Pálenka: Prózy z Banátu

kniha od:


KoupitKoupit eknihu

Mladý český učitel přijíždí učit místní děti číst a psát. Ony ho učí podpalovat oheň v kamnech kukuřičnými středy. Toulaví psi, rozšlapané moruše, kvetoucí zlatobýly, vzdálený hukot Dunaje. A postupně přicházejí vzpomínky, jako by se věci přiházely znovu: léta strávená v gymnastické tělocvičně, divadelní prkna, studia v Německu, samota různých pobřeží a cest. Tváře lidí, prchavé momenty blízkosti. Mladý autor Matěj Hořava přichází s meditativní, autobiograficky laděnou a stylisticky výraznou prózou. V krátkých, hutných kapitolách, psaných barvitým jazykem, krouží kolem podstatných životních událostí i zdánlivě prchavých pocitů, které si však člověk kdovíproč pamatuje až do smrti: určitý úhel světla, pohled ženy, která bude či nebude jeho, vytí vlka na stráni. Před čtenářem se tu postupně rýsuje jedno zvláštní mládí, jeden svérázný způsob existence....celý text

https://www.databazeknih.cz/img/books/20_/207489/big_palenka-prozy-z-banatu-wBi-207489.jpeg 4.2253
Nahrávám...

Komentáře (55)

Kniha Pálenka: Prózy z Banátu

Didi1973
07.09.2021

Svým bytím a psaním se autor snaží dostat jsoucnu na kost. Občas cosi zarezonuje a prolne se kamsi do minulosti. Jsou to záchvěvy pravého bytí? To se ještě uvidí, ale přinejmenším je to hodně dobře napsané.

Sorrow
17.08.2021

Zase jednou koukám na prázdnou stránku s poblikávajícím kurzorem a nevím, co napsat, protože nic z toho, co naklikám, nemůže ani zdaleka obsáhnout hloubku prožitku, který jsem ze čtení měla. Matěj Hořava vystřelil brilantní stylistikou i sílou sdíleného šíp přesně do mého srdce a s naprostou jistotou se tam usadil. Tenhle vycizelovaný, prožitý a pečlivě (byť rozhodně ne exhibicionisticky) vykonstruovaný rytmický text si musíte všichni povinně přečíst. Lyricky odvyprávěné vzpomínky, které rozechvěje nepatrný pohyb nebo vůně. Paralely mezi zážitky z Banátu a událostmi z autorova mládí v Čechách a v Bavorsku mezi sebou krásně hrají a velmi intenzivně působí na všechny čtenářovy smysly. Skoro jako byste četli dlouhou překrásnou báseň. Miluju!


lubtich
20.06.2021

Exotické prostředí nečekaně až jako druhotná vrstva, nečekal jsem, že se ze skromné osady vyvrbí tak pošramocený vnitřní vypravěčův svět, který atakuje kdejaká vtíravá myšlenka. Až mě občas nepřekvapilo, že redaktor knihy byl Jan Němec, který sebestředností ve svém posledním románu oplývá – Hořavova/vypravěčova sebestřednost však vyznívá skromně a osaměle, jako by spíš "omylem", možná z citové vyprázdněnosti, z neschopnosti zapadnout do jakékoliv komunity, z životního údělu nomáda.
I kompozičně (skládání mozaiky z jednotlivých vzpomínek, které spouští právě Banát) a stylisticky (rytmizovaný a proudící text plný lyrična, nikoliv však exhibicionistického a samoúčelného lyrična) považuji text za pozoruhodný a jsem zvědav, kam doputuje Hořava v Mezipřistání.


Samomluva... Občas je to vše maskováno: jako potrhlý stařeček či indián mluvím ke kamenům, mluvím k noži, k habrovému polenu, které se už už chystám rozštípnout kalačem nebo vhodit do žáru ohně; mluvím k visacímu zámku, k petlici, klíči, koštěti... I šepot modliteb jako by se zde měnil v samomluvu... Čtu nahlas; recituju nahlas řecké a římské klasiky; říkám vtipy Sherlocku Holmesovi a sám se jim směju... Opakuji dětská slova; opakuji překrásná slova a podivné věty zdejšího nářečí; mluvím rumunsky, anglicky, německy: samomluva se ráda skrývá, ráda si půjčuje cizí hlasy, cizí řeči, ráda si vymýšlí roztodivné mluvčí a ještě roztodivnější adresáty...
(s. 32)

LadyAnn
27.03.2021

Ach, tohle byla taková nádhera číst!

hermína14
06.02.2021

Smutek, před kterým se neschová(š). Ty stránky nelze hltat, je třeba je pomalu upíjet. Odjede světa kraj, ale všechno okolo mu připomíná cosi jiného...tesklivého a křehkého. Skláním se před kapitolou Pláč a doufám, že odevzdal to knize a šel dál, vstříc něčemu veselejšímu..až do "rozkvetla". (Už žádné kulovatky, moruše a trojtečky!)
"Hudba zmizela...nejbolestnější ztráta mého útěku."

uzlink4
01.08.2020

S takouto dušou je asi ťažké žiť v dnešnom svete...

uteklazreality
11.04.2020

... samota, odpuštění, těžká rozhodnutí, boj sám se sebou, druhá šance, příběhy obyčejných lidí
.
I já bych chtěla občas někam utéct. Utéct od všeho co jsem v životě zažila, od všeho co mě zklamalo a od všeho co mě bolí. Ale vzpomínky nejdou vymazat. Od nich se nedá utéct. Objevují se vždy když nechci a když je potřebuji, tak jsou někde na cestách. Může útěk pomoct? Na jak dlouho?

JIKO74
04.01.2020

Kniha plná sebereflexí, autor jde se svou kůži na trh, píše o těžkých i moudrých věcech s lehkostí.

1