broskev28 - Příspěvky

Postel, hospoda, kostelPostel, hospoda, kostelZ. Czendlik

Měla jsem jistá očekávání a rozhodně jsem nebyla zklamána. Není to žádné veledílo, je mi sympatické, že se autor nesnaží přibližovat církevním autoritám typu T. Halíka. Na položené otázky odpovídá svižně a vtipně, aby kniha, do níž budou zahrnuty, nebyla těžkopádná a nudná. Líbí se mi jeho vzpomínky na dětství a na rodinu; sympatické je i jeho přiznání, že se v Čechách cítí svobodnější než by byl v rodném Polsku.
Kdybych mohla zajít na jeho kázání, určitě bych to vyzkoušela. Takto jsem moc ráda, že jsem ho poznala alespoň prostřednictvím téhle knížky, a oběma autorům za toto setkání děkuju.

09. prosince


Utajená sestraUtajená sestraD. Chamberlain

Snažím se postupně pročítat všechny knihy této autorky, které u nás vyšly. Většina z nich je k mání pouze v knihovnách, jen občas, když vyjde nová kniha, je možné ji koupit. Právě proto jsem se těšila na Utajenou sestru, ale přiznám se, že po jejím přečtení jsem velmi zklamaná.
Souhlasím s komentářem alzbeta4340 - tahle knížka vůbec nesnese srovnání se staršími díly autorky. Připadá mi dost zmatečná, nevyvážená, snad i těžkopádná. Byla jsem vždy překvapená způsobem, jakým D.Ch. rozvíjela své příběhy, jak zajímavé postavy si pro ně vybrala - když si vzpomenu třeba na Strážkyni majáku, na Annie, to bylo něco skvělého! S touhle úžasnou lékařkou a manželkou nelze tyhle slepice (ať už se jmenují Tara, Emerson, Noelle či jakkoli jinak) vůbec srovnávat.
Takže já určitě nedoporučím, respektive četbu snad, koupi určitě ne!

09. prosince


Ten, kdo stojí v koutěTen, kdo stojí v koutěS. Chbosky

Drze beru za svůj - a to od prvního písmenka po poslední, snad mi to autorka promine - komentář AsiUrčitě. Pořád jsem tak nějak nevěděla, co mi na téhle knížečce vadí či chybí. Četla jsem v pauzách mezi kapitolami jiných knih, ale nic se nezlepšilo. A potom jsem si přečetla tenhle komentář a rázem se mi rozsvítilo. Takže moc děkuju AsiUrčitě a vám, kdo jste ještě nečetli, přeju zajímavé zážitky!

09. prosince


Matčiny hříchyMatčiny hříchyI. Kelly

Jedna věc je naprosto jistá: nakladatelství Kolumbus (nikdy předtím jsem o něm neslyšela) a překladatel Viktor Faktor odvedli mizernou práci. Krkolomný a místy až nesrozumitelný text je opravdu hrozný. Zájmeno mi (3. os. č. j.) jako by v češtině neexistovalo, rozdíly mezi můj a svůj taky neřeší, takže tohle se opravdu příliš nepovedlo. Připadalo mi (nikoli mně), že záměrem bylo čtenáře především šokovat tak, aby si těchto detailů nevšímal; v mém případě se to ovšem moc nepovedlo . . .
Vůbec nepopírám, že vlastní příběh byl otřesný a že mi připadá neuvěřitelné, jak může charitativní organizace páchat zlo. Ale i sama autorka přiznává, že se o prázdninách ocitla v sirotčinci, který byl naprostým opakem jejích dosavadních zkušeností, takže je jasné to, co víme všichni: každou instituci tvoří především jednotliví lidé. Sirotčinec bude jen tak dobrý, jak dobrý bude jeho nejhorší zaměstnanec; navíc ryba smrdí od hlavy.
Ovšem i některé rodinné scény, například matčiny víceméně nepravidelné sebevražedné pokusy, to bylo opravdu silné kafe. Další opakující se model: otec jako příživník, nikoli jako živitel rodiny. Zaujalo mě, jak pevná a stabilizující musí být v Irsku (a obecně ve Velké Británii) sociální síť, systém pravidelných peněžních dávek pro lidi bez příjmů, bez něhož by většina hrdinů této knihy neměla šanci vůbec přežít.
Takže námět určitě zajímavý, ale český text velmi špatný a těžko čtivý. Je na vás, zda se rozhodnete tuhle poměrně drobnou knihu přelouskat.

