_Brunetka_ komentáře u knih

Pro upřesnění, hodnotím 4,5*.

Tuhle knížku jsem slupla jako malinu – a ještě bych si klidně přidala! Autorky mají vynikající styl psaní, ve kterém střídají ich-formu s er-formou stejně jako pohledy postav, což děj neustále táhne dopředu. Příběh mě okamžitě pohltil, což bylo zapříčiněno tím, že vás do něj autorky od samého začátku hned hodí bez zbytečných omáček a dál se s tím už musíte vyrovnat sami. Já hltala stránku za stránkou a jen s velmi těžkým srdcem jsem tenhle kousek odkládala. Celý děj je protkán napětím a všudypřítomnými tajemstvími – vážně vám z toho bude stát hlava kolem a nebudete schopni odhadnout, o co tady sakra jde. Psychologie postav byla zvládnutá na jedničku, ke každé si vytvoříte nějaký vztah a budete přemýšlet, kdo z nich je ten špatný. Bavilo mě i v jistém smyslu přiblížení práce terapeutky, která se zaměřovala i na jiné případy. Překvapil mě výskyt zajímavých myšlenek, které jsem si musela hned vyznačit. Finální rozuzlení bylo dostatečně spletité (což mám ráda), všechny kousky skládačky zapadly na své místo a já zůstala s otevřenou pusou. Pokud si tedy rádi přečtete spíše psychologický než krvavý thriller, který vám nedá spát a hlava vám z něj bude běžet na milion otáček, tady máte mé doporučení.

1 22.03.2024

Pro upřesnění, hodnotím 4,5*.

Z téhle knížky moje čelist klesala čím dál níž a nebudu se kvůli ní už nikdy na svět modelingu dívat jako dřív. Autorčin styl psaní nemá chybu, po zorientování se na začátku jsem hltala stránku za stránkou, čemuž napomáhalo i vyprávění z pohledu čtyř postav. Do příběhu jsem nenávratně zahučela a už nebylo cesty zpět, moje duše nedošla klidu ani na konci. Děj je nabitý napětím, temnotou a tajemstvím v podobě útržkovitých informací, které se vám spojí do puzzle až později. Nenudila jsem se ani chvilku. Charaktery postav se mi moc líbily, autorka jim dokázala vdechnout život tím, jak je prokreslila. Nejvíc zde můžu vyzdvihnout řešenou problematiku mladých dívek z chudých zemí, které odcházejí do zahraničí s vizí, že se stanou modelkami. Ne vždycky to vyjde a prorazí, a tak spadnou do drog a prostituce. Obrázek je to opravdu děsivý, ale skvěle vystižený a myslím si, že by se tady o tom „zákulisí“ rozhodně mělo mluvit víc. Emoce ve mně v průběhu celého čtení bouřily. Finální rozuzlení celého příběhu mě překvapilo (dokonce jsem zůstala chvíli v šoku a v jakémsi strnutí) a jsem s ním nadmíru spokojená. Tuto knihu vám tedy můžu doporučit, pokud rádi sáhnete po psychologické a napínavé knize od slibné norské autorky.

22.03.2024

Dokonalé zakončení série o bratrech Milesových. Každý z epilogů mě zahřál u srdce a opravdu moc jsem si je užila. Všechny bratry jsem si oblíbila a teď se mi s nimi těžko loučí. Opět se jednalo o naprostou smršť emocí, někdy jsem smíchy padala z gauče a za chvilku už jsem sahala po kapesníku na otření slz. Všechny překážky byly nakonec ale úspěšně překonány a každý z nich se dočkal pohádkového konce, který si zaslouží.

3 22.03.2024

Další povedený komiks od tohoto autorského dua. Byl to trochu jiný příběh než Vlkochodci, ale o nic méně kouzelný! Nad tou kresbou stále žasnu a smekám klobouk. Moc jsem si čtení užila a pevně věřím, že si někdy udělám hezkou chvilku i u stejnojmenného filmu.

