Spolek pro ochranu zvířat

kniha od:


KoupitKoupit eknihu

Podnázev: humoristická - pokud je to možné - novela z ghetta

Novela, jejíž absurdní námět se rozvíjí v humorné vyprávění o malém chlapci, který v židovském ghettu zakládá spolek pro ochranu zvířat.

https://www.databazeknih.cz/img/books/52_/52673/spolek-pro-ochranu-zvirat-52673.jpg 3.864
Nahrávám...

Komentáře (13)

Kniha Spolek pro ochranu zvířat

los
01. září

laskavě černohumorné a jistě autobiografické vyprávění o chlapci jménem Toni, který strávil 6 let (od 9 do 15 let) v terezínském ghettě (= světě), aneb věrný doklad tvrzení, že člověk zvykne všemu, i tomu nejkrutějšímu; doporučuju

zaujala mne autorova práce s jazykem (fonetický zápis germanismů, věrohodně zaznamenaná přímá řeč Němce hovořícího špatně česky atd.), kolísání mezi vypravěčskou ich- a er-formou ad.

kap66
29. června

„Věšet lidi v takovém množství je naprosto neekonomické.
A nevyplatilo by se jim tedy spíš ty lidi nechat naživu? řekl pan Veselý.
Byl velký optimista.
Nevyplatilo, řekl inženýr Karpfen. Většina z nás už nepodává takové výkony, aby se vyplácelo do nás investovat. Nesmíte zapomenout, že ceny potravin za války neustále stoupají.
Vy zapomínáte, řekl doktor Neugeboren, že existuje něco jako světové veřejné mínění.
Nezapomínám, řekl inženýr Karpfen. Ale jak se zdá, pane doktore, jsme od světového veřejného mínění dost daleko. Záleží rozhodně spíš na ekonomickém efektu. Došel jsem k závěru, že ty lidi patrně topí ve vodě. To přijde velice lacino.
A co ryby? Rybám by to vadilo, řekl Toni.“

Takový je to humor. Pánové v ghettu kopou hrob, hlavní hrdina, chlapec Toni, jim pomáhá a poslouchá jejich debatu na téma „Jak se asi zbavují židů v koncentráku“. Velmi věcnou a očividně bláznivou debatu. Tolik kamarádů a známých už zmizelo s transporty, ze kterých se dalo vyreklamovat jedině rakovinou, TBC nebo infarktem, tolik lidí umřelo ještě v Terezíně, až je to samozřejmé a běžné – ale co zvířata? Ta se musí ochraňovat. Celé ghetto je jenom smrt, čekání na ni - a nuda. Proto byl založen spolek pro ochranu zvířat, to nejabsurdnější, co mohlo vzniknout v ghettě (záměrný tvar – jako ve „světě“), kde žádná zvířata nežijí. A je to asi přece jen bohulibější činnost než sázet se s maminkou, kdy umře někdo na „šterbecimře“ (k tomu si určitě přečtěte doslov od Pickovy sestry; černohumorné detaily jsou tady mnohdy působivější než jinde srdceryvné scény).
Nádherné vydání z roku 2018, s ilustracemi, na nichž rozmlžené obličeje postav naznačují jejich budoucnost.
(Pozn. pro Nielada: hned druhá věta knihy uvádí, že Tonimu bylo v roce 1939 devět let.)


Janadvorackova
06.10.2019

Hm, nevadí mi humor v takových podmínkách.
Jenom mi nepřišel vtipný.
Příběh má atmosféru, ale styl mi nesedí.

Blue
25.10.2018

Velmi originální a provokativní příběh. Člověk zpočátku neví, jak se má tvářit, ale pak přijme autorův úhel pohledu a užije si to.

Rade
22.03.2018

Humor z terezínského ghetta. Hravé i ironické, tak trochu ve stylu Karla Poláčka, současně děsivé, až běhá mráz po zádech… Kdo jiný může napsat takovou knihu než ten, kdo sám terezínským ghettem prošel?

„Židi, řekl pan Kohn, jsou hrozný pronárod. Vůbec se Hitlerovi nedivím. Naopak. Divil bych se, kdyby je nechal na pokoji. To by musel být na hlavu padlý. No vezměte tu knihu, co mi poslal pan Lőwy. Copak si seriózní obchodník může vzít pět neděl dovolenou a lítat v balóně…“

Nielada
22.02.2018

Kniha mě nenadchla ani neurazila. Jedná se skutečně o humoristické pojetí tématu Terezína a dospívání, což je v rámci knih o holokaustu příjemné osvěžení. Hlavní postava na mě ovšem působila nevěrohodně, celou dobu jsem měla pocit, že čtu o devítiletém chlapci a ono ejhle, najednou je mu téměř sedmnáct! Chvílemi jsem se bavila, chvílemi nudila. Knihu bych nedoporučila dětem, spíše dospívajícím a dospělým nad 15 let.

bubka
19.02.2018

velmi silná kniha, výborně napsaná, zprostředkuje více porozumění šílené situaci, v níž se lidé v Terezíně , koncentrácích a transportu ocitli více, než mnohé drastické popisy skutečnosti

MayB2 - obávám se, že i oni - alespoň dospělí, v podstatě věděli, co je čeká, jen se snažili z toho vědomí uniknout a doufali, že skutečnost nebude tak strašná. A byla ještě hroznější.

babicka_amalka
27.02.2017

smutná, ale zároveň úchvatná knížka; četla jsem ji před lety a dodnes na ni vzpomínám jako na silný čtenářský zážitek;

1