capricorn__ komentáře u knih

Toto je teprve druhá kniha, kterou jsem od Irvinga přečetl. První byla "Pravidla moštárny", která se rychle zařadila mezi mé nejoblíbenější knihy. Počítal jsem, hlavně podle hodnocení, že "V jedné osobě" bude o něco horší, ale zaujal mě nápad. K hlavní postavě jsem si taky našel cestu, i když jsem jí ne vždycky rozuměl. Nejlépe hodnotím autorovy vyprávěčské schopnosti, dialogy a hloubku postav. Byť v knize není tolik přímé řeči, nikdy jsem se nenudil. Hvězdu nicméně strhávám za jistou nelogičnost příběhu, která mě ke konci začala rozčilovat. Nepíšu nyní ani tolik o tom, že autor koncentruje velké množství LGBT+ lidí do maloměsta (což je velmi nepravděpodobné), ale o tom, že spousta těchto postav končí prakticky stejně, z čehož mi připadalo, jako kdyby autor nevěděl, co si s nimi počít. Nebýt závěru, dám pět hvězdiček. Ve výsledku mě ale kniha velmi bavila.

5 22.12.2022

Velmi zajímavá kniha. Začátek se trochu vlekl, ale s přibývajícími stranami příběh nabíral na intenzitě. Moc se mi líbí psychologie hlavních postav, ale i vylíčení anglického prostředí a rozporuplných emocí. Styl psaní mě taky nadchl, kniha nepůsobí, že by byla napsaná ve třicátých letech. Konec pro mě příliš překvapivý nebyl (komentáře na Databázi prozrazují bohužel až moc), ale i tak jsem si ho moc užil.

9 13.12.2022

Jedna z knih, ve které hlavní postava nepřipadá čtenáři jako postava, ale jako reálný člověk. Vykreslení psychologie Jany Eyrové, její kladné i záporné stránky, ale i dalších hlavních postav, se Charlotte velmi povedlo. Moc se mi líbí celková kompozice příběhu, zaujal mě i nápad, neotřelé popisy lásky a lidských myšlenek. Kladně hodnotím i styl psaní, ve kterém se hezky míchá poetičnost, ale i jistá přímočarost. Každé slovo v románu má své místo, stejně jako postava. Dialogy mě taky velmi bavily. Nejlépe hodnotím konec, ten se je opravdu nádherný. Vím, že ke knize se někdy zase vrátím.

11 03.12.2022

Půl na půl. Prvních padesát stran jsem přečetl jedním dechem, jak mě kniha bavila, pak jsem dalších třicet ztratil zájem, a tato fáze byla nahrazena dalším ponořením se do knihy, abych v závěru cítil zmatení. Holden je opravdu zajímavá, nezapomenutelná hlavní postava, a kupodivu jsem si k němu dokázal během čtení najít cestu. Líbí se mi, jak popisuje prostředí a lidi okolo sebe. Styl psaní mě docela otravoval, ale chápu, proč je tak kniha napsaná. S čím jsem nejvíc bojoval, byly nerealistické příhody, do kterých se Holden zapletl - někdy se choval a přemýšlel jako o dost starší člověk, někdy zase o dost mladší. Hlavu mi docela zamotal konec, který byl velmi useknutý a já si říkal: "Aha??" Jsem rád, že jsem si tuto klasiku přečetl, ale chyběla mi v ní větší hloubka a surovost, která mi v případě Salingera připadala dost vlažná. Bukowskiho taky příliš nemusím, ale v konfliktních postavách, jež se potloukávají pubertou, je lepší. Za mě zkrátka průměr. Nevím, jestli se ke knize někdy vrátím.

6 20.11.2022

Jedna z knih, o které si nedovedu představit, že bych se k ní ještě někdy vrátil. Zároveň jsem velmi pyšný na to, že se Čechy mohou pyšnit takovým románem a spisovatelským talentem. Kaplický odvrací pozornost od naturalistických popisů mučení, ale spíš se zaobírá postavami a celkovou atmosférou, jež je velmi hutná a bezvýchodná, zároveň strašidelná v tom, že si čtenář během čtení uvědomí, že lidé se jen tak nepoučí. Děj je předvídatelný, v půlce je každý schopen odhadnout, jak všechno dopadne, ale zajímavé jsou myšlenkové pochody důležitých lidí, kteří v procesech byli zapojeni, a kteří podlehli zbabělosti a strachu, a taky těch, kteří jsou vlivem nátlaků zcela odevzdáni děsivé hře o moc a peníze. O této části historie příliš nevím, o čarodějnických procesech jsem měl zcela jiné představy: například jsem měl za to, že procesy byly rychlé, že na ně nebyla potřeba taková spousta lidí a, hlavně, že nebyly tak dobře finančně ohodnocené. Skvělá, hutná kniha, nemohl jsem ji přestat číst.

