by raději byli doma, leč vojenská povinnost jim velí jinak? Nechápe snad, že i když někdo stojí na druhé straně barikády, tak to neznamená, že by hned zabíjel ty "slabé a neozbrojené" na opačné straně? V každé zemi a v každém národě se najdou jak dobří lidé tak i ti špatní. Nikdy to není rozdělené na jen "ty dobré" a jen "ty špatné". Fakt mě mrzí, že si autorka zjednodušila práci v tak ZÁSADNÍ věci!
Zadruhé - charakter hlavní hrdinky.
Stejný problém jsem měla i u Skleněného trůnu se Celaenou. Lara i Celaena jsou popsané jako nelítostné vražedkyně, co se neštítí své nepřátele zabíjet, mučit a mrzačit. Nejsem sice psycholog, psychiatr nebo jiný odborník na psychologii, ale když použiju "zdravý selský rozum", nechce se mi věřit, že by takový chladnokrevný zabiják byl zároveň i citlivým laskavým člověkem. Proč je tedy obě autorky vykreslují i takto?
Krom toho jsem z Lary (o Celaeně nemluvě) měla dojem jakési nezničitelnosti. Že by přežila úplně všechno. (I ránu od Hulka.)
Zatřetí - vztah Arena a Lary.
Tahle kniha je hodně akční - to je koneckonců napsané nejen na obálce ale i u poslední bonusové kapitoly, kde se sama autorka zmiňuje, že se ji rozhodla vystřihnout, aby nebrzdila tempo příběhu...
Z mého pohledu však byla akční až moc. Chápu, že některým čtenářům vyhovuje, když jedna akce střídá druhou a celé je to prošpikované pořádnou dávkou napětí, jenže na úkor toho strašně utrpěla romantická linka. Bylo tam málo pasáží věnovaných onomu "poznávání se", díky nimž bych měla pocit, že se jedná o upřímný a pevný vztah založený na skutečném citu. Krom toho se Aren tři čtvrtiny knihy domnívá, že je Lara špionka (což pochopitelně brání vzniku důvěry) a aby toho nebylo málo, jsou tu i Arenovy časté myšlenky na Lařino dokonalé a krásné tělo. (Jasně, je to chlap, ale vzhledem k tomu, že byl před sňatkem s Larou hodně sexuálně aktivní, tak si jako čtenářka mám myslet co? Že za jeho zájmem není především chtíč? Že mu jde hlavně o to, jaká je uvnitř?)
Zkrátka se mi nechtělo věřit, že by vzhledem k výše vyjmenovaným skutečnostem byl jejich vztah natolik opravdový, aby byl na konci Aren v tak zdevastovaném stavu a tvrdil, že bez ní nemůže žít.

Ale abych tu nepopisovala jen negativa, chci zmínit i to, co mě nakonec přimělo dát 4 hvězdy. (Ačkoli s hodně přimhouřenýma očima.)
Princezna klamu je čtivá, napínavá a dobře propracovaná romantasy. (I přestože se některé prvky v příběhu mohou podobat typické young adult literatuře, YA to opravdu není. Hrdinové jsou dospělí - tedy žádní teenageři - a jsou tu i explicitní popisy erotiky a sexu, takže YA ani omylem!)
Jak už jsem zmiňovala výše, Danielle L. Jensen tu předvedla svůj dobrý spisovatelský um. Vytvořila fungující svět, ve kterém není nouze o intriky, krutost, násilí, vypočítavost a především touhu po moci. I přestože začátek knihy musel zvednout ze židle nejednoho čtenáře, oceňuji, že autorka není ten typ spisovatele, který by si liboval v detailních popisech násilí. (V opačném případě bych knihu nejspíš vyhodila z okna, protože vraždění je tu opravdu dost.) Za zmínku určitě stojí i vykreslení jednotlivých míst - ať už se to týká vyprahlé pouště, džungle plné jedovatých hadů anebo nebezpečného moře, ve kterém se prohánějí stále hladoví žraloci.
Příběh hýří akcí, překvapeními i nervy drásajícími náhodami, u nichž byste si nejraději rvali vlasy z hlavy. Většina charakterů postav je dobře napsaná - především Arenova a Ahnnina babička (na tak příšernou uštěpačnou bábu jsem v knihách ještě nenarazila).
Co se týče erotických a sexuálních pasáží - osobně bych to nepotřebovala tak detailně rozpitvané, ale aspoň se autorka zdržela vulgarismů.
Pokud vám vadí cliffhangery, pak z konce knihy nebudete nadšení a asi budete mít stejně jako já chuť mlátit hlavou do zdi, proč jste to začali číst v době, kdy u nás ještě nebyl k mání 2. díl. Na ten jsem mimochodem hodně zvědavá a pevně doufám, že se v některých věcech autorka polepší a dopřeje Laře a Arenovi víc prostoru.

