broskev28 komentáře u knih

„Dobrodružství, pro která jsme dělaní, si nemůžeme vždycky vybrat.“
Mariana Leky mě uhranula – nikdy jsem o ní neslyšela, ale Louisin příběh byl skvělý. Plný divných postaviček a divných situací, ale právě proto skvělý. Třeba Aljaška: chlupatá externí bolest, tak, jak ho vymyslel doktor Maschke.
Určitě to není knižní „mainstream“, kniha asi nesedne každému čtenáři, ale pro mě je to po Dörte Hansenové další velmi zajímavá a originální německá autorka, paráda.

11 28.04.2024

Cena cti mě moc nelákala – četla jsem už několik knih z indického prostředí, Bůh maličkostí a Křehká rovnováha například, a přestože to byly výborné knížky, nečetly se mi vůbec snadno, a hlavně: po jejich přečtení jsem měla pocit, že si život je strašně nespravedlivý. Nevybereme si, kdy, kde a komu se narodíme, ale naše osudy jsou často zásadně ovlivněny právě touhle trojicí.
Podobně je tomu i v případě hrdinů knížky Cena cti. Tak nějak jsem nemohla uvěřit, že se tenhle příběh odehrál v 21.století; strašná představa, že se v takovém místě narodíte jako žena. Popis konfliktů mezi muslimy a hinduisty mi velmi připomínal situace Židů v předválečném Německu: naprosté pohrdání tvory, kteří jako by nepatřili do skupiny Homo sapiens, a to jen proto, že jedí hovězí?
Překlad i způsob vyprávění se dle mého povedly, ačkoli i já přiznávám, že téměř celou první polovinu knihy jsem čekala, kdy hlavní hrdinka konečně přestane klamat sama sebe a postaví se k situaci čelem. Jenže nedělá to tak - alespoň občas - každý z nás?

„Pokud za léta dráhy reportérky něco zjistila, tak to byly následující dvě věci: zaprvé je svět plný lidí, kteří jsou unášeni životem, vydaní napospas, bez zakotvení. A zadruhé nevinní vždycky platí za hříchy viníků.“

9 27.04.2024

Někdo z nás je další knihou Kristýny Trpkové – detektivním příběhem, jak jinak.
Někteří v komentářích poznamenávají, že jde spíše o thriller, a já s nimi souhlasím. Některé scény jsou vylíčeny tak, že se mi zvedal žaludek, a to jsem docela otrlá; rodinné poměry a vztahy a vztahy v podobě pro mě neuvěřitelné.
Ano, i já jsem odhadla, kam se ubíráme, ale to mi nebránilo vžívat se do role jednotlivých postav a přemýšlet, jak bych se asi v jejich situaci zachovala já. A velmi jsem litovala především Nelu.
Takže kniha určitě stojí za přečtení a já ji našim čtenářům doporučím.

„Neexistuje nic posvátnějšího než archiv. Chrámy mohou být přestavěny, ale knihy nemohou být přepsány.“
Velké haló, které vyvolalo vydání téhle knihy, mě trochu odrazovalo, přesto jsem ji pro naše náctileté zakoupila a hned také přečetla. Nevím, jak spokojené budou mladší ročníky, ale já jsem nebyla zklamaná, naopak.
Velmi mě potěšila vizuální stránka – ořízka nemůže nikoho nechat chladným! - stejně jako příjemný překlad a minimum tiskových chyb, sláva! Líbila se mi magická „zápletka“, samozřejmě i hlavní hrdinové a překvapil mě fakt drsný režim Basgiathu. Vzhledem k úvodnímu upozornění si nemůžu stěžovat na situace mě nemilé; byla jsem včas varována a měla jsem šanci knihu odložit. Navíc jich bylo – v poměru k celkovému rozsahu knihy – relativně málo. Takže já našim dospívajícím čtenářům, asi spíš čtenářkám, určitě doporučím.

13 25.04.2024

Na čtenářské dílně jsme si ukazovali, co dnes budeme číst, po dočtení jsme si sdělovali, co nás v knize překvapilo nebo zarazilo. Já jsem byla překvapená, že se v mé knize vlastně neobjeví žádné slovo - to čtvrťáky nalákalo, aby si ode mně knihu vypůjčili.
Jenže zmlsáni líbivými mangami, čtvrťáci mi knihu vzápětí vrátili bez sebemenší odezvy. Vůbec se nepokusili detailně prohlížet jednotlivé obrázky - a že je toho spousta, na co se dá koukat a hledat - a vyznění, pokud ho vůbec pobrali, je nijak neohromilo. Takže bych doporučila společné čtení i prohlížení s cílem (po)zastavit tu zrychlenou generaci; kdo z těch rychlíků vůbec zaregistroval, natož ocenil třeba jen ty neuvěřitelné dopravní značky?

