Sophiina voľba

kniha od:


KoupitKoupit eknihu

V románe Sophiina voľba Styron originálnym spôsobom spracúva problematiku druhej svetovej vojny, nacistických vyhladzovacích táborov i "zlaté roky" v povojnovej Amerike. Začínajúci spisovateľ Stingo, dvadsaťdvaročný neskúsený Južan, nás zavedie do New Yorku roku 1947. V nájomnom dome v Brooklyne sa spriatelí s Nathanom, temperamentným židovským intelektuálom, a Sophiou, krásnou a krehkou poľskou katolíčkou. Stingo je svedkom ich vášnivého a deštruktívneho vzťahu a neraz musí otrasenej Sophii robiť dôverníka. Sophia pred ním postupne odkrýva svoju minulosť z predvojnového Poľska, koncentračného tábora a napokon aj svoje najväčšie tajomstvo – drastickú voľbu, ktorá ju navždy poznačila. ...celý text

https://www.databazeknih.cz/img/books/13_/135629/big_sophiina-volba-135629.jpg 4.42798
Žánr:
Literatura světová, Romány, Válečné

Vydáno: , Ikar (SK)
Originální název:

Sophie's Choice, 1979


více info...
Nahrávám...

Komentáře (452)

Kniha Sophiina voľba

Dejna07
23. září

Nadčasové dílo líčící příběh jedné nešťastné ženy, která přežila Osvětim. V knize je vyobrazen nejen život v Evropě za 2. světové války, ale skvěle je zde popsána problematika rasismu v USA ve 40. letech. Hlavní postavy jsou úžasně psychologicky vykreslené.

chamyl
21. září

Než jsem začal číst tuto knihu, tak bych nikdy nevěřil, že ji zhodnotím jako zklamání. Dílo, jehož název je terminus technicus pro nejtěžší rozhodování, a které zná prakticky každý, aniž by ho kdy četl.
Silný příběh nešťastné Sophie je prokládán zcela banální stýskáním panice a málo pochopitelným účinkováním "božského" Nathana, jehož skvělost a výjimečnost nelze ovšem během pětiset stran prakticky objevit. To celé je umocněno vcelku nudným opakováním stejných schémat historek se Stingovými sexuálně zvláštními partnerkami a Nathanovými výbuchy žárlivosti, přičemž obému se dostává nezaslouženému prostoru.
Jako celek mi to tedy k sobě úplně nepasuje a těžké Sophiiny volby (což by byl výstižnější název knihy) tak nakonec zapadají pod množstvím stránek s grafomanskými popisy něčeho, co prakticky okamžitě zapomenete.
Sophiina volba pro mne navždy bude tím nejtěžším rozhodováním, které musí matka či obecně člověk podstoupit, ale v této knize jsem její sílu bohužel neprožil.


darkchipmunk
24. srpna

Četla jsem to už dávno. Kniha přesvědčivě mapuje dopad (zdaleka nejen) válečných hrůz na život křehké oběti. Tím bolestivější, že ani Sophiina současnost není o mnoho útěšnější a pasáž z metra, nebo chování jejího milence k ní jsou občas skoro na stejné úrovni nechutnosti, jako chování nacistů. Zároveň je jedinou postavou z ústřední trojice, s níž lze sympatizovat, díky prožitým traumatům. Nathan potom je nemocný a též politováníhodný člověk. Ale Stingo mě jednoznačně štval. Jeho hlavní tažení napříč románem je poháněné snahou konečně přijít o panictví (přičemž nadává na všechny holky, který mu to neumožnily) a psát román. Vlastně na mě působil jako takovej spisovatelskej parazit, dvojnásobně těžící z hrdinčiny bolesti, aby ji mohl svést a aby o ní mohl časem vyprávět. Omlouvá ho snad jedině mladý věk. Smutná a bezútěšná kniha, která mi (opět) dokazuje, že ženy jsou vždycky největšími oběťmi mužských tužeb.

Rihatama
20. srpna

Román pro muže. Pokud tuto škatulku ještě nikdo nevytvořil, toto dílo je nesporným adeptem. Nebo možná román "Já já já... muž". Román ideální pro dramatizaci, což by mu muselo dle mého jenom prospět. Celkem bez lítosti bych totiž oželela pár set stránek a žádná z rovin Styronova románu by dle mého nijak zvlášť neutrpěla. Ani ta spousta psychoanalytiků a jungovských, freudovských a filozofických úvah mě příliš neutěšila, což je na pováženou. Ano, Sophie je ústřední postavou, je však současně pouze jednou z řady postav Styronova románu, často dost upozaděná, jakkoli právě její příběh je ten nejzajímavější. Neméně hlouběji, či snad ještě více se autor zabývá postavou vypravěče/začínajícího spisovatele Stinga, která mi imponuje snad ze všech nejméně, tedy svou postavou vlastní, svým mladším spisovatelovým já.

