Blahorodi

Příspěvky

Zázrak svaté WinifredyZázrak svaté WinifredyE. Peters (pseudonym)

Miluji historické knihy, a tak co zde jiní shledávají rozvleklostí, zdálo se mi spíše dobrým a čtivým popisem doby a prostředí.

11.07.2017


SedmikostelíSedmikostelíMiloš Urban

Do knihy jsem se začítal dost těžce. Množství odboček, úvah, předlouhých popisů, retrospektiv, popisů halucinací/vidění, to mě až mučilo. Také defilé podivných a ještě podivnějších postav v celé knize, ani tomu jsem nepřišel na chuť. Děj se na mne vleče příliš pomalu, zajímavých či vtipných myšlenek nebo postřehů je málo, bizarností naopak moc, detektivní linka utopená, navíc brzy odhadnutelná, a to ostatní mě tak nezaujalo. Přitom středověk je mé oblíbené období a gotiku zbožňuji.

Logikou knihy samé – jak je sama gotika někdy strohá a krásná v jednoduchosti, decentnosti, tak přesně taková kniha není. Možná jsem jen čekal mnoho, možná jsem na podobné fantazie příliš racionální, chladný psí čumák.

02.01.2018


Saturnin se vracíSaturnin se vracíMiroslav Macek

Že pokračování Saturnina napíše Miroslav Macek a že to bude (z mého pohledu) pokračování dobré, vtipné a první knihy důstojné, toho bych se vskutku nenadál. A vlastně je to zcela v duchu malých, neuvěřitelých příběhů, které se v obou knihách vypráví…

Kniha není nijak výrazně dějová, je postavena na slovním a formulačním humoru, v tomto ohledu bych řekl, že obojí je zcela v duchu původního Saturnina. Srovnávání se ubránit nelze, ostatně kniha se na původní děj zhusta odvolává, ale po pár stránkách jsem si druhý díl osahal a jen se dobře bavil. Některé pasáže dle mne dosahují vtipu až geniality prvního Saturnina (výlet na tvrz), a za to klobouk dolů.

Vadilo mi snad až příliš opakované chválení krás slečny Barbory, postavy Jiřího a doktora Vlacha mi přijdou upozaděné a méně výrazné, přepisování již známých příběhů a povídaček se dle mne dařilo se střídavými úspěchy (skon papouška a la „za mé služby se nic nestalo, jen lopatu jsme zlomili“ zachránila skvělá pointa, měření výšky barometrem také dobré, sloh o odvaze již ne, ten nic nového oproti tradované verzi nepřinesl). Že se autor rozhodl děj zcela umístit na chatu a do prázdnin, mi nijak nevadilo, neb šlo o čtení příjemné. Jen tak těžko postižitelná věc, jako je duch doby, na mne z prvního Saturnina sálal daleko silněji, než z tohoto pokračování.

03.01.2018


Pouť nenávistiPouť nenávistiE. Peters (pseudonym)

Příběh zajímavý, logický, celkem neobvykle nechává autorka některé „kladné“ postavy jednat nejen kladně, je to pak celé plastičtější, než když jsou někteří jenom dobří (Rhun). Líbilo se mi obecnější a dost přesné nahlédnutí do středověku, kdy se mocní bili o moc, ale kdo tím skutečně trpěl a velmi vážně, byli často obyčejní lidé. Jen jsem se trochu ztrácel v odkazech na minulé díly, nerad jsem zjistil, že si některé příběhy moc nepamatuji, ale ono jich také bylo několik dost podobných.

Nemohu nezmínit, že překlady Stanislavy Pošustové mi zatím v sérií připadají nejlepší.

29.07.2018


Narcismus – vnitřní žalářNarcismus – vnitřní žalářHeinz-Peter Röhr

Dozvěděl jsem se spoustu zajímavého, ale nucené lepení poznatků na pohádku mi přišlo místy až křečovité.