1 22.03.2024

Milan Kundera je opravdu Pan spisovatel. Do knihy jsem šla sice s mírnými obavami vzhledem k fámám, které okolo jeho děl jsou – složitý text, kterému musíte věnovat naprostou pozornost – ale to bych vám tu ráda vyvrátila a vážně se nemáte čeho bát. Mně se Žert četl naprosto sám a užívala jsem si každé autorovo slovíčko, s češtinou umí pracovat na jedničku dvakrát podtrženou. Upřímně žasnu nad tím, do jakých detailů dokázal všechno propracovat a jak se nám v průběhu čtení skládá všechno dohromady jako dílky puzzle – nic není zbytečné a každá věc tu má své místo. Vážně mě ten příběh ohromil. Postavy jsou geniálně charakterově prokreslené, chvílemi s nimi budete sympatizovat a po nějakém čase je zase budete chtít nakopnout. Je neuvěřitelné, jaký skvost dokázal autor vykutat z toho, že jednoduše zpracoval příběh obyčejného člověka za režimu, který u nás do roku 1989 panoval. Tu dobu vykreslil tak věrně, až je to děsivé a nikdy bychom na ni neměli zapomenout stejně jako na hrůzy dějící se v průběhu 2. světové války. Žert ve mně vyvolal spoustu emocí a jednoduše mě posadil na zadek. Pokud si chcete přečíst opravdu BRILANTNÍ román, sáhněte právě po tomhle.

4 25.02.2024

Vskutku zajímavá a velmi děsivá kniha, ke které jsem ráda, že jsem se kvůli blížící se maturitě konečně dokopala (dala jsem si ji do seznamu). Zase se jedná o příběh, s nímž jsem neměla možnost se potkat v žádném jiném díle, je to tedy beze sporu něco originálního. Autorka brilantně vykresluje nejen vězeňské prostředí a tamější způsob života, ale hlavně všechny ženy, s kterými měla příležitost se zde potkat. Líbí se mi, že na všech hledá klady a zápory a vypráví do jisté míry objektivně – nevnucuje nám své vlastní sympatie. Vyprávění je to plné emocí a zároveň absurdity – je šílené, v jakých podmínkách vězení tehdy fungovalo, za co se lidé zavírali a také samotný kontrast mezi přečinem autorky a jejích „kolegyň“. Tohle by vážně nikdo nechtěl zažít. Našla jsem tu spoustu krásných myšlenek – text je jich vyloženě plný. Jedinou chybu, kterou bych viděla, je to, že se mi knížka občas ne úplně dobře četla vzhledem ke stylu psaní a skoro úplné absenci přímé řeči. Jinak vám ji ale určitě můžu doporučit nejen k maturitě, pokud si rádi zapřemýšlíte a nebojíte se pomyslné facky v podobě zjištění o další nehezké části našich dějin.

13.02.2024

Pokračování příběhu této dvojice mě moc bavilo. Knihy této autorky se vážně čtou velmi příjemně. Ani jsem nestihla zpozorovat, kdy a kam se všechny ty stránky poděly a najednou jsem byla na konci. Nenajdete tu žádná hluchá místa (ten rozsah taky není nijak velký) a celý děj je nabušený zvraty, překvapením, vášní a napětím. Uvědomuju si, že se sice nejedná o nijak hodnotné a realistické dílo, ale dobrou zábavu vám zaručuju, a to je přece hlavní – každý si může číst a trávit čas tím, čím chce. Můj vztah k hlavní dvojici se ještě prohloubil a oba je mám ráda. Vášnivé scény mezi nimi také fungovaly. Konec mě potěšil. Závěrem Vyvrhela můžu doporučit všem milovníkům motorek a těm, kdo mají rádi lehce temnější romantiku s trochu sice přikrášleným, ale o to zábavnějším příběhem.

1 30.01.2024

Pro upřesnění, hodnotím 4,5*.

