capricorn__ komentáře u knih

Velice zvláštní knížka, na kterou asi jen tak nezapomenu. Nemůžu říct, že by mě "Plechový bubínek" nějak hodně bavil, byly chvíle, kdy jsem se nudil a přeskakoval dlouhá souvětí, nebo kdy mě sice četba bavila, ale já nebyl schopen rozeznat, co se děje, protože jsem se v knize ztratil. I tak ale hodnotím pěti hvězdičkami, protože kniha má svoje kouzlo, které ale vyplyne na povrch až v průběhu čtení. Moc se mi líbí nezapomenutelné knížky, které se vymezují od ostatních. Styl písma je velice chaotický, popisný, sarkastický a skoro až groteskní, ale originální. Hlavní postava - a všechno, co se kolem ní točí - je opravdu bizarní. Neměl jsem Oskara rád, vlastně mi byl protivný, ale věřím, že to byl autorův záměr, protože postava Oskara skvěle podtrhuje atmosféru 1. poloviny 20. století. U toho bych se taky zastavil: tato kniha sice není válečná, ale i tak mě velice zarazilo (v tom příjemném smyslu), jakým způsobem Gunter Grass (jak se píše "umlaut"?) válečnou historii popsal. Ještě jsem nezažil, že by si z ní někdo skoro utahoval. Co dalšího tak o knize říct? Věřím, že není pro každého, sám si nejsem jistý, jestli bych ji někomu doporučil, protože nemůžu zapomenout na chvíle, kdy jsem se s knížkou vyloženě trápil. I tak ale věřím, že pokud je někdo unaven moderní beletrií, která je psaná na "jedno brdo", pak bude "Plechový bubínek" příjemnou změnou.

5 21.03.2021

Tahle knížka se táhla jako smrad. Liane Moriarty ztěžka vyjde ze svého mustru, její knížky jsou až na pár knížek všechny stejné, proto chápu, že ji mnozí čtenáři vidí jako sázku na jistotu, pokud si její styl oblíbí. Já autorku právě kvůli tomu rád nemám. Byť jsem přečetl skoro všechny její knihy, tahle mi z úplně všech připadala určitě nejhorší. Skoro 460 stránek o JEDNOM dni? Ano, ten den byl tragický a hutný, jasně, ale tohle všechno by se dalo upřímně shrnout do 100 stran. I její charakteristický smysl pro humor tu chyběl. Mám "Šílené výčitky", že jsem tuhle knížku četl, upřímně.

Asi nejmelancholičtější detektivní příběh, který jsem kdy četl. Z celé trilogie je tento díl rozhodně mým nejoblíbenějším. Obvykle nemám potřebu se vracet k detektivkám, protože jaký to má smysl, když už znáte vraha? Jenže k téhle detektivce bych se nevrátil kvůli případu, ale kvůli atmosféře, kterou Peter May vytvořil. Hory, odlehlost, zima, chlad, mlhavost... to je přítomné v celé jeho trilogii, proto je to jedna z mých nejoblíbenějších, ale v této knize autor přesáhl své schopnosti. Bylo mi trochu líto, že jsem knihu přečetl skoro na jeden dech, protože je opravdu nádherná.

17 19.03.2021

Dávám nízké hodnocení ne proto, že by se knížka nedala přečíst a byla napsaná špatně. To vůbec ne: knížka je čtivá, autor píše stručně a jasně, úplně se vyhýbá nepotřebné omáčce kolem. Můj problém je ale v tom, že potom, co jsem od autora přečetl většinu knih, které u nás byly vydány, zjistil jsem, že je od sebe nedokážu vůbec rozlišit. Stejné postavy, podobné situace, prakticky totožné řešení případů a závěry. K tomu všemu jsou jeho knihy tak zamotané, že pokud by po mně někdo chtěl jednotlivé knihy převyprávět, neměl bych šanci.

2 18.03.2021

"Netopýr" je asi jeden z nejnenáviděnějších dílů z této detektivní série, ale já jsem z něj docela nadšený. Ano, Nesbo se rozepisoval, jeho styl psaní, řešení případu a vůbec vykreslování situací a postav rozhodně nedosahuje kvalit z jeho dalších knih, ale i tak mě upřímně "Netopýr" zaujal o něco víc než třeba překombinovaná "Policie" nebo nejnovější "Nůž". Líbila se mi kombinace Austrálie, detektivního případu, který byl zvládnutý na jedničku, ale i spontánního románku. Bylo to příjemné setkání s Harrym (ne první, protože já z nějakého důvodu začal se "Šváby") a i po letech si "Netopýra" dost dobře pamatuji a dokázal bych děj bez převyprávět, což mi například u "Leoparda" dělá kvůli počtu zápletek problém. Pokud bych nečetl další jeho knihy, řekl bych, že to je průměrná detektivka, ale má svoje kouzlo a nevadilo by mi se k ní někdy vrátit.