12 24.04.2024

Celá dokonalá série H.F. mě už delší dobu láká, takže když se mi jako první dostal do ruky druhý díl, nezaváhala jsem. Ovšem po několika kapitolách jsem knihu chtěla odložit – brutalita a evidentní nesmyslnost i nesouvislost zločinů v Edinburghu mě dokonale odrazovaly. Jenže bývalý model v nové roli inspektora mě zaujal, podobně jako jeho vztah s Avou, a zajímavá postava se vyklubala i z Bena, takže jsem pokračovala.
Výsledek mě zas až tak neuchvátil, ale musím uznat, že kniha je čtivá a postavy velmi výrazně rozlišené. K tomu si přidejte skvělé postřehy ohledně (ne)schopnosti státní správy zaplatit ty nejlepší odborníky na všech postech, stopka přesčasů pro oddělení vražd apod., takže beru knihu na milost a jsem ráda, že jsem se nenechala odradit.

14 23.04.2024

My jsme si s Bordelínou zprvu moc nesedly, ale čím déle jsme četla, tím více jsem chápala autorčin úmysl a přiznávala jsem jí body. Takže jelikož jsem ve věku babičkovském, nehodnotím a dále nekomentuju, a počkám si na reakce našich malošků.

11 22.04.2024

Knihu jsem do knihovny pořídila díky komentářům svých oblíbených, ale už po pár kapitolách jsem svého rozhodnutí litovala. Griff a jeho zdravý životní styl je neuvěřitelný a hlavní hrdinka velmi sympatická, jenže já puritánka mám problém s tím otevřeným sexuálním pojetím (taky to není kniha pro mě, tak proč ji čtu?!?). Na spoustu věcí už jsem si celkem zvykla, ale ta dvě čtyřpísmenná „pánská“ slova na p, která se neustále objevovala v popisech i v dialozích, mě jednoduše deptala, tak jsem se aspoň utěšovala, že tam nenacházím dámské ekvivalenty na k . . .
Jinak mě ovšem nápad mile překvapil, proto zvažuju pokračování – koneckonců kdyby nic jiného, tak právě poslední stránky knihy mě doslova ohromily, takže nutně potřebuju vysvětlení!

„Chci, abys mi lhal, pokud by mě pravda moc ranila. Chci, abys mě miloval, i když mi nerozumíš. Je to sobecký a nezralý. Já jsem sobecká a nezralá. Ale taky jsem osamělá a vyděšená a procházím něčím, co mi vykolejilo život.“

Krásná pohádka pro malé čtenáře, kterou napsala a ilustrovala táž autorka.
Nevím, jak se bude líbit dětem, ale mě mile překvapila - pamatuju si, jak moje děti taky dostaly aktovku od prarodičů, jak ji milovaly a braly si ji na všechny výlety a tábory, a to vůbec nebyla kouzelná! Takže čtenářům i rodičům v naší knihovně budu tuhle milou knížku nabízet, a už teď se těším na další knihu této autorky: Na výletě v raketě. Jen musím chvíli počkat, protože už si ji některý šikula vypůjčil i bez nabízení.
P.S. Mně se nejvíc líbila kapitolka Jak aktovka léčila Rozárku; škoda, že to takhle nefunguje doopravdicky, i když - někdy a u někoho možná jo . . .

11 18.04.2024

Temnota byl nákup za 9 (slovy devět!) korun v Dobrovských slevách – chtěla jsem vidět, jak vypadá kniha za tuhle směšnou cenu. Už vím, že za 19 Kč jsem dostala poklad (Jedné noci ve chlévě), tak co bude tohle?
A opět jsem byla velmi překvapená, jak čtivou a zajímavou knihu o dráčeti jsem obdržela! Pochvaluju si překlad, který ve dvojici zvládly slečny/paní překladatelky, moc mě bavily historické postavy, zejména Skanderberg (doposud jsem znala pouze albánský koňak toho jména, ale při četbě se mi vybavovaly podrobnosti, které jsem kdysi četla tuším v Sienkiewiczově Panu Wolodyjowském), skvěle zakomponované bylo i zásadní téma bratra hlavní hrdinky Lady a obecně Valašsko a rod Draculescu neměly chybu.
Fantasy - a koneckonců i dívčí román! - si sice představuju jinak, ale historie nám mnohdy nabízí doslova fantastické peripetie osudů nejen jednotlivců, ale i celých národů, tak proč se bránit inspiraci?
P.S. Když jsem knihu kupovala, vůbec jsem netušila, že už jsou vydané tři díly série – o to větší je moje nadšení a rozhodně se na ně chystám!

