broskev28 komentáře u knih

Letní bouřka se ideálně hodí na letní čtení. Z Irska do Anglie a potom do Austrálie; o každé ze zemí, resp. o životě v ní v té konkrétní době, se dozvíte něco zajímavého. Ve srovnání s "novými světy" působí Evropa velmi konzervativně a chudě, takže tehdejší migrační vlna je zcela pochopitelná.
Některé dvojice jsou předvídatelné - Fiona a Jake, jiné překvapí - Chloe a Leo. Stará dáma obdivuhodná, padouši pokračují v rodové linii. Přesto je to docela příjemné čtení, vyzkoušejte sami!

2 15.07.2018

Príma oddechovka na tábor. Kapesníčky jsem používala velmi často, ale jen kvůli senné rýmě - asi jsem otrlá. Mně osobně se nejvíce líbila postava Vilmy - už jen z listů knížky na mě dýchalo to její kouzlo a úplně jsem si do ní projektovala jednu svou známou, které říkáme teta čarodějnice. Kdyby to byl film, těšila bych se na Zbyškovy dřevěné výtvory. A kdyby byl tenhle příběh sepsán podle skutečnosti, pak bych přála hodně štěstí paní René v útulku.
Zkrátka děkuju za příjemné chvíle strávené s knihou a hurá na výlet do Hor Páně!

2 15.07.2018

Postarší čtenářka naší knihovny vracela tuto knihu s takovým nadšeným slovním doprovodem, že jsem neodolala a vzala jsem si ji na víkend domů. Na rozdíl od čilé osmdesátnice jsem tak nadšená nebyla - podobných knih, které prostřednictvím hlavní postavy mapují historii válečnou i poválečnou, socialistickou i porevoluční (kapitalistickou či demokratickou, co převažuje?), mi už prošlo rukama více, naposledy třeba Hotýlek Aleny Mornštajnové. A právě ten se mi rozhodně četl lépe než tahle knížka, vyprávění mělo větší šmrnc a postavy mi připadaly mnohem životnější a věrohodnější. Ale to je věc názoru, takže posuďte sami!

2 24.06.2018

Už poněkolikáté během posledního zhruba půl roku se mi podařilo potkat se s knihou, která mě doslova nadchla. Navrhuju administrátorovi tohoto webu: zrušte rubriku "nejčtenější knihy v měsíci červnu" a zaveďte jinou: nejzajímavější knihy, které jsem četla třeba během posledního roku. Knihu No a já bych tam určitě hned zařadila.
Těžko říct, co mě na ní tak silně oslovilo - určitě styl vyprávění, způsob, jakým autorka používá jazyk. Příběh samotný, i když jsem po celou dobu "cítila v žaludku tu kuličku, která po celou dobu rostla a rostla". Skvělý překlad a žádné chyby, díky spolehlivé práci nakladatelství Odeon. A jak už tady napsala intelektuálka: překvapilo mě, jak hlavní hrdince rozumím a že jsem na to ještě nezapomněla, na časy, které předcházely období, kdy i já odpovídám svým dětem: prostě je to tak.
"Knihy mají kapitoly, aby se zřetelně oddělily jednotlivé úseky, aby se ukázalo, jak jde čas anebo jak se situace vyvíjí, a někdy dokonce i oddíly se slibnými názvy, Setkání, Naděje, Pád, jako nějaké obrazy. Ale v životě není nic, žádný titulek, žádná cedule, žádné návěstí, nic, co by oznamovalo Pozor, nebezpečí anebo Hrozba deziluze."

20 23.06.2018

Knihu jsem popadla jako oddechovku mezi náročnými kusy (Stín větru a Pod kůží). Nebyla to dobrá volba: četla jsem celý den, na nikoho jsem nemluvila a nic jsem doma neudělala, dokud jsem nedočetla. Až když jsem si přečetla záložku, zjistila jsem, že tatáž autorka napsala Erebos, oblíbenou knihu mého syna, a už mě nic nepřekvapovalo. Kdo nemá přečteno, ať nepokračuje!
Třeba fakt, že jsem více sympatizovala s ownerem (i když to slovo je mi v českém textu velmi nesympatické) nežli s jeho oběťmi. Zajímavá kompozice příběhu - mstitel potřebuje pomoc policie, aby mohl vykonat svou pomstu. Vyhraněné typy vyšetřovatelů - Beatrice, Florin (a nikoli Florian, jak se někdy v překlepu objevilo), Hoffmann, Kossar. Souřadnice mi příliš nevoní, ale tady jsem je brala jako nutné zlo, které mi nebránilo v dalším ději, vlastně spíš naopak. Takže jsem četla a četla.
Jak tady někdo upozornil: pokud se příběh odehrává v komunitě keškařů, měl by překladatel oslovit tyto lidi a používat terminologii běžnou v dané zemi. Ale zase třeba hana2111 nemá námitek, tak nevím. Ale s její poznámkou na téma co je vlastně bestseller naprosto souhlasím, podle mého této knize Dívka ve vlaku nesahá ani po paty, mohu-li takto knihy personifikovat.
Zkrátka lepší oddechovku bych sotva našla a proto vřele doporučuju. A jak skvěle zakončila kari.nohynkova: TFTB!

