_Brunetka_ komentáře u knih

Tohle byla zvláštní knížka a nedivím se tomu, že nesedne každému, ale mně se líbila moc. Autorka má super styl psaní, děj odsýpá a příběh mě chytl. Hlavní hrdinové mě bavili. Líbila se mi sarkastická, cynická, pesimistická a stále si na něco stěžující Tori a Michael, který jí byl skvělým protějškem a taky zároveň byl jejím pravým opakem. Ocenila jsem spoustu narážek na knihy, filmy,… a také se mi zamlouvalo to, že sem autorka zakomponovala i internet, sociální sítě, blogy – zkrátka to, na čem dnešní doba stojí a padá. Našla jsem tu i pár hezkých myšlenek a místy jsem se i pousmála, protože při sarkasmu hlavní hrdinky neudržíte kamenný obličej. Solitaire nechybí originální námět, kterým se tak trochu liší od jí podobných knih. Máme tu také zasazená témata, která sice nejsou nějak přelomová, ale stejně o nich člověk rád čte a to téma přátelství, dospívání, utváření osobnosti, srovnávání se se svou identitou – zkrátka to, co většinou dovedou pochopit jen puberťáci, které to trápí. Konec byl hezký. Celá kniha mi přišla povedená, taková super a hezká oddechovka, která vám dokáže i vykouzlit úsměv na tváři.

2 20.11.2021

Pro upřesnění, hodnotím 4,5*.

S rukou na srdci můžu říct, že tohle byla pecka. Nemusíte se bát toho, že je to biografie, protože tahle knížka je napsaná vážně čtivě a poutavě. Především na ní asi obdivuju to, že přes velice malý rozsah sem autorka dokázala dát všechno důležité a nejen to. A co vám budu povídat, je sem zakomponována řada témat, která vás zvednou ze židle – popírání sebe sama, znásilnění/domácí násilí, ženskost, nabírání veškeré zodpovědnosti na sebe, nemoc dítěte, postrádání pevného bodu v životě, problematické dětství a samozřejmě mentální anorexie. Můj neskutečný obdiv však patří i autorce, protože je pro mě nepředstavitelné všechno to, co se jí v životě stalo a nejednou jsem kroutila hlavou nad tím, že se jí to stalo ještě v tak mladém věku. A ustála to – neskutečný respekt. Kniha ve mně vyvolala a zanechala spoustu pocitů, často z ní na mě šla úzkost a bylo mi smutno. A troufám si říct, že vy to nebudete mít jinak. Líbilo se mi, že to celé neskončilo happyendem a příběhu to tak přidalo na reálnosti, protože boj s anorexií určitě není lehký. Za mě hodně silný a zajímavý příběh, který ve vás něco zanechá nebo vás minimálně poučí o tom, jak se může složit několik faktorů, které jsou zdánlivě neškodné a nevinně si to k vám začne vykračovat zákeřná nemoc, z které už spousta lidí nenajde cestu zpět k normálnímu životu.

2 20.11.2021

Tohle byla jedním slovem nádhera. To zpracování je neskutečně krásné, roztomilé a kouzelné. Autorka do toho dala kousek sebe, což oceňuju a ty emoce společně s pocity, které z každé básně prýští, vás jednoduše nemůžou minout. Je sem zakomponována řada témat – ztráta, radost, bolest, smutek, láska, sebeláska, znásilnění, špatný vztah s rodiči, odpuštění, vyrovnávání se s řadou věcí – zkrátka je to kniha o životě, která v sobě nese v řadě věcí velkou pravdu a já si myslím, že každý si v ní najde to své. Největší kouzlo a důkaz dobré poezie podle mě tkví v tom, že navzdory tomu, že autorka píše podle svých vlastních zkušeností, najde se v tom hrozně moc dalších lidí, což je nádhera. Já osobně jsem tuhle knihu rozhodně nečetla naposledy a jak k celku nebo jednotlivým básním se určitě vrátím – myslím si, že by mi mohla pomoct i v ne zrovna hezké chvíli. Jako skvělá terapie. Za mě tedy opravdu úžasná a krásná sbírka poezie, kterou vám moc doporučuju.