12 18.03.2021

Uf, tohle byla fakt těžká knížka na čtení. Bylo mi z ní úzko a dost smutno, ale hádám, že od knížky, která je o násilném vyvraždění prakticky celé rodiny, žádné další emoce příliš čekat nemůžete. Libby Dayová je neskutečně protivná hlavní postava (jako snad všechny hlavní postavy Gillian Flynn), ale čím déle jsem jsem četl román a vracel se v čase do dní, které předcházely kruté události, tím více jsem s ní sympatizoval a bylo mi jí líto. Jsem s knihou moc spokojený, líbila se mi hutná atmosféra, o kterou se Gillian Flynn postarala. Byly sice chvíle, kdy to podle mě trochu přepískla a mohla trochu ubrat, její (temná) fantazie se v určitých chvílích rozjela až příliš, ale to jí odpouštím. Konec možná předvídatelný je, co si tak vzpomínám, nebyl jsem z něho tolik šokovaný, ale důvod, proč mám autorku rád, je její jedinečný styl psaní a popisy prostředí a i ty její trhlé a nepříjemné hlavní postavy. "Temné kouty" jsou rozhodně (zatím) ta nejtemnější kniha od autorky. Několikrát jsem poslouchal různé interview s autorkou a opravdu mě zajímá, kde se v její hlavě berou nápady na takové kruté a násilné knížky, když z toho, co jsem slyšel, zní jako dost klidná ženská, co nic nehrotí a má docela fajn smysl pro humor. :)

4 18.03.2021

Jedna z mých nejoblíbenějších knížek, které jsem kdy přečetl. Obvykle jsem dost kritický a u knih píšu, co se mi (tolik) nelíbilo, tak tady to zkusím opačně. Já totiž na "Sophiině volbě" nenašel nic, co by se mi nelíbilo, tahle knížka je zkrátka dokonalá. Co hodnotím nejpozitivněji, je psychologie postav. Každá postava je dobře uchopitelná, se životním příběhem (ne jen Sophie, ačkoliv ona je ta hlavní) a lehko uvěřitelná, dokážete ji charakterizovat mnoha přídavnými jmény, zkrátka se vám vryjí do paměti. Líbí se mi i fakt, že byť se tato kniha zabývá tématem druhé světové války, nepohybujete se neustále jen v tomto časovém období. To hodnotím kladně především proto, že pro mě je válečná literatura dost náročná, takže fakt, že Styron se často vrátil do přítomnosti, byl jako nabrání nového dechu (tedy - většinou). Kniha je důležitá, ryzí, lidská a nezapomenutelná.

11 18.03.2021

Mně se povídka líbila, nemůžu říct ne. Gillian Flynn je skvělá v nastavení atmosféry, taky se mi moc líbí její cynický a sarkastický styl psaní, kterým se odlišuje od ostatních spisovatelů, její střelené a zvrácené hlavní postavy mě taky baví a tato povídka obsahovala tak nějak vše, co obsahují i ostatní díla autorky. Problém mám ale s tím, že "Skvrna" je na takový krátký počet stránek, na to, že to je "jen" povídka, dost chaotická a příliš překroucená a zamotaná. Méně je podle mě více. Moment překvapení je sice super a je do jisté míry i žádoucí, ale měl by dávat smysl - čtenář by si neměl po dočtení říct: "Co to sakra bylo...?" Nejprve jsem si myslel, že je problém na mé straně, tak jsem povídku přečetl ještě nejméně dvakrát, ale ne, pořád jsem nechápal spoustu věcí. Například: o čem tahle povídka vlastně je? Co ten závěr znamená? Co je pointa? Co tím autorka chtěla říct?