30.08.2018


Tmavá studniceTmavá studniceJaroslav Velinský

Knížku jsem objevil víceméně náhodou a byl to objev šťastný. Velinský je výborný vypravěč, byť mi jako některým dalším chvíli trvalo, než jsem se do jeho stylu začetl. Text je svižný, vtipný, postavy jako živé, dialogy skvělé a když na to přijde, děj zhoustne a je po všech čertech napínavý. Co víc si u detektivky přát? Snad jen logika a motivace postav někdy drobounce zakulhá, ale za mne je to v mezích, klady rozhodně převažují.

05.11.2018


TyllTyllDaniel Kehlmann

Kniha je bez debat skvěle napsaná, čtivým stylem, se sice výjimečným, ale dobrým slovním humorem. Příběh Eulenspiegela je chytlavý, rozdělení do několika kapitol vyprávěných vždy z pohledu někoho jiného mi též přišlo jako velice dobrý nápad i prostředek. Děje jsou uvěřitelné, atmosféra podaná, jakoby čtenář sám klopýtal někde krajinou a dějem. Vypsání hnusu některých postav je nedostižné, Kircher je mimořádně odpudivý „charakter“. Obecně je hnus doby popsán též dobře, oč úsporněji a mimochodem, o to působivěji (např. „záchrana“ čarodějnice jedním z minérů).

Nicméně si kladu otázku, co dál? Že je válka svinstvo, a ta zvaná třicetiletá svinstvem ještě neskutečně dlouhým, to tak nějak vím. Že by Tyll tak vynikal svými překvapivými kousky, toho v knize mnoho nebylo. Že bych přišel na něco nového, často se zamýšlel, ani to mi kniha příliš nepřinesla. A u „Enšpígla“ přece jen člověk čeká něco víc, než jen smutné vypsání osudu člověka vláčeného dějinami a uhýbajícího před velkými ranami. V tomto směru je pro mne kniha spíše zklamáním. Na celkové svižnosti jí u mne ubíraly i některé mučivě nekonečné popisy zejména myšlenkových pochodů některých lidí.

02.01.2020


Děkuji, mám se výborněDěkuji, mám se výborněIvan Medek

Skvělé tak, že snad nemám slov. Pana Medka jsem si velice vážil, byl skutečnou elitou našeho národa.

12.07.2017


Šachové figurkyŠachové figurkyPeter May

V něčem skvělé, v něčem méně, příběh Roddyho myslím není uzavřen a přijde mi to nefér vůči čtenáři, smrtí zbytečně moc... jak se psalo v jiném díle série, v minulém století byly na ostrově jen dvě nebo tři vraždy, s touhle sérií jich najednou přibylo až až.

A celou sérii jsem si lámal hlavu, kolik tak je hlavním postavám let. Vystupováním, myšlením, příběhy mi často přišli jako padesátníci (Donald Murray, Piskoř, Artair), přitom výpočtem mi vycházejí někde mezi pětatřiceti a čtyřiceti. A to mi často nehrálo.

08.02.2018


Legenda o OstojoviLegenda o OstojoviZdeněk Smetánka

Historii jsem měl vždycky rád a četba knih Zdeňka Smetánky mě přivedla ke studiu archeologie (žel, na další Smetánky jsem již nenarazil, a tak studia zase zanechal). Jeho přehled, důraz na propojování znalostí a metod více oborů, trpělivé skládání obrazu doby, to je úžasné.

30.08.2018


Muž z ostrova LewisMuž z ostrova LewisPeter May

Celkem brzo má čtenář dost indicií, aby si poskládal, jak vše asi tak bylo a kdo je pachatelem toho hlavního. Pak už mu jenom příbývají další a další detaily do jasného obrazu, proto linka vyšetřováni není tak napínavá, i když o překvapení a šmodrchanece není nouze.

Že mě celkově víc zajímá Fin než Tormod, tentokrát pro mne retrospektivy byly celkem dlouhé a nezáživné (zejména zpočátku, kdy člověk nevěděl, k čemu to bude mířit), ve Skále pro mne skvěle fungovala konfrontace minulosti a současnosti, to zde takové nebylo. Závěr se mi nelíbil, jak je kniha celou dobu poklidná, jako by se na závěr snažila nahnat nějaké napětí, najednou Fin, hlava bystrá, co si všímá malých detailů a má správná tušení, nebere telefony a nezajímají ho hlasové schránky a všechno se musí rozuzlit klasicky detektivkovsky na místě, kam všichni spěchají jako o závod...