2 20.11.2021

Pro upřesnění, hodnotím spíš 2,8*.

Z téhle série mám bohužel celkem rozporuplné pocity, což mě na jednu stranu mrzí. Začnu plusy. Autor má super styl psaní, stránky vyloženě mizí pod rukama. Děj knihy vás popohání k tomu, abyste stále četli dál. Baví mě postava Eriky a i vedlejší postavy jsem si oblíbila. Ale teď docházíme ke kamenu úrazu, protože tohle nedokážu brát jako detektivku, ale jako oddechovější čtení s kapkou napětí, u kterého nemusíte přemýšlet, což je pro mě velká chyba. Detektivka podle mě má obsahovat postupně gradující napětí, velké zvraty a naprosto šokující a promyšlené zápletky – tohohle se ale u autora nedočkáte a tím to jde pro mě celé do kopru. Autor si podle mě myslí, že si ostatní vystačí s napětím a nebude najednou vadit, že kniha má nulovou zápletku a vraha vám odhalí v půlce – což mám ještě takovou poznámku, že právě kvůli tomuhle odhalení by se kniha mohla rozhodně zkrátit, když nemáte úplně pohánějící motor číst k bravurnímu finále. Taky nesnáším takové ty hrozně rádoby nabité a akční honičky, kdy se vyšetřovatel třeba na sto stranách honí s vrahem. Je celkem paradox, že zrovna tohle mě hrozně nudí – a Robert se tomu očividně nezvládne vyhnout. Pokud bych vám měla nastínit zápletku, přijde mi to vážně tak jednoduché tím stylem, že bych já osobně jela autem, zavazel mi cyklista a já ho srazila – teď by se to celé vyšetřovalo, ale vy byste to věděli už od začátku a čekali, až mě chytí. Nepopírám, že tahle série má své čtenáře, ale já se zkrátka mezi Robertovy fanoušky nezařadím.

2 20.11.2021

Já tohohle autora zkrátka miluju, nechám si to klidně vyrazit na čelo a jeho knihy už asi nezvládám hodnotit objektivně. Opět tu máme ten nejdokonalejší a charakteristický styl psaní, který v sobě nosí nepopsatelnou jiskru. Já osobně čím dál více žasnu nad tím s jakou lehkostí, dokonce i humorem, dokáže Fredrik Backman pracovat s ne zrovna úsměvnými věcmi. I v téhle knize, byť je krátká, najdete opět skvělý příběh, který vám něco předá a který stojí za přečtení a nezabere vám ani moc času. Líbily se mi moc i jednoduché ilustrace, které ho doprovázely. A i když tohle může na někoho působit jako sentimentální čtení hrající na city, u mě to tu vlhkost v očích prostě vyvolalo. Kniha je taky nabitá neskutečnými myšlenkami a tématy, která s vámi pohnou – jako třeba neúprosnost času, životní volby, oběti pro druhé, strach ze smrti,… Na tohohle autora (čtěte mého miláčka) zkrátka vsadím boty a věřte mi, že on sakra dobře umí. Jak jinak vám to mám už taky říct než svým rozplýváním se u každé jeho knihy? Nebuďte hloupí a prostě ho čtěte.