17 13.11.2022

Bohužel mě kniha příliš neoslovila. Začátek byl velmi slibný, ale pak jsem ztratil zájem. Styl pro humor autora hodnotím tak 50 na 50, někdy mě opravdu pobavil, jindy mi přišel na sílu. Nápad je zajímavý, ostatně kvůli tomu jsem začal sérii číst - líbilo se mi pojetí "sarkastického Sci-Fi", které si dělá srandu z lidí. Největší počet hvězdiček nakonec ale strhávám za strohost. Myslím si, že by se mi kniha líbila více, kdybych věděl více o hlavních postavách a kdyby mi autor poskytl i nějaké detailnější informace o prostředí, ve kterém se postavy nachází. Dialogy jsou někdy... takové neúplné, o ničem. Připadalo mi, jako kdybych četl komiks bez obrázků. Uvidím, jestli si přečtu další díly ze série.

6 11.11.2022

Příjemné překvapení. Pokud existuje kniha, kterou mám na seznamu už možná pět let, ale vždy jsem se jí vyhýbal, pak je to právě tato. Vždycky jsem si ji chtěl přečíst, ale měl jsem strach, že budu zklamaný. Očekával jsem příliš přeslazený příběh, kýčovité rozhovory a vyumělkovaný konec. A ejhle, mě to moc bavilo! Příběh sám o sobě je velmi snový, věřím, že dívek s osudy Elizabeth po světě v té době opravdu moc nechodilo. Moc se mi líbí styl psaní, kladně hodnotím dialogy. Taky mě zaujalo, že všechny postavy mi připadají hluboké, byť jsou popsány a chovají se poněkud ironicky a tak, že jejich charakterové vlastnosti jsou dotáhnuty do extrému. Popis doby je taky skvělý, myšlenkové pochody matek vdávajících dcer mi připadají úsměvné. Trochu škoda, že jsem se knize tak dlouho vyhýbal, nicméně za sebe doporučuji dál!

16 06.11.2022

Skvěle napsáno. Nejlépe na knize hodnotím propracované dialogy, které jsou velmi uvěřitelné a velmi čtivé, autorce se podařilo každou z postav nechat mluvit "po svém", což je skvělé. Líbí se mi, že detektivka není příliš dlouhá, nejsou v ní zbytečné odbočky či dějové linie, které by knihu zbytečně zamotaly - Agatha Christie následuje pouze vraždu a její vyšetřování, nic kolem. Hlavní postavy jsou velmi dobře vykreslené a i přes jejich vysoký počet se mezi nimi čtenář docela snadno vyzná. Nápad je taky skvělý. Jediné, za co strhávám hvězdičku, je samotné rozuzlení příběhu, příliš mi nesedlo.

10 30.10.2022

Pravděpodobně to nejsmutnější drama, které jsem kdy četl. Moc se mi líbí množství filozofických otázek, které v "Matce" Karel Čapek otevřel. Byť se kniha četla lehko, vím, že nad ní budu dlouho přemýšlet. Celková stísňující a frustrující atmosféra nelehké doby je vystižena dokonale. Pokud by emoce vystihovala "Matku", pak by to byla lítost. Jsem rád, že jsem knihu přečetl až v dospělosti a ne během studií.

9 28.10.2022

Agathu Christie jsem měl na sezamu dlouho a teď mě mrzí, že jsem s knihami začal až v tuto chvíli. To, jak moc ovlivnila detektivní žánr, je zřejmé. I přesto, že mám z detektivních knih načteno už hodně, mě tato velmi překvapila, byla napínavá, strašidelná a já ji přečetl skoro jedním dechem. Všechny postavy promyšlené, děj taky - někdy mi dokonce připadalo, jako kdyby Christie přesně věděla, jak manipulovat s čtenářem, protože kdykoliv jsem měl nějaké pochybnosti nebo byl přesvědčený, že vím, jakým směrem kniha půjde, zamotala mi hlavu. Přitom děj je poměrně prostý, ne dlouhý, konec, pokud se nad tím tak zamyslím, možná až moc zamotaný a i předvídatelný, ale to mu nic nebere na literárním zážitku. Vím jistě, že toto není poslední kniha, kterou od Christie čtu.

26 26.10.2022

Poslední měsíc objevuji současné české autory a zabrousil jsem i k Třeštíkové, jejíž knihy pravidelně vidím na Databázi a samotná autorka je často vidět i na bulvárních plátcích, proto jsem si řekl, že zkusím jednu z jejích knih a uvidím, jak mi sedne. Vybral jsem "Osm" kvůli nejvyššímu hodnocení.