Vnitřní promluvy Tormoda mi pak přišly místy trochu naivně napsané, asi jako když mladý herec hraje starého. Ale jinak se knížka četla velice dobře, člověk jako by s postavami byl přímo na místě.

06.02.2018


Hledání zmizelého věkuHledání zmizelého věkuZdeněk Smetánka

Tak poutavé, čtivé, napínavé, živé a poučné čtení o archeologii, aby člověk pohledal!

30.08.2018


Nejlepší kniha o fake news, dezinformacích a manipulacích!!!Nejlepší kniha o fake news, dezinformacích a manipulacích!!!kolektiv autorů

Depresivní čtení. Člověk jako druh není stavěný na to, aby často zakoušel nejistotu a bylo zpochybňováno to, čemu věří. Jenže při čtení médií je to nutnost. A jak to někdy bývá, ti, co chtějí dělat seriozní práci – i v médiích – nemají vůbec jednoduchou práci, naopak, různí podvodníčci a manipulátoři jsou jako ryba ve vodě. Jak z toho? Kniha nabízí pár receptů, jsem však ohledně jejich účinnosti spíše skeptický.

16.09.2018


Umrlčí cestaUmrlčí cestaPeter May

Od Maye jsem četl nejprve trilogii z ostrova Lewis, která mi přišla nedostižně skvělá, Umrlčí cesta je pro mne spíše zklamáním. Hodně za to může, že hned první zásadní rozhodnutí hlavního hrdiny považuju logicky za naprosto nesmyslné, nepochopitelné. Muž se objeví na pláži, málem se utopí, netuší, kdo je, co dělá, jestli ho někdo chtěl zabít, jestli měl nehodu, jestli byl při tom sám, nebo s někým dalším, zkrátka netuší nic a on se rozhodne… zkusit si to sám vypátrat. Nejde do nemocnice, nejde na policii, nic. A hned mu pomůže štěstí, že první dům, do kterého napochoduje, je jeho vlastní. Dokonce později i na policii zkouší různé výmysly, i když je mu jasné, kam ho to dostane. Tady ve mně cosi křičelo, že je to nesmysl, a že je to pro knihu zásadní, místy jsem se do čtení musel i nutit.

Linka s Karen, která zpočátku buď jen pláče nebo se hádá s mámou, mi přijde dlouho dost jednotvárná, až když se vydá na cestu, začne to být zajímavější.

Napětí, příběh, popisy krajiny či počasí, zkrátka celá kniha mě pořádně začala bavit až tak od půlky či druhé třetiny. A to je málo. „Konspirační“ téma jako takové mi až tak nevadilo, ona to v podstatě žádná velká konspirace není, dovedu si představit, že velký byznys nějak podobně může fungovat, však se podívejte na naše pole a neschopnost státu s tím něco udělat. Tedy, silně aktuální, až ekologické téma naopak dost oceňuji.

25.02.2019


SenátorSenátorVáclav Láska

Kniha opět strhující, nechybí ani humor, ani zasvěcené popisy prostředí, prim ale hraje kriminální zápletka a gradující napětí. Dobré mi přijdou i odbočky od hlavního děje, zejména z advokátní praxe. V některých kapitolách jsem zaznamenal celkem dost chyb a překlepů, zde mohl vydavatel odvést lepší práci. Snad jen poslední podkapitola mi přijde možná až zbytečně optimistická... ono jak se to celou dobu drží nepříliš vzdálené od naší reality (spíš prostředím, než lidmi a jejich skutky), tak tohle už je... příliš.