7 20.11.2021

Dámy a pánové, tohle? To bylo něco. Autorka má úžasný a čtivý styl psaní, díky kterému jsem se do příběhu ponořila okamžitě a vypěstovala si na něm závislost – ano, tak moc mě to opravdu bavilo a nenašla jsem tu žádné hluché místo. Do celého tohohle originálního nápadu jsem se zamilovala už z anotace a čtení mě v tom ještě utvrdilo, vážně jsem z něj úplně na větvi. Námět byl taky nejen skvěle vymyšlený, ale i zpracovaný a já tleskám autorce za svět, kterým dokázala čtenáře naprosto pohltit a okouzlit zároveň – minimálně mě tedy ano. Co se týče tří královen, rozhodně patří Kendare Blake můj obdiv za to, že dokázala vymyslet a věrohodně popsat tři tak rozdílné charaktery, které vámi při čtení pohnou – je jedno, jestli je budete nesnášet, nebo milovat. Já osobně jsem si zamilovala Arsinoe, která mě okouzlila svým rozumem v hrsti, statečností, důvtipem a spoustou dalších věcí. K Mirabelle jsem si taky vytvořila určité sympatie, ale Katharina byla vyloženě na přes držku, působila na mě stylem zatoulaného štěněte, které se nechá hrozně jednoduše zmanipulovat a neví, v čím stínu má chodit. Příběh byl taky místy drsný a celkově hodně intrikářský, nečekejte tedy knihu nadupanou akcí od začátku do konce, přesto ale počítejte s tím, že ji budete jen s hodně velkým přemlouváním a obtížemi dávat z ruky. A konec? Ten byl naprosto, s prominutím, k posrání a skvělý, moje pusa netušila, jak se má zavřít. Pokud to po celé téhle recenzi stále nechápete, tohle byla naprostá bum, bum, prásk pecka a já mám další oblíbenou autorku fantasy.

2 20.11.2021

Tuhle knížku řadím rozhodně do jedněch z těch nejlepších za rok 2021. Autorčin styl psaní je naprosto brilantní. Tady nelze mluvit už o žádném rychlém ubíhání stránek při čtení, protože tohle není jen čtení, VY jste účastníci příběhu. Své zatáhnutí do tohoto příběhu hodnotím velmi kladně, protože mě moc bavil (čti: žila jsem pro něj) a rozhodně můžu říct, že nespadá do tuctu dalších stejných romantických knih – razí si cestu svou jinakostí. Postavy byly naprosto geniální. Za dobu, co jsem s touhle knihou strávila, Jasmine a Ivan začali tvořit neoddělitelnou součást mého srdce, zamilovala jsem si je navzdory tomu, že měli své chyby, které stejně alespoň z části potom vymizely díky vývoji, kterým si prošli (což oceňuju). Stejně jako postavy hlavní, byli i vedlejší postavy parádně vykresleny, což zapříčinilo to, že jsem si našla oblíbence i mezi nimi. Romantická linka se nedá popsat jinak než takto – LUXUS VŠECH LUXUSŮ – a nepřeháním. Opravdu, pokud by tak jiskřivá, planoucí a hmatatelná chemie, která byla mezi Ivanem a Jasmine, fungovala mezi lidmi běžně nebo by byla alespoň častěji takto ztvárněna v jiných knihách, na světě by bylo jako v ráji. Dostávala jsem ji do sebe každým pórem a rozplývala se nad ní. Navíc, pokud máte rádi hate to love romantiku a uvěřitelnost prožívané lásky, nemáte tady nad čím váhat. Nemusím asi říkat, že emoce létaly naprosto všude – div, že nemlátily okny a dveřmi (samozřejmě i na řadu slz došlo, znáte mě). Je třeba ještě vyzdvihnout fantastický humor Mariany Zapaty, smála jsem se po celou dobu čtení – co slovo, to perla. Našla jsem tu i spoustu krásných myšlenek. Moc se mi líbí téma snů, lásky (opory v ní) a síly rodiny, které provází celou knihu. Konec byl pecka. Za mě tedy špička, a pokud vás to alespoň trošku zaujalo, ČTĚTE!!

