blonďatá.luc blonďatá.luc komentáře u knih

☰ menu

To nejlepší v nás To nejlepší v nás Colleen Hoover

Colleen, jak jen to děláš? Pořád si říkám, že už snad nemůžeš přijít s ničím novým, a Ty s něčím novým přijdeš. A ne jen tak s něčím obyčejným - ale s knihou, která mě rozloží na milióny malinkých kousíčků... Během čtení jsem byla jak na horské dráze, chvíle smutku střídaly nejisté úsměvy a rozpačité doufání v lepší zítřky. Myslím si, že knihu jen tak z hlavy nedostanu, a jsem si zcela jistá, že se k ní ještě mnohokrát vrátím. Graham, hlavní hrdina, byl takový slaďoušek, který to v životě neměl úplně (vlastně spíše vůbec) jednoduché. S hlavní hrdinkou jsem soucítila, ani ona to neměla jednoduché, a to, čím si spolu s Grahamem musela procházet... nedokážu si moc představit, že bych něco takového měla zažívat, přesto si myslím, že bych jednala jinak než ona. Na druhou stranu je její chování pochopitelné a opodstatněné. Knihu jsem dočetla dneska ráno a pořád jí mám plnou hlavu - strašně moc se mi líbí střídání minulosti se současností, které nás dostává do hloubky jejich vztahu, ukazuje nám, jak svou lásku postupně stavěli, pěkně "kámen po kameni". Líbí se mi, jak se autorka nebojí takových vážných témat, o kterých se sice ve společnosti mluví, ale jen v omezené míře. Líbí se mi, jak čtenářům ukazuje, že ať se situace může zdát sebehorší, může se člověk dočkat svého "happy endu". A co se mi líbí úplně nejvíc je fakt, že ať píše o čemkoliv, přiková své čtenáře ke knize a nepustí je až do posledního písmenka.

16.11.2019 5 z 5


Přátelé Přátelé Kelsey Miller

Už od vydání knihu provází negativní ohlasy - spousta fanoušků psala, že se nedozvěděla mnoho nových informací, nebo že jim nesedí styl, kterým je kniha psaná. Po počátečním nadšení jsem tedy ke knize přistupovala s jistou skepsí. Místy mi vadilo, jak nám autorka předhazuje vlastní vztah k Přátelům, přeci jen v úvodu či v závěru by to stačilo. Ovšem informací čtenářům předkládá hodně, bohužel, hodně z nich mi přišlo nezajímavých a ani teď, chvíli po dočtení, si většinu z nich nepamatuji (některé ovšem stojí za to a například mi pomohly pochopit, proč jsou poslední série dnešními diváky tolik kritizované). Taky mi kniha ukázala, v čem byl seriál průkopnický na svou dobu a poukázala na některé slabiny, kterých jsem si doposud nevšimla. Co mi časem začalo hodně vadit, byly poznámky pod čarou - když pomalu na každé stránce máte poznámku pod čarou, začne to být otrava, přerušit čtení a koukat dolů na nějaké doplňující informace. Taky jsem někdy nerozuměla srovnáním či dalším souvislostem, pokud byly zmiňovány jiné americké seriály té doby, ovšem kniha je nejspíš primárně určena pro americký trh a tam jsou ty seriály zřejmě známé. Po dočtení tedy nejsem tak nadšená, že bych ji okamžitě chtěla začít číst znovu, ale popadla mě taková příjemná nostalgie a chuť znovu si těch deset sérií zkouknout - a o tom to je, ne?

