Engerlingové

Engerlingové
https://www.databazeknih.cz/img/books/26_/26364/bmid_engerlingove-4p1-26364.jpeg 4 45 45

Společnost vídeňských boháčů včetně služebnictva se za 1. světové války ukryje v podzemí, kde si nechá vybudovat zmenšený svět. Chce se vrátit, až skončí válka a zhroutí se očekávaná proletářská revoluce. Nepředvídané okolnosti ukrytému vzorku obyvatelstva Rakouska-Uherska nedovolí podzemní svět opustit. Další osudy degenerující společnosti řídí Engerlingové… Engerlingové jsou v české literatuře dílem zcela ojedinělým. Jde o sci-fi, sociální utopii, černý humor? Izolovaný vzorek lidstva, odkázaný sám na sebe, se stává obětí vlastní přirozenosti, když se mu nový, „lepší“ svět změní v doživotní vězení. Zachrání se alespoň spravedliví…?... celý text

Přidat komentář

murdoch
27.11.2023 5 z 5

Opět musím před kapitánem Kidem smeknout. Tohle je fakt mazec a vůbec bych nečekal, že podobnou záležitost u nás snad někdo napíše.
Po dlouhé době kniha, nad kterou přemýšlím ještě několik týdnů po přečtení. I když se najdou nějaké nesrovnalosti, tak za mě poměrně geniální počin.
Engerlingy bych klidně šacoval jako inspiraci pro Silo - kdyby je ovšem Howeymu někdo přeložil do angličtiny, což je samozřejmě nesmysl.

Eicherik
05.07.2022 5 z 5

V době, kdy ve střední Evropě vzniklo Československo, byl založen v blízkém okolí i jeden mnohem menší státní útvar. Tento podivný dutosvět byl pojmenován Neuösterreich a pojednává o něm román Engerlingové. Příběh je to velmi propracovaný, ale také hodně složitý. Po dočtení jsem si musel zčásti zopakovat první kapitolu. Hojné zapojení německého jazyka dodává povídání autentičnosti. Jaroslav Velinský opět dokázal, jak mimořádným vypravěčem byl.
Citace: Železná vrata zapadla do země a jejich vrcholek vytvořil metr široký šikmý práh. Ještě chvíli zněl šelest drobných hrud a jehličí, stržených náhlým pohybem ocelové masy zvenku maskované kamenem. Tři lidé stanuli na hranici dvou světů.


Bulba
05.04.2022 4 z 5

Náročné čtení, po dočtení jsem si znovu přečetl začátek, v ději jsem se místy ztrácel. Je to druh příběhu, na který se nezapomíná, i když nevím, zda si ji ještě někdy přečtu.

Luigi1
27.02.2022 4 z 5

Tak se izolace od lidstva nevyplatila.

bertrand
13.12.2021 5 z 5

Jak píše pan Marlowe - velkolepý a do detailu propracovaný nápad. Možná Kapitánovo životní dílo, pomineme-li postavu Otakara Finka (nečtl jsem bohužel dosud vše), ale zároveň také nejednoduché a nepříjemné čtení.

marlowe
10.11.2021 5 z 5

Milovníci Jaroslava Velinského, zapomeňte na pohodová vyprávění à la Otík Finků a vyhrňte si rukávy, protože tohle je jízda po hodně kamenitém chodníčku, která vyžaduje značnou čtenářskou koncentraci, schopnost orientovat se v množství postav a také alespoň elementární znalost němčiny – odpočinkové čtení vypadá rozhodně jinak.
Jedná se o velmi netradiční dystopickou sci-fi, lehce říznutou historickým eposem. Místy jsem se v příběhu ztrácel, moje slábnoucí paměť tu a tam zápasila se jmény, kterých přibývalo jako spadaného listí v parku, ale bylo i hodně míst, kde jsem byl přikován ke křeslu železnými hřeby napětí a touhy po tom dozvědět se, jak to bude dál – inu, pan Velinský je opravdu skvělý vypravěč a přes to nejede vlak.
Jen by mě zajímalo chemické složení pilulek, po jejichž (pravděpodobném) požití autor na tenhle velkolepý a do detailu propracovaný nápad přišel…

