Pálenka (Prózy z Banátu)

od:


KoupitKoupit eknihu

Mladý český učitel přijíždí učit místní děti číst a psát. Ony ho učí podpalovat oheň v kamnech kukuřičnými středy. Toulaví psi, rozšlapané moruše, kvetoucí zlatobýly, vzdálený hukot Dunaje. A postupně přicházejí vzpomínky, jako by se věci přiházely znovu: léta strávená v gymnastické tělocvičně, divadelní prkna, studia v Německu, samota různých pobřeží a cest. Tváře lidí, prchavé momenty blízkosti. Mladý autor Matěj Hořava přichází s meditativní, autobiograficky laděnou a stylisticky výraznou prózou. V krátkých, hutných kapitolách, psaných barvitým jazykem, krouží kolem podstatných životních událostí i zdánlivě prchavých pocitů, které si však člověk kdovíproč pamatuje až do smrti: určitý úhel světla, pohled ženy, která bude či nebude jeho, vytí vlka na stráni. Před čtenářem se tu postupně rýsuje jedno zvláštní mládí, jeden svérázný způsob existence....celý text

https://www.databazeknih.cz/images_books/20_/207489/palenka-prozy-z-banatu-wfe-207489.jpg 4.2176
Žánr:
Povídky, Literatura česká
Vydáno:, Host
více informací...
Nahrávám...

Komentáře (43)

Přidat komentář
hladko
09. listopadu

Chtělo by se Matěje zeptat, jaké to je býti průvodcem davů vlastním nitrem. Exkurz Banátem je totiž spíše kulisou na pozadí lyrického textu o autorově životě, který je postupně skládán z mozaiky třiačtyřiceti kratších próz. V každé z nich se autor projevuje jako citlivý pozorovatel detailů plynoucího života, které nejlépe vykreslují aktuální stavy duše – krátké okamžiky pohnutí, jež by u jiných, ne tak vnímavých, zapadly do hlušiny výraznějších, ale méně vypovídajících podnětů. Autorovým pečlivým uchopením se tak z detailů často stávají milníky. Příčiny vhozené do Dunaje z pasovských nábřeží, do Svratky z břehů brněnských a důsledky doplující po soustavě řek až do rumunského Banátu.
Pálenka je jazykově blíže poezii, než románu. Tento typ knihy si žádá čtenářovo zpomalení. Nechat se textem prostoupit, nechat jej v sobě usadit a pomalu…pomalu si jej vychutnávat.

pajaroh
16. října

Krásná, melancholická kniha nejen o Banátu. Takto osobitou zpověď originální námětem i stylem jsem již dlouho nečetla, jestli vůbec někdy.
Netřeba více popisovat a komentovat, doporučuji přečíst.

Zdenas5
24. srpna

Dlouho jsem se nemohla odhodlat ke čtení, pak přečteno jedním dechem. Velmi pěkná lyrická próza, krásný jazyk, dobře vystižené pocity rozhárané duše. Mohu doporučit.

Ema22
13. srpna

Po počátečních pochybnostech jsem se začetla a zasnila. Kniha zasáhla všechny moje smysly, cítila jsem na jazyku chuť pálenky a voňavých moruší, zima mi zalezla do morku kostí, schvátila mě horečka. Zatoužila jsem se octnout v tom tak jiném světě, kde člověka neovládá blikající monitor, kde je spousta věcí zemitějších a pro nás třeba samozřejmé teplo vyhřátého bytu představuje TAM spoustu energie. Rozesmutnil mě umírající pes v potoce, rozněžnily mnohé pasáže a Turgeněv se mi vybavil hned několikrát.
"...já tu sedím v osamělém tmavém pokoji (zavřel jsem blankytně modré okenice, oddělil jsem se jimi ještě více od světa); sedím za zdmi, kterých se nikdy nedotkly a nedotknou Tvé oči; sedím a civím; civím na fotky neznámých tváří známých rysů a v ústech cítím chuť hluchavkových a jetelových květů..."
Krása.

