Blue komentáře u knih

Jako příběh to není špatně sestaveno, docela dobře se to čte, je to taková fantazie, jak to asi tenkrát v březnu mohlo v Místku vypadat. Problém je, že nevypadalo. Kniha je psaná tendenčně, postavy jsou značně schematické, na jedné straně vzorní komunisté, na straně druhé (nepočítám-li místní Němce) mozaika různě prohnilých místních obyvatel a velení kasáren. Kniha zcela odpovídá době svého vzniku, dnes už tuto literaturu bereme s velkým nadhledem. Kromě kapitána Pavlíka, který je tu vylíčen jako příznivec komunistů, který přímo v kasárnách poslouchá moskevské vysílání. Ten se chudák v hrobě obrací.

18.04.2019

Těžko říci, komu je text vlastně určen, dlouhou dobu to vypadá čistě osvětově, ale nakonec vyznívá i dost polemicky. Vzhledem k tomu, že v otázce marxismu mají lidé víceméně "jasno", buď jsou nekriticky přesvědčení o jedinečnosti učení tohoto filozofa, nebo jej naopak šmahem odsuzují, bude myslím mít text poukazující na to, že celá kauza je poněkud komplikovanější, jen nemnoho čtenářů. Ale rád se budu mýlit, třeba je více lidí, co chtějí myslet vlastní hlavou a nechtějí se pohodlně nechat balamutit buď jednou, nebo druhou stranou. Každopádně je to text příliš stručný na to, co vše chce sdělit, slušelo by mu přidat pár odstavců.

15.04.2019

Pokud bychom nevěděli, že nikdo (a přeneseně pak nic) není dokonalý, napsal bych, že to je dokonalá monografie. Věcná, nestranná, možná i svým způsobemi objevná. Každopádně je to kniha psaná živým, čtenářsky přístupným jazykem, z níž se čtenář o Zdeňku Nejedlém dozví snad úplně vše. Je obtížné si představit, co vše musel autor nastudovat, jak obsáhlou materii musel zvládnout. Ale stálo to za to. Opravdu stálo.

2 13.04.2019

První povídka je lepší, ale celkově je to velmi kultivované detektivní čtení. Simenon byl zručný psavec s dobrými nápady.

01.04.2019

Hodně jsem se na tuto knihu těšil. A po přečtení konstatuji: kniha je co se týká snesených informací velmi zajímavá, ale nečetla se mi dobře. Je mnohomluvná, jednotlivé údaje se opakují, což je dáno i tím, že se jedná o dílo více autorů, z nichž každý měl zřejmě na starosti jinou kapitolu. Dost jsem se textem prokousával, nečetl se mi snadno. Ale opakuji, že co se týká snesené materie je to rozhodně kniha hodná ocenění.

1 30.03.2019

Celkově příjemné čtení, nenásilně maravoučné, možná škoda těch několika humorů za každou cenu.

29.03.2019

Prašina je zajímavou variací na foglarovské příběhy, je čtivá, napínavá, ale má i své mouchy. Toho bloudění po Prašině je příliš, takže prvotní tajemno se omrzí, taktéž honičky s padouchy se neustále opakují, což rovněž příběhu ubližuje. Existence Prašiny je zajímavá, je to dobrý nápad, ale zároveň akceptování takového místa v dnešní Praze, dokonce naprosto přesně lokalizovaného, může vyžadovat od čtenáře určitou námahu. Právě od míry ochoty tento fakt bez reptání přijmout, nebo nad ním uvažovat, se odvíjí i úspěšnost knihy u čtenáře. Hanuš Nápravník je fascinující osobnost, důstojnějšího nástupce si Jan Tleskač nemohl přát.

