Bulba komentáře u knih
Přestože se mi první díl moc nelíbil (nepodařilo se mi zcela pochopit děj), zkusil jsem si i na základě lepších recenzí přečíst druhý díl - ten mě nadchnul. Je to pěkné hard sci-fi a k autorovi se určitě ještě vrátím.
Ze začátku mně trochu vadilo rychlé střídání různých dějových linek, ale tak po třetině jsem si zvyknul a kniha mě zcela vtáhla.
K níže uvedeným hodnocením nemám, co bych dodal, vystihují zcela i můj názor na knihu.
Ze začátku jsem byl trochu na rozpacích, a říkal jsem si, že je to moc americké (rozpad USA šokuje hlavně Američany), různých politických úvah je v knize dost, ale tak po třetině jsem se začetl a druhou polovinu už četl jedním dechem. Rozhodně je to kniha, na kterou nezapomenu.
Souhlas s většinou níže uvedených komentářů. Četl jsem týden a tři dny, zjistil jsem, že je lepší knize několikrát za den věnovat půlhodinu, než se snažit ji číst v kuse - přece jen se na čtení je třeba trochu soustředit. Nejprve jsem myslel, že čtení proložím nějakou lehčí knihou, ale nakonec jsem se od ní neodtrhl.
Kniha se mi dost líbila, je tam hodně černého humoru, není to detektivka ani thriller. Změna stylu v polovině mi taky nevadila, knihu jsem jedním dechem dočetl do konce. Ale věřím, že se nemusí líbit každému.
Souhlas s níže uvedenými komentáři. Kapitán Exner prostě patří do předrevoluční doby.
Náročné čtení, po dočtení jsem si znovu přečetl začátek, v ději jsem se místy ztrácel. Je to druh příběhu, na který se nezapomíná, i když nevím, zda si ji ještě někdy přečtu.
Knihu jsem si přečetl znovu po asi 40 letech. Pokud se nikam nespěchá, tak stojí za přečtení - nejvíc se mi líbily dialogy různých postav, zvlášť ty, v nichž vystupuje pasák vepřů, šašek nebo žid Izák - připadal jsem si chvílemi jak na divadle.
Sáhl jsem po knize na základě hodnocení v XB1, kde měla 5 hvězdiček. S hodnocením souhlasím, moje první kniha od autora, přečtu si i další.
Pěkná kosmická sci-fi, autor opravdu umí psát, nemám co vytknout. Jelikož mám technické vzdělání, nevadí mi ani matematika a fyzika v textu.
Na to, že je mi asi o 50 let více, než těm, pro něž je kniha určena, se mi celkem líbila.
Tak do poloviny plynul děj dost zvolna, ale pak kniha nabrala spád. Od dalšího dílu mě rozhodně neodradila.
Patřím spíše do skupiny komentujících, které kniha až tak moc nenadchla. Nemůžu nesrovnávat s knihami od Alastaira Reynoldse, které mi připadají rámcově podobné a které se mi libily podstatně více. To, že jsem některé pojmy ze začátku nechápal, mi tak nevadilo, ale že jsem nepochopil ani závěr, přestože jsem se k některým pasážím vracel (a to jsem knihu četl asi 3 dny, tedy celkem souvisle) už na mě bylo moc. Zřejmě jsou to knihy pro náročnějšího čtenáře, než jsem já.
Ke knize jsem se dostal tak, že v časopisu Křížovka byla Listerovu dílu věnována jedna dvoustránka a tajenkou poslední křížovky byl právě název této knihy. Půjčil jsem si ji v knihovně a s nadšením přečetl. Životy průkopníků vědy jsou pro mě velice poučné. Lidé si dnes moc neuvědomují, že za současný velice pohodlný život vděčíme spoustě průkopníků v oblasti různých věd v minulosti a že to, co se nám zdá dnes v oblasti medicíny samozřejmé, bylo ještě před necelými 200 lety úplně jinak.
Knihu jsem si půjčil na základě recenze v XB1 (***). Byla pro mě zklamáním - v první čtvrtině jsem uvažoval, že ji odložím, pak se mi zdála trochu zajímavější a v poslední čtvrtině jsem zase uvažoval o předčasném ukončení. Některé pasáže jsem četl několikrát a nějsem si jistý, zda jsem je pochopil. A to musím říci, že třeba knihy od Neila Gaimana se mi líbí a nevyhýbám se ani dost divným dílům - třeba China Miéville je můj oblíbený autor.
Mám z knihy podobný dojem, jako v níže uvedených příspěvcích. Také jsem ji četl někdy před 30 lety, některé okamžiky jsem si stále pamatoval (i optimistický závěr), a když teď znovu vyšla, rád jsem si ji přečetl znova, a ani teď mě nezklamala.
Knihu jsem si přečetl na základě kladného hodnocení v XB1. A nezklamala mě. Aź na povídku Roky naší lásky se mi povídky líbily, a některé (včetně té poslední) opravdu hodně.
Místy byla kniha vtipná hodně, místy méně a děj se podle mého názoru postupně vytratil. Ale přečíst se dala, a někdy jsem se i zasmál nahlas.
Taky mě to moc nenadchlo, ani poslední část v budoucnosti se mi nezdála moc zajímavá. Přečíst se kniha dala, ale trochu mě odradila od toho, číst od Andersona něco dalšího.