Krásný jednoduchý příběh, vhodný pro začínající čtenáře.
Milé a láskyplné, a mně se navíc moc líbila Maričina práce na trzích, ta spousta vyjmenovaného ovoce i zeleniny, podobně jako "mořské svetry". A úplně nejlepčejší byla poslední věta téhle kraťoučké knížečky; jaké jméno to bylo?
Ovšem červíček vrtá a nepřestává: jakou kytičku si Marika prohlížela na zahrádce, když jejich jména jsou nějak podobná?

12 16.04.2024

Další dámská kniha, u níž juž předem tušíte, že konec bude sladký a nikoho nezarmoutí, ale proč ne. Dialogy mezi hrdiny jiskří – humor naštěstí vysoko převažuje nad sexuálními narážkami i asociacemi, takže pro mě docela čtivá jednohubka pro sice dubnové, ale teplotně letní odpoledne . . .
P.S. Kennedy vypadá jako morous, ale Ian mě zaujal a jestli se někde objeví Jarodův příběh, určitě neodolám!

„Ale jestli ti jde o to, co myslím – potvrzení, že muž a žena mohou být dlouhodobě šťastní – ujišťuju tě, že rozhodně je možné, aby to dva lidé, kteří se milují, zvládli. Asi to není snadné. A taky je to děsivé. Ale možné to je.“

Nadine Gordimerová mě už před lety doslova uchvátila knihou Poutníci, takže když jsem v naší knihovně objevila tuhle povídkovou knihu, nezaváhala jsem. Jenže se mi potvrdilo to, čeho už jsem si všimla u své četby několikrát: já fakt povídky nedávám!
Zatímco knihy – názvy a často i jejich autory – si pamatuju celkem přesně i po letech, povídky mi vypadnou okamžitě po dočtení. Když dočtu povídkovou knihu, pamatuju si stěží právě tu poslední povídku, a i ta je do týdne zapomenuta. Proto jsem si dělala průběžně poznámky, a po dočtení konstatuju:
1) Překvapila mě anotace na obálce – střízlivá, nijak bombastická, ale velmi výstižná. A podobně jsem to cítila s překladem M. Žantovského.
2) Obrovský šok: mezi lety 1989 – 1999 si tuhle knížku v naší malé knihovně vypůjčilo (a přečetlo?) téměř 20 lidí. Kdo by si ji vypůjčil dnes?

"Nemám ráda vodu," řekla. "Říká se, že když ji člověk nemá rád, je to varování, aby se od ní držel dál."

Člověk nula byla další velikonoční knižní pecka, totep!
(Poznámka: totep, tvin, dozop – do lexika první úrovně přešla v prvním století, brzy po prvním Festivalu pomoci přírodě.)
Nechápu, jak Anna Starobinec mohla něco takového napsat v roce, kdy byl fcb ještě v plenkách a po dalších sítích, neřkuli AI nebylo ještě ani vidu ani slechu. Skvělé, obludné, vychytané! Vize digitalizované a kompletně „zasíťované“ virtuální budoucnosti mě doslova ohromila – dnešní doba ukazuje, že právě tohle nás dříve či později, pouze s mírnými odchylkami, čeká . . .

„Všechen ten ruch. Všechny ty bannery, bubliny, hlasy, okna, buňky. Nekonečný večírek uvnitř mojí hlavy. Dav neznámých s dobrými úmysly, odpovídají a ptají se, říkají a ukazují, skáčou do řeči a škemrají, zvou na procházku, přidávají do přátel, pozorují moje sny i husí kůži, jsou neustále se mnou . . . . Totep! Jsem z nich utahaný!“

15 10.04.2024

Včelička, to tedy byl šok! „Si klaďas nebo záporák?“
Velmi zvláštní, silná kniha, další z těch nigerijských nezapomenutelných. Četla jsem celou noc a příběhu patřily i mé první myšlenky po probuzení. Ten jeden, zásadní moment, kterým Včelička hodnotila jakékoli prostředí, v němž se ocitla, mě ničil. Detenční zařízení působilo otřesným, nelidským dojmem. Asi největší momentální problém migrace vidím v nefungující repatriaci těch, kdo tu nemají co dělat. Ale tady jsem do poslední chvíle doufala, že systém udělá výjimku . . .


