blazkoma komentáře u knih
Dlouho mě nějaká kniha nebavila tak jako Spasitel a to nejsem s fyzikou, čísly a kosmonautikou zrovna dobrá kamarádka. Od první stránky jsem věděla, že knihu jen tak z ruky nedám. Tohle vesmírné dobrodružství mohu jen doporučit.
Krásný příklad toho, jak lidé nejsou připraveni na řešení krizových situací a čeho všeho jsou pro své přežití schopni.
Nevěřila bych, že mi taková drobná knížka dá tolik zabrat. Velice vyčerpávající putování bez cíle a bez naděje, pouhá potřeba přežití ze dne na den.
Je pár věcí, které mi na knize vadí, ale ze všeho nejvíc zde postrádám vysvětlení, jak to všechno začalo. Co se stalo, že je svět v knize takový pustý, ošklivý a nebezpečný. Celou dobu jsem čekala jakékoliv vysvětlení a nedočkala se odpovědi.
Zdá se, že tahle kniha čtenáře buď emočně složí na lopatky nebo ho nechá chladným a bohužel se přikláním k té druhé skupině. Už samotný název vyzývá k zásobení se kapesníčky, anotace slibuje silný příběh, ale.. Nedokázala jsem soucítit s hlavními postavami, ani jejich vztah nebyl pro mě dost uvěřitelný a myslím, že by opravdu nebylo od věci vysvětlení, jak taková Hodina smrti funguje, přece jen je základním kamenem celého příběhu.
Líbí se mi autorčin styl, trochu děsivé, trochu nechutné. Ještě že jsem to četla za denního světla i tak mi některé části naháněly husí kůži.
Pro mě zatím největší čtenářský zážitek tohoto roku! Tuhle knihu z hlavy rozhodně jen tak nedostanu.
Příběh ve dvou časových liniích, které do sebe perfektně zapadají. A milé překvapení pro někoho, kdo někdy našel zalíbení ve sbírání známek. I když Ztracený dopis může vypadat jen jako další z mnoha románů, co si hraje s tématem druhé světové války, rozhodně stojí za přečtení.
Asi nebude pro každého, ale já se nechala zlomit. Podle mě jedna z knih, která s vámi zůstane ještě dlouho potom, co ji přečtete.
Také máte nepříjemný pocit, když vás na každém kroku sledují nehybné oči z portrétů? Opravdu není dobrý nápad podobné knihy číst v noci. Ten pocit klaustrofobie, narůstajícího napětí nebo pocit, že vás něco sleduje ze tmy, je tím jen intenzivnější. Zkrátka se nepoučím, ale stálo to za to.
Zajímavost: Takzvaní silent companions se těšili oblibě v domácnostech evropské elity v 18. a 19. století. Tyto dekorativní figuríny nejsou nic jiného než realistické malby na plochých tvarovaných dřevěných deskách, které zobrazovaly sloužící, vojáky nebo děti..
Dodnes není úplně jasné, jaký byl jejich účel. Zůstávali v rohu místnosti, nebo před krbem v letních měsících, kdy se netopilo. Na schodech, aby překvapovali nevítané hosty nebo snad hlídali prázdný dům, když majitelé byli pryč. Chtěli byste takového společníka?
V jednom komentáři ke knize jsem narazila na přirovnání Richarda k Nickovi z Velkého Gatsbyho a pomyslela si sakra, proč mě to hned taky nenapadlo. Pouhý pozorovatel, který nijak nevyčnívá a přestože se ocitá v centru všeho dění, nebýt vypravěčem, nemá nám co víc nabídnout.
Můj nový oblíbený díl, jedním slovem nejkouzelnější :)
Byly časy, kdy jsem si trochu naivně myslela, že bych mohla být lékařkou, ale po přečtení Adamových zážitků a zkušeností, jsem se jen utvrdila v tom, že bych na to neměla. Kniha je zábavná, i když hromada vtipů není vše, co si z knihy odnesete, některé scény jsou podle mě jak vystřižené z hororu. To ovšem nemění nic na tom, jak skvělá kniha to je.
Pro každého, kdo si zamiloval knihy nadaných sester Brontëových, i pro ty, kdo snad ještě neměli tu čest se s jejich dílem seznámit. Nelze než doporučit.
Nemohu říct, že by tato kniha pro mě byla zklamáním, protože jsem od ní nic neočekávala, ale ani přes pěknou obálku a zajímavý námět si mě nedokázala získat. Svět Caravalu postrádal slibované kouzlo a postavy... opravdu jsem si je měla oblíbit? Jen ze zvědavosti jsem vydržela číst až do konce, ale ani ten nebyl uspokojivý.
Oceňuji krásnou procházku Barcelonou a prohlídku Gaudího architektonických skvostů, ale jinak je pro mě kniha asi nejslabším dílem ze série.
Opravdu jsem nečekala, že by se mi Sága tolik zalíbila, je značně návyková.
Nečekala jsem žádné zázraky, ale tohle tedy bylo něco. Než převyprávění oblíbeného klasického příběhu se mi do rukou dostala pouhá parodie, která ani není vtipná. Nejspíš nedokážu ocenit autorčinu snahu napasovat rodinu Bennetových do moderního prostředí.
Neal Shusterman je génius, nemám co jiného k celé této sérii dodat.
Je to takový ten typ knihy, který po první kapitole jen těžko dáváte z ruky, dokud se nedostanete na její i když trochu předvídatelný konec. Příjemná jednohubka na letní odpoledne.