02. ledna


Medicina v županuMedicina v županuCtirad John

Za mne skvělé čtení. Jasně, jsou to opravdu jen anekdoty a ne každá je k popukání, ne každá je pochopitelná (ve vydání z roku 1929 jsou psány dost odborně bez ohledu na laiky). Mnohé jsou ale výborné, některé k zamyšlení. A hlavně: jemnost stylu a poetika, z toho tak krásně dýchá doba první republiky, že si nelze nevzpomenout na Saturnina. Pro mne kouzlo o to silnější, že jsem větší část knihy četl coby průvodce jednoho šumavského kostela v přestávkách na hřbitově, místě pro takový humor více než zajímavém…

24. února


Tyranie: 20 lekcí z 20. stoletíTyranie: 20 lekcí z 20. stoletíTimothy Snyder

Jo, tohle by si měl přečíst každý, kdo to chce myslet s demokracií vážně. Ona je demokracie docela fuška a sama… sama není nic, záleží na lidech. Líbí se mi, jak jsou myšlenky zhuštěné, stručné, žádné dlouhé rozepisování.

19. března


Veronika se rozhodla zemřítVeronika se rozhodla zemřítPaulo Coelho

Mně ta kniha přijde s odpuštěním hloupá. Dost naivním způsobem se snaží sdělit, že vyléčit se ze schizofrenie, depresí a jiných duševních poruch lze prostě tím, že si uvědomíte, jak je život fajn, a že překážky je třeba zdolávat. Jasně, je to beletrie, tedy fikce, ale pro mne je ten příběh špatně vymyšlený, špatně napsaný, snadno předvídatelný. Celý děj je prošpikovaný nelogičnostmi až nesmysly, postavám chybí motivace pro jejich jednání, to, jak se tam zachází s lidmi a jejich diagnózami, je absurdní a naprosto mimo realitu. A ono si to přitom na realitu hraje.

09. května


Poslední knihaPoslední knihaPavel Trtílek

Hodně zvláštní knížka, chvíli mi trvalo se do ní vpravit, přijmout její poetiku (se svým racionálnem a logikou jsem tady příliš neuspěl), ale když se stalo, četl jsem jedním dechem. A ještě dlouho na ní myslel po přečtení. Jak se příběh rozuzlí, jsem trochu dopředu tušil, znám osudy brněnských lokálů, ale to byla jen jedna z point.

12.07.2017


SkálaSkálaPeter May

První více než půlka knihy byl úžasný čtenářský zážitek, až popis cesty na An Sgeir mi přišel zdlouhavý, bez napětí, bez děje, plný zbytečných popisů. Ve druhé půlce už jsem četl střídavě nadšeně, střídavě méně. I jsem si říkal, jestli těch tragických zážitků není na jednoho člověka až příliš. Konec a pointa v něčem překvapivá a skvělá, v něčem spíš už příliš šroubovaná a přetažená. Trochu zvláštně na mne působilo střídání osob, kdy vzpomínky byly vyprávěny v první osobě, současnost ve třetí.

04.02.2018


Nejlepší kandidátNejlepší kandidátStanislav Biler

Dobře jsem se bavil zejména, když se děj týkal médií, píáristů, podivných hovorů s call centry nebo když slečna Johanna s někým zabředla do rozhovoru. Její postava byla vůbec zdařilá. Naopak, popisy cest, krajin nebo výletů mi přišly vyloženě zbytečné. V projevech Novákových, někdy i různých postaviček v médiích, bych uvítal méně textu a více kritiky/humoru/satiry. Konec mi přišel hodně ustřihnutý, jako by to autora přestalo bavit, tak z toho utekl.

Bylo to pro mne čtení spíše oddychové, na téma, které mám tuze rád, vyšinuté postavičky mě dost bavily, na druhou stranu, že bych po přečtení měl potřebu se nějak zamýšlet, že by mi kniha přinesla nový pohled, to se nestalo, dokonce ani nemám pocit, že by kniha mohla být kritikou či před něčím varovat. Na to je příliš absurdní, nereálná či obecná. Za mne je to škoda, mohla z toho být skvělá satira, sonda do toho, proč média nezvládají svou funkci a proč jsou lidé apatičtí. Ale zase se chci držet toho, že by čtenář neměl autorovi podsouvat svá očekávání jako měřítka, kterými knihu hodnotí.

