Citadela

Antoine de Saint-Exupéry začal psát Citadelu ve třiceti letech a z jeho vlastních výroků i ze svědectví přátel víme, že s ní doslova spojil zbytek svého života. Čím dál víc cítil, že ji nedokončí, ale pracovat na ní neustal. Ani nemohl, vždyť nehledal neosobní, nezávaznou pravdu o světě a smyslu lidské existence, ale svou vlastní cestu. Volná řada úvah, podobenství, fiktivních rozhovorů a příběhů zůstala nedokončena. I to je symbolické, neboť na otázky v Citadele vyslovené musí vposledku odpovědět každý sám za sebe. ...celý text

https://www.databazeknih.cz/images_books/29_/29455/citadela-29455.jpg 4.4349
Originální název:

Citadelle (1948)

Žánr:
Literatura světová
Vydáno:, Vyšehrad
více informací...
Nahrávám...

Komentáře (64)

Přidat komentář
Wimpy
18. září

Citadela mě donutila zamyslet se nad tím, za co směňuji svůj život a něco v něm změnit.

cynik
13. srpna

Kniha o všetkom a ničom. Meditatívne rozjímanie nad životom človeka a jeho prežívaním. Estetičné krásno popretkávané nádhernými metaforami a nadčasovými úvahami autora.

viviann
12. srpnaodpad!

Bohužel tato kniha není pro mě, nepochopila jsem jí a nemůžu se s ní ztotožnit.

kelly.luksa
07. srpna

Impozantní

alef
25. července

Je to podruhé, co se tu vyznám ze svého obdivu k Saint-Exupérymu, poprvé to bylo, jak jinak než u Malého prince, a teď je to
... u knihy, k níž materiál a různé poznámky shromažďoval Exupéry po většinu svého života,
... u knihy, která nemá souvislý děj, zápletku ani rozuzlení a překračuje tak žánry jako filozoficko-literárně-básnické dílo odhalující pomocí alegorií smysl, který jen podvědomě tušíme,
... u knihy poetické a příznačně nedokončené ...

„Život není ani prostý ani složitý, ani jasný, ani temný, ani rozporuplný, ani vnitřně jednotný. Život prostě je. Pouze řeč sama ho pořádá nebo komplikuje, osvětluje či zatemňuje, vtiskuje mu rozporuplnost či jednotu.“

Stránky Citadely nám při pozorném čtení odhalí svět – jako příběh, který, je nám povědomý, jako bychom ho už znali, ... najdete v něm totiž to, co se z našich životů vytrácí ... to, co ztrácíme a ani o tom nevíme ...

„Neboť jsem především ten, který bydlí.“
Svět se Vám ukáže jako obydlí – životní prostor, ve kterém se pohybujeme. Od něj se odvíjí veškerá naše činnost, způsob, jak žijeme. A podle Exupéryho je tenhle prostor vyplněný „předivem svazků“, které určují, čím jsme. To, jak „kvalitní“ předivo budeme mít k dispozici, je dost rozhodující, protože právě z něj si vytváříme své jedinečné vzory, které zas dál, znova a znova předáváme z pokolení na pokolení, jako symbolické dědictví - naše kotvící lana :-) ... propojující nás se světem skrze smysl věcí ...

„Nikdy nemohu zušlechtit chrám, budu-li neustále znovu začínat.“
Předem vzdejte pokus odstřihnout se :-) ... člověk totiž potřebuje mít něco stálého, předávaného, co odolá času a poskytne tak pevný základ pro naše další snažení ...

„Nemůžeš milovat dům, který je bez tváře a kde kroky nemají smysl.“
Člověk, který se vzdá téhle „jistoty“ ... určujícího zázemí se stává neúplným, vytrženým ze světa, který pro něj pozbývá zásadního smyslu jakožto obydlí. Když totiž nevíte, kdo jste a kam patříte, je docela těžké zaujmout v obrovském světě své vlastní, neopakovatelné místo :-).

„Mýlíš se totiž, jestliže věříš v hmotné statky pro ně samy.“
Poznáváte? ... jedno z největších nebezpečí ... konzumní orientaci společnosti „vyznavačů každodennosti“ ... vynášející na piedestal užitečnost a popírající hlubší význam věcí i života ...