4 17.03.2021

Za nápad bych dal Kingovi hvězdiček klidně 150, ale za provedení dávám jen dvě hvězdičky. Moc se mi líbil začátek, do strany 50 jsem si říkal, že to je jedna z nejlepších knížek, kterou jsem od Kinga četl. Pak to ale začalo jít dolů a já se i na takhle krátkém prostoru začal strašně nudit a do čtení jsem se nutil. Stephena Kinga mám rád hlavně proto, že většinou věci nepřekrucuje a nepouští se do příliš náročných situací: začne nějakou dějovou linii, a pak ji bez problémů uzavře. Ale tady? Připadá mi, že měl King strach, že by tak krátká kniha nemusela fungovat, tak potřeboval najít nějakou vatu, kterou by vyplnil stránky. (Nyní mluvím především o té linii s Romy - to se sem opravdu příliš nehodilo a nechápal jsem smysl takových předlouhých popisů.) Od začátku je jasné, jak kniha skončí - s tím ale problém nemám, protože mnohdy kniha není o napětí, ale o prožitku z knihy. Tady to ale nefungovalo. Atmosféra? Mdlá. Napětí? Nijaké. Postavy? Nic moc. Nápad? Geniální.

17.03.2021

Dlouhou dobu pro mě byla "Tma" mojí nejoblíbenější detektivkou, protože jsem od ní nemohl spustit oči, jak moc jsem byl do detektivního příběhu ponořený. Také je dobré asi poznamenat, že "Tma" je moje první setkání s Martinem Servazem (a to jsem se s ním přitom setkal jen na chvíli, protože tomuto příběhu zcela dominuje oběť). Nejvíce se mi na knížce líbí právě ta hutná atmosféra, to, že máte (z pohledu oběti) strach, co dalšího se stane a vidíte, jak oběť postupně přichází o kontrolu nad vším, co se děje. Nevím, jestli jsem z nějaké jiné detektivky cítil tolik nesnáze a beznaděje. Celou dobu jsem byl napnutý a vzal jsem Minierovi všechno i s navijákem, proto jsem byl na konci dost překvapený. Sice některé motivy a detektivní postupy byly docela ohrané (viz deník), ale Minierovi to odpouštím kvůli poutavému příběhu a stylu psaní. (Těch 600 stránek uteče jako voda, věřte mi.) Knihu už bych si nikdy nepřečetl, protože je opravdu nechutná, ale všem, kdo detektivky milují, ji vřele doporučuju.

6 17.03.2021

Fajn, první díl se mi nelíbil, tak jsem si myslel, že ten druhý bude lepší. Anotace zní úžasně, k tomu všemu na obálce vidíte, že půjde o detektivku, která vám nedá spát. Ale výsledek? Mně se sice tolik tým vyšetřovatelů z předchozí knihy nelíbil, ale i tak jsem nějak věřil, že když se i tito (mdlí) vyšetřovatelé pustí do řešení takhle slibně vypadajícího případu, zase dostanu od Kinga to, co jsem od něj dostával při čtení např. "To" nebo "Dallasu 63". Ale výsledek byl mdlý. Postavy opět nudné, jaksi bez života, stereotypní a hloupé. Tohle je možná i trochu spoiler, ale já opravdu nemůžu vystát záporáky v drastických thrillerech, kteří jsou hloupí a trapní. Jak můžete být hloupý, každý se po vás vozí, ale vy i tak dovedete oklamat celý policejní systém? Ne, tohle tedy ne. Když teď znovu čtu anotaci, říkám si, jaká je skvělá... Doslova mě to nutí sepsat nějakou petici či tak něco, aby King napsal podle této anotace příběh znovu. Rozhodně totiž vím, že umí psát lépe.

1 17.03.2021

Nelíbilo. A docela mě to mrzí, protože Stephena Kinga mám moc rád. Autor je sice známý pro své nechutné a někdy i zvhrlé scénky a popisy, ale v této knize mi to připadalo vynucené, aby "to vytvořilo šokový moment". V době, kdy jsem tuto trilogii četl, jsem měl moc rád detektivní žánr a tyto knihy jsem četl horem dolem. Proto mě překvapilo, že detektivka od TOHO Stephena Kinga jen tak těsně projde pod radarem. Co se mi na knize líbilo nejvíce, byl prolog - od té doby to šlo z kopce. Dost mě překvapilo, jak moc nudný a neoriginální v případě těchto knih Stephen King byl. Tahle detektivka je neskutečně mdlá a předvídatelná. Vyšetřovatelé, jejich příběhy, záporák... Nic nového pod sluncem, což je zvláště u Kinga docela škoda, protože on umí psát nezapomenutelné knihy.

(Jo, abych nezapomněl, ta reklama na Spotify, kdy se dvě postavy mezi sebou "jen tak" začaly docela dlouze rozmlouvat o tom, co tato aplikace umí, mě dost naštvala. Nenapadlo mě, že budu na reklamy narážet i v knihách.)