Tak tohle dílo bylo naprosto geniální. Mám ráda tento typ knih (podobné jako Válka s mloky a 1984) a vždycky mě nadchne, s jakou „vymyšlenou“ společností autoři přijdou a která nakonec dokáže vystihnout problémy postihující lidskou existenci napříč stoletími a generacemi. U 451 stupňů bych absolutně nepoznala, že byly napsány před 70 lety. Jazyk a styl psaní Raye Bradburyho je neskutečně poutavý a krásně srozumitelný zároveň. Ten příběh mě naprosto pohltil a paralyzoval každou další stránkou. Ty mi mizely pod rukama a já jen zběsile otáčela, protože jsem potřebovala zjistit, co bude dál. Postavy se autorovi podařilo vykreslit velmi hezky a líbí se mi to, že nejsou černobílé – na každé byste si našli něco hodné obdivu a něco, za co by jim měla přistát facka. Smekám klobouk taky nad tím, co Ray Bradbury dokázal předvést na tak relativně krátkém rozsahu – geniálně vymyšlená společnost vám zaručeně vezme dech a to všechno, co se v ní odehrává? Ústředním tématem je odepření toho, co je nám všem tak přirozené a pro spokojený život nezbytně nutné – vlastní myšlenky. Síla tohoto sdělení zde vás skoro omráčí a slova ztratíte. Jen si představte, že žijete vlastně bez emocí, postrádáte veškeré vzpomínky (nevíte ani, jak a kdy jste se potkali s vlastním protějškem), všichni mluví stejně a o ničem, všechno se děje tak rychle, že to ani nestíháte vnímat, Z tady těch myšlenek vám nebude útěchou ani konec. Za mě tedy obrovské doporučení – nejen k maturitě, ale text hodný k zamyšlení PRO VŠECHNY.

7 28.01.2024

Robert Bryndza je pro mě sázka na jistotu a ani jeho první samostatný thriller se nestal výjimkou v tomto pravidle. Po jeho knihách vždy ráda sáhnu, protože má opravdu velmi poutavý, lehký a příjemný styl psaní, kterým vás vtáhne do příběhu rychleji, než byste řekli „švec“. Opět se tu nenašel žádný prostor pro nudu a já byla udržována v lehkém napětí a velké zvědavosti, kam se příběh bude posouvat dál. Hlavní hrdinka mi nijak nevadila a v průběhu čtení jsem jí držela palce. Co se týče zápletky, nechci se úplně pouštět do hodnocení její reálnosti, ale můžu říct, že se mi líbila a uspokojila mě. Některé věci, které se tu postupně objevovaly, mě upřímně překvapily. Konec byl parádním zadostiučiněním. Závěrem, navzdory tomu, že se nejedná o nijak originální a světoborný thriller, vám ho můžu s klidným srdcem doporučit (pokud nepotřebujete žádné krváky), protože Robert Bryndza se o kvalitní zábavu a příjemně strávený čas prostě umí postarat.

9 18.01.2024

Pro upřesnění, hodnotím 4,25*.

Tahle knížka mě zaujala od samého začátku, ale vzhledem k tomu, že se jedná o literaturu faktu, tak jsem trochu váhala bylo to ale naprosto zbytečné! Autor vám nastíní opravdu zajímavý příběh srozumitelně a pochopitelně. Od prvních stran mě bavil a nadšeně jsem hltala všechny informace, které mi Robert Baer mohl poskytnout. Je to také velmi obohacující čtení – samozřejmě, že mám povědomí o těchto dvou tajných službách v USA a Rusku, ale takhle proniknout dovnitř byl úplně jiný zážitek! Moje hlava absolutně nepobírala, jak jsou některé věci možné (jak může někdo vyměnit svou zemi za nové auto, zradit,). Za mě tedy rozhodně velké doporučení na dílo, které je aktuální, inteligentní, a ještě nějakou chvíli vám bude ležet v hlavě. Geniální počin od bývalého agenta CIA.

1 11.01.2024

Pro upřesnění, hodnotím 4,5*.

