Blue
komentáře u knih
Příběh služebnice
Margaret Atwood
Dobré, ale poněkud méně záživné. Dovětek (autorčin) posouvá hodnocení o půl hězdičky nahoru.
Opuštěná společnost
Erik Tabery
Erik Tabery se tu jeví jako bystrý a kultivovaný pozorovatel a komentátor, zároveň je ale zcela jasné, že pozoruje a komentuje z určité pevně zakotvené pozice. S mnoha názory se jistě dá souhlasit, jsou tu ovšem i některé, které by bylo možno z jiné pevně zakotvené pozice stejně bystře a kultivovaně vyvracet. Je to ale nepochybně zajímavé a podnětné čtení.
Země žen
Vladimír Páral
Nenapadá mě nic hlubokomyslného. Takže pouze napíšu, že jsem čekal víc. Kniha mne upřímně nebavila, celkově mi to přišlo jako hodně béčkové čtení. Je mi líto, že to takto píšu, ale čtenářský dojem je čtenářský dojem, ten neošálím.
Jiný T.G.M
Pavel Kosatík
Kosatíkova kniha je vynikající a řekl bych, že i velmi potřebná. Pouze se špatně jmenuje. Toto totiž není Jiný Masaryk, ale Skutečný Masaryk. Jiný Masaryk je ten zidealizovaný TGM, který nikdy neexistoval, ale kterého nám neustále někdo předkládá jako vzor. Stejně jako je nám neustále předkládána zidealizovaná podoba první republiky. Je skutečně legrační (a to je nechci přímo srovnávat), kolik společných rysů měl Masaryk s našimi novodobými prezidenty, včetně toho současného. Všichni byli svým způsobem elitáři přesvědčení o své vyvolenosti a do jisté míry i opovrhující svými oponenty jako sobě nerovnými, všichni se snažili si vybojovat větší pravomoci, všichni dělali svou vlastní politiku nezávislou na vládě, všichni se uchylovali k postupům, které jejich současníci označovali za nějakým způsobem neústavní, všichni byli v politice postavami dosti osamělými se spoustou zavilých nepřátel atd. atd. Každopádně toto je Masaryk, jak ho vidím i já, jsem rád, že to je konečně černé na bílém a bude jen dobře, když se se skutečným stavem věcí seznámí i naše současná politická scéna. Mohlo by to přispět minimálně ke zklidnění emocí a koneckonců i k větší osvětě, protože neustálým vyzdvihováním zbožštělého Masaryka je národ udržován v bludu. A prospěje to nepochybně i samotnému Masarykovi, protože příliš kladní hrdinové také nemusí všem imponovat, naopak nějaké ty vady a omyly člověka paradoxně zlidští. Kosatíkův Masaryk je dle mého jedna z nejlepších knih poslední doby, Masaryk je velkou postavou naší historie a je moc dobře, že se konečně dočkal poctivé monografie. Byť se nejedná o dílo přísně vědecké, ale "pouze" popularizační. Tím spíš ale má šanci oslovit co nejširší čtenářskou obec.
Život a osud
Vasilij Grossman
Kdo bude chtít číst tuto knihu, nechť si nejdříve přečte jiné Grossmanovo dílo, a sice Za Volhou není země. Život a osud totiž přímo navazuje na tuto knihu, je jejím druhým dílem. Tuto důležitou skutečnost nám totiž vydavatel zapomněl sdělit. Na přebalu knihy se píše kde co, ale taková marginálie tam není. Takže čtenář se pak zoufale plácá ve změti postav, kterých je tu bohužel poněkud více, než je zdrávo. Měl jsem chvílemi dojem, že tu vystupují snad všichni tehdejší obyvatelé Sovětského svazu. A bez znalosti prvního dílu je nejen velmi obtížné se v ději a vůbec vazbách mezi jednotlivými vystupujícími postavami vyznat, je to nemožné. Přesto, i při neúplném pochopení všech vztahů a osudů,musím uznat, že je to pozoruhodné čtení s řadou velmi zajímavých scén a úvah. Zároveň je to ovšem kniha ne úplně čtivá, je tu řada spíše dokumentárních scén, civilních výjevů bez většího dramatického náboje. Jako celek je to ale docela působivé dílo, byť jako vyloženě umělecká literatura má své rezervy. Autor není žádný vytříbený stylista, spíše reportér. Je to ale i jedna z knih, která pomůže více pochopit ruskou mentalitu, tedy jedna z knih, kterou lidé, kteří se o sobě domnívají, že vědí nejlépe, jak by to v Rusku mělo vypadat, evidentně nečetli. Je to zajímavý národ stíhaný v historii velmi těžkými ranami, s nimiž se zároveň velmi svérázným způsobem vypořádává. Pro nás, kteří přece jen jsme součástí trochu jiné "civilizace", to může být někdy až nepochopitelné. Ale je to tak.