postmoderna
27.01.2021 5 z 5

Kapitán Kid má dvě velmi závažné knihy. DZWILLE, která je niterná a symbolická a tuto, která je nečistá, potřísněná a temná. Jsem rád, že se vydal i na stinnou stránku literatury do krajů dystopie a jsem rád že to i tentokrát zvládnul (ikdyž já jsem čekal až do půlky knihy). Zaslouží si uznání: chlápek v tričku, který někde za normalizace sedí na venkově a seriózně se zabývá takovouhle "špínou" Oceňuji, že popsaný svět není vážný, globální a věrohodný, líbí se mi, že je groteskní, nemyslitelný, zvrhlý a izolovaný, jako by úplně pozbyl smyslu a proti běžné společnosti jednoho svého rozměru. A je velmi symbolický - velmi bezvýchodný a skvěle osekaný na strašidelnou kostru. Četl jsem víc knih podobně znějících, někdy chtěly šokovat, někdy poučovat, či varovat. U Engerlingů se mi líbí, že to autor jakoby potřeboval prožít. Dokonce bych řekl, že text mohl začít jako nápad, pokračovat jako jeho rozvíjení a končit jako jeho neovladatelné literární prožití, fascinace, a skutečný zápas o jeho ukončení. V půli knihy se totiž objevují postavy, se kterými se dá sympatizovat a prohnilý, přehřátý podzemní hrnec se stává autonomním nepřítelem. P.S.: Vždycky hledám kdo je v knize K.K. tentokrát sázím na hrobníka H.

kuruteku
14.09.2017 5 z 5

Není to lehké ani radostné čtení. Když navíc vezmeme dobu, kdy bylo psáno (1976-1984), není lehké ani rozluštit, proč vzniklo. Skoro mám pocit, že to je nejvážnější knížka od kpt. Kida, kterou kdy napsal. Ano, není tu jedna postava od začátku do konce. Není tu jeden lineární příběh. A když jsem knihu přečetl potřetí, musel jsem listovat vždy na začátek, abych si udělal časové jasno. Sci-fi? Trochu. Fantasy? No, moc ne. Spíše ten sociální utopistický román, jak ho uměl napsat Huxley, Orwell, Zamjatin. Degenerace "vybraného" lidstva během osmdesáti let. Příběh hajzlů a šílenců izolujících jeden prapodivný svět, který jak začal jako fraška, tak skončil jako tragédie. Budou i budoucí generace schopny chápat tento příběh, který se za určitých podmínek i mohl stát? V každé době varování jak může skončit společnost, která zapomene na soucit, lidství i demokratický řád. Je-li to humor, tak ten nejčernější. Rozhodně stojí za přečtení a zadumání.

trudoš
17.01.2017 4 z 5

Takřka tisícovka vybraných obyvatel Rakouska-Uherska se těsně před pádem monarchie skryje do předem vybudovaných podzemních prostor, aby unikla zkáze lidstva, která je s příchodem nové republiky jistě na dosah. A uniknout se jim skutečně povede, málem navždycky...
Přestože tvorbu Jaroslava Velinského zbožňuji, Engerlingové byli pro mě kamenem úrazu. Chybějící ústřední dějová linie, neexistující hlavní postava, er-forma vyprávění - to všechno jsou drobnosti, na které u tvůrce nedoceněného Oty Finka nejsem moc zvyklý. Ono je ale poměrně důležité, jak bude kdo příběh vstřebávat. Já se po deseti stránkách rozhodl pro satiru a s tím si vystačil až do konce. Možná to v rámci tématiky a autorových ambicí nebyla ta úplně nejlepší volba, na druhou stranu čtení se mi tak proměnilo v zábavnou jízdu plnou zdegenerovaných trpaslíků a jejich absurdně popleteného pohledu na svět. A tahle podoba mě vážně okouzlila. Dokonce natolik, že i přes počáteční nelibost nedám na knihu s odstupem času dopustit.

witko
08.01.2014 4 z 5

Zajímavě vylíčená degenerace pár rodin z Rakouska-Uherska, kteří se rozhodnou schovat v podzemí. Postupné zapomínání kdo jsou a proč jsou v podzemí, ztráta paměti opravdové historie a vznik nových legend. Nutilo mne to zamyslet se, nad našima dějinama, určitě je spousta věcí jinak, než nás učily ve škole, neboť dějiny píší vítězové, jak praví klasik. Palec nahoru, pane Velínský!