29.01.2018


Eliška PřemyslovnaEliška PřemyslovnaBožena Kopičková

Přišlo mi, že často přání bylo otcem myšlenky, a tak se obraz Elišky Přemyslovny za každou cenu vylepšoval.

30.08.2018


Zaniklé hrady, zámky a tvrze ČechZaniklé hrady, zámky a tvrze ČechJiří Úlovec

Nemyslím si, že kde co předci postavili, tam to již musí navěkdy zůstat neměnné. Nicméně, i tak to bylo velmi smutné čtení. Pokud se nedokážeme postarat o to cennější z naší historie, co od nás vlastně čekat?

30.08.2018


Život středověké vesnice : zaniklá SvídnaŽivot středověké vesnice : zaniklá SvídnaZdeněk Smetánka

Není to tak čtivá kniha, ale přesto je to čtení fascinující autorovým přístupem k výzkumu.

30.08.2018


Dějiny středověkého mnišstvíDějiny středověkého mnišstvíHugh Lawrence

Pro mne jedna ze zásadních knih o středověku.

30.08.2018


Pětka na ostrově pokladůPětka na ostrově pokladůEnid Blyton

Jó, to byly časy se Správnou pětkou! Nejraději jsem měl zalézt si do postele a číst si příběhy celý den; a jak jsem si přál být tam s nimi! Už tehdy mi však vadili střídající se překladatelé v celé sérii, a tak Goerge byla najednou Jiřina, a podobně.

30.08.2018


NašeptavačNašeptavačJaroslav Velinský

Klady zůstávají, ale po dočtení jsem byl až naštvaný. Konec mi přišel překombinovaný, logika zůstala stranou trochu víc, než by se mi líbilo, a že si „po tom všem“ (pozor, mírný spoiler) neřekne Ota se Zuzanou jediné slovo, že k tomu od autora nedostanou prostor, to se mi nelíbilo, přišlo mi to spíše useknuté a nedokončené, než uzavřené. Čekal jsem proto nějaké zmínky v nasledném dílu, ale tam už o tom a o Zuzaně není ani slovo.

Procitnutí Laury bylo taky takové až pohádkově jednoduché, vypadá to, že autor ví mnohem více o strojařině, než o psychologii :)

05.11.2018


Pravidla se změnilaPravidla se změnilaZdeněk Jirotka

Několikrát jsem se od srdce zasmál, několikrát se zaradoval nad milým slovním humorem, knihu hodnotím jako příjemnou zábavu. Asi nelze vzít do ruky Jirotkovu knihu a nepomyslet na Saturnina, ale srovnávat je nesmysl. Byť tato kniha by ve srovnání nijak zle nedopadla, on ani ten Saturnin není třeskuté dílo, kde by se člověk dvakrát za stránku rozesmál na celé kolo.

05.01.2020


Skryto ve slovechSkryto ve slovechVladislav Dudák

Nedočetl jsem, někde mezi první třetinou a půlkou jsem to vzdal. Autor se snaží být objevný ohledně slov, ale už dlouho jsem nečetl takovou snůšku stereotypů na jednom místě, kde všechna mládež jen kouká do mobilu a nezná nic než internet a ekologové běhají po loukách a snad se i pasou a jánevímco. Úvahy o slovech, jazyku, češtině jsou docela plytké, jako by si autor vzal libovolné slovo, pět minut s ním žongloval a šel dál; zajímavého a objevného pro mne pomálu.

05.03.2020


Anglické listí aneb Coolturní šokAnglické listí aneb Coolturní šokAlena Damijo

Autorce přeji jen to dobré, přece jen fandím našinci, který se vydal do „velkého“ světa. S knihou je to horší, byť chápu, že každý nemůže být Karel Kyncl. Polemizoval bych s tím, že jde o knihu fejetonů, ale to je možná nálepka vydavatele, o kterou autorka nemusela stát. Na pár místech jsem se zasmál, něco málo jsem se i dozvěděl (že má v angličtině čtení slov / výslovnost nějaká pravidla, mně překvapilo stejně jakou autorku), celkově mi texty přišly relativně jednoduché, někdy až, omlouvám se, plytké a „pointy“ spíše nucené.

09.08.2020


1