09. prosince


SlavíkSlavíkK. Hannah

Přečetla jsem už hodně knih s válečnou tematikou a oceňuju, že každá z nich je jiná. Každý autor používá jiný způsob vyprávění, vybere si jiný válečný čas, jiný příběh, jiné hrdiny. Zlodějku knih nelze srovnávat s Hanou, a přesto jsou to obě nádherné a velmi silné knížky.
Když jsem začala číst Slavíka, nevěděla jsem, co mám očekávat. Někteří z mých čtenářských přátel jím byli nadšeni, jiní ho po pár kapitolách odmítli číst (včetně nejstarší čtenářky naší knihovny, 94leté válečné pamětnice, která část války prožila ve Francii a část v Německu). Přesto jsem se do ní pustila a po dočtení musím přiznat, že toho nelituju. A stejně tak mám pocit, že naprosto chápu první dvě věty autorčina závěrečného poděkování - i já jako čtenářka jsem si tak místy připadala.
Možná tam byly nelogičnosti, možná autorka nevylíčila těch francouzských pět válečných let naprosto věrohodně. To říkají někteří z vás čtenářů; já však vnímám přesný opak. Snad poprvé jsem si při četbě válečné knihy uvědomovala, jak bezútěšná to byla situace. Den za dnem tytéž starosti, ale situace je den ode dne horší. Není kam a k čemu uniknout; každý se bojí každého, zvlášť pokud před válkou byli vašimi nejlepšími přáteli židé. A ta nejhorší otázka: poddat se a být pasivní, jen přihlížet, anebo se pokusit o odpor i za cenu, že potrestáni mohou být jak mí blízcí, tak i neznámí nevinní? Francie určitě nepatřila k těm nejhůře postiženým zemím, ale to vůbec neznamená, že si její obyvatelé "nesáhli na dno".
Příběh protikladných sester byl skvělý nápad, ale cesta do Paříže s typickým Američanem, to byla určitě ta správná volba! A přiznám se k něčemu, co se mi už dlouho nestalo - posledních možná 100 stran příběhu jsem regulérně probrečela, nestíhala jsem si utírat brýle, a to tedy určitě nemívám ve zvyku. Nevím, jestli to něco vypovídá o kvalitě knihy, nebo naopak o mém poklesu odolnosti při četbě knih tohoto typu, ale určitě vám četbu doporučuju!

08. prosince


Sběratelka parfémůSběratelka parfémůK. Tessaro

Tak jako mnozí níže komentující čtenáři, i já jsem byla touhle knížkou příjemně překvapená. Líbila se mi hned na první pohled obálka; poměrně dlouhou dobu jsem proto tuhle knížku měla nachystanou na stole a denně jsem ji přelétla pohledem. Potom jsem onemocněla a každá kniha vyskytující se poblíž byla ta správná.
Sběratelku jsem přečetla během jediného dne a přiznám se, že mě velmi potěšila. Příjemný překlad a bezchybný text; i tady figuruje nejen dvojí, ale hnedle trojí časová rovina, ale není to chaotické; zajímavý kontrast mezi Londýnem a Paříží 10 let po válce, zatímco v čase války se dostáváme pouze do Paříže; pravidla fungování jednoho amerického hotelu ve 30.letech, a to jak z pohledu zaměstnanců, tak z pohledu zákazníků.
A tohle vše nám ještě nic nevypovídá o vlastním příběhu, o postavách, které se střídavě objevují a zase mizí, aby se posléze vynořily v jiné fázi svého života, změněny často k nepoznání. Ano, hned od začátku tušíme, proč se Grace stala dědičkou, ale já ani na konci nevím, kdo byl jejím otcem.
A to už vůbec nemluvím o alchymii parfémů, resp. o jejím slovním pojetí; třeba výraz bílé narcisy - papírníčky jsem slyšela poprvé. Často jsem si představovala, jak zajímavý by mohl být film natočený podle této knihy - honosné hotelové haly i zašlá zadní schodiště, scény Lamba a Evy v kasinu, kostýmy, účesy i líčení všech postav. No a úplně nejvíc bych se samozřejmě těšila na flakóny plné vůní . . .
Takže pokud jde o mne, určitě doporučuju.