Sekera
Ed McBain
Ed McBain je víceméně taková sázka na jistotu. Civilní, uvěřitelné případy, sympatičtí detektivové, svěží styl. Po těchto knihách se dá sáhnout vždy, když má člověk chuť na nějakou dobrou detektivku.
Rozhovory 1964 - 2009
Vladimír Körner
Knihy Vladimíra Körnera mám rád, přečetl jsem je všechny a k některým jsem se i vrátil. Je to nepominutelná hodnota. Ovšem číst rozhovory s ním je někdy dost iritující, natož když se pak tyto rozhovory shrnou do jedné knihy. Ta přemíra pesimismu, nihilismu a apokalyptických předpovědí je skutečně až otravná. Ale já mu to odpouštím. A milosrdně dávám čtyři hvězdy.
Spolek pro ochranu zvířat
Jiří Robert Pick
Velmi originální a provokativní příběh. Člověk zpočátku neví, jak se má tvářit, ale pak přijme autorův úhel pohledu a užije si to.
Prosté motivy
Jan Neruda
Laicky řečeno, jsou to takové "pěkné básničky". On ten Neruda opravdu "uměl". Všem doporučuju se k tomuto klasikovi vracet.
Dobrý člověk ještě žije
Romain Rolland
Tak tohle pro mne bylo velké překvápko. Knihu jsme měli doma a já kolem ní chodil a i přes rodičovské doporučení jsem neměl chuť ji otevřít. Nějak jsem vůbec netušil, co od toho čekat. Stručná anotace mě nijak nelákala. Dnes jsem velmi rád, že jsem se nakonec rozhoupal. Je to velmi příjemné čtení.
Soudce z milosti
Ivan Klíma
Ivan Klíma je pro mne, a řeknu to teď hodně subjektivně, poněkud nudný patron. Vždy jsem u něj postrádal nějakou šťávu, větší jiskru, ty knihy mi přišly poměrně nudné. Ne tak Soudce z milosti. Tato kniha se četla sama, myslím, že je to jeho nejlepší dílo.
Foucaultovo kyvadlo
Umberto Eco
Pro mne nejlepší Eco. Nepoměřuju to teď z hlediska nějaké literární hodnoty, ale čistě čtenářsky. Toto čtení mě nejvíce bavilo.
Korespondence III
Jan Werich
Tento ediční počin je mimořádný. Prolouskal jsem všechny tři díly a vyjasnil se mi obraz této dvojice. Wericha jsem více pochopil a Voskovce politoval. Ambiciózní, trochu povýšený člověk, který nepochybně disponoval určitým talentem a schopnostmi, je v cizí zemi, natož v Americe, nemohl náležitě uplatnit a neustále se potýkal s materiálními starostmi a pocitem zneuznání. Werich měl sice problémy, ale byl doma a mohl tu přece jen občas uplatnit svou zemitost a nesporný komediální talent. Proto nám po něm také více zbylo. Vždyť už jen to Fimfárum je dílo geniální. Werich žil sice v nesvobodných podmínkách, ale myslím, že byl nakonec šťastnější.
Nůž
Vuk Drašković
Velice krutá kniha, zvláště pro nás, co nemáme rádi nože. Ale i velice poučná, protože dává nahlédnout do mentality balkánských národů.
Guvernantka
Vladimír Macura
Nejlepší díl Macurovy tetralogie. Po literární stránce lahůdka.
Maják na konci světa
Jules Verne
Solidní. Tento výraz asi nejlépe vystihuje toto podle mnohých badatelů zřejmě poslední Vernovo dílo. Není to žádný zázrak, ale ani propadák.
Večerní zprávy
Arthur Hailey
Velmi napínavá kniha, nejlepší, co jsem od Haileyho četl. Ovšem nečetl jsem zdaleka všechno.
Šibumi
Trevanian (p)
Velmi dobrá kniha autora, jehož další knihy je možno rovněž doporučit.
Ad acta
Patrik Ouředník
Úžasně jsem se u čtení pobavil, je to velmi vtipná kniha. Četl jsem ji dvakrát, protože jsem se domníval, že jako detektivka musí mít i nějaké vyřešení. Ale buďto nemusí, nebo jsem ho ani napodruhé nebyl schopen najít.