„Čaj chutná jako naše země: je hořký a teplý, silný a plný vzpomínek. Chutná po touze. Chutná po vzdálenosti mezi místem, kde jste, a místem, odkud pocházíte. A taky mizí, jeho chuť vám z jazyka zmizí, zatímco rty máte ještě horké od šálku. Ztratí se jako plantáže táhnoucí se do mlhy. Četla jsem, že se ve vaší zemi vypije víc čaje než kdekoli jinde na světě. Jak z toho musíte být smutní . . . jako děti, které touží po nepřítomných matkách. Je mi vás líto."

13 08.04.2024

Liščí země mě trochu zklamala, nebo spíš jsem ji neodhadla. Čekala jsem něco jako Chaloupka na muří nožce, ale tohle mě moc nezaujalo. Autorku mám zafixovanou z Čarokrásného knihkupectví, a ten reálný příběh jí podle mého sedne mnohem lépe.
Ale můj názor není směrodatný, třeba mě malí čtenáři přehlasují.
(Přiznám se, že v to doufám!)

Potřebovala jsem oddychovku na jeden večer, a tohle bylo přesně to pravé. Ovšem další díly série Klub lokajů už určitě číst nebudu, protože i ten jeden byl na mě až příliš.
Frances opravdu nemá chybičku (pravda, až na to věno) - chytrá, sečtělá, politicky a třídně uvědomělá, pro rodinu by udělala vše a hlavně: intuitivně pochopila, že neodmyslitelnou součástí a zárukou každého spokojeného manželství je sex, který uspokojí oba partnery!
Tohle určitě ocení každý soudný muž, takže věno není podmínkou . . .

Nádherná kniha. První větu bych nejraději opsala od komentáře MegaH, protože tohle je nádherné počtení – paní překladatelka odvedla úžasnou práci! Navíc tady máme zajímavou myšlenku vyvázání vzpomínek, často ovšem zneužívanou těmi, kteří mají moc a peníze.
Pravda, jsou tady i nelogické drobnosti či nedořešené zápletky, ale to nic nemění na čtivosti, jazykové dokonalosti a zajímavosti téhle knihy. A mě už pokolikáté napadlo, kolik takových vztahů v lidské historii bylo, jakým způsobem to tihle lidé řešili, jak se museli skrývat a přetvařovat, v zájmu zachování normality vstupovat do manželství a plodit děti. A pokud to nedělali, hrozilo jim nejen vyloučení ze společenství, ale v mnoha případech i smrt.
Takže tenhle vazačský příběh velmi doporučuju!

„Vzpomínky,“ ozvala se nakonec. „Ne lidi, Emmette. Bereme si vzpomínky a vážeme je. To, co si lidé nechtějí pamatovat. To, s čím nemohou žít. Bereme si tyhle vzpomínky a dáváme je tam, kde nemohou způsobit další škodu. Takové jsou všechny knihy.“

17 04.04.2024

Chaos – hlas nože jsem objevila v Levných knihách, a to mě překvapilo, vždyť jméno Patrik Ness by mělo být zárukou kvality, ne? Ale vzápětí mi došlo, že právě takových jmen najdu v tomto typu obchodu povícero, takže jsem si vzala první díl série s tím, že to zkrátka vyzkouším.
Vzhledem k tomu, že jsem knihu zhltla během jediného dne, mám jasno: určitě ji zkusím nabídnout našim náctiletým čtenářům! Pravda, dnešní fantasy i dystopie jdou ve vztazích hlavních protagonistů mnohem dále, ale tohle je příběh čtrnáctiletých hrdinů. Oč méně erotických scén, o to lepší nápady a dramatické zvraty, soudím já. Teď jen abych ve svém nadšení nezůstala sama.

„Udělali to, abych moh žít.
Nevím, co si o tom mám myslet.
Dělat to, co je správný, by mělo být snadný.
Neměla by to být jen další velká šlamastika jako všecko ostatní.“

14 03.04.2024

Když jsem tuhle krásnou knihu s obálkou od neznámého ilustrátora vzala do ruky, říkala jsem si: "Jaké pohádky asi můžu čekat od Ionesca?"
Překvapily mě v prvé řadě ilustrace - pro mě první setkání se švýcarským ilustrátorem Etiennem Delessertem, jehož jsem doposud neznala. Ovšem tatínek, jeho bláznivé nápady a umravňující poznámky hospodyně mě pobavily. Netušila jsem, že autor Plešaté zpěvačky prožil celý svůj život s jednou manželkou rumunské národnosti a že měl jediné dítě, dceru, které vyprávěl poněkud absurdní pohádky.
Takže pokud hledáte netradiční pohádky s úžasnými ilustracemi, mohu jenom doporučit.