„Tvá potrava však není jenom pro břicho, nýbrž i pro srdce.“
Příběh tak směřuje k transcendentním záležitostem ... tázajícím se po smyslu lidské existence ...

„Tak lidé promrhají to nejvzácnější, co mají: smysl věcí.“
Ten, kdo pouze užívá, nakonec zcela ztratí pojem o tom, co je důležité ...

„A ty teď nevíš, kam zaměřit své touhy, a hledáš štěstí v majetku a trmácíš se, abys nahromadil kamení, které by jinde mohlo vytvořit baziliky, a vidíš v tom kamení podmínku svého štěstí.
...
Kráčíš od trosek k troskám a kloužeš k marnosti, neboť to, co zbylo, tě nemůže nasytit a jedinou možnou barvou je už jen barva marnosti.“
A tak se lehce může stát, že se jednoho dne rozhlédnete, a věci, které kolem sebe uvidíte, se vám budou zdát „prázdné“ ... ztratily pro vás (pro člověka) totiž to základní ... strukturu, která by je spojovala a dávala jim smysl ...
„Jako kámen, který leží mimo chrám, či holé slovo mimo báseň, nebo kus masa, jež není součástí těla.“

Rozhlédnete se a uvidíte sami sebe (člověka) ve světě, kde všichni jen užívají, aniž by sami něco vytvářeli ...
„Ti, kdo výměnou nic nenabízejí, nemohou se ničím stát.“

„Člověk ... je v první řadě ten, kdo tvoří.“
To činí člověka člověkem ... a je jeho podstatou ...

„Citadelo, vystavíım tě v srdci člověka.“

Nočnípták
22. července

Citadela je plná myšlenek, které nejde jen tak rychle "zhltnout". Je třeba číst soustředěně, pomalu. Občas se i vrátit. Vím, že tahle malá knížečka je hodně, hodně okleštěná proti novějším vydáním, přesto ji mám moc ráda. To nezkrácené vydání jsem také četla, ale tohle vlastním už léta a je prostě MOJE. Čas od času si v něm listuju a čtu. Pokaždé najdu něco, co mě překvapí, co jsem zapomněla. A ilustrace Kamila Lhotáka jsou podle mne nejlepším doplňkem k textu pana de Saint Exupériho.

pindo
05. července

Neviem, či to bol len môj dojem, ale mal som celý čas pocit, že Exupéry obratne skoncipoval svoju "Červenú knihu". Koncept mi výrazne pripomínal štylisticky aj sémanticky Liber novus C.G. Junga.

Elieneth
20.11.2017

Kniha, která je plná filozofických úvah a autorových myšlenek, které vytržené z kontextu nemusí být pochopeny. Člověk se při četbě musí soustředit, jinak se může stát, že se ztratí. :)

R0RI
01.10.2017

Citadela je plná hlbokých myšlienok nad ktorými sa nedá neuvažovať.Niektoré tieto múdrosti sa miestami opakovali ale nemyslím si,žeby to bolo na škodu skôr naopak.I keď som ju prečítala a trvalo mi to teda poriadne dlho,stále mám pocit že je v nej čo čítať a preto knihu raz začas beriem do rúk.

Elišebah
15.08.2017

"Proto jsem vždycky za to nejcennější pro člověka považoval ony dva zapomenuté bohy, ticho a pomalý rytmus."

Otas17
14.08.2017

Jedná se o náročné čtení, avšak obohacující

JakubKocica
12.08.2017

Stred môjho bibliografického vesmíru.

Atanone
27.04.2017

Malý Princ pro dospělé.
Kde se ten člověk vzal? A kam zase zmizel? Zvláštní osud..

Poprvé jsem Citadelu četla někdy v 17 a od té doby snad stokrát.. Je snad jediná z mých knih,která je počmáraná odkazy,zvýrazňovačem,jsou v ní podtrhané věty i celé pasáže. Protože pro mě je to učebnice.

Welinie
10.01.2017odpad!

No nemám k tomu prostě vztah. Napsané to je zvláštně, louskala jsem to dlouho. Sem tam nějaké moudro, ze kterého si člověk něco vezme.