6 16.06.2018

Mne nejvíce oslovil komentář 850 . . . . . . (hrůza - kdo si to má pamatovat?). A jak už bylo napsáno, některé dějové zvraty jsou nevěrohodné, já bych přidala také idealizované postavy. Zkrátka není problém tuhle knihu přečíst - čte se dobře, ale spíše jí uvěřit.
P.S. Je mi přes 50 a představa, že bych začala studovat medicínu, je absolutně nereálná. Právě z biologického principu plyne, že po padesátce - a často i dříve - mozková kapacita slábne, paměť vynechává a mnoho jedinců už v tomto věku řeší první příznaky A. choroby. Jistě, výjimky existují, a Cathy k nim zřejmě patří. Přesto tuhle dějovou linku řadím mezi další málo uvěřitelné situace.

6 11.06.2018

Má je vina se mi četlo dobře, tak jsem se vrhla na autorčinu druhou knihu. Ta se mi líbila ještě víc, i když zpočátku jsem se v postavách vůbec neorientovala a občas jsem nevěděla, kdo je kdo. Ale časem jsem začala jednotlivé hrdiny spolehlivě rozeznávat, příběh nabíral na obrátkách a já jsem zaboha nemohla přijít na toho pravého. A taky jsem nemohla přestat číst.
Dva osudoví muži v životě hlavní hrdinky - je možné, aby oba byli tak úžasní a tolerantní? Dcera a její tajemný přítel? Nerudný zaměstnavatel, realitní makléř, tím jsem si taky nebyla jistá. A to věčné cestování metrem a příměstskou dopravou! Naštěstí jsem z maloměsta a do práce jezdím na kole . . .
Tak si to taky užijte - příjemné a napínavé čtení!

12 04.06.2018

Tuhle knihu bych doporučovala pro studenty oboru historie, jako důkaz, že toto studium je zcela zbytečné. Lidstvo se nikdy nepoučí a po celá staletí se opakují tytéž chyby, i když nazývat je chybami zdá se býti velikým eufemismem.
Když jsem četla odstavce o tom, jakým způsobem sháněla anglická vláda lodě na tento experiment století, jak se šmelilo a kšeftovalo se vším, od jídla přes nezbytné nástroje a vybavení, jak se vše postupně prodražovalo (i my známe ty věčné vícenáklady!). Jak všichni až na místě zjišťovali, jak nekvalitní vybavení - látky, nářadí, zbraně, lékařské potřeby - si přivezli. Vládní zakázka je terno, tím spíš, když prachy dostanu hned a nikdo nemá zájem (a už vůbec ne možnost) kontrolovat výsledek mé práce.
Tohle vše mě zaujalo asi mnohem více, než vlastní příběh Richarda Morgana. Teprve časem mi došlo, že je to pro mne už druhý velmi kladný a mužný hrdina jménem Richard - ten první je z fantasy ságy Terryho Goodkinda První čarodějovo pravidlo. Oba si získali mé sympatie a oba čtenářům vřele doporučuju.

7 02.06.2018

Dočetla jsem a zkouším se vzpamatovat. Už nejsem v Praze na bývalém koňském trhu, tím méně v Etiopii. Ale příběhy jednotlivých hrdinů plynou dál - pravda, asi ne všechny.
Takže asi nejvíce souzním s komentářem Petruš999. Pro mne to bylo skvělé čtení, počínaje jazykem - poslední dobou mám štěstí na autorky, které dokáží z češtiny vybrousit úžasné drahokamy ( Marie a Magdalény, Bylum Nebylum) - a konče Erniným překvapením. Málokdy jsem četla knihu, v níž by předměty tvořily stejně důležitou součást knihy jako lidé; tady tomu tak určitě je. Postavy v této knize - velmi zajímavě popsány, chtěla bych je potkat a popovídat si s nimi (snad až na Aleka), a to včetně nešťastné Zdeny.
A pokud jde o Janiny černé myšlenky a pitvání vlastních pocitů. Zažila jsem šestinedělí se zdravým dítětem, a přesto bych si mohla s Janou podat ruku. Hormonální rozkolísanost způsobuje neuvěřitelné kotrmelce v myšlení i v chování, já si od té doby nikoho netroufnu soudit. Chápu ovšem, že čtenář čeká od této knihy i něco jiného. Tady se určitě dočká, takže přeju úžasné čtení!