Další povedená fantasy, která se mi od Ocelotu dostala do rukou. S autorčiným stylem psaní jsem se po chvilce sžila a děj pak utíkal jako splašený. Žádné zbytečné omáčky se tu nedočkáte, autorka vás hned na začátku hodí do vody a plavte. Příběh jsem si moc užila a pokaždé jsem se k němu ráda vracela. Nedá se mu upřít originální námět, na který asi jen tak někde nenarazíte a mě moc potěšil. Popravdě se mi čím dál více zamlouvají ta díla, co v sobě mají zakomponovanou čínskou mytologii – a i když vám začátek může připadat lehce složitější, výsledek stojí za to! Svět je promyšlený do detailů a velká práce, která mu dala vzniknout, je tu více než znatelná. Smekám pomyslný klobouček. Hlavní hrdince Ning jsem fandila od prvopočátku. Jedná se o silnou, statečnou, obětavou a chytrou slečnu, která se po tom, co spadne na pusu, umí zvednout a jít dál. Její přátelství s Lien mě bavilo a jsem moc zvědavá, jak se vybarví Kang. Žádné extra romantiky se tu nedočkáte, ale myslím, že ji ani nebudete postrádat. Celá kniha je prošpikována akcí, intrikami a nečekanými zvraty, které vás budou nutit být neustále ve střehu a nenechají vás v klidu. Nějaké hezké myšlenky se tu taky objevily. Konec je velmi otevřený, takže bych rozhodně pokračování uvítala. Závěrem vám Magii zalitou jedem můžu s naprosto klidným srdcem doporučit, pokud dáte rádi šanci neotřelé fantasy, která vás chytí a už nepustí!

07.01.2024

Tahle knížka mě dost zaujala už v emailu, ve kterém mi byla nabídnuta k recenzi, ale v životě by mě nenapadlo, jak silně na mě nakonec zapůsobí. Moje pocity a reakce po dočtení byly totiž asi takovéhle – prázdná hlava, absolutní nesoustředěnost na všechno ostatní, mravenčení po celém těle a lehká nevolnost. Jedná se o naprosto geniální dílo. Autorčin styl psaní mě chytil a zasazoval mi rány od samého začátku – tahle návyková záležitost se jen těžko odkládala. Líbilo se mi střídání pohledů a časových linek, kterými jsme se jednak dozvěděli celý příběh, ale také nás přivedly až do současnosti. Poznámky k popravě mě svým obsahem uhranuly. Nespleťte si je ale hlavně s žádným thrillerem, protože za mě se jedná o text filozofičtějšího rázu, který bych se nebála někam umístit k povinnému přečtení. Všechny postavy byly krásně charakterově prokreslené, až jsem zapomněla, že se jedná pouze o fiktivní jedince. Rovnou se i upřímně přiznám, že mě tedy kniha přiměla Ansela do jisté míry litovat – nemůžu jinak, vždycky se snažím na věci koukat z co nejvíce úhlů pohledu. To, co jsem si odtud ale primárně odnesla a z čeho mám spadenou bradu ještě teďka, jsou témata, která tu autorka zpracovává. Trest smrti, spravedlnost ve společnosti, rozdíl mezi dobrem a zlem, lidská nesmyslná fascinace sériovými vrahy, síla našich životních rozhodnutí a jak nás můžou ovlivnit ty druhých, – to všechno tu najdete a já sama to z hlavy ještě dlouho nepustím. Mé vlastní emoce vyvolané touto knihou mě požíraly zaživa, cítila jsem toho tak moc (bohužel většinou negativní věci, ty témata jsou až moc tíživá). Delší dobu jsem si i pobrečela (až jsem začala přemýšlet, jestli ještě dokážu přestat). Konec mě roztříštil na kousíčky už úplně. Tuto knihu vám můžu tedy doporučit z celého srdce, pokud se nebojíte takových děl, která se ve vás nezapomenutelně a nenávratně otisknou. Já už teď vím, že její čas přijde znovu.

2 27.12.2023

Pro upřesnění, hodnotím 4,5*.

Epické finále této fantastické série. Na tento díl jsem se moc těšila a všechny jeho stránky mi utekly pod rukama mrknutím oka. Autorka vás svým stylem psaní ke každé její knize připoutá. Mně tato část příběhu přišla opravdu velmi vzrušující, až mě zní mrazilo. Jde vidět, že Holly Jackson v těchto vodách umí chodit a má všechno nastudované do detailů (až mi z toho spadla brada). S něčím podobným jsem se ještě nesetkala. Hlavním hrdinům jsem stále moc fandila. Závěr mě potěšil. Tuto sérii vám můžu bez sebemenších obav doporučit, pokud máte tento žánr rádi – každému totiž dokáže nabídnout něco a zavděčit se.