04. prosince


Poslední dopis od tvé láskyPoslední dopis od tvé láskyJ. Moyes

Naprosto a zcela se ztotožňuju s předešlým komentářem Adelix. Tak chaotický a neuspořádaný, pro mě navíc i poměrně nezajímavý příběh jsem snad od téhle autorky nečetla. Občas jsem měla chuť knihu odložit a už se k ní nevracet. Možná je chyba ve mně, protože se nacházím ve stavu nemocných, ale bylo to tak.
Pevně doufám, že její nejnovější kniha, kterou jsme si do knihovny objednali, bude mnohem lepší!

04. prosince


Katka KrátkozrakáKatka KrátkozrakáP. Modiano

Anotace mě zaujala, tak jsme si knihu objednali do naší obecní knihovny. A stalo se totéž, co zdejším čtenářům na databázi: nic moc, vždyť ona to není zas až taková sláva, a navíc děti to vůbec nebavilo, říká maminka, která po večerech předčítá vypůjčené knížky svým třem synům . . .
Tak počkáme, až bude tuhle knihu předčítat maminka dcerám, třeba dopadne lépe. Já už nemám komu předčítat, jen sama sobě. Jelikož momentálně stůňu, beru zavděk vším, a tak jsem se do téhle útlé knížečky pro děti pustila. Jak příběh samotný, tak lehce rozmazané pastelové Sempého ilustrace mě potěšily a ani trochu nenudily.

04. prosince


Jacobova obhajobaJacobova obhajobaW. Landay

Jsem máma 14letého kluka a přiznám se, že tohle mnou otřáslo. Ani já zdaleka netuším, čím se můj syn zaobírá v době, kdy já jsem ještě v práci a on už sedí doma a "sjíždí" mobil. (U nás je to naopak: do školy syn nosí knihu a o přestávkách či o volných hodinách si čte; telefon nechává doma.) Je tichý, nenápadný, nijak zvlášť oblíbený, docela chytrý. Představa, že bych byla donucena třebas jen uvažovat na téma jeho viny či neviny, je pro mě jako pro mámu naprosto příšerná.
A to nemluvím o závěrečné scéně; při ní jsem nejprve rozhořčeně a nesouhlasně vykřikla. Potom jsem asi dva dny přemýšlela a nahlížela jamajskou historku (a pak že nemá v knize význam, pravili někteří!) ze všech úhlů. Představovala jsem si něco pro mne nepředstavitelného: naši rodinu v téhle situaci, kdo a jak by reagoval. A pomalu jsem začínala autora chápat.
Těžký kus, zvláště pro rodiče náctiletých. Kdo další si troufá?

26. listopadu


Ve stínu cypřišůVe stínu cypřišůD. Chamberlain

Většina příběhů Diane Chamberleinové se - alespoň pro mne - čte jako detektivní příběh. Ani tento nezklamal a já jsem se pomyslně opět vrátila do dob, kdy smíšené páry v "nejdemokratičtější zemi světa" neměly naději na šťastný život. A nejen to, Delora jako matka jediného dítěte, to tedy bylo něco! Obdivuju způsob, jakým se obě dívky semkly a nenechaly si své sesterství zničit.
A to nemluvím o mnoha dalších zajímavých postavách, jejich vzájemných vztazích, o pohledu na americké zdravotnictví (vzhledem k osobním zkušenostem autorky určitě uvěřitelnému). Nedovedu si představit, že by se kniha mohla někomu nelíbit, takže přeju příjemné čtení !
P.S. Již několik let máme cypřiš jako vánoční stromek; syn si ho vyžebral a sám odnesl domů, když byl malý kluk (a cypřiš byl malý stromeček, který hravě uneslo pětileté dítě). Po deseti letech každoročního letnění na balkóně je z něj krásný a hustý strom výšky dospělého člověka, takže je to jasné: tuhle knihu D.Ch. jsem prostě musela přečíst.