06.11.2019 3 z 5


Naprosto pozoruhodná věc Naprosto pozoruhodná věc Hank Green

Nejde říct, že by každá stránka byla natřískaná akcí, že by čtenář neměl prostor si ani vydechnout. Rozhodně je ale kniha plná myšlenek a postřehů k dnešní době, primárně k životu mladých lidí a k sociálním sítím. Jak bych popsala samotný příběh? Jako něco potrefeného! Nevím ani do jakého žánru knihu zařadit, teoreticky nejblíže má ke sci-fi, ale to vůbec nedefinuje podstatu knihy. Hlavní hrdinka je sarkastická, nejistá a závislá na sociálních sítích (jako spousta dnešních mladých lidí). Moc mi povahově nesedla, byť jsme stejně staré, přesto jsem byla zvědavá, jak se její příběh bude vyvíjet. Postupně to všechno gradovalo a já si jenom říkala, kam až to proboha může dospět. Bylo to dovedeno až do absurdity. A pak přišel konec. Konec, který mě šokoval, vyděsil, zmátl... Bylo to něco, co jsem naprosto nečekala. I teď, chvíli po dočtení, mám problém určit, co si o knize vlastně myslím. Věřím, že se spousta lidí v April najde, ale já k nim určitě nepatřím, a možná proto z knihy nejsem až tak moc nadšená. Přesto je to něco originálního, příběh, s jakým jsem se ještě nesetkala.

06.11.2019 3 z 5


Krev za krev Krev za krev Victoria Selman

Už z počátku mi při čtení pořád vyskakovalo srovnání s Loutkovým divadlem, protože byť byly knihy hodně odlišné, pár podobností jsem našla. Začátek mi přišel takový zmatený, opět jsem měla problém začíst se. Navíc mě trochu mátlo střídání vypravěčů, které nebylo například v záhlaví označeno. Za úplně nejlepší považuji střed knihy, kdy se rozjela hra na kočku a na myš, a já se nemohla odtrhnout ani na okamžik. Celý příběh je doplněný krátkým vyprávěním z minulosti, které čtenáře do příběhu ještě hlouběji ponoří. Ziba, hlavní hrdinka knihy, byla rozhodně zajímavá - a doufám, že se s ní v nějaké další knize setkám. Oproti tomu Řezník mi byl těžce nesympatický - byl to pořádný záporák! Trochu mi připomínal Jokera. Bohužel, hlavně ke konci, mi přišla kniha trochu zbytečně natahovaná - hlavně když jsme Řezníkovu identitu odhalili někdy ve 2/3 knihy. Taky mě trochu trápilo to náboženské smýšlení, které se v knize často objevovalo - ovšem je dost jasně vysvětleno, proč v knize je. Knihu jako celek považuji za takový lehčí nadprůměr ve svém žánru, který ale stojí za pozornost - zejména kvůli vidině dalších dílů, které by mohly být ještě zajímavější.

06.11.2019 4 z 5


Skoro normální rodina Skoro normální rodina Mattias Edvardsson

Ať si už pod názvem představíte cokoliv, skrývá se pod ním rodinné drama odehrávající se ve Švédsku. Farář, advokátka a jejich sotva dospělá dcera obviněná z brutální vraždy. Skutečně vraždila? Nebo je policie na špatné stopě? Kniha je rozdělená do tří částí, každou z nich vypráví jeden ze členů rodiny. Střídají se kapitoly vzpomínkové, kdy se čtenáři postupně sestavuje mozaika jejich života, s kapitolami ze současnosti, kde probíhá vyšetřování. Bohužel mi všechny postavy byly nesympatické - z počátku knihy mi sympatické byly, ale jak se začalo všechno odhalovat, komplikovat, tak mé sympatie ztratily. Nikdo není dokonalý, to vím moc dobře, ale jejich mezery ve výchově a v partnerském vztahu - děje se to, není to nic nového, ale tady už mi toho přišlo nějak moc. Na druhou stranu nejspíše to všechno vyústilo v takovou nemilou situaci jako je podezření z vraždy. Konec mě nakonec ani tolik nepřekvapil, tušila jsem, že to tak nějak bude, ale některé aspekty celé události jsem nedomyslela. Když to všechno shrnu, je to takový slabší kousek, ke kterému se asi jen tak nevrátím - pokud vás ale zajímají rodinná dramata z originálního prostředí, mohu doporučit - rozhodně nelituji, že jsem se do knihy pustila.