2 17.03.2021

Je to už docela dlouho, co jsem knihu četl, ale doteď si pamatuji na melancholickou atmosféru, která sršela skrz celou knihu a která mě velice zaujala, protože mi tím pádem připadaly děj a postavy uchopitelné a věrohodné. Líbí se mi řešení rodinného tajemství, to, jak moc byla celá rodina ovlivněna smrtí svého blízkého. Není to typický detektivní příběh, nikdy mi z něj nemrazilo v zádech, ale zato mi z něj bylo smutno a docela i úzko. Je to velice jedinečná kniha - teď, když o ní přemýšlím, si dovedu vybavit určité pasáže a i citáty, což hodnotím velice kladně, když čtu knížky často. Vřele ji doporučuji, ale radím vám, abyste ke knize nepřistupovali jako k detektivce a thrilleru, ale spíš jako tragickému rodinnému příběhu s detektivní zápletkou v pozadí.

9 17.03.2021

Nebylo to úplně špatné, tato detektivka se mi vcelku líbila. Není v ní sice nic extra speciálního a dechberoucího, proto ostatně hodnotím třemi hvězdičkami, ale připadalo mi, že Lone Theils přináší do detektivního žánru něco nového, alespoň co se stylu psaní a vyšetřování týče. Vyšetřovatelka - v tomto případě novinářka - se mi taky zdála docela fajn. Případ sám o sobě je nechutný a docela zajímavý, prostředí Anglie se mi líbilo. Doporučuju jako takovou jednohubku mezi náročnějšími knihami.

5 17.03.2021

Nejsem cílovka, ale o to nejde, tahle knížka by pro mě byla strašná, i kdybych byl ženská. Upřímně jsem na této knížce nenašel vůbec nic, co by mě bavilo a nic, co by se mi líbilo. Filmová předloha je lepší, ale to jen kvůli Meryl Streepové, která si dovedla s Mirandou perfektně poradit. Knižní Andrea je oproti té filmové strašně otravná a jednoduchá. Co hodnotím jako opravdový propadák, je styl psaní, který mi připomíná tlachání nějakých paniček v neděli u kávy po józe. Nápad sám o sobě zajímavý je, o tom žádná - právě proto mě štve zmařený potenciál. Nechápu, proč se přímo "z místa činu" dozvídáme tak málo, ale zato víme, co si o všem a o všech myslí Andrea, která prací očividně dost opovrhuje. Pokud se tak nad knihou zamyslím: nejlepší hlavní postava je překvapivě Miranda, a to má být záporákem. Proč? Protože Miranda má aspoň nějakou osobnost a víte, jak ji charakterizovat a uchopit. Víte, že je to mrcha, ale ona si na nic jiného nehraje. Ale všichni ostatní? Andrea, která dělá práci, kterou nechce, její přítel a přátelé, kteří ji mají rádi jenom ve chvíli, kdy není úspěšná, to mě fakt nebavilo číst. Ještě nikdy se mi u knížky nestalo, že bych na ni rád zapomněl, ale tohle je ten případ.

Tahle knížka mě naštvala, protože má obrovský potenciál. Upřímně řečeno, autorka nevymýšlí žádné super náročné zápletky, nemá tak ojedinělé nápady, ale zato dovede perfektně navodit hutnou atmosféru, díky které - aspoň v případě "Dívky ve vlaku" - dokázala udělat z obyčejné detektivky něco víc. "Do vody" má perfektní atmosféru, nápad velkoměsta, kde žije divný člověk vedle ještě divnějšího, je sice docela ohraný, ale dá se nějak vyšperkovat. Tady se to nestalo. Budu se asi opakovat, ale mě nejvíce vadil počet postav. Proč? No protože nemáte ani šanci si na nějakou postavu zvyknout, zjistit, jestli ji máte či nemáte rádi a tak podobně. Tím, že autorka píše každou kapitolu s pohledem jiné postavy (a nemluvě o tom, že často přelétává od -ich, -er, ale i -du formy a mezi přítomným a minulým časem), sebere čtenáři možnost oblíbit si postavu. Z toho důvodu vám jsou všechny tak nějak lhostejné. Ano, jsou knihy, které obsahují obrovské spousty vypravěčů a postav: od Hry o trůny po třeba první tři díly Milénia (zbytek jsem nečetl). Jenže v těchto zmiňovaných knihách se autor dokázal mezi počtem postav pohybovat a i když sepsal náročnou knihu, stejně si ji čtenář užil, protože daný autor se nezabýval hloupostmi a psal o důležitých informacích, které čtenář potřeboval znát. Nelíbilo se mi, že často P. Hawkinks začala kapitolu tam, kde skončila ta předchozí, ještě první odstavec byl často jakýmsi shrnutím toho, co se stalo předtím, což mě neskutečně iritovalo. O chaotickém konci ani nemluvě, však to ani nedávalo smysl! Opravdu nesnáším knížky, které vám rozuzlení představí - s "šokujícím" momentem - na poslední stránce. "Do vody" by podle mě fungovalo, kdyby to nebyla jedna kniha, ale třeba rovnou trilogie a postavy dostaly více prostoru, protože ony nebyly nijak nesympatické, to ne, jen na ně prostě nebyl čas. No nic, zklamání. Četl jsem, že autorka brzy vydá novou knihu, tak uvidíme, zdali bude lepší.