5 19.11.2021

U téhle knihy je zvláštní můj vývoj pocitů z ní. V průběhu čtení jsem si totiž říkala, že s obsahem nejsem moc spokojená, ale na konci jsem musela uznat, že to byl vlastně skvělý kousek. Nemůžu sice říct, že by měl autor jeden z nejčtivějších stylů psaní, ale když si na něj člověk zvykne, čtení už mu ubíhá samo. Příběh jako takový byl velmi zajímavý, já sama jsem se s žádným podobným do této doby nesetkala. Autor tu totiž popisuje československé dějiny od roku 1938 až do života pod vládou komunistů očima obyčejných lidí, odborářů, partyzánů… Je potřeba si ale říci, že se tu rozhodně nedočteme o tom, co máme zmíněno v anotaci, sami ale se potom musíte rozhodnout, jestli jste za to ve výsledku rádi – já si nestěžuju. Obdivuju Ladislava Vrchovského za to, že všem postavám, které do svého díla obsáhl (a že jich bylo), dokázal napsat tak skvělý charakter a čtenář by nemohl žádnou z nich označit za plochou. Moc se mi taky líbí téma síly lidských hodnot (kterých se lidé nedokážou vzdát, ať už čelí sebevětšímu zlu a oni sebevíc trpí), které každý úplně ze železa nemá a my si to můžeme dát do kontrastu s ohebnou páteří těch, kteří se dokážou přizpůsobit každému režimu (a ještě ji to projde!). Kniha ve mně probudila emoce, poučila mě a zase mě utvrdila v tom, že bych v takové hrozné době nechtěla žít. Pokud tedy máte takový typ čtení rádi, rozhodně zkuste Starou fotografii, ať si rozšíříte obzory.

2 19.11.2021

Tak tahle knížka byla totální masakr. Autorka má čtivý (až návykový) styl psaní, kterým vás vezme na jednu vlnu k sobě, na které následně prosvištíte celým příběhem mrknutím oka. Děj je opravdu akční, napínavý a napěchovaný zvraty. Můžu vám zaručit, že vám autorka opravdu chvilku klidu nedopřeje. Příběh je zároveň tak skvěle vystavěný, že vám bude občas dělat problém rozlišit realitu a fikci. Hlavní hrdinku jsem si oblíbila, protože se mi líbí její bojovná nátura a zbytek vyšetřovacího týmu (hlavně Wade a Kent) si mě taky získali. Dále nepochybuju o tom, že ve vás kniha vyvolá nejrůznější emoce, ale většinou to budou bohužel spíše ty negativní – zlost, strach, zuřivost,… Z příběhu mrazí i v zádech. Co však na mě asi nejvíc zapůsobilo, je autorčin um v tom, že věci co nejvíce zamotá (opravdu se nešetří) a k pavučinám lží/tajemství pořád nabaluje další a další… ale POZOR, i přesto na konci všechny dílky zapadnou geniálně do sebe a vy nezůstanete s jedinou nezodpovězenou otázkou. Zápletka i vrah se dost povedli – přesně ta složitost, kterou mám ráda. Šifra je za mě tak fantastická, že by mohla sloužit jako návod na to, jak napsat dobrý thriller. Patří zároveň k jedněm z nejlepších kousků, které spadají do tohohle žánru, za poslední dobu. Velké doporučení.

3 19.11.2021

Pro upřesnění, hodnotím 4,5*.

Když jsem tuhle knihu spatřila v knihovně, bez váhání jsem po ní čapla a musím říct, že to rozhodně nebyla chyba. Autorka má skvělý styl psaní, který krásně plyne a ve kterém zbytečně nic nenatahuje. Do příběhu jsem se naplno položila a moc mě bavil. Sice je tohle můj první díl z této, ale už teď jsem si užívala postav z minulých knih, které sem byly zakomponované (můžete je číst i zpřeházeně, bez jakýchkoli spoilerů). Když jsem se tady už těch hrdinů dotkla, rovnou si můžeme zhodnotit i je. Autorka je charakterově skvěle vybavila a vy je určitě budete mít rádi i přesto, že disponují nějakou tou chybou – ale kdo z nás je dokonalý? Romantická linka se též povedla, úplně jsem cítila srdíčka poletující ve vzduchu kolem mě. Tohle dílo ve mně zároveň se vším výše zmíněným vyvolalo naprostou emociální bouři, při které jsem se neubránila velkému množství slz a úsměvů. To, co především ale oceňuju, je autorkou zakomponovaná myšlenka snů – některé se nám splní a některé ne, je však důležité se jich držet a nevzdávat se, s čímž nám naši milovaní rádi pomůžou. Musíme se však umět i vzchopit po jednom nevydařeném snu a být schopni si najít druhý. Závěrem vám tuhle knihu můžu doporučit i přesto, že nepatří mezi ty, které vám změní pohled na svět a mám pro to jasný důvod. Patří totiž mezi ty, do kterých si člověk rád uteče ze svého vlastního života a dokonce si tento únik užívá.