4 02.06.2018

Znám kočičí sérii Erin Hunterové - koupila jsem ji kdysi synovi. A podobně známe - a milujeme animovaný film - Daleká cesta za domovem. Mladá autorka nikdy neskrývala svoji inspiraci těmito díly a naše děti (3. - 5.třída) její knížky mají moc rády.
Proto jsme se rozhodli pozvat ji na Noc s Andersenem - pro děti je věkově mnohem bližší, na besedu s autorkou ideální. Kristýna nejenže za námi do kraje, kde už ani lišky nedávají dobrou noc, přijela, ale strávila s námi téměř celou andersenovskou noc! Přivezla dětem další díly své knihy a my jsme uspořádali skvělou autogramiádu. Učila je kreslit králíky, a nejen ty. Vyfotila se s námi všemi. Ale hlavně přivedla spoustu našich dětí, do té doby mizerných čtenářů, ke knihám. Děkujeme a těšíme se zase někdy na viděnou!

2 19.05.2018

Jisté skupině žen asi nikdy neporozumím, ale autorka jejich životní postoje zakomponovala do tohoto příběhu dokonale. A jak už někdo napsal, dvojice vyšetřovatelů je velmi sympatická; jejich osobní i profesní peripetie nijak neubírají na gradaci příběhu. Takže doporučuju a přeju napínavé počtení!
P.S. Jen mi jaksi nedá spát název originálu - kdo koho nechá jít? Český titul je rozhodně jednoznačnější.

8 13.05.2018

Příběh z Kapského Města by se mohl odehrát kdekoli - všude na světě totiž platí, že kdo má moc a peníze, může si koupit jakékoli potěšení, tedy i sex. V tomto případě však dívky nepřišly dobrovolně a hlavně jim nebylo umožněno odejít. Proto má oddělení vražd i jeho externí spolupracovnice plné ruce práce, hledají totiž sériového vraha . . .
Příběh není nijak napínavý a dokonce i já jsem časem vytušila pachatele. Nejsem žádným znalcem detektivních příběhů, i když je čtu docela ráda. A když tuto knihu srovnám třeba s prvotinou J. Harperové Sucho, okamžitě i já vidím zásadní rozdíl v kvalitě.

3 13.05.2018

Knihu jsem četla už poměrně dávno, před několika lety. Dodnes mám v živé paměti, jak jsem z ní byla nadšená - jak přesně autorka vystihla, proč je tak málo spisovatelek, s jakou precizností doložila, že se v téže situaci může ocitnout i muž a že ani on nemá šanci překonat tuto omezující existenční podmínku, pokud není potomkem bohatých rodičů, kteří mají pochopení pro tento způsob existence (nikoli obživy). Takže ano, je to dílo feministické, ale především je skvělé, velmi logické a precizní. Pokud máte možnost jej přečíst, neváhejte!

5 08.05.2018

Stručný komentář HŠ vystihuje podstatu téhle velmi hmotné knihy možná nejlépe. Řekla bych, že je to taková černá knihovna pro ty, kteří milují adrenalinové zážitky servírované v teple domova. Ale proč ne? Vždyť právě proto knížky čteme (tedy já určitě), abychom se dostali i tam, kam v reálu nemáme šanci ani nahlédnout, a prožili i to, nač bychom si nikdy netroufli . . .
Poutník a Saracén, dva vzdělaní a inteligentní muži na opačných stranách. Ačkoli tyhle knihy obvykle nečtu, nalákal mě překlad Pavla Medka, a s vědomím čtyř volných dnů jsem se do tohoto objemného díla pustila. Je podvečer čtvrtého dne a já jsem se - po dočtení s.755 - konečně vrátila do reality. Hodin strávených čtením rozhodně nelituju a knihu určitě doporučuju!
P.S. Chuťovka na straně 353: "Spisovatel jménem Robert Louis Stevenson kdysi napsal, že dříve či později zasedneme všichni k banketu následků. Měl pravdu - a tak vám říkám, přitáhněte si židli, vezměte si vidličku, přichází čas, kdy budeme všichni jíst."

Pro mne je tohle už třetí detektivní příběh Deborah Crombie a jako detektivku jej hodnotím nejhůře. Většina knihy se totiž věnuje rodinným vztahům všech zúčastněných, takže ta detektivní linie je tam jaksi zbytečná. Navíc mi naprosto uniká smysl názvu knihy, takže tentokrát lehké zklamání.

