broskev28 komentáře u knih

Nemůžu si pomoct, ale české knížky pro děti mi připadají o hodně lepší. Jenže ze své vlastní praxe vím, že dnešní děti dávají těmto primitivním příběhům přednost. Přečíst si knihu od autorek, jakými jsou Lenka Rožnovská, Ivona Březinová, Zuzana Pospíšilová, Iva Procházková nebo Klára Smolíková, je rozhodně náročnější. Soustředění, zaujetí a vytrvalost - to se dnes jaksi nenosí.
Takže jen dva hvězdičkové p....

3 24.08.2017

Knížka mě mile překvapila - příběh sice nekopíruje zřejmě nejznámější verzi dívčí války, ale historická správnost Kosmova vylíčení je sporná. Autorka napsala knihu tak, aby byla čtivá a pochopitelná dnešním čtenářům (či spíše čtenářkám) a myslím, že se jí to docela povedlo. Přinejmenším Ctirad si zaslouží můj obdiv . . .

3 23.08.2017

Zatímco Tanec na ledě téže autorky mě nijak nenadchnul, tohle bylo jiné kafíčko! Do postav Vilmy, Anežky, Ireny se mi - nevím proč - okamžitě projektovaly kvalitní české herečky, to se mi snad ještě nikdy při čtení nestalo. Navíc mám ráda botaniku a tady je jí věnováno dost stránek. Nechybí humor, ale ani předválečné a poválečné tajemno - život maloměsta, kde každý každého zná.
Autorka naštěstí neakcentuje onu všudypřítomnou českou závist, o které neustále můžeme slyšet v médiích; já osobně si myslím, že jako národ nejsme o nic závistivější než kdokoli z našich sousedů. Popisuje jednotlivé typy obyvatel nejmenovaného městečka nezaujatě, bez odsuzujících komentářů. A nade všemi vyčnívá naivní postava studentky Anežky.
Jestli vám tajemno připadá průhledné, Vilma jako femme fatale poněkud přestárlá, postava Vaška vyfantazírovaná, životní moudrost jeho táty, hrobníka Chládka, obyčejná, zkuste přesto knížku dočíst. Téměř v samém závěru se totiž - mimo jiné - objeví tahle slova:
"Nežli bychom se života ptali, co je jeho smyslem, měli bychom spíš brát vážně otázky, které nám klade život sám. Žij tak, jako bys žila podruhé a jako bys v prvním životě jednala tak nesprávně, jako se chystáš jednat právě teď."

4 21.08.2017

Souhlasím s Terjac - můj třináctiletý, velmi sečtělý syn, měl problém knížku přečíst a rozumět. Zato neteř, čerstvá absolventka VŠ technického směru, se prokousávala s nadšením. Takže zřejmě kniha pro starší -náctileté (doporučení od 12 let bych nebrala vážně - 15 až 16 let nejméně), a jak bývá u Kláry Smolíkové zvykem, kniha velmi kvalitní a čtivá!

3 20.08.2017

Zarazil mě především úvod - deníky předává matka synovi v den jeho 18.narozenin! Můj syn má dnes 21 let, pořád se "hledá" a dovedu si představit, jak by ho tohleto rozhodilo. Okamžitě jsem se naježila a hledala jsem další mouchy . . .
Vlastní deníky mě nenadchly: ztraceno v překladu, i když mluvíme stejnou řečí - to asi všichni známe. Rozzlobily mě stránky konverzace s Natálií - pokud autor (překladatel, redaktor) předpokládá, že čtenář plynně hovoří francouzsky, sáhla jsem po nesprávné knize.
Naopak velmi mile mě překvapily chvíle, které Jack strávil doučováním Harryho, jejich rozbory knížek, posilování pubertálního ega, zjevná opozice vůči necitlivému rodičovskému tandemu.

6 20.08.2017

Zajímavá dětská knížka, jen nevím, nerozšíří-li řadu těch, které se líbí dospělým, ale k dětem si nacházejí cestu jen obtížně (Život a cesta hrocha Obludvíka, Analfabeta Negramotná). Mně se nejvíce líbily první a potom závěrečné stránky - malé dámy, malí pánové. Tatínek je velmi svérázný jedinec; kapitoly Táta nás nechce nebo Táta nechce poslouchat byly takové "ze života". Ale maminka nijak nezaostává, takže Miška - jejich dítko - jen pokračuje v jejich stopách.
Naprosto rovnocennou součást knížky tvoří ilustrace Lubora Ondráše. To je důvod, proč nechápu existenci dětských e-knih . . .

3 20.08.2017

Kniha velmi zajímavá a kupodivu - přestože víceméně faktografická - čtivá. Ovšem neméně zajímavý, velmi trefný je i komentář ipe, děkuju za něj. Nikdy bych to tak nevystihla.
Měla jsem možnost porovnávat s knihou A. Wagnerové Sidonie Nádherná. V drobnostech se liší, v zásadním shodují. Ale koupit si hodlám knihu A. Wagnerové, už kvůli úžasné fotografii na titulní straně!