1 19.11.2021

Pro upřesnění, hodnotím 4,5*.

Začínám se obávat, že propadám tomuto typu knih – minimálně jsem v tomhle směru nenarazila zatím na žádnou, která by se mi nelíbila. Autorčin styl psaní vystihují slova jako strhující a brilantní. Ich – formou vám bude zasazovat čím dál větší rány a knihu vás nenechá pustit z ruky. Příběh je vážně nepopsatelný a já sice nemůžu říct, že mě bavil, ale ohromil a pohltil každopádně. Nedá se ani dostatečně úderně vyjádřit, proč byste si to měli přečíst taky, ale jednoduše je to zajímavé, jedinečné a důležité. Nedokážu na vás sice přenést atmosféru v podobě husí kůže, která se mi po celou dobu četby odehrávala po těle, ale nějak nalákat vás musím. Musíte si představit nepředstavitelné. Příběh, který je plný manipulace, pedofilie, sexuálního obtěžování a lží, ve kterém padne třináctiletá duše do rukou predátora, který na ní výše zmíněné páchá – to celé na motivy SKUTEČNÝCH UDÁLOSTÍ. A přesně tohle vás zlomí, zneklidní, naštve, změní a vyvolá ty nejdivočejší představy ze všech, ze kterých nakonec zešílíte, protože nebudete schopni pochopit, jak se takové svinstvo může dít. Jak může jeden druhého úplně psychicky zničit, vytvořit z něj jen jakousi bloumající beznadějnou trosku, na které ještě, aby toho nebylo málo, vydělává ve svých románech a ona má pocit, že se stává fikcí… Takže, přesvědčila jsem vás?

3 19.11.2021

Tahle sbírka básní se mi moc líbila, i když jsem jí teda četla delší dobu, než jsem si původně plánovala. Mám moc ráda Shakespearův styl psaní, protože je opravdu krásný a hladí vás po duši. Zároveň mám pocit, že jeho textům jde velmi dobře porozumět. Obsahují spoustu témat - neúprosnost času, plození dětí, krása, stáří/mládí, ne/šťastná láska, smutek, odpuštění,... zkrátka každý si tu najde to své. Myšlenky jsou to opravdu skvělé a jejich nadčasovost vás nejednou zaskočí (a také třeba to, v kolika se najdete). Za mě tedy velké doporučení. Netroufám si hodnotit *.

Pro upřesnění, hodnotím 3,5*.

Tohle byla bezesporu zajímavá knížka a jsem ráda, že jsem na ni v knihovně narazila. Autorka má krásný a poetický styl psaní, který chvílemi vyzníval, jako by psala úvahu sama pro sebe – proto kolik tam zahrnula krásných myšlenek. Bohužel se v důsledku toho knížka někdy trochu hůř četla. Příběh jako takový je ale originální a navíc se odehrává v prostředí Jižní Korei, o čemž je užitečné se něco dozvědět. K postavám jsem si velký vztah zrovna neudělala, ale byly fajn a byl vidět jejich vývoj. Nejvíce ale oceňuju téma strachu ze stáří, generační propasti, homosexuality a nějakého smíření/pochopení, kvůli kterému jsem si tohle dílo primárně půjčila. Takže za mě rozhodně nevšední kousek, který byste mohli zkusit.

19.11.2021

Pro upřesnění, hodnotím 4,5*.