O77
28.12.2016

Tuto knihu vlastním a svého času jsem ji četla opakovaně. Ale s klidným svědomím ji nelze doporučit každému. Je to určitě jedna z nejpozoruhodnějších knih, která byly o lidské společnosti napsány, ale není snadné jí porozumět. Nenuťte se do četby a určitě na ni nespěchejte. Než se mi ji podařilo přečíst, trvalo mi to několik let. Přesně si vzpomínám, když jsem ji v knihovně otevřela poprvé. Věděla jsem hned, že je dobrá, a že si ji přečtu, ale stejně tak jsem věděla, že to nebude teď. Pak jsem ji během let vzala do ruky ještě několikrát, než jsem pocítila, že teď už na to mám a je ten správný čas.

saza53
13.12.2016

Úžasná kniha. Tuto knihu nelze číst, ale studovat a vstřebávat myšlenky. Vlastním jak to "ořezané" vydání za socialismu, tak tohle celé vydání. Srovnáním mi je jasné, proč za minulého režimu vyšla jen "ořezaně". Prokousával jsem se oběma vydáními déle jak 4 roky. Nyní se vracím jen k té nově vydané a stále nacházím nové myšlenky, které mi unikly.

Balumba
04.10.2016

Při čtení Citadely jsem si chvílemi připadala jako ti velbloudi na přebalu knihy putující po poušti - bořila jsem se do textu a občas mě zmáhala únava a pocit, že to nedám - není to lehké čtení. Ale na poušti je krásné to, že se v ní skrývá oáza... a ta v Citadele je, a byla po celé té dřině krásnou, osvěžující odměnou.
Je to kniha plná skrytých mouder a pravd, které si v ní člověk musí najít. Ale pak to stojí za to.

alweryon
02.08.2016

Někdy mě zasáhne krutost textu, jindy jeho něha. Je tu popsaná čistá víra v Boha i děsivá prázdnota. Nevím, jestli tato nepochopitelnost celku je zde schválně a má zneklidňovat (k tomu se přikláním), nebo jestli je způsobená nedokončeností textu. Pasáž o černém kameni a ptáku na stromě je neuvěřitelná. Chápu, proč Exupéryho tolik obdivoval otec Jeroným.

Bert77
04.07.2016

Je to óda na život, moudrý a pravdivý pohled na svět. Je to síla a hloubka moudrosti a krásy života. Je to život... Laskavý i bolestivý. A možná proto tuto knihu až tolik lidí nezná. Už Malý princ zůstává mnohými nepochopen. A co pak Citadela, která je ještě o kousek výš? Jsem vděčný, že jsem měl možnost si ji přečíst.

deathmen
22.05.2016

Krasna kniha. Je to basen pisana v riadkoch. Tazko sa cita este tazsie chape. Urcite ju necitam naposledy lebo toto chce viacej zivotnej mudrosti na pochopenie vsetkeho co co je v knihe napisane.

Podpovrchem
30.04.2016

Živá voda pro otevřenou mysl, chrám poznání, kniha je sama o sobě kultem a netřeba k ní více psát, musí se číst.

namornice
13.03.2016

Cenu má pouze cesta. Pouze ona trvá, kdežto cíl je iluze poutníka, kráčejícího od hřebene k hřebeni, jako by smysl byl v dosaženém cíli..... Tuhle knihu můžu číst kdykoliv, kdekoliv. Pořád. Znovu

banbanan
07.01.2016

Nezbývá než věřit místnímu hodnocení a pokorně sklonit hlavu a uznat, že nejsem hoden, abych knihu/autora pochopil. Přesto jsem byl několikrát osvícen a našel výjimky - pasáže, které poučily i dojaly, ale také pasáže, s kterými naprosto nesouhlasím.

bejan
16.09.2015

Je zajímavé, jak málo lidí zná tuto Exupéryho knihu. Přitom je to fascinující duchovní exercicie. Výjimečná kniha v rámci celé evropské literatury. Klenot. Meditativní text plný básnických obrazů je zahalen do exotického hávu Sahary a je Exupéryho zamyšlením nad tradičními (až konzervativními) evropskými hodnotami, u kterých autor možná cítil, že je Evropa opouští. Kniha se v podstatě nedá a ani nemusí číst postupně, je možné ji otevírat jako bibli a pokaždé se nechat inspirovat některou z pasáží.