3 27.12.2023

Pro upřesnění, hodnotím 3,75*.

Po téhle knížce jsem sáhla ze dvou důvodů – tím prvním je maturita a druhým to, že jsem si chtěla přečíst další dílo Karla Čapka související s 2. světovou válkou. A neprohloupila jsem! Možná si mě trochu více získala Bílá nemoc, ale Válka s mloky vám toho nepředá o nic méně. Měla jsem tu možnost autora poznat v próze a nemůžu si na jeho styl psaní absolutně stěžovat. Přiznávám, že někdy je trochu faktičtější a podrobnější, ale to považuju v případě tohoto kousku za nutnost, abychom mloky mohli správně pochopit. Příběh mě moc bavil, autor neopomenul sebemenší detail a jeho velká práce se tu výrazně podepsala. Na pochopení se taky nejedná o nic složitého, pokud v sobě máte nějaký cit a znalost našich dějin. Já nejvíc žasnu nad tím, jak přesně dokázal Karel Čapek předvídat situaci, která tu za pár let nastala. Já měla tuto knihu v rukou už s tím, že jsem si hledala jisté paralely mezi realitou a fikcí, ale on nevěděl nic! Jednoduše wow. Válku s mloky teda považuju za bezesporu důležité a nadčasové dílo, které by se mělo každému dostat do rukou. Rozhodně je mnoho věcí, z kterých bychom se mohli poučit, i když ve mně hlodá takový pocit, že člověk s jeho vlastnostmi je neměnný, a proto se stává zároveň nepoučitelným a odsouzeným k tomu své chyby v nekonečném cyklu opakovat.

7 08.12.2023

Pro upřesnění, hodnotím 4,25*.

Tak tohle bylo po dlouhé době pořádný psycho zase, minimálně pro mě. Chvilku jsem si na styl psaní musela zvykat, ale později už jsem měla velké problémy od knihy odejít. Příběh je dle mého pro čtenáře velmi atraktivní a disponuje slušnými předpoklady k tomu, aby vás maximálně pohltil. Uvítala jsem originální námět, který spočíval velkou mírou v knihkupeckém prostředí a žánrem skutečných zločinů. Je příjemná změna poznat zase něco nového. Nejzajímavější je asi to, že na začátku tohoto díla nestojí žádné brutální úmrtí a mně stejně v průběhu čtení běhal šílený mráz po zádech (nechtěla bych se tam ocitnout za žádnou cenu). Celý děj se nesl v napětí a tíživé atmosféře. Po dlouhé době se mi stalo, že ve mně obě hlavní hrdinky probudily totální antipatie vůči nim samotným, což se k tomuto typu knihy zrovna ale hodí a svědčí to o tom, že je autorka napsala dobře. Roach je naprostá psychopatka (bez jakýchkoli debat) a u Laury mě ubíjel především její šílený životní styl, který spočíval v práci a následném opíjení se do němoty (pořád dokola). Své problémy vůbec neřešila. Příběh ve mně probudil řadu emocí – znechucení, strach, úzkost, smutek, Konec byl pak poslední kapkou k mému uvažování o tom, zda si mám zajistit pobyt v blázinci na nějakou dobu nebo vyhledat jinou odbornou pomoc. Tento thriller vám můžu tedy moc doporučit, pokud chcete zkusit něco jiného v prostředí hromady knížek a víte, že pak nebudete trpět paranoiou a kontrolovat své věci v domnění, že vás Roach taky navštívila.