06.11.2019 3 z 5


Záblesk života Záblesk života Jodi Picoult

Moje první kniha této čtenáři oblíbené autorky. Z počátku pro mě bylo hodně těžké sledovat dějovou linku, pamatovat si, kdo je kdo... Navíc příběh vyprávěný pozpátku se jen tak nevidí. S každou kapitolou se čtenář posouvá o hodinu zpátky a postupně tak odhaluje souvislosti, které vedly k této tragické události. Jakmile si na to všechno zvyknete, máte vyhráno, a příběh vás naprosto polapí! Jednotlivé postavy nejde nenávidět, všichni jsou to jenom lidi - žádná postava není vyloženě záporná, byť se to tak může zdát. Celý den je vyprávěný tak poutavě, navíc to, jak je poslepovaný z výpovědí jednotlivých postav - vážně se mi to moc líbilo, čtenář tak má celý den jako na dlani. Autorčin doslov potom dělá dokonalou pomyslnou tečku za celým příběhem. Příběh donutí člověka zamyslet se nad oběma názory na potrat. Donutí zamyslet se nad životem. Ani si nepamatuji, kdy naposledy jsem četla tak "těžkou" knihu a možná i proto se mi o ní špatně nachází slova. Radím vám tedy jediné - neváhejte a do příběhu se začtěte.

23.10.2019 5 z 5


Stříbrná cesta Stříbrná cesta Stina Jackson

Rozjezd této knihy byl vážně pomalý - ve vyprávění se střídaly dvě hlavní postavy, obě hodně zvláštní, ale sympatizovala jsem s nimi a soucítila. K žádné jsem si ale nevytvořila výrazný vztah. Pomalu se příběh rozvíjel dál a já si pořád říkala - co to čtu? O co tady proboha jde? Postupně má zvědavost nabírala na síle a já nebyla knihu schopná odložit. Pak přišla druhá část a najednou všechno začalo dávat smysl. Samotný konec mě sice nepřekvapil, ale rozhodně mě dostal (protože člověk přeci nemůže odhadnout úplně všechno). Thriller měl takovou hodně ponurou a temnou atmosféru, i když se odehrával převážně v létě - zřejmě na mě severské prostředí tak působí. I po dočtení nad knihou musím dumat a chtě nechtě musím přiznat, že něco takového jsem snad ještě nečetla - čtenář ví, o čem kniha je a co se v ní řeší, ale zároveň jako by se v knize nic nedělo, přesto je v neustálém napětí.

23.10.2019 5 z 5


Loutkové divadlo Loutkové divadlo M.W. Craven

První polovina mi přišla seznamovací, oťukávací, a měla na mě lehce uspávací účinek. Pak ovšem přišla druhá polovina a já nestačila zírat, kam kniha směřuje. Příběh začal mít pořádný spád, gradaci, byla jsem napjatá a zvědavá, jak to proboha celé dopadne! Samotný konec mi přišel překvapivý a rozhodně zajímavý, líbilo se mi, že autor dotáhl do konce snad všechny linky a že byly zodpovězeny i nevyřčené otázky. Navíc jsem časem pochopila, proč má kniha zrovna takové jméno, což je rozhodně velké plus (to mi totiž docela vrtalo hlavou). Možná vás zajímají i hlavní hrdinové - a to vám mohu s klidem říct, že jsou super! Hlavní hrdina byl sympaťák, hlavní hrdinka byla přímo skvělé a ti ostatní jim skvěle sekundovali. Za mě je to tedy velmi příjemná detektivka s nakonec mrazivou zápletkou, z které ale nemusíte mít obavy - žádné extrémně nechutné popisy v ní nenajdete.