A.
Au.

Tohle bolelo. Zasekl jsem se asi v půlce, kdy jsem si řekl, že dál už zkrátka nemůžu. Tohle byl příběh absolutně o ničem. Třeštíková mi trochu připomíná českou verzi Liane Moriarty, ale ta se mi čte o něco lépe (byť ji taky moc nemusím). Ze začátku mě chytla detektivní zápletka, ale ta stejně v knize figuruje jako kulisa. Zbytek je jen samá nevěra, nenávist, pomlouvání, závidění, detailní popisy zbytečností... Hlavní postavy této knihy jsou přesně ty typy lidí, kterým se v reálném světě snažím vyhýbat, co to jde. Kromě toho mě rozčiloval i jazyk, hovorová čeština, kapitoly, které neříkaly nic jiného, než že je někdo nespokojený a jak nesnáší vše kolem sebe (včetně sebe samotného). Práce detektivů mi - po přečtení mnoha detektivních knih - připadala úsměvná.

Asi chápu, že některým lidem se tento styl psaní líbí, ale já takovou literaturu zkrátka nedokážu strávit a ocenit. Bohužel. Hvězdičku dávám za fakt, že, byť se mi autorčin styl psaní nelíbí, stejně je originální a svým způsobem nepřehlédnutelný. Další knihy raději vynechám.

9 10.10.2022

Na prvotinu velmi dobrý počin, v úrovni současné české literatury jde o velmi kvalitní dílo. Celá kniha je velmi čtivá, posledních asi čtyřicet stran uteklo jako voda. Nejkladněji hodnotím hlavní myšlenku, nápad a i zpracování, hlavní postavy jsou taky skvělé, velmi uvěřitelné a lidské. Konec je možná příliš zrychlený a jaksi abstraktní, ale to je u magického realismu velmi časté. Jediné, za co strhávám hvězdičku, je jazyk. Vím, že dílo je vyprávěno z pozice studentky, ale mně opravdu nejde číst hovorový jazyk v románech. (Pro tento žánr a příběh by se spisovný jazyk hodil více.) Doporučuju, Magnesia Litera je zasloužená!

9 10.10.2022

Knihu jsem přečetl rychleji, než jsem si přál. Nejlépe ze všeho hodnotím jazyk a atmosféru, tyto dvě oblasti má autor zvládnuté na jedničku. Každá kapitola mi připadala jiná, ale přitom všechny zapadaly do sebe. Rád se k "Pálence" ještě někdy vrátím, má v sobě jistou nadčasovost, která mě zaujala.

3 30.09.2022

Mně celá kniha připadala jako parodie na Nesba. Nemůžu si pomoct. První část se mi poměrně líbila, říkal jsem si, že "Macbeth" není tak hrozný jak komentáře na Databázi říkají, ale nakonec jsem přišel na to, odkud jdou. Vím, že se Nesbo v tomto případě musel držet Shakespearovy předlohy, což ho možná nemuselo tolik bavit, nevím, každopádně výsledek pro mě nezněl vůbec přesvědčivě. Nesbo mě postupem času začal nudit, ale přesto napsal jedny z mých nejoblíbenějších detektivek, tady to zkrátka nebylo ono. Nejvíce mně vadilo, že postavy byly velmi ploché, neuvěřitelné a člověk jim tak nějak ani nechtěl fandit, chovaly a myslely zvláštně, jako kdyby nikdo nedokázal odhadnout výsledky svého rozhodování. Doslova mi bylo jedno, jak příběh skončí, ale snažil jsem se vydržet, protože vím, že autor má vždy esa v rukávu, takže jeho konce jsou často nepředvídatelné. Průběh děje byl... zvláštní. Bylo tam příliš mnoho tlachání a málo konání, akčních scén a zvratů bylo naopak tolik, že jsem se v nich začal ztrácet a ztratily svůj záměr. Vím, že Nesbo umí napsat podstatně lepší knihy.

2 26.09.2022

Murakami mě opět nezklamal. Už ve chvíli, kdy jsem četl anotaci, jsem věděl, že tuto knihu rozhodně nesmím minout. Od Murakamiho toho mám načteno opravdu hodně, ale i přesto mě vždy překvapí. V tomto díle si všímám, že pozměnil svůj styl psaní, postavy a i jejich přemýšlení mi připadají jiné. Byť v této knize autor filozofuje více než obvykle, kromě toho tyto filozofické části mnohdy zaplňují celé kapitoly, stejně jsem se nikdy nenudil a spíš mě mrzelo, že příběh končí. Nejkladněji hodnotím velmi kvalitně promyšlený symbolismus, zápletky a celkový průběh děje. Rád bych vypíchl i to, že v knihách se poměrně obtížně znázorňují obrazy, které čtenář nevidí a musí si je pouze představit, proto oceňuji autorovy barvité popisy. Jedinečné dílo, bylo by super, kdyby dostalo tolik pozornosti jako například "Norské dřevo".