3 07.03.2021

Já jsem z jeho série četl první tři díly přesně v době, kdy vyšly. Fajn: první díl si pamatuju zřetelně, druhý částečně, ale tenhle třetí vůbec. Vím, že jsem to četl, ale prostě si na nic nepamatuju a anotace mi příliš k oživení paměti nepomohla. Hádám, že to o kvalitě románu říká asi své...

Jakoby jo, ale jakoby ne.
Mně se na knížce nejvíce líbil nápad, k vypůjčení knihy mě přinutila skvěle napsaná anotace. Měl jsem pocit, že dostávám od románu to, co přesně chci (horor, nespavost, spiritualita, aury...). A ono to tak částečně i bylo, anotace nelže. Mě "Nespavost" docela bavila, ale rozhodně nepatří mezi špičky S. Kinga. Uvědomil jsem si, že tato kniha je jakýsi prototyp stylu psaní autora a příliš nepřekvapí: jak už délkou knihy, pak hlavní postavou, vedlejšími postavami, záporákem, trochu i zápletkami, no a vlastně i atmosférou. Přesto mi na této knize něco nesedělo... A to něco byla ona spirituální stránka (či jak jinak ji nazvat), připadala mi taková... až příliš nerealistická a trochu střelená. Měl jsem pocit, jako kdyby to psal King hodně opilý nebo zdrogovaný, zkrátka ne při smyslech. A to jde z úst někoho, kdo vášnivě čte knížky o reinkarnaci a minulých životech, takže u mě nebyl problém v tom, že bych byl vůči této tématice nějak vnitřně uzavřený. "Nespavost" je fajn kniha, ale pokud by za mnou někdo přišel s tím, abych mu doporučil nějakou knihu od Kinga, tento román by to nebyl. Připadá mi, že abyste "Nespavost" patřičně ocenili, musíte už být na Kinga zvyklí. Je to zkrátka takový střed jeho tvorby. Neurazí, ale ani příliš nenadchne. Četl jsem od něj horší, ale i výrazně lepší.

3 04.03.2021

Nevím, jestli tuto knihu hodnotím jako jednu z nejlepších o reinkarnaci (ať už do minulosti či budoucnosti), ale každopádně mě bavila a já ji přečetl za pár dní. Nevím, jestli to, že se mi nelíbil styl psaní a některé použité obraty, přičíst autorovi samotnému nebo překladateli. Pořád ale nevím, jak se na téma vytváření budoucích životů dívám, názor jsem si bohužel nevytvořil. Minulým životům věřím stoprocentně, ale těm z budoucnosti, které autor uvedl? Nevím, něco mi na tom nesedělo. Každopádně to byla příjemná četba.

28.02.2021

Nevím, jestli se mi někdy bezprostředně po dočtení knížky chtělo začít ji číst zase od začátku. Pro mě je "Citadela" jedna z nejkrásnějších a nejdůležitějších knížek a je mi jasné, že ji otevřu ještě mnohokrát a určitě se k ní vrátím. Zpočátku pro mě bylo sice poměrně těžké se začíst kvůli jazyku ("Citadela" rozhodně není psaná tím samým stylem jako "Malý princ" - jediná další kniha od Exupéryho, kterou jsem četl), ale na ten jsem si zvykl. Mám dojem, že právě díky tomu, jak je kniha náročná na čtení kvůli bohatému jazyku, čtenáři otevírá další možnosti rozebrání při dalším čtení. Líbí se mi na knize všechno: atmosféra, poučení, moudra,... Dlouho mi žádná kniha nesedla tolik jako tahle.

7 28.02.2021