2 06.05.2018

Existuje dětská knížka Zpověď Jonathána Papírníka, která se tomuto příběhu velmi podobá - hlavním hrdinou je imaginární kamarád jedné holčičky, ale není řeč o autismu. Tahle dětská kniha je napsaná mnohem poetičtějším a barvitějším jazykem, a přestože je v prvním plánu určena dětem, autor do ní zakomponoval i spoustu odkazů, které naopak pochopí a u kterých se báječně baví jen dospělák.
Paměti jsou napsány civilnějším jazykem, jen pro dospělé, ale je to bezvadná, zajímavá kniha a velmi čtivá. A to i navzdory tomu, že se v ní objeví lapsus ohledně jistého křestního jména (srovnej s.120 se s.217).
Budovy komentáře občas kopírují Maxovy pochybnosti a nejistotu ohledně pocitů, vztahů i slovních nejasností (moc mě pobavila "ta kráva od borů"). Velmi sympaticky působí postava paní učitelky Goskové; opravdu bych moc ráda navštívila její hodinu, kdy vysvětluje dětem, co je to přísudek. Naprosto boží jsou ovšem nejen její hodiny literatury (a knihy, které dětem předčítá), ale také její průpovídky - za všechny jen ta závěrečná: tančíš s ďáblem při měsíčku!
Naopak epilogu moc nerozumím, ale třeba je to výzva pro fantazii každého z nás čtenářů . . .

8 05.05.2018

Skvělá kniha, zvlášť pro ty, kdo nespěchají a dokáží ocenit autorčin styl!
Nedejte se odradit začátkem, kdy nebudete vědět, kdo je kdo a oč vlastně kráčí. Já jsem se v téhle části soustředila na literární styl a jazyk a byla jsem ohromena! Obrovské jazykové bohatství, skvělé vyjadřovací schopnosti, lehce uštěpačné komentáře směřující tu k hrdinům románu, jindy zase ke čtenářům. Překladatelka tohoto literárního skvostu na tom má jistě velkou zásluhu, smekám a děkuju.
Jak píše ve svém komentáři Denika: každé slovo a každá věta je zážitek. Mě třeba dostal do kolen tento nevinný odstavec:
" . . . někdo - musel to být otec - ševelícími rty odpočítával do pohárku: třicet jedna, třicet dva, třicet tři, na, vypij to, mámo, a nebreč. Nestalo se nic strašného. Zdá se, že je to vážený člověk, má zásluhy, a co se věku týče, polívku z něj vařit nebudeme . . . ."

15 05.05.2018

Nemám slov - vše, co bych mohla napsat, zapsaly velmi výstižně především Jizi a S.monika. Volba jmen a obecně zajímavých ženských hrdinek, historické mezníky v soukromých osudech. A ten jazyk, ta úžasná čeština! Nevím, jak dlouho žije autorka ve Francii, ale mateřský jazyk by mohla vyučovat v rámci autorského psaní - neuvěřitelná čtenářská lahůdka! Třeba tohle:
Jestli mě někdo zná ze všech stran, pak je to moje matka. . . . Co říct?
Že jsem neodjela? To vidí.
Že nevím, co dál? O tom nepochybuje.
Že si se mnou život ošklivě zahrál? To ví moc dobře.
Doporučuju všemi deseti!!!

7 29.04.2018

Zajímavá kniha, která nabízí trochu jiný pohled na lidské osudy v průběhu 2.světové války. Nedostudovaný nacistický lékař, který jako by ani nebyl synem svého otce - významného důstojníka. Dívenka, kterou její rodina předala (prodala?) k adopci árijskými rodiči. Židovská dívka, která živoří s matkou a sestrou v lodžském getu.
Jejich osudy během války i po ní popsala autorka velmi přesvědčivě a čtivě. Ukazuje především na skutečnost, že věci, lidé a jejich skutky jsou málokdy JEN černé a bílé. Jenže právě v době války se kompromis neuznává.
Mě osobně velmi zaujaly kapitoly poválečné. V kapitole 46 se náhle objeví nové jméno a do děje zásadním způsobem vstupuje nová osoba. Její přístup k dosavadním postavám, profesní i lidské hledisko, její argumenty, to vše mi připadalo velice zajímavé. Takže knihu určitě doporučuju!!!

14 29.04.2018

Zajímavý a čtivý příběh - prvotina, která určitě stojí za přečtení! Dvě kresby, na první pohled téměř totožné, ovšem datace napovídá mnohé. Různé osoby, různé osudy; opět se prolíná historie a současnost. A cituju z knihy: "Chceš milostný příběh. Ale já ti ho dala, chápeš? Jen zkrátka nedopadne tak, jak by člověk možná rád napsal."

6 29.04.2018