5 29.03.2019

Jan Kozák už byl dnes víceméně vyobcován z české literatury jako autor, který byl oficiální tváří literatury normalizační, a nejen to, byl i významným funkcionářem, tedy spolutvůrcem celého dobového klimatu, které nebylo rozhodně dobré. Řečeno eufemisticky. Já si ale rád ze zvědavosti přečtu i něco od těchto spisovatelů, mám pak lepší pocit, že nemusím jen papouškovat nějakou poučku z učebnice, ale mohu zaujmout vlastní stanovisko. Takže jako literatura se to číst dá. Není to nic převratného, ale popisy přírody, lovů, vůbec zasazení do nepříliš často popisovaného prostředí tajgy jsou zajímavé a místy i čtivé. Jsem tedy rád, že jsem si knihu ze studijních důvodů přečetl a mám už nějakou vlastní představu.

13.03.2019

Na indiánech jsem vyrostl a baví mě dodnes. Už jako dítě jsem kromě mayovek o indiánech četl i literaturu "odbornou", či spíše populárně naučnou. Takže ledacos vím. Ale dosud jsem nečetl nic, co by mi poskytlo obraz tak plastický, jako tato kniha o Komančích. Dáno je to jistě i šťastným způsobem autorova podání, které nemá daleko k čisté beletrii. Autorovi se podařilo velice srozumitelně vysvětlit celou problematiku postupného dobývání pohraničí, texaských rangerů, způsobu života indiánů atd. Vše objektivně, aniž by někomu stranil. K tomu je třeba připočíst řadu zajímavých osobních příběhů, zejména Quanaha Parkera. Doporučuji všem, kdo ještě vyrostli na indiánských příbězích. A samozřejmě nejen jim. Je to zážitek.

5 11.03.2019

Chaloupka strýčka Toma je kniha nesporně velmi pěkná, čtivá, hluboce humanistická a rozhodně ji doporučuju všem ke čtení. Zároveň ale upozorňuji, že je to kniha dosti idealistická, také naivní, dokonce i mírně didaktická a místy i trochu zdlouhavá, což ale přirozeně vyplývá z toho, že byla napsána v polovině 19. století, kdy byly nároky na čtenářský komfort poněkud odlišné od dnešních.

4 25.02.2019

Kniha byla avizována jako zásadní monografie o Františku Vláčilovi a já mohu za sebe potvrdit, že je to skutečně tak. Je nabitá fakty, a to takovými, které právě já vyhledávám, takže mně tento autorův přístup vyhovoval v maximální možné míře. Pokud jsem měl obavy z tak objemné knihy, ukázaly se jako zbytečné. Text je psán velmi přístupně, takže se výborně čte. Také obavy, že mi budou chybět obrázky, se ukázaly jako liché. Byl jsem tak zaujat četbou, že jsem si vlastně ani nevšim, že tam žádné fotografie nejsou. Chválím a doporučuji.

14.02.2019

Tohle je tutovka. Všem milovníkům klasické dobrodružné četby mohu knihu bezvýhradně doporučit k pozorné četbě i občasnému mazlení.

04.02.2019

Anotace uvedná výše je mírně zavádějící. Já bych souhlasil s tvrzením, že autor "nalézá poezii krajiny, přírody i lidských příběhů..." Tak nějak to je. Je to kniha křehká, citlivá, vnímavá, mohl bych takto pokračovat, ale dodám, s lítostí, už jen jeden přívlastek, také podměrečná.

01.02.2019

Byl jsem velmi příjemně překvapen, ale pro tento výsledný dojem jsem si vlastně sám připravil půdu tím, že jsem měl zcela jiná očekávání. Čekal jsem něco více radikálního, angažovaného, a dočkal jsem se zajímavé dystopické četby, kde si autor udržuje od popisovaného dění patřičný distanc, což právě knihu vzdaluje od prvoplánového politického pamfletu a dělá z ní skutečně pozoruhodnou literaturu.