25. listopadu


Milenci a cizinciMilenci a cizinciD. Chamberlain

Když jsem knihu začala číst, připomněla mi Jodi Picoultovou a její Čas odejít. Nemyslím tím, že by se nějak dějově shodovala, ale šlo o život ve zvířecí rezervaci, o zajímavé soužití rodinných příslušníků. Prostě to pro mne nebyla "ta" Diane Chamberleinová, na jakou jsem zvyklá.
I tak jsem ráda, že jsem se ke knize dostala a přečetla jsem ji. Líbilo se mi vykreslení vedlejších postav příběhu, zajímavé scény v peruánské přírodě - další z mnoha míst, kam se velmi pravděpodobně nikdy nedostanu. Snažila jsem se pochopit chování hlavních hrdinů a především to, jak rodinná tragédie ovlivnila jejich další život; ne vždy se mi to dařilo, přiznávám. Ale knihu určitě doporučuju.

24. listopadu


Na VěrnostiNa VěrnostiT. French

Po knize Podoba, která se mi velmi líbila, jsem byla natěšená i na tuhle detektivku Tany French. První polovina příběhu mě nadchla, nebyla jsem schopná přestat číst, bavily mne dialogy, fascinovaly mě rodinné propletence. Poté se tempo zvolnilo a většině čtenářů asi začalo "svítat", to ale vůbec neznamená, že nastal čas knihu odložit.
Před Francisem smekám, já bych se neudržela. Vztah mezi ním a Rosie byl něčím úžasným, co jim oběma pomáhalo přežít bezútěšnou rodinnou situaci. Následná prázdnota, v jeho věku a při jeho zamilovanosti, to musela být šílená pecka. O to víc lze chápat jeho "dnešní" umanutost a snahu dopídit se pravdy. Takže určitě doporučuju!

22. listopadu


Dar mořeDar mořeD. Chamberlain

Konečně zase po delší době velmi čtivá a zajímavá knížka. Autorka nezklamala a krok za krokem vede nás čtenáře časy dávno minulými, abychom na konci zjistili, že všechno je jinak, než jsme si mysleli (měla bych použít jednotné číslo, určitě jsou zde i čtenáři bystřejší než já). Zajímavé postavy a jejich příběhy, takže určitě doporučuju!

17. listopadu


Poslední poutníkPoslední poutníkG. Sveen

Další z knih - v poslední době mám na ně jaksi smůlu - plných těžko přeslabikovatelných jmen, dějových smyček a zápletek, několika časových rovin. Poctivě jsem se snažila, ale šlo mi to ztuha, to přiznávám. Takže když jsem se konečně dostala k rozuzlení, jsem tak vyplivnutá, že vůbec nedokážu ocenit klady a zápory tohoto díla. Jediné, co mě opravdu zaujalo, bylo potvrzení informace, k níž jsem se dostala už v mnoha předešlých válečných knihách: vítězné mocnosti se po obsazení poražených zemí předháněly v tom, kdo "nabere" do svých řad více členů německé rozvědky, abwehru, gestapa. O německé odborníky byl velký zájem a po válce měli zaručenou novou identitu, zaměstnání a slušný příjem . . .
Oni válku rozpoutali, oni z ní profitovali a po válce byli právě oni vyhledávanými pracovníky na straně Rusů i Američanů; denacifikace země trochu jiným způsobem. A obyčejní lidé, kteří o válce nerozhodovali, během ní strádali a po ní možná ještě víc, to zase odskákali. Pak má člověk věřit tvrzení o božích mlýnech.