Radek99
13. června

Hořkokrásné povídky z rumunského Banátu. Matěj Hořava napsal silně melancholickou a překvapivě lyrickou knihu. Knihu věnovanou místu, které pomalu mizí, vymírá, neb mladí odcházejí za lepším, zpátky do Čech. Přeneseně jde o vykreslení izolovaného života na české vesnici (čemuž Hořava nádherně uzpůsobuje formální stránku, konkrétně práci s jazykem), kam se z velkého světa západních euroregionů a blyštivých metropolí buď utíká (jako vypravěč knihy) nebo kudy se jen projíždí (jako já a ty spousty českých turistů)...neb migrační tok vede jednostranně jen opačným směrem. Na takovéto v civilizační evoluci stagnující místo utíká i hlavní hrdina - učitel, který v sobě propojuje dva světy - realitu současného Banátu a osobní vypravěčovu minulost asociovanou banátskými událostmi, před kterou vypravěč marně prchá...nese si ji totiž v sobě, hluboce zapouzdřenu a vytěsněnu v podvědomí. Matěj Hořava tak nechává ve své knize rezonovat tisíciletou existenciální krizi evropského intelektuála, navazující u nás třeba na osudy Otokara Březiny, zaslechneme tasovský nářek Jakuba Demla, můžeme zaslechnout i pár imaginárních tónů z varhan Jana Jakuba Ryby, taktéž venkovského učitele... Existenciální tíseň a pocit osamění jsou věčným prokletím intelektuála...a nedá se před nimi nikam utéct... Silná kniha!

Ajrad1981
08. června

Tahle kniha je o prožitku, je melancholická, sentimentální, lyrická. Musí se číst pomalu, aby si ji člověk užil. Mně se sice podařilo zpomalit, ale asi ne dost. Spousta kapitol je navíc o autorových vzpomínkách na život jinde a Banátu se dotknou jen okrajově, to je další škoda, povídání o Banátu se mi líbilo, na rozdíl od těch vzpomínek.

PWM
24. května

Jistě to není nezajímavá kniha, ačkoli svému úspěchu bezesporu do jisté míry vděčí aktuální populárnosti Banátu.

Pálenka se především odlišuje od stávající literatury; tam, kde jiní kladou důraz na děj, je Hořava jiný: klade důraz na jazyk, dojmy a pocity. Tato téměř lyrická forma se dnes v literatuře snad již nevyskytuje až tak příliš často, působí nezvykle a zajímavě. Na druhou stranu, nestandardní větná skladba může ztěžovat pochopení a může být hůře uchopitelná. Samotný děj je až podružný; rozvrací časovou posloupnost na jednotlivé asociace, vzpomínky, dojmy a drobné epizody a díky tomu se kniha i zdánlivě opakuje. Hlavní je totiž pocit, který vyvolává.

Autor, či vypravěč, jako by se v celém textu soustředil pouze na svůj útěk a před problémy zavíral oči, odmítal si je přiznat a proto je i odmítal pojmenovat. Celá kniha je tak vlastně obrovské kroužení – kroužení okolo problému, jemné náznaky, opakování náznaků a tak stále dokola. Vše ovšem oděné v nádherném hávu.

Facit: Ačkoli se ke knize již neplánuji vracet, je to bezesporu zajímavý debut, který stojí za přečtení. Jen si nejsem až tak úplně jistý, zda je to kvalitou samotného textu, či obvyklou neutěšenou úrovní konkurence….

Iki1
02. května

Kniha plná krátkých poetických povídek zaměřených na autorovo vnímání světa kolem sebe. Neklidná duše ovšem přináší neklid i v životě. Povídky jsou napsané krásným jazykem, perfektně odráží autorům bohatý vnitřní svět. Na čtení jsou obtížnější, spíše k zamyšlení nad opakujícími se životními omyly.