6 01.02.2019

Jelikož knihu hodnotím jako dospělý, nikoliv jako dítě, můj pohled je nutně poněkud zkreslený. Čtení je to vkusné, ale z pohledu dospělého samozřejmě poněkud naivní. A celou dobu jsem se ptal, zda to není naivní i pro dětského čtenáře. Nedokázal jsem odhadnout cílovou věkovou skupinu. Hrdiny knihy jsou jedenáctileté děti, mně to ale přišlo, že je možná určena ještě mladším. Děti jsou dnes "předčasně vyspělé." Po formální stránce je to ovšem kniha mimořádně povedená. Výborně se povedlo skloubit formu s obsahem.

23.01.2019

Knihu jsem vzal do ruky díky filmu Bullittův případ, který jsem viděl mnohokrát, a vždy mi vrtalo hlavou, proč "Ross" v hotelu odemknul dveře zabijákovi. Říkal jsem si, že to třeba bude vysvětleno v knize. Houby. Film není doslovným přepisem knihy, byť se shodují v hlavní zápletce, mají celou řadu dost zásadních odlišností, jsou to dvě svébytná díla. Co jsem chtěl vědět, jsem se tedy nedozvěděl, i když už v tom mám přece jen jasněji, ale navíc jsem si přidal problém s hodnocením. Protože ten film je opravdu hodně dobrý. Není horší, než předloha, jak tomu často bývá. Naopak mi předlohu možná trochu zastiňuje. Ale jak už jsem uvedl výše, jsou to svébytná díla.

4 15.01.2019

Dobré i po těch letech. Musím ovšem přiznat, že jsem se nyní, po více než čtvrtstoletí od prvního čtení, už nedokázal na Dannyho patálie naladit tak bezprostředně, jako když mi bylo devatenáct. Tenkrát jsem knížku přečetl dvakrát za sebou. I to je zajímavá čtenářská a životní zkušenost.

6 06.01.2019

Pro druhé čtení po asi pětadvaceti letech jsem si vzal autorem revidované vydání, kde už chybí podtitul "koncové detektivní melodrama" a není tu ani obligátní tvrzení, že podoba v románu vystupujících postav s osobami skutečnými je čistě náhodná. Naopak, Škvorecký v doslovu přiznává, že všechny postavy měly své skutečné předobrazy. A mě strašně štve, že nevím, kdo je kdo. Kromě šéfa, jímž je Jan Pilař, a kromě Kopance, jímž je zřejmě Škvorecký sám. Ale to je jediná věc, která mi po přečtení vadí. Na knize jsem si znova pošmáknul, je to opravdu kvalitní literatura, Škvorecký uměl psát zároveň pro literární kritiky i pro běžného konzumenta, samozřejmě inteligentnějšího. Je to umění a zábava zároveň.

5 01.01.2019

Já jsem velký fanda na Škvoreckého, v devadesátých letech jsem přečetl celou jeho beletrii, hodně jsem se o Škvorecké zajímal. Po této nové knize jsem hmátl okamžitě. Těžko se mi ale hodnotí, už proto, že víceméně vše, co obsahuje, znám, a nijak zvlášť mě tedy neobohatila. To amozřejmě přeháním, fotografie, dokumenty a některé ojedinělé momenty zde zmíněné jsem viděl a četl poprvé. A jako komplet je to úctyhodná práce, k níž se dá vracet. Připomene se tu neskutečně rozsáhlé a kvalitní dílo Josefa Škvoreckého i obdivuhodné úsilí, které vyvinula Zdena Salivarová jako nakladatelka. Nicméně, chtěl bych se dozvědět ještě víc. Ale jinak knihu velmi oceňuju. Kdybych o Škvoreckém, Salivarové a jejich nakladatelství už tolik nevěděl, mohl bych být vděčnější čtenář. Je to tedy vlastně moje vina.

29.12.2018

Je těžké tento spisek hodnotit, protože už se jedná spíše o kuriozitu. K dobru jí budiž ještě připsáno, že se dostala do dobrých rukou a editoři ji velmi vkusně vypravili do světa. Nepochybně má svůj půvab a potěší zejména milovníky starých časů, starší české literatury a češtiny obecně. Takže já jako příznivec starší české literatury a češtiny obecně jsem potěšen.

1 28.12.2018