Ulehni v temnotách

Ulehni v temnotách https://www.databazeknih.cz/img/books/17_/17458/bmid_ulehni-v-temnotach-r7F-17458.jpg 4 72 72

Psychologický román z jihu USA, jehož hlavním tématem je marné hledání nesobecké a odpouštějící lásky. Příčinou rozvratu rodiny advokáta je matka, vychovaná v puritánských tradicích amerického jihu, která všem dává neustále najevo svou morální nadřazenost a nedokáže se vymanit z okruhu vlastních upjatých představ o životě.

Literatura světová Romány
Vydáno: , Odeon
Originální název:

Lie Down in Darkness , 1951


více info...

Přidat komentář

mgeisselreiter
12.12.2023 4 z 5

Nedávno jsem se poprvé setkal s autorem nad knihou Sophiina volba a Styron mi tak trochu učaroval. Ulehni v temnotách je jeho první román, který ukazuje, že autor má dar od Boha, jak psát. Četba není obyčejné vstřebávání textu, ale cítím zároveň tu vůni přírody, šelest listí apod. Přesto Styron řeší závažná témata, ale nikam nespěchá. Vše má svůj čas. Ke konci románu přichází výrazná stylistická změna, kdy v jednom souvislém odstavci na asi 60 stranách líčí pocity a myšlení hlavní hrdinky. Zde místo příjemného vánku šustí peří ukrytých ptáků, ale toto šustění už není vůbec příjemné. Velmi dramatické zakončení, které následuje ještě jakýmsi odlehčením - náboženským obřadem černochů.
Styron asi není pro každého, někomu se bude zdát rozvláčný, nudný apod. Možná to chce do něj dozrát, nikam nespěchat. Rozhodně půjdu po dalších jeho knihách. 75-85%, 11. 12. 2023.

EEEAAA
30.07.2023 5 z 5

Psychologické drama rozpadu jedné rodiny mrazí od začátku do konce. Není to lehké čtení, hlavně když si člověk uvědomí, jak tenká je čára mezi normálností a katastrofou.


ladaol
27.02.2023 2 z 5

Ještě, že to nebylo delší...

Ence
16.03.2022 2 z 5

Nikdy nevím, co si z příběhů o duševně nemocných lidech vlastně odnést. Smutné a depresivní to jistě bylo (jako asi každá vážná nemoc), ale vnitřní svět hrdinů mi zůstal uzavřen.

Peršanka
06.11.2020 1 z 5

Fakt jsem se snažila. Klasik, téma, umístění v čase a prostoru. Tutovka. A ne, nedám to, strašná nuda. Bohužel...

intelektuálka
26.03.2020 5 z 5

Ulehni v temnotě - v temnotě svého trápení anebo v temnotě definitivní ?

V této prvotině 26 - letého ! autora bohužel najdeme obojí ....

Psychologický rozbor vztahů v jedné rodině - zdánlivě spořádané - ale co je ukryto pod povrchem ?

I já se domnívám, že klíčovou postavou je matka - místo citu disponuje morální nadřazeností ... Milton i dcera Peyton projevují snahu o smíření...

Snad jedině postižená Maudie odpovídá nárokům Helen na morálku společnosti ....

" Temnotou tohoto románu prosvítá málo jasu a naděje - kniha dojímá svou tragickou bezvýchodností ... "

I přesto doporučím k četbě.

InaPražáková
17.01.2020 4 z 5

Z knih jižanských autorů získávám pocit, že typická jižanská žena je krásná a šílená. A ani ne vždy jižanských, velmi podobnou situaci popsala Judith Guest v Obyčejných lidech (natolik se to podobá Styronovi, že se jím buď musela inspirovat, nebo opravdu Američanky od 30. do 80. let trpěly stejnou neurózou).