Fallen
10. ledna

Na knihu jsem byla natěšená, nabuzená hodnocením, ale po pár stranách jsem bohužel začal "střízlivět", ubíjela mne celková monotónnost.
Jazyk krásný, o tom žádná.

Paobratil
15.11.2017

Krásné uhrančivé texty, nádherný jazyk, úchvatné popisy. Miluju.

LadyEsik
06.07.2017

Krátká zahloubání do vzpomínek – do prostoru, času, k lidem. Stylisticky nádherná, rytmická, meditativní, autobiografická. Autor nezapírá, že utíká. Jeho osud není drastický, ani vzdálený pochopení a spoluprožití. Dotýká se. Zajímavý způsob propojování vzpomínek a přítomného prožívání. „Fragmentární kapitoly se postupně spojují v mozaiku, která zobrazuje jeden nevšední osud, jeden svérázný způsob existence,“ trefně vyjádřeno na zadní straně knihy.

růžovámakrela
31.05.2017

Zoufalá samota ukrytá v morušových stromech, překřičená ušpiněnými vesnickými dětmi a zapitá pálenkou z kulovatek.

Hamec
24.05.2017

Osamělost banátského pobytu dává spoustu prostoru pro nechtěné vyplouvání vlastních (záměrně zapomenutých) vzpomínek. Krátké kapitoly jako podklad pro dlouhé přemýšlení...

hs777
05.12.2016

Každá kapitola je jako velké souvětí s neuvěřitelným počtem středníků, dvojteček a ohromnou spoustou nádherných a poetických slov. Kdo hledá příběh, děj - bude zklamán. Kdo ale chce zamyšlení, vzpomínky, pocity - bude nadšen. Ideální četba pro dlouhé zimní večery u krbu.

Lejdynka
06.11.2016

Příliš tenká, písmena příliš velká, listy příliš tlusté. Slova příliš krásná... Občas mi to rvalo srdce, ale bylo to nádherné.

Janule164
04.11.2016

Zajímavá, neobvyklá kniha. Líbí se mi autorův styl připomínající proudy myšlenek, které ze sebe vzájemně vyplývají. Prolínání banátské přítomnosti s nejasnou minulostí nutí čtenáře číst dál. A doufat, že se přece jen dozvíme, proč a před čím / kým utekl do Banátu.

lushi
26.10.2016

Nádherné dílo - o Čechovi, který utekl do Banátu, ale neustále se mu vracejí vzpomínky na Čechy, dětství, dospívání, holky, ženy, život v Německu i život v Banátu. A tyto vzpomínky se prolínají s tím, co prožívá v Banátu. Opravdu krásné dílo psané křehce o tvrdém a smutném životě... Doufám, že Hořava napíše i román, nebo vlastně cokoliv... Moc ráda bych si od něj přečetla něco dalšího.

holkaslebkou
25.10.2016

jemná próza z Banátu
smíchaná s kapkou hořké pálenky a šedí severočeského sídliště...

ochwey
29.09.2016

Syrové a zároveň poetické, jako Banát, který Pálenka dokonale vystihuje. Byla jsem zase tam, na těch loukách mezi kopci, v duchu pila slabou višňovku a dívala se na Dunaj. Prózy tak krátké, a přitom tak silné, že tak útlou knížku je potřeba číst po kouscích. Zatajoval se mi dech a já jsem se musela dojímat. Navíc nádherný jazyk, který mě polapil, ta dlouhá souvětí, která toho musí tolik říct, naléhavě, přesto klidně... Pro mě letos nejlepší kniha. Vrátím se.

Pistácie
20.07.2016

Možná kdybych daleko více znala souvislosti týkající se Banátu, tak si knihu vychutnám daleko více. Některé kapitoly byly lepší, jiné pro mě zmatenější. Ale knihu celkově hodnotím jako opravdu zajímavou a k zamyšlení nad životem.

houbaaa
29.06.2016

Jedná se spíše o střípky příběhů než o povídky. Banát je v poslední době poměrně populární a pro cestovatele do těchto končin je tak kniha povinností. Ostatní, kteří o Banátu neslyšeli, nejspíš nebudou mít ponětí, proč kniha vlastně vznikla.