23.10.2019 4 z 5


Někdo blízký Někdo blízký Cara Hunter

V souvislosti s touto knihou bývá zmiňováno propojení s médii - v knize nalezneme příspěvky z novin a následné reakce čtenářů. Rozhodně je znát, že se v tomto prostředí autorka orientuje, protože příspěvky jsou pestré a věrohodné, i přezdívky uživatelů jsou velmi dobře zvolené. Příběh by se bez nich ovšem klidně obešel, je to jen takové ozvláštnění, doplnění, protože média už patří k našemu každodennímu životu. Zároveň nejde říct, že bych si hlavní aktéry příběhu oblíbila, rozhodně jsem více přilnula k policejními sboru. Zhruba 3/4 knihy jsem byla nadšená - příběh byl tak napínavý, pořád se něco nového odhalovalo, pořád to gradovalo … Poslední čtvrtina mě ale lehce zklamala - najednou mi to všechno připadalo moc překombinované a moc natažené. Závěr knihy jsem očekávala, přesto mě v jednom ohledu překvapil.Takže pokud toužíte po nějakém zamotaném thrilleru s nevšedními hlavními hrdiny (hlavní rodina byla skutečně velmi zajímavá sbírka podivínů), mohu vřele doporučit.

23.10.2019 4 z 5


Ready Player One Ready Player One Ernest Cline

Sotva jsem se do knihy začetla, přišlo zklamání - nemohla jsem se začíst. Nechtěla jsem ale knihu odložit, a tak jsem pokračovala dál a najednou jsem si uvědomila, že mě to baví! A nejen že mě to baví, ale že od knihy nemůžu odejít. Kniha mě pořád dokola překvapovala tím, jak moc se od filmu odlišuje. Ty úkoly, které zde hrdinové plnili, byly mnohem těžší a zajímavější! Hlavní hrdina mi byl sympatický (byť u filmu jsem si k němu vytvořila kladnější vztah) a pro ostatní hrdiny jsem měla pochopení - navíc Aech je prostě super v jakémkoliv provedení. Taky v knize mi ty jejich vztahy přišly tak nějak pochopitelnější a zajímavější, přeci jen ve filmu nebylo tolik prostoru a proto to muselo být vyřešeno podstatně jinak. Místy mi ovšem přišel příběh zdlouhavý a kvůli tomu, že spoustu věcí (her, filmů, seriálů, skupin …) z 80. let neznám, neměla kniha to správné kouzlo. Nejsem fanoušek sci-fi ani dřívější kultury, přesto vám knihu vřele doporučuji. Za pár hodin čtení dostanete příběh plný fantazie, odvahy, přátelství, a taky další pohled na to, jak by to s námi mohlo za několik let dopadnout.

23.10.2019 4 z 5


Ideální svět Ideální svět Theresa Hannig

Kniha se neodehrává v daleké budoucnosti - je posunutá jen o 33 let (pokud správně počítám). To ovšem nemění nic na tom, jak děsivá tato kniha je. Takový svět? Takový ideální svět? Říká se, že nic není dokonalé, ale tento svět si na dokonalost hraje. O to větší pak čeká čtenáře překvapení, když odhalí, jak to všechno ve skutečnosti je. Při čtení si nejde nevzpomenout na Orwella a jeho knihu 1984. V dnešní době se totiž spousta lidí vzdává svého soukromí, teda do určité míry, protože poskytujeme svoje soukromé údaje, sdílíme své fotky či třeba videa, píšeme osobní věci do chatu. Mohla bych pokračovat dál, ale myslím si, že je to zbytečné. V této knize je vše dovedeno ještě dál (ještě aby ne, když je to budoucnost). Celý příběh je vyprávěný v er formě a byť je to nemilé, hlavního hrdinu jsem téměř nesnášela. Vadil mi jeho přístup ke světu i k lidem. Vlastně jsem asi v celé knize nenašla postavu, která by mi byla sympatická, navíc vyprávění mi chvilkami připadalo zdlouhavé. To všechno mi trošku kazilo čtenářský zážitek, ale pořád si myslím, že je to kniha zajímavá - přečetla jsem ji na jeden zátah a ještě teď je mi z ní lehce nevolno. Pokud vás tedy zajímají knihy věnující se budoucnosti/dystopie, pak by neměla uniknout vaší pozornosti.