17. listopadu


Orfeus v podsvětíOrfeus v podsvětíE. Thomas

"Hádanka: muž se vypraví na konec vesmíru a pokouší se prostrčit ruku dál. Pokud se mu to podaří, znamená to, že i dál se nalézá nějaký prostor, a on tedy nedošel na samou hranici. Jestliže se mu to ale nepovede, znamená to, že něco na té druhé straně mu v tom brání, takže své mety stejně nedosáhl."
"To je paradox."
Něco podobného pociťuju i pro tuhle knihu. Rovina historická a rovina současná mají velmi nestejnou "záživnost" pro nás čtenáře, takže někdy jsem se musela do další četby nutit. Časté odkazy na Sókrata, učitele hlavního hrdiny, jsou velmi zajímavé, pro mne určitě zajímavější nežli Platónovy citace v záhlaví kapitol. Takže doporučím těm, kteří se rádi probírají starořeckými mýty a kteří v knihách nehledají pouze akční scény.
P.S. Myslela jsem, že docela slušně znám řeckou mytologii. Když jsem si na s.376 přečetla větu o Théseovi (byl prý prvním, kdo unesl krásnou Helenu, ještě před Paridem - o tu dámu tedy byl zájem), pochopila jsem, že tomu tak není a ještě mám co dohánět.

09. listopadu


VeselíVeselíR. Třeštíková

Málokdy knihu nedočtu, většinou se poctivě snažím, ale tady jsem to vzdala. Nevím, kde je chyba. Souběžně čtu Orfea v podsvětí; taky to není žádný čtivý trhák, ale v obou časových liniích si dokážu najít něco, co mě zaujme a nutí číst dál. Tady jaksi nic nenacházím, takže ani nedoporučím.

05. listopadu


Služebná a vrahSlužebná a vrahS. Thomas

Historická detektivka - v Yorku, 1645, se střetávají "hříšní" obyvatelé města se skupinou bohabojných. Tu tvoří jakási rodinná sekta, která putuje od města k městu a káže proti nepravostem. V tomto výbušném prostředí postupně dochází k sériovým zločinům. Poněkud atypickou vyšetřovatelkou je porodní bába, fakticky ovdovělá příslušnice šlechtického rodu, se svou služkou.
Nějaký čas mi trvalo, než jsem se ponořila do tak dávné doby, která je mimo jiné evokována i jazykově. (Možná by pomohlo, kdybych četla předešlý, 1.díl - Zločin v Yorku.) Ale když se mi to podařilo, děj začal překvapivě rychle ubíhat a já nestačila zírat, co se vyšetřovatelkám podařilo odhalit. Takže pro toho, kdo nespěchá a má čas na potřebný ponor, určitě doporučuju.

30. října


Má lady JaneMá lady JaneC. Hand

Bylo by skvělé, kdyby historie opravdu byla taková. Kdyby se král mohl ztratit a poté, když v poslední vůli na trůn dosadil svou sestřenici a ona se ujala vlády, by se zase našel, ale o vládu by neměl zájem, tak by se vydal, kam ho srdce táhne . . .
Vzít historické postavy a sestavit si příběh podle svého gusta mi připadá jako výborný nápad. Musíte se jen zaměřit na tu správnou věkovou skupinu; ti starší a moudřejší vám to nespolknou.
Pravda, asi tím někomu uděláte zmatek v dějepise, ale pokud nekapíroval doteď, tak ta škoda zas nebude tak velká. Obrovská. Převeliká. Monstrózní. Tím chci říct, že Janina sbírka synonym mi byla velmi sympatická, podobně jako její vášeň pro knihy. A vlastně jako celá tahle kniha.