2 26.11.2023

Pokaždé, co se k této sérii vrátím prostřednictvím nového pokračování, si uvědomím, jak moc ji miluju. Jak ulovit boháče se nestalo výjimkou. Autorčin styl psaní se vám přibývajícími stránkami bude dostávat čím dál víc pod kůži, až se nakonec s velkým úlekem ocitnete na konci se slovy, co si počnete, než vyjde další díl. Vážně jsem s ním velmi spokojená. Příběh si mě získal a přitáhl bez nějakých cavyků už od samého začátku, nechtěla jsem z něj jako z vřelého objetí milované osoby. Opět mě dostala síla námětu a provedení – to skloubení jistých zajímavých a důležitých informací s parádní romantikou. Hattie s Lucianem jsou hodně nepravděpodobnou dvojicí, ale tím lepší to bylo. Vážně se nejedná o zrekapitulování předchozích dvou příběhů se změněným názvem. Bylo to zase něco jedinečného, charaktery obou hlavních hrdinů se mi líbily a pomocí nich se provrtali do bezprostřední blízkosti mého srdce, čímž se zařadili k minulým párům. Romantická linka mě hodně bavila díky jejímu uvěřitelnému vývoji a jiskření, které se postupně od vzájemných antipatií dostalo až ke spalující vášni. Knížka ve mně probudila řadu emocí – ať už se to týkalo vztahu hlavních postav nebo problémů, které společnost tehdy tížily. Hlavně témata jako dětská práce, bezohledné chování bohatých, práce za nízké mzdy v nuzných podmínkách, nespravedlnost a odsudky ve společnosti, považuju za rozhodně užitečná, člověk si díky tomu uvědomí, jak by měl být rád za to, v jaké době žije. Vytáhla jsem si odtud spoustu hezkých myšlenek. Konec mě rozbrečel jako želvu – ty emotivní pasáže jinak nešly ustát a za tím si stojím! Za mě tedy jasné doporučení, pokud hledáte kvalitní romantiku s inteligentními hrdiny a v pozadí velmi atraktivně podanou nepostradatelnou část našich dějin.

4 15.11.2023

Pro upřesnění, hodnotím 4,5*.

Na pokračování téhle série jsme se celkem načekali, ale rozhodně se to vyplatilo, protože tenhle díl byl zase senzační. Úplně jsem zapomněla, jak autorka skvěle a čtivě píše. Do příběhu jsem se ponořila tak rychle, jako bych předchůdkyni této knihy četla týden zpátky. Sice jsem se chvíli musela rozvzpomínat na některé souvislosti, ale pak už se mi celý obrázek zase zcelil. Pipa a Ravi jsou hrdinové, kteří mi už přirostli k srdci a mé sympatie se stále prohlubují. O to víc mě mrzí, že to hlavně Pipa nemá momentálně ve svém životě vůbec jednoduché. Celé čtení jsem si maximálně užívala a velmi těžko jsem se odpoutávala. Napětí střídalo akci a akce střídala napětí – je nemožné se nudit. Pátrání po vrahovi mě opět nesmírně bavilo a grafická stránka knihy ho parádně doplňuje (i když jsem tentokrát o vrahovi představu měla). Emoce a pocity ve mně jen vířily. Konec mě dost překvapil. Nutně už potřebuju mít v rukou pokračování. Pokud hledáte napínavou a originální thrillerovou sérii, která vás určitě chytne, tuhle můžu doporučit!

2 30.10.2023

Přísahám, že tohle je TA PRAVÁ mezi romantickými knihami. Autorka má velmi přátelský a čtivý styl psaní, který si mě získal navzdory er-formě. Moc se mi líbily začátky kapitol, které byly vždy tematicky doplněné nějakou hypotézou. Příběh si mě zcela a nenapravitelně podmanil a já jsem stále ještě v jeho moci. Vážně jsem si ho užívala od začátku do konce a od určité doby jsem trpěla jako zvíře (fyzicky to bolelo), když mi bylo znemožněno ve čtení pokračovat. Námět sice není tak originální, protože falešné vztahy tu byly už několikrát, ale tím provedením Ali Hazelwood teda opravdu zaválela. To chemické prostředí na mě udělalo dojem. Nevím, kdy se mi naposledy stalo, že bych si tak oblíbila hlavní hrdinku. Olive byla tak svůj a hodný člověk, že jí musíte propadnout všichni. A Adam? Zhmotňovali spolu dokonalost. Úžasně se doplňovali a těžko byste hledali někoho, kdo by se k sobě víc hodil. Chemie mezi nimi fungovala perfektně (ne kvůli tomu, že jsou oba vědci). Jejich vztah jsem si zamilovala hned z několika důvodů: díky upřímnosti v něm panující, přirozenosti a postupně se vyvíjejícím citům. Myslím, že spoustě autorům v tomto žánru by mohl sloužit jako vzor a my v běžném životě bychom se taky měli poohlížet po něčem takovém. Knížka je nabitá emocemi, které se na mě valily z každé stránky. Chvílemi jsem se nedokázala přestat smát (pozn. autorka je velmi vtipná) a někdy jsem zase brečela beznadějí nebo dojetím. Konec nemohl být geniálnější. Hypotézu lásky vám můžu doporučit celým srdcem, protože právě to mi beze zbytku ukradla.