30.09.2019 4 z 5


Věřit znovu Věřit znovu Mona Kasten

Z počátku jsem byla unešená, to vysokoškolské prostředí, stresy z referátů, psaní úkolů - to je mi přeci jen důvěrně známé. Bohužel (či raději bohudík) tomu nebylo věnováno tolik prostoru. Mnohem více se autorka zajímala o jednotlivé postavy a vztahy, které mezi nimi jsou. Nečetla jsem první díl série, nemohu je tedy porovnat, ale postavy předchozího dílu byly i v této knize. Vesměs všichni mi byli sympatičtí, byli milí, přátelští a bylo znát, že jim na sobě záleží. Nejvíce mě bavila první polovina knihy, která byla plná vtipných dialogů a celkově příběh svižně odsýpal. Samotný konec knihy mě docela překvapil svým originálním rozuzlením. Bohužel musím říct, že milostné scény mi připadaly tragicky napsané a jen jsem zoufale doufala, že jich tam autorka nedá moc.

30.09.2019 4 z 5


Až tady nebudu Až tady nebudu Linda Green

Kniha určitě není obyčejná či tuctová, protože autorka si pohrála ještě s jednou skutečností - hlavní hrdinka se pomocí facebookových příspěvků dozví, že za 18 měsíců zemře. Každá kapitola je nadepsaná datem i vypravěčem, jelikož v knize jsou deníkové záznamy z doby před 8 lety, současné vyprávění hlavní hrdinky občas prokládané vyprávěním Angely, matky Leea, a samotnými facebookovými zprávami z doby za 18 měsíců. V knize není mnoho postav, a nejspíš právě proto si k nim dokážete vytvořit vztah. Z počátku jsem měla pro hlavní hrdinku spoustu pochopení, později už to tak růžové nebylo, mnohokrát jsem si řekla - proč …?! Nemyslím si, že by kniha byla nejlepším zpracováním tohoto téma, stačí si vzpomenout na knihu od Colleen Hoover, ve které se mu taky věnuje, ale rozhodně to je zajímavá myšlenka. Říká se, že lidé by zešíleli, kdyby věděli datum své smrti - ale skutečně by to tak bylo?

30.09.2019 4 z 5


Cizinec Cizinec Arno Strobel

Výborný námět thrilleru, který asi jen tak nedostanu z hlavy. Od knihy se pomalu nešlo odtrhnout, pořád jsem potřebovala vědět, co bude dál - co všechno se proboha může ještě "podělat". Ve vyprávění se střídají obě hlavní postavy - někdy se jejich vyprávění překrývá (oba vypráví stejnou událost svým pohledem), někdy každý vypráví něco navíc. Samotný konec knihy mě ale zklamal, po dočtení jsem měla pomalu více otázek jak odpovědí. Nevím, jestli jsem nečetla úplně pečlivě a tak mi něco uniklo, ale přišlo mi to jak připravené na další díl (o jehož existenci zatím nemám ani tušení). Kdyby ale další díl byl, s radostí bych se do něj pustila, protože Jo i Erik byli sympaťáci, s kterými se mi nechtělo loučit. I když ten jejich příběh, co si budeme povídat, byl trochu přitažený za vlasy.