Román je esencí tragédie životní, duševní, fyzické, historické... a zasahuje do životů všech hlavních protagonistů - Sophie, Stinga i Nathana. Styron staví do protikladu nacistické koncentráky, polské kolaboranty a "svobodomyslné" Američany, i ty pak dále štěpí na otrokářský, rurální Jih a pyšně nevědomý, průmyslový, rozvinutý Sever. Styronův záměr je nepochybně hluboký a je zřejmé, že tématu se věnuje do nejnemožnějších podrobností. To člověk pochopí až ve chvíli, kdy zjistí, koho postava zfrustrovaného Stinga, hlavního vypravěče vlastně představuje. Ona závažná, osudová Sophiina volba - nutnost učinit závažné rozhodnutí a zvolit ze dvou neslučitelných možností - v románu vykrystalizuje až v samotném závěru, čímž tento temný příběh nesmazatelné viny a hluboké nespravedlnosti kulminuje. Spisovatel si však toto vyvrcholení nakonec nechá lehce proklouznout mezi prsty a opět se věnuje svému tehdejšímu ublíženému já a jeho pocitům reagujícím na ono odhalení. Román s obrovským potenciálem, kolem mého srdce však prošel s velkým obloukem.

Gibis
08. srpna

Sophiina volba byla další dílo z mých knižních dluhů, věděla jsem, že bych příběh měla znát, ale pořád jsem čtení odkládala, protože jsem tušila, že to čtení nebude lehké. Docela mě teda překvapilo, že velká část knihy byla věnována Stingovu vyprávění a jeho erotickým představám, které vlastně knize vysloužily zákaz v několika zemích. On to ale všechno popisoval s takovou zbožnou úctou a nekritickým obdivem k ženskému tělu, že to vůbec nepůsobilo vulgárně.
No a potom samozřejmě příběh Sophie s její volbou, kterou by nechtěla zažít žádná matka, vzbuzuje to ve mě neskutečnou úzkost a hrůzu. Pocity jsou nepopsatelné a příběh určitě nezapomenutelný.

luciehartmanova
01. srpna

Nádherný dojemný příběh, který mi ještě dlouho po dočtení zůstal ležet v hlavě. Člověk si po přečtení některých knih mnohdy něco uvědomí...

Rind
17. července

Poprvé jsem ji začala číst asi v 15 letech a nedočetla. Podruhé kolem 20let a zase nic. Takže jsem to uzavřela, že 3. pokus bude poslední. Takovou věhlasnou knihu přece musím přečíst. No, kdybych si nepomohla audioknihou v podání M. Stránského, nevimnevim.
Každopádně - čekala jsem víc. U nás se slovní obrat, že je něco Sophiina volba občas použil, tak jsem měla potřebu porozumět. Jenže Sophiina volba se odbyla vlastně na jedné stránce a zbytek byl hromada úvah.
Neřekla bych (narozdíl od jiných čtenářů), že je tam nutně jedno hlavní téma - koncentrák (a rozhodně je škoda Sophiinu volbu přiřadit k současnému boomu románů z koncentráků) Neřekla bych ani, že všechny ty úvahy jsou hromada balastu.
Pode mě to funguje jako celek, jako výpověď tehdejší doby, ale je toho opravdu hodně, není to lehké čtení a taky, knížka je z roku 1979. Já jsem v tu dobu ještě nebyla na světě, ale vím, že knížky a filmy měly více vrstev, než je dnes běžné.
Zkrátka, nebylo to takové to: hup na krávu a je tele :-)
3,5 *

martina.culik
17. července

Přiznám se, že si nějak nevím rady s hodnocením této knihy.
Příběh je velmi silný a většina čtenářů ho zná (předpokládám) z obecného povědomí.
U mě to mělo takový účinek, že jsem pořád čekala, kdy se tedy objeví ten velký okamžik Sophiiny volby - a on "nečekaně" přijde až v závěru knihy a to ještě skoro jen tak mimochodem - žádné srdceryvné vyprávění, jen holá fakta.
Sophiin příběh od jejího dětství, přes zážitky z Osvětimi až po soužití s Nathanem v Americe bylo zajímavé. Nicméně mi úplně nevyhovoval styl psaní. Vím, že se takto knihy dříve psaly a odpovídá to tedy době, ale rozhodně to není žádná odpočinková četba. Naopak je potřeba se dost soustředit, aby se čtenář neztratil ve spleti myšlenek vypravěče Stinga (které mi často přišly až moc rozvláčné a s příběhem nesouvisející). Příběh přeskakuje z hlavní dějové linky v roce 1947 v Brooklynu, do roku 1943 v Osvětimi, případně do dřívějších let v Krakově a ve Varšavě, do let 1946-47 v rámci vysvětlení vztahu Sophie a Nathana, až do roku 1967, kde se z ničeho nic v jedné chvíli ocitneme, abychom se následně vrátili zpět.
Za mě tedy velká spokojenost s příběhem a velká rozpolcenost s formou, jakým je podán. Časové skoky mi nedělaly takové potíže, jelikož se daly dobře sledovat, ale neustálé odbočky a úvahy s nemálem cizích / málo používaných slov mi daly opravdu zabrat. Knihu jsem z toho důvodu četla déle než jsem zvyklá a ke konci už jsem si proto jen přála, ať už to nějak skončí.

1 ...