15 15.09.2022

Jsem velmi vybíravý a skeptický vůči válečným knihám, protože se autoři často svezou na kruté době bez toho, aby do románu vložili nějakou uměleckou hodnotu. S tvorbou známého autora nejsem příliš známý a jediné, co jsem od něj přečetl, je "Na západní frontě klid", a to se mi příliš nelíbilo, protože jsem musel číst na sílu do školy. "Jiskra života" mě bavila více už kvůli dobrovolnosti. Pozitivně hodnotím, že kniha není psaná z pohledu pouze jednoho člověka, ale podává jasné svědectví o jedné části válečné historie, a to podrobně, ze všech možných úhlů. Byť čtenář od začátku ví, jak kniha pravděpodobně skončí, stejně je děj velmi napínavý. Kromě toho se mi moc líbí autorův styl psaní, jeho metafory a velmi uvěřitelné rozhovory, ale i vnitřní monology. Zaujalo mě i to, že Remarque nikomu nevnucuje svůj názor a neukazuje sympatie vůči postavám, jen vše zachycuje, jako kdyby stál přímo u toho a jen zapisoval, co viděl a slyšel. Doporučuji.

18 15.08.2022

Já byl nadšený. Jednotlivé povídky zachycují lidské emoce či postoje s velkým smyslem pro detail, vždy jsem unesen z toho, jak Virginia Woolfová umí rozebírat myšlenky a vnitřní monology postav. Pointa některých povídek byla snáz odhadnutelná než u těch ostatních, ale všechny se mi moc líbily. Věřím, že to nebylo naposledy, co jsem povídkovou knihu otevřel.

2 03.08.2022

Z knihy mám velmi rozporuplné pocity. (Proto to hodnocení.) Začnu tou pozitivní stránkou: moc se mi líbí nápad knihy a otázky morálky, zla a viny, které autor vkládá do knihy. Kladně hodnotím i to, jak autor pracuje s jazykem - byť bylo celkem peklo zvyknout si na to, jak Burgess dílo napsal, vždy jsem pro, když autor experimentuje a nějak se vymezuje od ostatních . Vývoj hlavní postavy mě taky zaujal. Jenže z té druhé stránky (a tady se nejspíš rozepíšu více) se mi nelíbí prkenost hlavních postav - o žádné z postav jsem nepřemýšlel jako o člověku, ale vždy jako o nástroji autorova vyprávění, a to mi připadá škoda. Kromě toho jsem si vědom, že kniha jako tato nemůže být pěkná, ale na mě to množství (neopodstatněného) hnusu bylo moc a připadalo mi, že to dělá autor jen pro efekt. A to množství otázek, které autor otevřel, bylo velmi špatně dotažených do konce. Třetí a poslední část byla jednoznačně tou nejhorší a spíš mě naštvala, než aby mi dovolila uzavřít příběh a zamyslet se nad hlavní myšlenkou, kterou dle mého autor vyjádřil velmi vlažně. Mám rád dystopickou literaturu, která varuje společnost před následky chování či ignorace, a právě proto díky Orwellovému "1984" či třeba Čapkovým "Mlokům" vím, že jde napsat lépe. (A bez tolika zbytečného násilí a hnusu.)

7 30.07.2022

Těch pět set stran uteklo až příliš rychle. Nejvíce se mi na knize líbí především nadčasovost, vypadá to, že kdyby se příběh lehce poupravil, Sibiř se smázla, slovník postav pozměnil, stejně by mohl být vydán dnes a lehce by zapadl. Nechci hodnotit pouze Raskolnikova, na kterého pořád nemám stálý názor, protože se během knihy několikrát pozměnil, ale i další skvěle napsané postavy, které byly velmi uvěřitelné a lidské. Před čtením jsem věděl, o čem příběh bude, matně jsem si vybavoval i průběh knihy, ale i tak mi to vůbec nezkazilo zážitek z četby. Dostojevský je mistr na psychologii postav a hlavní myšlenka je podaná skvěle. Byť "Zločin a trest" spadá pod realismus, autor vše vylíčí dopodrobna, stejně se mu podařilo do knihy vepsat filozofii a životní otázky, které se vrací i dlouho po přečtení.

13 25.07.2022

Velmi zajímavá, nezapomenutelná kniha, která se četla sama. Nemám, co bych knize vytkl, bavila mě ve všech částech (snad bych jen podotkl, že první část mi připadala svižnější než druhá) a postavy mi přirostly k srdci. O mafii jsem nic nečetl a nevěděl, proto jsem byl příjemně překvapen. Don Corleone je legendární postava!

8 08.07.2022