Troufám si říct, že tohle je úplně nejlepší detektivka, kterou jsem od autora četla. Proč to tak nenapíšeš pokaždé, Roberte? Styl psaní byl samozřejmě bombový, stránky mizely pod rukama. Kniha měla ten správný říz, napětí a spád – tohle jsou zkrátka ty body, které vám u každé jeho knihy opakuju. Příběh a sledování vyšetřování mě bavily od začátku do konce. Erika se mi za tu dobu, kterou jsem s ní strávila, už solidně dostala pod kůži a pro její skvělý tým mám slabost. Co mě ale na téhle knize tak moc dostalo? Konečně to bylo zamotané a mělo to geniální zápletku, která mě šokovala (tohle slovo jsem snad o Robertovi ještě nenapsala) a byla jsem z ní totálně nadšená – dokonalost prostě. Vrah mi tedy byl velkým překvapením a jeho motiv mě dostal. Takže tohle šíleně doporučuju a jsem zvědavá, jestli nás čeká další díl s Erikou.

8 19.11.2021

Robertovy detektivky s Kate u mě zatím bodují a vedou nad autorovou první sérií. Ke stylu psaní a plynutí děje asi nemám úplně co říct. To, co autorovi totiž nikdy nebudu moct upřít, je to, že jeho tempo je naprosto smrtící, protože píše velmi svižně a čtivě – knížku proletíte mrknutím oka. Celý příběh je promyšlený, zajímavý a doprovázený napětím. Neustále si bude udržovat vaši pozornost. Kate mi pro spoustu svých vlastností přirostla k srdci a to samé Tristan, který je přesně ten typ plachého a milého kluka, kterého byste nejradši v objetí schovali před celým světem. Moc se mi líbí taky Robertův smysl pro humor, který je provázaný se všemi jeho knihami. Jsem taky moc spokojená s charakterem hlavního padoucha celé série alias otcem Kateina dítěte. Konec jsem nečekala, vrah napodobitel i jeho motiv (který sem autor konečně byl schopný dát) mě překvapili.

8 19.11.2021

Pro upřesnění, hodnotím 4,5*.

Tak tahle knížka byla poměrně silný kafe a já ani nevím, jak ji tu mám pořádně zhodnotit. Mám z ní poměrně silný zážitek, s něčím podobným jsem se vážně ještě nesetkala. Autorka má na to, že je kniha její prvotinou, velmi čtivý a úderný styl psaní, který nebude moct jinak než vás vtáhnout do děje. Seděla mi ich-forma a dvě časové linie. Nic se nevleklo, každá informace měla své místo. Když se dostanu ale k samotnému obsahu knihy…copak můžu říct, že se mi líbil? Jak by vůbec mohl? Kdo z vás jako já zhlédl film V síti, copak jste to dělali kvůli potěšení z obsahu? Tady jste na tom podobně. Postavy byly až moc věrně a dobře vykreslené, což bylo o to horší. Celá situace jako by se vám zhmotnila před očima a vážně nebyl prostor pro to, aby si člověk řekl ,,tss, zase nějaká nereálná fantasmagorie“ – a přesně z tohohle důvodu vás bude z příběhu mrazit. Strane byl typický manipulativní predátor, který za mě neměl ani ždibec citu a Vanessa uzavřený outsider prahnoucí po pozornosti a lásce, jak to mohlo skončit? Přes to všechno, co jsem ale řekla, bylo fascinující a zvrhlé zároveň sledovat vývoj situace od samotného roku 2000 po současnost – jak se z pár kapek deště, které jsou zdánlivě nevinné, může strhnout nezastavitelná povodeň mrknutím oka. Tahle kniha mě také ne zaplnila, ale přímo zavalila řadou nepříjemných emocí a pocitů. Vystřídalo se jich velice široké spektrum – od smutku, lítosti a beznaděje přes zlost až k totálnímu znechucení – s tím ale do toho čtení musíte jít, že tomuhle neutečete. Rozhodně si ale ve finále stojím za tím, že příběhy jako je tento, který v sobě má řadu témat (pedofilii, manipulaci, sexuální obtěžování/zneužívání), je důležité mít na paměti – mluvit o nich, číst o nich,… Nesmí to být tabu, kterým jen dovolíme to, aby to prasákům jako Strane prošlo. Přesně proto si to přečtěte. Mně osobně se to bude ještě nějakou dobu honit hlavou jako nějaký zlý duch.

