Ivanhoe

kniha od:


KoupitKoupit eknihu

Ve středověké Anglii mezi sebou neustále zápasily o moc a nadvládu normanské a saské šlechtické rody. Wilfred z Ivanhoe, vyděděný syn saského zemana, miluje otcovu schovanku Rowenu, saskou princeznu. Ta se však má provdat za Athelstana, potomka krále, aby tak saská dynastie opět byla dosazena na anglický trůn. V městě Ashby se odehrává významné rytířské klání, na němž se střetávají normanští a saští šlechtici. Sjíždí se sem mnoho hostů z celé Anglie. Mezi hosty je též otec Wilfreda – Cedrik, Rowena, Athelstan a žid Izák s dcerou Rebekou. Klání se účastní mezi mnohými též Wilfred, který za pomoci neznámého Černého rytíře turnaj jedinců i skupin vyhrává. Sám je však zraněn. Při svlékání jeho brnění se objevuje, že je to Wilfred. Ujímá se ho židovka Rebeka, která ho nechává odnést do domu svého otce a ošetřuje ho. Druhého dne se Izák s Rebekou a Wilfredem připojují k Cedrikovu průvodu, který míří domů. Před lesem, který obývali zbojníci, vzal totiž Cedrik na Roweninu přímluvu oba židy pod ochranu. V noci všechny přepadli normanští páni a odvedli je na hrad jednoho svého druha. Zachránili se jen dva nevolníci, kteří hned začali připravovat záchranu ostatních. Pomoc jim přislíbil sám vůdce zbojníků a Černý rytíř, který v lese nocoval. S ostatními zbojníky zaútočili na hrad a podařilo se jim osvobodit zajaté. Sám Wilfred byl zachráněn Černým rytířem. Athelstan po ráně do hlavy klesl jako mrtvý. Rebeka jediná byla unesena z lásky templářským rytířem Bois-Guilbertem. Rebeka však jeho city neopětovala. Na Athelstanův pohřeb přijel za Cedrikem pozvaný Černý rytíř, kterému Cedrik za záchranu života přislíbil odměnu. Ukázalo se, že Černým rytířem je sám král Richard První, který se tajně vrátil do země, poté, co byl vykoupen ze zajetí. Chce, aby jeho odměnou bylo usmíření Cedrika se synem. Též se přimlouvá za sňatek Wilfreda s Rowenou, kteří se milují. Cedrik se jejich sňatku brání s ohledem na zesnulého. Naštěstí se objevuje Athelstan, který byl templářovou ranou jen omráčen a ne tedy zabit, jak se původně předpokládalo. Athelstan souhlasí se sňatkem Roweny a Wilfreda. Na hradním nádvoří se náhle objevuje nešťastný žid Izák se zprávou, že Rebeka bude odsouzena za čarodějnictví k upálení, pokud za její nevinu nebude někdo ochoten bojovat. Tak rozhodl velmistr templářů. Wilfred, jakožto její ochránce, se utkává se zástupcem templářů Bois-Guilbertem. Vítězství Wilfreda přináší Bois-Guilbertovi smrt. Rebeka je osvobozena. Wilfred se smiřuje s otcem a žení se s Rowenou, Izák s Rebekou odjíždí do Granady, aby v novém místě nalezli lepší a pevnější ochranu. Ilustrace M. Lix, Adrien Marie, Riou a H. Scott....celý text

https://www.databazeknih.cz/img/books/55_/5513/big_ivanhoe-xEd-5513.jpg 4590
Žánr:
Literatura světová, Historické romány

Vydáno: , Albatros (ČR)
Originální název:

Ivanhoe, 1819


více info...
Nahrávám...

Komentáře (66)