30. října


PodobaPodobaT. French

Mám ráda detektivky, ve kterých se dozvím i něco jiného než vlastní detektivní příběh. Jak píše Mira7, odkazy na dlouholeté problematické a velmi konfliktní soužití s Angličany byly určitě zajímavé. A potom mě zaujalo i porovnání dnešní přetechnizované, ambiciózní mládeže s pětkou v Hlohovci; jejich způsob života v domě, který měl úžasné kouzlo.
"Celá naše společnost je založená na nespokojenosti - lidi chtějí víc a víc a ještě víc, neustále jsou nespokojení s tím, jak bydlí, jak vypadají, jak se oblíkají, se vším. Považujou za samozřejmý, že smyslem celýho života je být pořád nespokojenej. Pokud jste naprosto spokojení s tím, co máte - zvlášť pokud to, co máte, není žádná velká sláva -, tak jste nebezpeční. Porušujete pravidla, podkopáváte nedotknutelnou ekonomii, zpochybňujete všechno, na čem je postavená společnost." Na tom přeci něco bude!?! Každopádně doporučuju nejen milovníkům detektivek.

29. října


AmnézieAmnézieM. Robotham

Přečteno jedním dechem, jako správná detektivka. Spousta klišé - ztracené dítě, uzavřený a omezený prostor jako místo činu, padouch = ruský mafián. A přesto je to pro mě strhující čtení. A v textu spousta zajímavých úvah, třeba na téma rodina, přátelé.
"Nechápu, proč jsou lidé ochotni mi takhle nabízet pomoc. Měli by ode mne utíkat, až by se jim za patami prášilo. Ali říká, že v lidech probouzím pocit loajality, ale zdá se mi, že přijímám laskavosti, které v životě nemám šanci splatit. Ani náhodou nejsem dokonalá lidská bytost. Jsem cynik a pesimista a občas mám pocit, že jsem vržen do tohoto života nehodou zrození. Ale v takovýchto chvílích ve mně náhodný projev laskavosti nebo dotyk jiné lidské bytosti vzbuzují víru, že dokážu být jiný, lepší, očištěný. Joe na mě takhle působí. Chudý člověk by si neměl půjčovat víc, než je schopen splatit."
Chybičky a překlepy se vloudily, ale v únosné míře; naopak překlad je skvělý! A tak se omlouvám za dva komentáře a doporučuju všemi deseti. Nebo spíše všemi pěti!

26. října


Chuť souženíChuť souženíJ. Morgan

Četla jsem tuto knihu už kdysi dávno a když se mi nyní dostala do ruky knížka Hany Whitton na stejné téma, teprve jsem se rozpomínala a hledala autora i název. Souhlasím s kritikou překladu (ač nejsem kovaná v angličtině, někdy ta česká spojení drhnou) a hlavně chybovosti: častý nešvar nakladatelství, která šetří na práci kvalitního korektora.
Samotný příběh je smutný: vikář měl šest nadaných a šikovných dětí (nejméně se vyvedl ten jediný syn) a všechny je přežil. I tak si myslím, že obě nejznámější díla sester B. by ony samy jen stěží, ve své další tvorbě, překonaly. Ovšem kdyby sepsaly své dětské fantazijní příběhy, to by asi byla jiná! Je velká škoda, že se k tomu neodhodlali - i s bratrem Branwellem, který se jich často a rád účastnil.
Dětská literatura asi tenkrát nebyla příliš žádaná a ceněná, jinak si neumím vysvětlit, proč jeden proud své fantazie, který navíc všichni sourozenci tak milovali, v knižní tvorbě zcela ignorovali. Možná jsme tak zůstali ochuzeni o zajímavé dílo typu Letopisů Narnie, škoda!

24. října


AmnézieAmnézieM. Robotham

Mám za sebou pouze 1.kapitolu, takže samozřejmě nemohu hodnotit. Četla jsem už hodně detektivek, ale tohle je poprvé, kdy jsem se od začátku do konce té úvodní kapitoly pochechtávala a předčítala úryvky svým rodinným příslušníkům. Možná to nebude dobrá detektivka, ale už za ten úvod si autor zaslouží - alespoň v mých očích - velikou pochvalu!
" . . . Podtrženo a sečteno, inspektore, jste dítě štěstěny." Dělá si srandu? Kolik štěstí člověk potřebuje, aby ho postřelili?
A další důvod k pochvale. V předešlém díle byl vypravěčem a hlavním hrdinou psycholog Joseph a jako buldok po něm šel inspektor Vincent Ruiz. Tady se role obrátily; pro autora zajímavá výzva ke změně stylu. Moc se těším na tohle čtení, tak snad mě autor nezklame.
A abych nezapomněla: skvělý mi připadá i grafický styl všech Robothamových detektivek vydaných nyní nakladatelstvím MOBA. Ty barevné kombinace, v každé knize záložka téže barvy, to je pak radost se do knihy začíst!