30.09.2019 4 z 5


Před pikolou za pikolou Před pikolou za pikolou Linda Green

Říká se, že rodiče o své potomky nikdy nepřestanou mít strach, ale myslím si, že s přibývajícím věkem strach slábne. Jak je to ale s malým dítětem? Se čtyřletou holčičkou, která zmizela své mamince dá se říct úplně beze stop? Nemyslím si, že by to byl nereálný scénář (bohužel). V takových případech nezbývá než doufat, že nedošlo k nejhoršímu. Čtenáři mají možnost sledovat tři vypravěče ve dvou časových pásmech, kteří jim celý hrůzný příběh posupně odhalují - maminka unesené holčičky, únosce a pak deníkový záznam syna únosce. Z počátku mi příběh nepřipadal nějak děsivý, postupně jsem se začala obávat nejhoršího. Sledujeme, jak se policie snaží holčičku nalézt, sledujeme její rodinu, která je v bezradné situaci... A pak sledujeme, co se vlastně s malou Ellou děje, byť to místy působí lehce chaoticky. Neříkám, že kniha má spád a že vám její čtení bude rychle utíkat - je to náročný příběh, od druhé půlky jsem se ovšem nemohla odtrhnout a doslova jsem potřebovala vědět, jak to celé dopadne. Tento příběh je navíc docela specifický, protože koho napadne, co všechno se může stát, když jenom na chvilku zavře oči?

30.09.2019 4 z 5


Píseň zítřka Píseň zítřka Alice Peterson

Během čtení jsem neměla nejmenší tušení, že je příběh psaný podle skutečných událostí (byť do určité míry upravených). O to větší na mě v závěru měla kniha dopad. Hlavní hrdinka, Alice, by svou vlastní motivací dokázala kteréhokoliv člověka vyburcovat ke splnění jakéhokoliv snu. Běžně si totiž asi ani neuvědomujeme, že čas utíká a kdy je lepší si začít plnit si své sny než právě teď? Během vyprávění se střídají tři různí vypravěči, i když většinu kapitol vypráví Alice sama pomocí ich formy, pro úplné pochopení a vcítění se do příběhu tu jsou ještě deníkové záznamy její matky a vyprávění Toma v er formě. Píseň zítřka je příběhem o síle, vytrvalosti, oddanosti, pevném přátelství a lásce až za hrob. Na závěr bych podotkla, že kniha nebyla jednou velkou jízdou, od které by se nedalo odtrhnout, spíše chtěla svůj čas k přemýšlení.

30.09.2019 5 z 5


Myslela jsem, že tě znám Myslela jsem, že tě znám Penny Hancock

Původně jsem si myslela, že to bude nějaký akční thriller ve stylu Shari Lapeny, teď bych knihu mezi klasické thrillery řadila spíše okrajově - je spíše společenský thriller. To ovšem neznamená, že by příběh nebyl zamotaný. Sice jsem si už někdy v polovině vytvořila názor o tom, co se vlastně stalo a jak to celé dopadne, o to více jsem byla v závěru překvapená, protože jsem se ani trochu netrefila. Musím se vám taky přiznat, že mi obě hlavní hrdinky byly velmi sympatické, až mi bylo líto, že je postihl takový osud. Trochu zvláštní mi ale přišel autorčin styl psaní. Penny se hodně rozepisuje (takže bylo mnohdy těžší udržet si pozornost, hlavně v první polovině knihy), ale střídá po kapitolách vypravěče - obě hlavní hrdinky. Holly je ovšem psaná v ich formě, Jules v er formě (což jsem snad ještě nikdy neviděla). Celkově kniha dává několik podnětů k zamyšlení, a to nejen ty, které sama autorka vypsala na konec knihy. Například co všechno dokážeme odpustit svým milovaným?