PavelKrnak
15.06.2016

Knížku jsem četl v rámci přípravy na cestu do Banátu, abych nasál atmosféru.
Samotného Banátu zde bylo ovšem méně, než jsem čekal. "Přítomnost" (autorův pobyt mezi českou komunitou v Rumunsku) je totiž často zastíněna vzpomínkami z dřívějších dob. Matěj očividně trpí "prokletím paměti", sám píše o "ubývání přítomnosti" a jeho usilovnou snahu o únik z minulých životů v textu přímo hmatáme.
Jazyk je vskutku vytříbený, autor promýšlí každé slovní spojení a velice si dává záležet na výsledném dojmu textu na čtenáře. Ten je neskutečně silný. Některé scény, ať už z Banátu či odjinud jsou tak dokonale, emotivně popsány, že jsem je musel "rozdýchávat".
I proto vyhovuje členění knihy - do stručných a výstižných, velmi hutných kapitol. Pro můj způsob četby (po malých soustech) ideální, jelikož se mezi čtením rád zamýšlím nad obsahem či skrytým poselstvím nebo jinými souvislostmi.
"Pémové" skutečně žijí v "jiném, starším, tišším, voňavějším čase". Tři vesničky našich krajanů, jež jsem v Banátu navštívil, na mě působily kouzelně, velmi "zklidněně", abych tak řekl. Řeč i oděvy místních jen napomáhají k dojmu skanzenu vesnice z 19. století.
V Gerníku je překvapivě celkem dost "velkých bílých stavení s modrými okenicemi", něco mi ovšem říká, že jsem viděl právě to, kde Matěj pobýval.
Co mě však překvapilo mnohem více, bylo mlčení lidí při mé zmínce právě o této knize a jejím autorovi. Vzhledem k odloučenosti místních a tomu, že ve vesnici zbyly dnes už jen necelé tři stovky obyvatel bych se hodně divil tomu, kdyby pana učitele neznali. Ptal jsem se asi deseti lidí a většina se odpovědi vyhýbala nebo říkali, že mi to nemůžou říct (ne že nevědí, ale "nemůžou" - Je v tom snad něco více? Snaží se autor knihy opět utéci vzpomínkám a "spálit mosty"?), jedna "modernější" rodina řekla, že o knize ví, ale ještě jí nečetla. Autorovo příjmení je prý pseudonym, což by potvrzoval i záznam v seznamu učitelů vyslaných do Gerníku na internetových stránkách.
No, nevím. A už se v tom šťourat nebudu. Matěj by jistě nebyl rád. Snad se mu někde vede dobře a daří se mu konečně "zapomenout", když si to tak moc přeje.
Já na Banát rozhodně nezapomenu (krajina vskutku svérázná a úchvatně krásná) a to i díky této krásné knížce, která je skutečným uměleckým dílem.

bejan
28.05.2016

Krásná kniha. Krásný jazyk. I ten smutek v knize je krásný. Pro mě výsostná literatura. A navíc podobné zážitky z dětství, z paneláku. Generační blízkost se nezapře.

bookemma
02.04.2016

Máte pocit, jako když se touláte po banátských kopcích a vdechujete atmosféru zrajících švestek a moruší.. Nádherná čtivá a lyrická kniha, která ve vás zanechá omamný závan léta společně s třeskutým vichrem zimy... Čest mladému talentovanému Matěji Hořavovi..

medialstar
12.03.2016

Na styl psaní jsem si rychle zvykla, trošku jsem se nejdříve ztrácela v lokacích, ale pak se vše usadilo a od půlky jsem si knihu užívala. Pokud ji přečtete na jeden zátah jako já, ten den už do hlavy nic jiného nedostanete... Pár věci mi zůstalo nezodpovězených, alespoň mám nad čím přemýšlet.
Sami před sebou stejně nikam neutečeme, i kdyby jsme šli na kraj světa....