6 23.10.2023

Tohle je přesně taková ta typická feel good kniha, která vám umožní na chvilku vypnout.
Autorka nemá špatný styl psaní, používá ich-formu a délka kapitol je optimální, ale i tak bych možná ještě opustila od určitých popisů a zakomponovala sem více dialogů. Příběh se mi líbil, ale bohužel pro mě postrádal nějakou plusovou hodnotu, kterou by se odlišil od řady jemu podobných. Charaktery postav byly dobře vykreslené, ale přesto si moje srdce úplně nedokázaly získat a upřímně nevím, čím to je. Jejich vztahu mi dělalo trošku problém věřit, čekala jsem teda daleko větší špičkování a něco ve stylu hate to love romantické linky, což se teda nekonalo. Trochu mě to mrzí, protože v momentě, co si hl. hrdinové stanovili nějaká pravidla smlouvy a bez nějakých cavyků už je na druhý den porušovali... to nemluvím o tom, že se spolu jeden den vyspí a následující den už ze sebe skoro láskou šílí, i když ji nikdo z nich nechce. V důsledku tady těchto věcí na mě knížka působila tak nějak chladně a nepřístupně, což mě zrovna netěší. Jinak jsem si tu ale nějaké vtipné momenty našla a bavila se. Konec to završil přesně tak, jak měl. Podtrženo, sečteno, vám tuto knížku můžu doporučit, pokud si chcete odpočinout, nebo vyhledáváte tuto tématiku, protože se rozhodně nejedná o špatný kousek. Jen my dvě jsme si nebyly očividně souzené a já musím srazit body za to, že Smlouva na lásku nedokázala prorazit ty zábrany mezi námi a zahrnout mě hromadou emocí.

Tak jo, jsem hodně blízko k tomu, aby mi puklo srdce – já se prostě s touhle sérií nechci rozloučit, ať autorka třeba najde nevlastní bratry Milesovi Když ale odhlédneme od tohoto mého úvodního citového výlevu, musím uznat, že Jen mezi námi byla perfektní tečka za Milesovým klubem. Autorčin styl psaní zbožňuju. V mých očích se jedná o extrémně návykové čtení navzdory většímu rozsahu a knihu vždycky odkládám s maximálním sebezapřením. Příběh mě opět vtáhl od samého začátku a užívala jsem si každičký moment. Tentokrát musím vyzdvihnout i originálnější námět v rámci tohoto žánru, protože baťůžkáři v hlavní roli tu ještě nebyli. Hlavním hrdinům jsem propadla! Christopher obsadil čestné místo vedle svých bratrů u mě v srdci a Hayden je velká sympaťačka, která nemá v hlavě místo mozku vlašský ořech. Budování jejich vzájemného vztahu se mi opravdu líbilo a fandila jsem jim každou buňkou ve svém těle. Sexuální scény T. L. Swan prostě umí, o tom ani nebudeme diskutovat. Příběh je natřískaný řadou emocí a ať už člověk chce nebo ne, časem jim nejde nepodlehnout. Našla jsem si tu i pár hezkých myšlenek. Každopádně ještě, v tomto dílu mě absolutně rozsekal autorčin humor (došlo i na slzy smíchu, protože absurdnost a bizarnost některých situací nešla ustát). Po závěru knížky jsem zase naladěná tak, abych čekala i já na svůj pohádkový konec. Vím, že se rozhodně nejedná o nijak přelomovou literaturu, ale pokud pominete tento aspekt, je v této sérii obsaženo všechno, díky čemu všichni tak rádi čteme. A já se k ní rozhodně ještě vrátím.

5 15.10.2023