3 19.08.2017

Přidávám se ke všem nadšeným komentářům - zajímavé nápady a nádherné ilustrace! Postava, která mě nejvíce oslovila a pobavila, nebyla sice Justýnka, ale tatínek, ale to snad nevadí . . .
Zaujalo mě především úvodní věnování; i moje děti zcela změnily můj způsob vnímání světa, s nimi jsem - zase po mnoha letech - objevila relativitu času a zemi Fantazie. Jen jsem jim zapomněla poděkovat, což hodlám rychle napravit!
A stejně tak děkuju oběma autorkám za řeku slov a fantastické ilustrace.

4 11.08.2017

Jak napsal Boboking, nejvíce mě zarazil antibritský tón, který Forsyth nijak neskrývá, přestože je poddaným jeho veličenstva. Kniha je skvěle napsaná, opravdu spíše literatura faktu. Popis vzniku státu Nigérie a hlavně složení jeho obyvatel: Hausové (muslimové, převážně manuálně pracující a nevzdělaná vrstva) na severu, Igbové (křesťané, vzdělanější a pracovitější) na jihovýchodě, a spousta dalších, početně slabších etnik. Porovnání nabídky středních škol - zatímco na severu, kde žila zhruba polovina obyvatel, jich byly stěží desítky (41), na jihu stovky (842).
Forsyth dokumentuje a kritizuje přístup velmocí, nejen GB; nepravdivé informace africké "větve" BBC, bezmocnost červeného kříže a naprosto neuvěřitelný závěrečný verdikt: nebyla to genocida, jelikož nigerijské vládě nelze prokázat úmysl.
Co mě ovšem šokovalo ještě více, byla informace na wikipedii, kterou jsem si následně otevřela - téma Biafry a občanské války v Nigérii je tam popsáno způsobem, kterým referovalo právě zprofanované BBC před více než 40 lety! Generál Ojukwu, kterého Forsyth uvádí jako příklad snad jediného známého nezkorumpovaného afrického politika, který nejenže se ve státní službě neobohatil, ale naopak do ní investoval i veškerý svůj majetek, je tam vylíčen jako padouch, jemuž nebylo rovno. Papír, stejně jako internet, unese zřejmě opravdu vše . . .
V knize je několikrát zmíněno i Československo, např. jako jedna ze zemí, které po vypuknutí války odmítly do Nigérie dodávat zbraně a které své odmítnutí - na rozdíl třeba právě od Velké Británie - skutečně dodržely.
Při čtení knihy se mi vybavovalo téma jiné, ale v zásadě velmi podobné knihy: Exodus Leona Urise. Britský mandát v Palestině se chýlí ke konci; obyvatelstvo tvoří pracovití a odhodlaní přeživší Židé a apatičtí, nábožensky manipulovaní Arabové. Britové odcházejí a přestože by měli být nestranní, zcela evidentně nahrávají Arabům. Britská koloniální politika rozhodně nebyla bez kazu.

8 08.08.2017

Sdílím nadšení všech níže podepsaných, i já jsem knihou byla nadšená. Jaké však bylo mé překvapení, když ji naše děti (1.stupeň ZŠ) víceméně ignorovaly, navzdory bezvadným ilustracím a navzdory mému doporučení!
Když z hodnocení Lociky vytáhnu poslední větu, jsme doma: existuje početná skupina knížek, které byly původně určeny dětem, ale nadšení jsou z nich především vnímaví dospělí, kteří se nestydí číst dětskou literaturu. A obávám se, že Analfabeta bude taky patřit do této skupiny.
Jaké zkušenosti mají profesionální knihovnice?

4 07.08.2017

Úžasná pohádka, kterou naše děti - na rozdíl třeba od Malého prince - milovaly už odmala, včetně ježibabího rozpočítadla: jedna, dvanda, třinda, čtrnda, pádě, ládě, souka, louka, do klobouka, cinky linky bác!

4 06.08.2017

Moje oblíbené číslo je 28, takže tahle knížka pro mě vlastně byla povinná. A byla skvělá, i když ji asi více oceníme my dospělí, podobně jako hrocha Obludvíka. Zjistíme, jak vznikla první veřejná knihovna, najdeme tu knižní desatero, to vše prokládáno pohádkami, ale třeba taky pomocným slovníčkem pro pana domácího (stará rašple: 1.nářadí, které používal už náš dědeček; 2. starší osoba ženského pohlaví, která láteří, straší malé děti nebo zvířátka a vůbec je pěkně protivná).
Príma nápad a skvělé provedení, včetně jednoduchých černobílých ilustrací.