Kniha Ivanhoe

tomasblazek
07. srpna

(+ SPOILER) Romantický rytířský román Waltera Scotta (1771-1832) Ivanhoe (1820) jsem měl asi spíše chroustat v dětství, než teď na prahu padesátky. Ale kdybych začal číst v dětství, patrně bych ho pro jeho archaický, didaktický a „pomalý“ styl vůbec nedočetl. Dnes jsem si ho díky tomu naštěstí dokázal – a je to má vůbec první četba Waltera Scotta - částečně i vychutnat. Dlužno však říct, že spíše než pro příběh románu samotný je tomu tak pro jeho námět a místa dějů, ušlechtilý autorův jazyk a pro skutečně překrásné doprovodné ilustrace; zde ve vydání v Albatrosu z roku 1989 jde o pérovky od výtvarníků jmen Lix, Narie, Scott a Riou. :: Ivanhoe je vyprávěním z Anglie sklonku 12. století, kdy za vlády krále Richarda Lví srdce snaží se zmocnit vlády jeho bratr Jan a podmanění Sasové bojují proti nadvládě normanské šlechty. Klíčové události se začínají odvíjet na rytířském turnaji v Ashby, kam se sjíždí aktéři příběhu: saský šlechtic Cedrik, normanský templář Brian de Bois Guilbert, lakomý žid Izák, či maskovaný Wilfred z Ivanhoe i samotný král Richard. Krvavý boj může začít… :: Pokud je však v něčem síla Ivanhoeova románu, není to rozhodně v dobrodružnosti a akčnosti, tu nechť v něm dnešní čtenář nehledá. Všechny očekávané napínavé zápletky Scott pojímá velmi zběžně nebo ve vzdálených ohlasech, někdy dokonce formou dialogů, kdy si např. dvě postavy líčí v rozhovoru ničivou válečnou vřavu – dobývání hradu, jejíž krvavý děj právě probíhá nedaleko od nich. SPOILER Jednou z výjimek je například zdařilá klíčová scéna ze závěru románu, kdy domněle v bitvě zabitý poslední potomek saských králů lord Athelstane se zjevuje mezi svými druhy v pohřebním rubáši – byl totiž jen zraněn, omráčen a poté uvězněn svými odpůrci templáři v kryptě kostela, odkud se mu podařilo uprchnout. KONEC SPOILERU Děj Ivanhoea je samozřejmě zcela dostatečně popsán na jiných místech, já zde jen zmíním aspekty, které mě zaujaly. Je to pěkné líčení lidských charakterů – byť samozřejmě poměrně statických, postavy neprodělávají vývoj, spíše mění strany odpůrců bratrovražedného zápasu o moc nad rodící se Anglií. Malebné jsou postavy pasáka sviní Gurtha a potulného šaška Wamba hned z úvodní expozice románu, unikavý je charakter ikonického typu lichvářského, ale současně věčně týraného žida Izáka, dějem se jenom mihne populární zbojník Robin Hood, dramatický vnitřní zápas prodělává padouch a hrdina v jedné osobě Bois Guilbert. Dostatečně si užijeme líčení detailů drsného rytířského života, do detailů až podšívek Scott popisuje dobové odívání, zbroje a erby či podoby hradů, v nichž se děj odehrává. Až takřka úmorně dlouhá jsou líčení neustálých rytířských klání, která však na druhou stranu přibližují možná lépe než co jiného charakter doby a tehdejší sociální a kulturní život. :: Pro mě je krásnou scénou pobyt Černého rytíře (je jím samotný král Richard v přestrojení) v lesní poustevně s malou kapličkou, kde ho nerad ale přece pohostí podivný nevlídný a nápadně ramenatý poustevník, jímž není nikdo jiný než veselý bratr Tuck, jeden ze zbojníků Robina Hooda. Tuck ani král Richard svému protějšku nevěří ani nevyzradí své přestrojení, ale přesto spolu valně popijí víno a svorně si zapějí při harfě staroanglické písně. :: Scottův Ivanhoe se dá i dnes dobře číst, avšak čtenář ať určitě neočekává thriller, ale spíše rozmáchlé vyprávění protkané naučnými výlety do anglické historie a jejích obyčejů v časech raného středověku a bojích mezi Sasy a Normany, z nichž se teprve rodil budoucí anglický národ. :: Četl jsem, jak již zmíněno, vydání z roku 1989, kde pobaví i rozčílí nezbytný politicky uvědomělý doslov Radoslava Nenadála. Tam se dočteme, že Walter Scott se ve svých názorech dopustil řady omylů, jakože například stranil velkostatkářské šlechtě a nikoli nastupující třídě dělníků, a že jeho literatura byla typem únikářského umění, které se bohužel nevěnovalo popisování bojů chudých proti kapitalistické společnosti Scottovy doby. Ale naštěstí správně, píše dál Nenadál, psal Scott většinou proto, aby mohli jeho krajané v rozborech minulých společenských dějů nacházet „odpověď na ony nepochopitelné problémy, které se vynořovaly (ve Scottově době – pozn. tb) z řady hospodářských a společenských novot. Umělec, zvláště historický romanopisec, je totiž schopen postihnout uměleckým rozborem minulosti alespoň v hrubých rysech jistou zákonitost, s níž se vývoj společnosti odehrává. (…)“ A už je vymalováno, jsme doma u marxistické dialektiky a její dějinné nevyhnutelnosti třídních bojů. Nenadál vykonal ukázkový filosofický kotoul. Skoro je s podivem, že tyto extrakty musely (?) být v Československu vydávané jako přílepek klasické beletrie ještě v roce 1989. :: Milí staromilí, čtěte Ivanhoea, ale nepředstavujte si, že konzumujete napínavý román, ale spíše text starobylé divadelní hry. Alespoň mně se za použití tohoto malého podvodu na vlastní mysl přece jen příběh toho starého čackého rytíře strávil lépe.

Luigi1
27. července

Boj anglického lidu.


Kabuky
27. května

Oddychová četba.

willy9203
12. dubna

Sice se to jmenuje Ivanhoe, ale o tomto hrdinovi je spíše menší část (ale nějaké jméno si autor vybrat musel). Je to taková romantická záležitost až trochu pohádková. Mně ale, na rozdíl od některých jiných čtenářů, připadaly postavy hodně černobílé. Kdo byl zloduch, zůstal jím až do konce, a stejně i naopak. Děj byl pak sice docela rozvleklý, ale nebyla to nuda.

Bulba
14. února

Knihu jsem si přečetl znovu po asi 40 letech. Pokud se nikam nespěchá, tak stojí za přečtení - nejvíc se mi líbily dialogy různých postav, zvlášť ty, v nichž vystupuje pasák vepřů, šašek nebo žid Izák - připadal jsem si chvílemi jak na divadle.

Kontryhelka
22. ledna

Přečteno na základce v rámci povinné četby.

Alma-Nacida
16. ledna

Zase jeden návrat do dob, kdy aby člověk prochodil celou veřejnou knihovnu, než našel dobrodružný historický román. :) Tak je to trochu naivní, no... ale co už, když ten Ivanhoe je taak čestný a rytířský. ;)

zarybnickylukas
05. ledna

Skvělá dobrodružná knížka. Pěkně psaná, s komplexnímu postavami, které vůbec nejsou černobílé. Taky bych se jí nebál označit jako nadčasovou, bojující proti lecjakým nesmyslným předsudkům:)

1