kristeen
04.03.2016

Trochu mi přišlo, že autor pocit vlastní předurčenosti k určitému životnímu nezdaru ilustruje životem lidí v banátu, jejichž možnost vykročit z prostředí prodchnutého vůní pálenky je, zdá se, mizivá. Na rozdíl od autora se ale zdá, že jsou s tímto osudem smířeni...Každopádně vykreslení tamější krajiny a celkové atmosféry je, troufám si říct, zcela přesné, a tyhle popisy plné barev a vůní vyvažují jinak dost depresivní vyznění celé knížky.

Mijagi
15.02.2016

Báseň v próze. Učesané, lyrické miniatury, kde není slova navíc a přesto z nich na člověka silně doléhá hořko-sladká atmosféra, ať už malých vesniček v Banátu, severočeského panelákového sídliště nebo jiných míst, v nichž se autor ve svých vzpomínkách nachází.

"Pálenka ze švestek a kulovatek; to je krev tohoto kraje... I teď mám s sebou láhev a občas usrkávám... Na každé z těch salaší jsou sudy, demižony, kanystry nebo láhve s pálenkou... A i tady, tady na hřebenech, nečekaně mezi dvěma habrovými lesy: i tady náhle padá dolů strání sad plný dozrávajících švestek či kulovatek... Dozrávají u domů, v obřích závrtech v polích (místní jim říkají prostě a krásně jámy), dozrávají u cest, u krchova, u kostela... Divoká krev tohoto kraje: opojná i zkázonosná; napájející i jako oheň požírající; rozproudí řeč i zboří svět křivým slovem; napřáhne ruku k přátelskému stisku i ke stisku hrdla ve víru polonevědomé rvačky; vytahuje z hrobů pravěké vzpomínky a do plamenů háže, co se přihodilo včera... Dobro, či zlo, zde nelze rozhodovat: pálenka, ta pohostinná, kterou vám nabídne každý sedlák v poli, když se lopotí za propoceným plavohřívým koněm; pálenka - ta samá, ze stejné láhve - se pak podepíše podlitinami na tváři jeho ženy a dětí (švestkové podlitiny; dozrávající kulovatky kolem očí)..."

michaela8154
05.02.2016

Knížka mě opravdu oslovila a zasáhla, protože jsem také prožila několik let jako učitelka v rumunském Banátu. Jak úžasně dokázal autor vystihnout spoustu mých osobních zkušeností, ať už depresivní mlhavé podzimy, věčný boj s kamny a mokrým dřevem, nemoc (podařilo se mi tu první zimu uhnat si zápal plic), všudypřítomné "křapy" - neboli drby o všem a o všech, ale taky neopakovatelné kouzlo krajiny, místních lidí a tajuplných příběhů, které ožívají za dlouhých zimních večerů, při odpočinku na poli, v hospodě. Smekám.

adulikrow
30.01.2016

Banát je má srdeční záležitost a čas, než se tam zase vrátím, si tak můžu krátit knihou věnovanou Banátu :) paráda :)

Petr.c17
11.01.2016

O knihu jsem se začal zajímat poté, co byla zmíněna v diskuzním pořadu na ČT Art: Jasná řeč Josefa Chuchmy. Zalistoval jsem si v ní několikrát v knihkupectví a věty mě tak oslovily svou poetičností, že jsem si ji "zařadil na seznam plánů na čtení".
Přišly vánoce a objevila se pod stromečkem.
Musím říct, že jsem s chválou trochu vystřízlivěl. Je to lyrické čtení, ale vzhledem k tomu, že je náročné udržet pozornost při čtení poetických obrazů, které se střídají a posloupnost a návaznost tak uniká..velmi lehce se u téhle Pálenky usíná....tož si dáme ještě do druhé nohy!