3 06.08.2017

Na ostrově Podivínsku žije jediný domorodec, Osvald, který je měřítkem všeho. Takže např. hloubka moře je 10 osvaldů; bylo 30 osvaldů ve stínu; běhá až 60 osvaldů za hodinu. Pro lidi: osvald = přítel, nesvald = nepřítel, kdosvald = podezřelé individuum. Na ostrově dále žijí tvorové jako čárkouš - Skunk interpunk, kočkodrap - Mourkus panoramikus, rockouš - Avis Presley a samozřejmě mnoho dalších, jejichž stručnou, ale trefnou charakteristiku autor nabízí.
Stefano Benni má fantazii dítěte, ale ironický postřeh a sarkastické komentáře dospěláka. Jsem přesvědčena, že i v zemi, která byla kolébkou velkého J. C., má čtenářům co nabídnout. A kdyby byl vrstevníkem Járy C. a mohli se potkat, určitě by si měli co říci.

3 05.08.2017

Příjemné překvapení - autorku jsem neznala, ale prázdniny u prabičky mi leccos připomněly. Styl psaní jednoduchý a výstižný, dětem se určitě bude líbit. A já se podívám i na knihy, která tato autorka napsala pro dospělé - budou taky tak povedené?

3 05.08.2017

Určitě jsem četla knížky podobně povedené - našeho Radka Malého, nebo Shela Silversteina. To nic nemění na tom, že napsat v roce 1958 takovou knihu dokázal jen Pan Spisovatel. Miluju jeho hlášku: žádný učený z nebe nespadl, ale pitomce jako by shazovali!

5 04.08.2017

Děkuju za vysvětlení, krtecek_1. Pro mě byl blesk na modročerné obloze vždy spíše bílý a fyzika nikdy nepatřila k mým oblíbeným. O mém muži se to ale říci nedá, a přesto ho tohle vysvětlení nenapadlo. Možná nebyl ve fyzice až tak dobrý, jak tvrdí . . .

3 02.08.2017

Byla to moje první kniha tohoto autora a vidím to tak, že i poslední. Vím, že od detektivky nemohu čekat kvality sebraných Šaldových spisů, ale občas jsem měla pocit, že si z nás autor, překladatelka i korektor (pokud vůbec nějaký byl) vystřelili. Popis Cornwallu je úžasný, ale nějaká mapka by pro nás, kteří máme méně rozvinutou prostorovou představivost, nebyla k zahození. Určitě bychom se lépe orientovali v celé oblasti, měli bychom představu vzdálenosti jednotlivých míst. Kniha "propaguje" genealogii, ale neobsahuje ani jedinou genealogickou mapu, resp. rodokmen - i ten by nám zjednodušil orientaci ve jménech a v čase, oživil by jednotvárný text a zapůsobil více profesionálně. (Třeba tam nebyl záměrně: trénuj paměť, čtenáři! Další důvod, proč se k autorovi nebudu vracet.)
No a potom jsem občas objevovala výrazy jako "otlučená, elektricky modrá mazda". Ptala jsem se svých čtyř mužských členů rodiny, co si pod tím představují; netušili, stejně jako já. Mohla by mazda být třeba elektricky zelená?
Raději už nezmiňuju chyby pravopisné (z dobrého bidla ti změkl mozek), špatné použití zájmen, slovesných vazeb. Mnohem víc mě totiž dostala závěrečná letištní úvaha genealoga na téma vrozených instinktů - za tohle by se v kině mělo vracet vstupné . . .
Když A. Hailey (a nejen on) psal detektivky z prostředí nemocnice, banky nebo letiště, nasadil vysokou laťku pro všechny další autory. Nikde totiž není psáno, že detektivní příběh musí být škvár a že jeho čtenáři jsou hlupáci.

4 02.08.2017

Jedna z nejčtenějších knížek naší školní knihovny. Hlavní měřítko pro naše školáky je totiž rozsah, resp. velikost knihy a počet stránek. Takže "tu si půjčím, ta je krátká!" Až když ji čtenář vrací, jaksi překvapeně přiznává, že byla nejen krátká, ale taky zajímavá, legrační, čtivá, jedním slovem dobrá!

6 29.07.2017

Další báječná knížka pro sotva začínající čtenáře. Příběh je napínavý, takže děti snadno vtáhne, a přitom do něj autorka naprosto nenásilně vložila i věci důležité a moudré. Každá kniha nás vlastně učí a je úžasné, když to ani nepoznáme a ještě si užijeme spoustu zábavy. Děkuju za sebe i za naše děti!

4 29.07.2017

Souhlasím s amysou - na našich dětech (1.stupeň ZŠ) vidím, že příběh je pro ně srozumitelný a legrační, a přitom zajímavý. Třeba je zájem o historii časem přivede ke knihám Ludmily Vaňkové; teď ale potřebují jednoduchý příběh. Já osobně budu raději, když si přečtou Karla, než aby jásaly nad dalším dílem malého poseroutky či jemu podobnými . . .

4 29.07.2017