24. října


AnežkaAnežkaV. Hanišová

Natěšená Houbařkou jsem se vrhla na Anežku a byla jsem velmi zklamaná. Zatímco Sářin příběh pro mne jako čtenářku plynul hladce a vůbec se mi nechtělo knihu odkládat, tady jsem měla problém dočíst každou kapitolu. Těžké a náročné téma, sloh odpovídající tomu každodennímu zápasu.
S úlevou jsem konečně dočetla, a teprve teď knížku i autorku oceňuju. Adopce je vždy obrovské riziko; vlastní děti vám dají zabrat a málokdy se vyvedou podle vašich představ; už proto je asi hloupost mít nějaké představy.
Kdysi jsem četla knihu Rodičovství není pro každého a čím dál víc s ní souhlasím. Chcete-li v životě něčím být, studujete zvolený obor. Být rodičem je snad to nejtěžší, co si umím představit, ale kde vás naučí, jak vychovávat dítě? A co právě to vaše dítě! A přesto si (téměř) každý z nás na rodičovství troufne . . .
Byla jsem ráda za zmínku o Roku kohouta. Tam jde o osobní zkušenost, urputně prožitou a poté vypsanou, tedy žádný fiktivní příběh. Navíc Julie je zcela jinou matkou než T.B., Julie by zřejmě měla problémy - i když možná podstatně menší - s jakýmkoli dítětem.
Každopádně doporučuju; další výrazný příběh na téma adopce romských dětí.

24. října


Zlatý z nebeZlatý z nebeM. Benetková

Místy jsem si připomínala Indiánský běh Terezy B. V něčem jiné a v něčem podobné, ale určitě čtivé, lidsky citlivé a graficky úžasně zpracované!

23. října


Pojízdný krámek snůPojízdný krámek snůJ. Colgan

První kniha od této autorky a dostavilo se mírné zklamání. I když zase musím přiznat, že očekávání - už podle názvu a obálky - nebyla až tak vysoká . . .
Pobavilo mě líčení života na farmě, skotské dlouhé bílé večery, dobré rady kamarádky s nezapamatovatelným jménem. Moc ráda bych navštívila stodolu, kterou si nechala z lásky "interiéristovi" renovovat ta mrcha Kate, a strávila v ní alespoň týdenní dovolenou! A moc se mi líbil pánský komentář Marekh, děkuju.

21. října


Poník Bandita a protivné alePoník Bandita a protivné aleZ. Holasová

Možná to nebylo adrenalinový, ale mně se knížka líbila tuze a převelice. Doporučila jsem ji autistické holčičce, která miluje koně (a sama na nich jezdí), ale nesnáší čtení. Byla tak nadšená, že si knihu chce koupit, aby ji měla doma i poté, až ji vrátí k nám do knihovny. To je něco jako Nobelova cena pro knihy!
Moc doporučuju i těm, kdo se ke koníkům třeba ani nepřiblížili. Příběh je skvělý a dětští i dospělí hrdinové jakbysmet.

19. října


O krok pozaduO krok pozaduH. Mankell

Takhle si představuju správnou detektivku: vyšetřovatelé mají k dispozici tytéž údaje jako my čtenáři, a přestože jim na počátku nedávají žádný smysl, časem se objevují nitky a souvislosti. Záleží na úhlu pohledu jednotlivých členů týmu, na dalších podrobnostech, které nalézají při cestě určitým směrem, ale neznamená to, že se věci udály zcela jinak, než je čtenáři předkládáno.
Už jsem se přesvědčila, že takový postup nebývá samozřejmostí. Například v knize Konec léta autor vůbec nectil tento přístup. To, co bylo řečeno na začátku knihy, už rozhodně neplatilo na jejím konci, což mě velmi iritovalo a připadlo mi to vůči čtenáři nefér. O to více děkuju autorovi nejen za jeho logický postup, ale také za obecně lidské zamyšlení na téma kriminality v současném světě.
A samozřejmě doporučuju všem milovníkům klasické detektivky!