21.04.2024

Ze všech 20 děl k maturitě bylo tohle jediné, u kterého jsem se pobaveně smála. A poněkud úsměvná (a zároveň dost smutná) mi připadá skutečnost, že i přesto, jak je tohle dílo staré, je stále aktuální. I dnes se dají bez problémů najít lidé s charakterem pana Harpagona - tedy hamižníci, u kterých jsou peníze na prvním místě a běda jak po nich chce někdo něco zaplatit!
O tom, jak těžké je s takovými lidmi vyjít anebo je mít přímo za příbuzné, vám humorným způsobem povypráví tohle veršované dílko. Já osobně mám postavu Lakomce pevně spjatou s hercem Louisem de Funèsem, který tuto roli perfektně ztvárnil v roce 1980 ve stejnojmenném filmu.
Suma sumárum - peníze budou vždycky pro některé osoby na piedestalu, což je bezesporu velkou tragédií, ale pokud se na to chcete podívat z té druhé stránky - jak směšní takoví držgrešlové dokážou být - neváhejte a sáhněte po jednom z nejznámějších děl od Molièra. Věřím, že nebudete zklamaní.

Pokud bych si měla tipnout, co bývá pro spisovatele skutečným oříškem, pak by se jednalo o cestování v čase. Autor si musí dát především pozor na časové paradoxy. Dále je zapotřebí, aby uměl plynule a nenásilně oddělovat přítomnost od minulosti (případně od budoucnosti). Ruku na srdce - ne všem se to povede. Naštěstí Kerstin Gier patří k těm, kteří to zvládli na výbornou.
V sérii Drahokamy nás autorka seznamuje se středoškolačkou Gwendolyn, která díky svým genům dokáže cestovat v čase (do minulosti). Asi nemusím dodávat, jak nebezpečné to je. I sama hrdinka si velmi rychle uvědomí, že pokud si nedá pozor, mohla by kupříkladu skončit upálená na hranici anebo by se mohla utopit, kdyby se během „skoku v čase“ nacházela na mostě, který před pár lety ještě nestál.
Naštěstí Gwendolyn není jediná, kdo má tuto schopnost. Dalším cestovatelem je Gideon (dle Gwenina mínění arogantní nesnesitelný hňup). Ať se to Gwen líbí nebo ne, tento „hňup“ se stává jejím partnerem pro cesty do minulosti. A aby toho nebylo málo, cestu naší dvojici zkříží tajemný hrabě Saint Germain, o němž se tvrdí, že je nesmrtelný...
Pro kvalitu a přitažlivost je tu pro čtenáře přidán bezkonkurenční humor, který obstarává především oživlý kamenný chrlič Xemerius, jehož si prostě nelze nezamilovat. Nedokážu říct, kdy naposledy jsem se u některé YA série smála tolik jako v případě Drahokamů. Kerstin Gier má navíc velice svižný styl psaní, takže pokud hledáte dílo, které by vás nenudilo, jsou pro vás Drahokamy tou správnou volbou.
P.S. Jestli jste jako první zhlédli zfilmovanou verzi této trilogie a příliš se vám nelíbila, určitě dejte šanci knihám, jsou bezkonkurenčně lepší.

5 16.04.2024

Magie, rozvrácená země, teenageři snažící se zachránit svět… Všechny zmíněné prvky, které tahle série obsahuje, jsou typické pro žánr young adult. Nicméně pokud se do četby pustíte a dotáhnete ji do konce, zjistíte, že svým obsahem a poselstvím se tohle dílo oněm typickým "young adultovkám" vymyká.
Ale vezměme to popořádku.
Příběh se odehrává v zemi zvané Orisha, jež silně připomíná Afriku a hrdinové jsou tmavé barvy pleti (ti, kterým koluje v krvi magie, mají navíc bílé vlasy). Orisha se zmítá v nepokojích a v minulosti se doslova koupala v krvi. Hlavním důvodem byla magie. Během četby se dovídáme, že dříve byli všichni Orishané obdarováni magií, nicméně postupem času jejich populace klesla až z ní zbyla pouhá menšina, kterou utlačovala a neustále utlačuje královská vrstva. Naši hlavní hrdinové jsou přesvědčeni, že jen návrat magie může učinit přítrž jejich utrpení a zároveň vyrovnat síly mezi oběma znepřátelenými stranami...
Podle tohoto kratičkého a velice stručného popisu si možná říkáte, že je to opravdu typická YA kniha, jenže…
Autorčin styl psaní, surové a kruté popisy boje a mučení, nenávist sršící mezi nepřáteli – to prostě pro děti nebo mladé dospívající dle mého názoru není. Myslím si, že aby člověk mohl tyto knihy číst a „správně“ je pochopit, měl by být v jistých směrech – a především psychicky – vyspělejší a odolnější.
Příběh mi svým poselstvím silně připomínal Remarquovu klasiku Na západní frontě klid. Autorce se stejně jako Remarquovi totiž povedlo „krásně“ vykreslit ohavnost válek, nenávisti, krutosti, pomsty a neukojitelné touhy po moci, která se neštítí ničeho.
Pokud u nás vyjde závěrečný díl, hodlám se do něho pustit, jelikož mě zajímá, jak to celé skončí, ale znovu se ke knihám nejspíš nikdy nevrátím. Myslím si totiž, že u některých děl není na škodu si je přečíst, poněvadž si v jistých věcech „rozšíříte“ obzory, na druhou stranu vám však takováto četba nepřinese do života a myšlenek nic příjemného.
V případě této série bych tedy na vašem místě hodně přemýšlela, zda po ní sáhnout, protože ne každý, kdo dovršil šestnáct let, je na takovouto literaturu připraven. Pokud máte citlivější povahu, buďte s tímto dílem opatrní.

16.04.2024