Salonka
13.06.2015

Veľmi interesantné a poučné čítanie, v ktorom si každý pozorný čitateľ nájde niečo, čo pomôže, nasmeruje a umožní uvedomiť si životné pravdy. Antoine de Saint Exupéry bol nesporne výnimočným človekom, ktorý podľa môjho názoru prežil svoj (predčasne ukončený) život naplno a s citom (na rozdiel od väčšiny ľudí, ktorí nežijú, ale iba sebecky prežívajú). Patrí mu môj nehynúci obdiv za všestranný a nadčasový odkaz, ktorý po sebe zanechal.

Niektoré pasáže som však napriek chvále považovala za nadbytočné, zbytočne komplikované a opakujúce sa (ale možno som ich len nepochopila :-) neviem), autor rád a hojne využíval prirovnania k cédru, klenbovému svorníku a procesu cizelovania. :-) Mám tiež pocit, že štýl a koherentnosť sa postupne zlepšovali a posledných sto strán bolo najlepších a najväčšej výpovednej hodnoty.

Čitatelia v komentároch píšu, že knižka sa bude s vekom a každým opakovaným prečítaním javiť ináč – s tým súhlasím, avšak neviem, či je to knižka na opakované čítanie, bolo vcelku náročné ju čítať a mňa to stálo more času a kopec energie.

Aj tak super, jedinečný zážitok, pri čítaní ani po prečítaní sa nedostavuje pocit prázdnoty, naopak, získate veľa. Len treba vnímať.

čef
30.12.2014

Tato kniha není ani náhodou pro všechny. Příběh zde téměř žádný není, text je na čtení dost obtížný, myšlenky komplikované. Ze zdejších komentářů je však patrné, že je pořád hodně čtenářů, kteří chápou, že slova lžou a že všechno co je důležité je slovy nesdělitelné. Text nás vlastně musí pouze připravit pro vlastní uvažování nad tím, za co svůj život směňujeme a jaké hodnoty jsou pro nás podstatné. Přitom nás autor svými obrazy známými i z jiných jeho děl (cesta, karavana, poušť, cedr, liška, úl, Bůh, láska aj.) přivádí do tradicionalistické a konzervativní civilizace, kde vše má svůj smysl i směr, i když neznámý. Další kniha, kde se pochopení mění s věkem a počtem přečtení.

DarekDevil
27.12.2014odpad!

Tato kniha je dobrá pro věřící, na každé stránce se X dočtou o bohu, ale pro někoho kdo hloupostem o Bohu nevěří je to zbytečné nezáživné čtení. Celkově je kniha dosti zmatená a myslím, že ani autor sám neměl jasno v tom co chce vlastně napsat nebo sdělit.

feex8
30.11.2014

Jedna z mala nedocitanych knih. Citala sa mi velmi tazko, ale mozno to bude aj tym, ze ked som ju zacinala citat, mohla som mat mozno 12 rokov a bola nad moje sily. Planujem sa k nej vratit, aj ked viem, ze nejde o ziadnu zabavnu literaturu, ktora sa cita sama. Je to filozoficke dielo na krore si treba najst cas a mat nanho naladu.
Kym som Citadelu neotvorila, mala som od Exuperyho precitaneho iba Maleho princa a tieto 2 diela sa nedaju porovnavat. Citadela je ponurejsia, menej vseobecna a aj menej zabavna, ale urcite hodnotna kniha. (Posudzujem zatial na zaklade precitanej 1/3 knihy)

Moje hodnotenie: Not Available :)

Král
21.11.2014

Tuto knihu považuji za jednu z duchovně nejvyspělejších knih, se kterou jsem se kdy v životě setkal a dle mého názoru, ji lze stavět snad až na úroveň Bible. Přestože se zdá svým pojetím velice jednoduchá, ve skutečnosti jde až do hloubky základních hodnot a principů společnosti a dotýká se v neposlední řadě i smyslu života.

Bublinka78
07.11.2014

Zatím jsem knihu nedočetla do konce, protože ji musím vrátit. Jde o velmi náročné čtení, na které je třeba se soustředit. Exupéryho úvahy jsou velmi zajímavé a zdánlivě až kontroverzní. Pokud se člověk hluboce zamyslí, přenese se do dané situace a snad i doby, tak onen nesouhlas rázem ztrácí ostré hrany. V mnoha úvahách jsem našla i Malého prince (svou oblíbenou knihu) - přijetí odpovědnosti, přátelství a jeho hodnota, ovšem složitěji rozebrané. Rozhodně se k této knize vrátím. Líbila se mi