7 19.11.2021

Pro upřesnění, hodnotím 4,5*.

Od téhle knížky jsem to sice absolutně nečekala, protože z anotace mi zněla celkem průměrně, ale rozmetala mě na kousky. Autorka má naprosto návykový styl psaní, do kterého jsem v momentě naskočila jako do rozjetého vlaku a mrknutím oka jsem byla v cílové stanici. Nebyly tu žádné omáčky okolo a já hltala každé slovo. Moc se mi líbilo, že sem byla kromě přítomnosti zařazena i retrospektiva a vyprávění z pohledu více postav, v kterých jsem se krásně orientovala. Když už jsme u těch postav, nemůžu si odpustit nějaký komentář i k nim. Byly perfektně charakterově prokreslené a rozdílné, vážně jsem se cítila, jako bych v tom městě žila s nimi…co však musím vyzdvihnout, je to, že si prošly i náležitým vývojem. Můj nejoblíbenější hrdina byl asi Noah. Nejde nezmínit to, že celý příběh má vážně úžasnou atmosféru, která na vás dýchá z každé stránky a vyvolá ve vás řadu pocitů, ale ne přímo těch, na které jste u tohoto žánru zvyklí, to hned vysvětlím. Samozřejmě, že jsem celou dobu četla se zatajeným dechem, protože děj knihy je opředen napětím, tajemstvím a zvráceností všech protagonistů, ale nejde jen o to… Někdo si stěžuje, že tohle není tolik thrillerem, ale spíše psychologickým románem a možná proto se mi to tak líbilo. Objevíte tu témata náboženství/víry (která není však úplně ideální), vyčleňování jednotlivců ze společnosti (pod což spadá homosexualita, rasismus,…všechno „nevyhovující“), násilí, zdánlivé dokonalosti a zkaženosti společnosti, odpuštění, křivdy, poznamenání tragickými událostmi,… a já se jednoduše rozplývala a nevěděla, nad čím mám přemýšlet dřív. A ještě taková poznámka k výše zmíněnému – právě z tohohle často plynuly moje pocity znechucení, zloby, smutku a frustrace, což se mi dlouho nestalo. Hlavního záporáka jsem neuhádla a za mě spokojenost. Konec skvělý. Můžu doporučit úplně všem milovníkům napínavých příběhů a knih s přesahem.

3 19.11.2021

Fredrika Backmana bych vážně potřebovala každodenní přísun určité dávky do krve – místo nějaké drogy, působilo by to jako další hormon štěstí. Je totiž moje bezkonkurenční špička mezi autory a netuším, jak víc ho mám pochválit, aby mu dali šanci i ti z vás, kteří tomu tak ještě neučinili. Miluju ten specifický styl psaní, který je protkán humorem, něhou a hlavně neskutečnou láskou. Nemůžu si vynachválit to, jakým způsobem ve mně jeho knihy dokáží vzbudit emoce a jejich samotné množství. Navíc se tu zabýváme zase citlivými tématy jako snahou být tím nejlepším rodičem navzdory tomu, že se to ne vždycky daří a tím, že bychom nikdy neměli zapomínat na to, že právě rodiče nás budou mít vždy rádi a chtít pro nás to nejlepší. A nakonec…definitivně miluju autorovu osobnost, která na nás čiší z každé stránky a všechny jeho zážitky, s kterými se nám tak intimně svěřuje. Já našla zkrátka pro sebe toho pravého a pokud vy si libujete ve stejných věcech jako já – neskutečném dojetí, lásce a citlivosti, které vám budou srdce lámat a znovu skládat dohromady – Fredrik je přesně můj tip pro vás.