Ulehni v temnotách je jeden z obrazů rodiny, která navenek udržuje zdání normálnosti a křečovitě absolvuje obvyklé společenské povinnosti, přestože se vinou citově chladné, perfekcionistické matky fakticky rozpadla a pohromadě ji drží právě jen to úsilí udělat dojem. V sugestivně vylíčeném prostředí virginské přírody, horkého léta a extatické náboženské slavnosti se postupně rekonstruuje duševní rozklad několika lidí, kteří tak dlouho nedokázali přiměřeně projevovat emoce nebo se nechtěli vzdát svého pohodlí, až došli příliš daleko a cesta ven je už příliš složitá. Miltonův a Peytonin přístup je přes všechnu nedospělost, vzdorovitost a vzájemnou nezdravou závislost pochopitelný vzhledem k jejich osobní historii, klíčová postava matky se odhaluje postupně, jak se Heleniny nálady a požadavky stávají časem extrémnějšími, přesto mi přišlo, že je nejméně pochopitelná. Snad jde o výsledek své doby a výchovy v kombinaci s nesmírnou umanutostí, ve které se stále víc uzavírala.
Styron uměl výborně popsat nestandardní vnímání i projevy, Peytoniny halucinace a Heleniny sny jsou na hraně uvěřitelnosti, ale děsivě živé. Celkově je to velice nepříjemná kniha, drtivě depresivní. Ačkoliv si všichni Loftisovi byli vědomi, že je s nimi něco špatně, nechtěli se pokusit o změnu, aby nemuseli přiznat, že dělají chybu a jejich přístup se nedá udržet. Napsané je to ale výborně, zvlášť mě nadchly vybroušené dialogy, v nichž se nejvíc projevuje, jak vzájemně odlišné, od reality odtržené pohledy postavy mají.

Představa, že ženský úděl je starat se o štěstí rodiny, zhmotněné v materiálním dostatku a společenské úrovni, byl až do nedávné doby obvyklý. Styronova nestvůrně vykreslená představa, že když se obětuji pro rodinu, tak je přece spravedlivé, aby byla rodina taková, jakou si ji vysním, a svět mi dal sám od sebe všechno, po čem toužím, je vlastně logické dovedení takového přístupu do důsledků.

TinaBookBlog
30.09.2019 4 z 5

No, těžko hodnotit...

Dílo je velice propracované, na můj vkus někdy až moc. Není to knížka, kterou přečtete jedním dechem. Mně osobně trvalo dost dlouho, než jsem se jí dočetla.

Při čtení jsem si ale neustále říkala, že tohle snad nemohl napsat mladý člověk. Právě kvůli rozboru postav, jejich porozumění a použitým dvojsmyslům. Člověk tu musí číst i mezi řádky.

Ulehnutí v temnotách není jen fyzické, ale i mentální. Posuďte sami, kdo z rodiny se tomuto ulehnutí mohl ubránit a kdo z nich je strůjcem této temnoty. Všichni? Nikdo? Někdo?

jitrnic
16.04.2019 5 z 5

Po celou dobu čtení vlastně dost nepříjemný román, kde jsme s důsledkem rodinné tragédie seznámeni hned na jeho počátku, abychom se postupně dozvídali o jeho aktérech, které vlastně ani jednoho nemůžeme mít úplně rádi... a víme, že to celé blbě skončí (a vlastně to skončí ještě hůř, ponorem do duše člověka, který došel až na konec duševních sil).
Přesto nebo právě proto jde o mimořádné dílo, pozoruhodné jak věkem, kdy Styron tuto knihu stvořil, tak mnoha psychologickými (a patologickými) rovinami - rozklad alkoholikovy osobnosti, promiskuita (která nemusí být spojena s potěšením), nedospělost, citová závislost, vliv náboženství... Styron vše skloubil s ohledem k svému tehdejšímu věku naprosto neuvěřitelně.

hatikva
02.02.2019

Kniha psaná v tradici jižanských románů nepostrádá hlubší ponor do psychického prožívání hlavních protagonistů. Téma rozpadu rodiny, sociokulturních hodnot a náboženské orientace je zde brilantně zpracované. Dává tak možnost zasazovat si příběh postupně do celkového kontextu a zkoumat pohnutky hlavních hrdinů, které se zprvu zdají nepochopitelné. Čtení vyžaduje více pozornosti, odmění se však trpělivým skvěle vystavěným příběhem jedné americké rodiny.

Veru_92
22.06.2018 5 z 5

Těžké. Jak kniha, tak hodnocení.

Tento příběh je tragický, láskyplný, temný, výjimečný, depresivní, neobyčejný, zoufalý, strastiplný, ale přesto krásný, i když beznadějný. A hlavně absolutně propracovaný.
Sopfiina volba se četla o něco snáz, nicméně to nemění nic na faktu, že Styron oplýval schopností dokonale vykreslit charakter postav, čímž nás zavede až do hlubin lidské duše. I tam, kam bychom se sami nevydali. Ale kam ze zvědavosti půjdeme, přestože hrozí, že se utopíme s ním.