17. října


FajaFajaP. Stehlíková

Druhý díl série
- byl o dost delší než ten první, takže i když jsem si plánovala dočíst o něco méně než polovinu za večer, brzy jsem to vzdala (to je ta zrádnost e-knih!);
- se stejně jako díl první nevyhnul chybám a překlepům, škoda;
- obsahoval slovníček neznámých pojmů (stejně jako první díl), i když také s chybami;
- byl pro mě mnohem napínavější a čtivější: už jsem "byla v obraze" aspoň ohledně základních informací a postav a teď jsem si doplňovala mezery;
- mi poskytl setkání s postavami dávno opuštěnými (starý brusič) a pohled na některé situace v prvním díle se tak úplně změnil;
- mě nechal natěšenou na pokračování mnohem více, než tomu bylo u začátku série;
- mě přiměl autorce poděkovat (děkuji mnohokrát za čtivou knihu) a požádat: mějte s námi čtenáři soucit a dodejte nám co nejdříve další pokračování příběhu!
Jinak se mi totiž stane, že i další noci budu trávit přemítáním, kdo je oním tajemným potomkem madam P.
A vůbec, je to ona nebo on ? ! ?

15. října


Větrná hůrka rodiny BrontëovýchVětrná hůrka rodiny BrontëovýchH. Parkánová-Whitton

Pro toho, kdo se zajímá o díla sester B., především mám na mysli Janu Eyrovou a Na Větrné hůrce, určitě zajímavá kniha. Mě nejvíc fascinovalo, že ani jedno ze šesti dětí svého otce-vikáře nepřežilo, všichni zemřeli mladí. Podle toho, co je tady psáno, je velká škoda, že Emily, Anna a Branwell nesepsali a neposlali nakladateli své příběhy Angrie a Gondalu. Možná to mohly být nějaké další Rukopisy Narnie, prostě fantasy pro mládež.
Vím, že jsem podobnou knihu, tuším že autor (nebo autorka?) byl dánské národnosti, už četla. Byla trochu podrobnější; smrt Charlotty byla přičítána mimoděložnímu těhotenství, Branwellův alkoholismus a posléze opiová závislost byly také popsány důkladněji. V románu H. Whitton mi chybějící podrobnosti vynahrazovaly černobílé fotografie jejího manžela.
P.S. Hvězdičky jsem chtěla dát 3, ale ukázaly se jen 2 a oprava nějak nezafungovala. Ale knihu určitě doporučuju!

13. října


V podezřeníV podezřeníM. Robotham

Řekni lituji, kterou jsem četla jako první, byla určitě lepší. To ale nic nemění na mém tvrzení, že si hodlám přečíst všechny u nás vydané knihy tohoto autora.
I tahle totiž byla čtivá a zajímavá - popis fungování sociálního systému ve Velké Británii, jak složité je prokázat zneužívání mladistvých. Když stát zakročí, může způsobit nenapravitelné škody, stejně jako když nezakročí; jak se má kurátor, sociální preventista, právník a posléze soudce dobrat pravdy na základě zcela odlišných informací od obou rodičů?
Detektivní příběh v kombinaci s dětstvím hlavního hrdiny. Problém s diktátorským otcem, který synovi naplánuje život i kariéru. Až v momentě, kdy Joseph opravdu potřebuje každou pomoc a nemůže si vybírat, od koho ji přijme, zjistí překvapivé věci o své rodině.
Takže určitě doporučuju, tohle rozhodně není nuda ani ztráta času.

11. října


1 2 3 4 5 6 ... 8