9 19.11.2021

Musím říct, že tohle by se vážně dalo nazvat novodobou Pýchou a předsudkem, přičemž tu já mám opravdu ráda – přesto ale váhám nad tím, jestli ji tahle kniha v mých očích ještě nepřekonala. Ze začátku jsem si sice nebyla jistá, jestli na mě autorčino tempo není přece jen moc pomalé, ale po chvilce tyto myšlenky zmizely. Užívala jsem si totiž každé slovo a okamžik, který jsem s postavami mohla strávit (ve výsledku bych byla ráda za další stránky). Na styl psaní si nemůžu stěžovat, protože se v něm objevila ich-forma a autorka nás geniálně seznámila se vším, s čím jen mohla (poznámka o stránkách č.2 – jako by mizely v černé díře). Příběh byl brilantně vystavený a bez špetky nudy, objevila se tu spíše spousta překvapivých momentů a děj jednoznačně odsýpal (prostředí knihovny, co chcete). O postavách snad ani nemůžu začít mluvit, nebo se rozplynu úplně… Pokud by opravdu totiž někdo měl dostat titul nejlepší hlavní hrdinky, musí to být Animant (žádná Tessinka, to je urážka) a pan Reed? Ten je tak nedokonalý, až je vlastně dokonalý a zvládnete se do něj zbláznit při jeho prvním pohledu, který zvedne od knihy. Setkala jsem se tady taky se snad jednou z nejlepších romantických linek, které jsem vůbec četla. Je kouzelné sledovat ty největší rozepře, které vás nakonec dovedou ke grandióznímu finále, kdy nebudete moct dýchat. Autorka ve vás probudí naprosto všechny emoce, které jsou potřeba – budete se zlobit, smát, culit a ti z nás, co jsou želvičky, i brečet. Konec byl geniální a já z něj málem odpadla blahem. A já si stojím jednoduše za tím, že pokud by někdo chtěl vysvětlit, proč mě baví číst, jako odpověď mu beze slov podám tuhle knížku. Protože důvodem jsou přesně takové příběhy.

13 19.11.2021

Pro upřesnění, hodnotím 4,5*.

I když jsem měla z knihy ze začátku trošku obavy, nakonec musím říct, že stála opravdu za to. Na autorčin styl psaní jsem si musela chvíli navykat, protože používá er-formu a střídá pohledy více postav, ale pak už jsem jela jako drak. Těžko se mi odtrhávalo, což je u dobré knihy základ. Příběh mě bavil celou dobu, o nic bych ho nezkrátila. S postavami jsem taky velmi spokojená, naše tři hlavní hrdinky byly totiž skvěle charakterově prokreslené a ke každé si vytvoříte nějaký vztah. Na každé je něco, pro co ji budete mít rádi (hodně se od sebe liší). Zároveň si myslím, že ti jedinci, kteří si libují v lepíkování dobrých myšlenek, nemusí se bát, že by se tady nevyřádili. Co mě ale osobně na téhle knížce nejvíce dostalo, je věc, kterou se zaobírá – respektive věcí, která souvisí s x dalšími věcmi. Potkáváme se tu s tématem znásilnění, u kterého navzdory tomu, že se nedozvídáme nic moc nového, tak nás o mnohém donutí přemýšlet – o tom, kdo definuje, co je znásilnění, co je dostatečné projevení nesouhlasu a o pocitu, že si za to můžeš sama, feminismu, co jsou ve většině případů lidé schopni udělat všechno pro to, aby nedošlo k narušení jejich perfektní bubliny, síle skupiny/toho, že za vámi někdo stojí, chorobné dominantní nadvládě některých mužů, kteří už vás ani neberou jako živého tvora, ale věc… a spoustě dalšího. Přesně proto má tahle kniha takovou sílu a hloubku. Zaručeně ve vás bude ještě dlouho rezonovat. Konec se mi moc líbil. Doporučuju všema deseti přečíst, pokud máte zájem číst něco, co má doopravdy smysl.

19.11.2021