Beebee
27.03.2018 5 z 5

Jeden z nejsilnějších románů popisujících vnitřní světy lidí s poruchu osobnosti a duševní nemocí a popis toho, co tyhle potíže udělají se vztahy a s rodinou. Povinná literatura pro lidi zajímající se o hraniční poruchu osobnosti, závislou poruchu osobnosti, bipolární poruchu, úzkostně-depresivní poruchu, histriónskou poruchu osobnosti. Nejdůležitější momenty jsou, když poznáte, co to dělá ve vztazích k sobě (nositeli nemoci) a k druhým (třeba těm zdravým). Doporučuji všem nečíst ve fázi sestupu do deprese a v rozjeté depresivní fázi... Styron sám duševní nemocí trpěl a uměl jí popsat velmi přiléhavě, a to různé typy těchto nemocí a chování z nich plynoucího. Co vnímám já, jako nejsilnější poselství knihy je, že je zde (ač mitigovaná a latentní) naděje. Kdyby Loftisovi mohli mít odstup a neříkali si všichni do jednoho: "Já jsem v pořádku, to ty si letadlo", ale uznali by svoje omezení a snažili se ho pochopit a restaurovat do plnějšího a svobodnějšího žití (třeba tím, že si řeknou o pomoc), nebyli by možná dopadli jak dopadli.

antuka
11.10.2017 4 z 5

Stalo se vám někdy, že jste se s někým měli fakt rádi, mysleli jste si, že vám to vydrží celý život (láska nebo přátelství, to je jedno), že váš vztah je výjimečný, ale časem, plíživě a jakoby zničehonic, to už tak dobré nebylo a nakonec jste na sebe nemohli ani promluvit, protože vás pouhé pomyšlení na toho druhého rozbrečelo, rozčílilo, nebo uvrhlo do naprostého zoufalství? A vy jste marně přemýšleli, jak se to stalo, kde se to pos*alo a kdo mezi vás postavil tu nepřekonatelnou zeď, od které se veškerá snaha o blízkost nemilosrdně odráží zpátky? Tak Styron vám to v téhle knížce popíše - bez milosti, bez oddechu, bez špetky naděje pro vás zachytí sebenepatrnější hnutí mysli a citů, které mnohdy sami nedokážeme pojmenovat.

VladkaBU
01.09.2017 4 z 5

... pro mě těžší čtení, stejně jako Sophiina volba, byť je to silný román. Už sám název napovídá, že temný bude i děj, a i ta temnota života Loftisových přechází na čtenáře

intelektuálka
15.02.2017 5 z 5

W. Styron má těžká temata. Ale určitě stojí za přečtení.

Skawin
19.09.2016 4 z 5

Velmi podmanivá kniha, která je ale pro mě hodně depresivní. Nikde žádné světlo na konci tunelu, žádné východisko...

knedlik
26.12.2014 5 z 5

"Jaké bláznivé vichřice přinášející trosky hříšných představ, zatrpklých domněnek, zmařených nadějí, se jí honí hlavou? Koho to jen nenávidí, koho miluje?"

Destrukce. Jedna velká destrukce mnoha životů zmítajících se v nenaplněných představách, zborcených ideálech, přehnaných předsudcích, patologických vztazích, neskonalé pýše a morálních dogmatech. Spoutáni, svázáni, s osekanými křídly... řítící se každý do své propasti, kde setrvají v temnotách.

"(...) Šumot bezkřídlých per, křídel, která nemohou létat. (...)"

Ulehni v temnotách je výjimečná kniha. A já nedokážu dost dobře popsat, čím přesně. Snad tím, jak na lidi dokáže působit, snad tím, jak velká je obsahem, svou nezměrností.

"Je kruté nemilovat a necítit to, co se od vás očekává."

Atuin
26.03.2014 5 z 5

Knihu jsem četla již před značnou dobou,al stále si pamatuji tu sílu s jakou na mě autor zaútočil na prvních dvaceti, možná třiceti stranách. Zatímco jsem to prožívala dovolilo si to uplynout a pamatuji si že jsem byla tou poslední tečku maličko " naštvaná", jelikož v knize není žádná vata a to se čte jedna báseň.
je to vydatný román, který mohu doporučit, je to svízelné a strastiplné, v podstatě je to možná i kromobyčejné, ale zároveň je to jedinečné.

sesen
30.10.2011

Po přečtení této knihy se asi nevyhnete depresi. Ale já jsem tu znovu byla uchvácená tím jak geniálně Styron dokázal vykreslit charaktery svých postav. A závěrečná pasáž,kde se hlavní hrdinka chystá na sebevraždu.Její deprese,pomatenost,bolest a zoufalství patří k tomu nejsilnějšímu co jsem četla.Pravda ale je,že podruhé si to už nepřečtu.

Zzanka
13.01.2011 4 z 5

Ačkoliv je kniha napsaná již před mnoha lety, zobrazuje rozklad mezilidských vztahů v rodině a mezi partnery. Velmi aktuální čtení.