30.09.2019 5 z 5


Bez rozloučení Bez rozloučení Samantha Young

Jestli někdo umí psát romantické příběhy s nádechem erotiky, pak je to Samantha Young. Kniha je rozdělena do tří částí, každá z nich se odehrává v jiném roce, a vypráví příběh Nory, mladé Američanky žijící ve Skotsku (ideální místo pro romantický příběh). Nora je jediný vypravěč a musím říct, že jsem si ji vážně oblíbila (čemuž určitě pomohla i věková blízkost). Hlavní hrdina by se opět mohl přidat k těm typickým představitelům červené knihovny, ale to není nic nečekaného - proč by to autorky měnily, když to tak dobře funguje. Taky mě potěšilo, že byť v knize vystupuje vícero postav, dokázala jsem si je zapamatovat, protože jsou dávkovány pěkně postupně, aby si na ně člověk měl dost času zvyknout. Dialogy byly místy vtipné a svižné, místy jsem neměla daleko k slzám. Kniha ve mně tedy vyvolala mnoho různých pocitů a s poslední stránkou mě zanechala dokonale šťastnou a rozbitou.

30.09.2019 5 z 5


Němý svědek Němý svědek Caroline Mitchell

Když se skládá slib manželství, slibujete tomu druhému, že s ním budete v dobrém i zlém - co všechno ale může "zlé" představovat vás nejspíš napadne, až k něčemu dojde. No a o tom tento psychologický thriller je. Z počátku jsem měla jisté problémy začíst se, protože se střídají tři časové roviny a tři různí vypravěči (nepravidelně). Jakmile se začal příběh rozjíždět a začal více odhalovat hlavní dějovou linku, neměla jsem už žádný problém s orientací - navíc každá kapitola je řádně označena rokem i jménem vypravěče a postav tam není moc. Musím přiznat, že jsem nečekala, že příběh bude promyšlený až tak do hloubky a že se bude věnovat tolika tématům. Přijde mi, že je pomalu nereálné, co se tam všechno stane, na druhou stranu je příběh až děsivě reálný. Několikrát jsem si při čtení říkala, že už se snad nemůže odhalit nic dalšího a že už mám přeci jen jasno, jak to celé dopadne, na další stránce na mě opět padla nejistota (a tak pořád dokola). Samotný konec nebyl vyloženě nečekaný a já jsem jej uvítala s otevřenou náručí - přesně v to jsem doufala! Ráda bych vám něco prozradila o hlavních hrdinech, ale právě odhalování jejich charakteru ke knize patří a tak bych vám nerada spoilovala. Neříkám, že je Němý svědek TOP kniha mezi psychologickými thrillery, protože byť jsem byla zvědavá a napnutá, nejímala mě hrůza, ale rozhodně patří k těm lepším - a minimálně díky jeho tematice a propracovanosti bych vám ho s radostí doporučila.

30.09.2019 4 z 5


Nevítaný host Nevítaný host Shari Lapena

Ách, tak přesně tohle já můžu! Další takovou, prosím. Měla jsem lehké obavy z toho, že se Shari Lapena pustila do "adaptace" knížky od A. Christie, ale vůbec nelituji, že jsem se do knihy pustila - je to božské! Nekopíruje předlohu, jen jí v určitých místech vhodně vzdává hold. Až do samého konce jsem byla napjatá a neměla jsem nejmenší tušení, jak to celé dopadne. Musím říct, že byť byl místy děj pěkně zpomalován, obzvlášť ke konci byla ta ponurá, vyděšená atmosféra přímo hmatatelně cítit - navíc mi přišlo, že nic nebylo navíc/zbytečné, vše mělo svůj důvod. Nakonec se ani nevyplnily mé obavy z toho, jak si zvládnu zapamatovat tolik postav - jejich charaktery byly vykresleny natolik dobře, že snad po 30, nebo 40 stránkách jsem bezpečně věděla, kdo je kdo, kdo s kým přijel a čím se například živí. Kniha naprosto předčila má očekávání a já už se nemůžu dočkat, až si přečtu autorčinu další knížku, protože byť je to v závěru detektivka (navíc na motivy detektivky), pořád to nese hodně prvků thrilleru. A ta atmosféra - pomalu nemám slov!

04.09.2019 5 z 5