Blahorodi
komentáře u knih
Péct, milovat a žít
Josef Maršálek
Čtivý vhled do myšlenek a životaběhu svérázné a úspěšné osobnosti. Snad jen příběhy z dětství mi přišly zbytečně rozvleklé, a právě naopak vypsání pozdější doby (Praha a Bath zejména) mohlo být myslím košatější. Je zde naznačena zkratka „jako dítě mě bavilo péct - a pak jsem se prosadil v Praze a hlavně v Anglii“; píše se o tvrdé práci a spíše jen naznačují dobré nápady. Ale stále mi přijde, že to není všechno, co Maršálkovi přineslo jeho nebývalý úspěch – toho, co ho odlišilo od jiných, bude jistě více. A tím, že to knížka vynechává, mi přijde, že chybí podstatný díl příběhu. Naopak velmi oceňuji upřímnost a otevřenost, s jakou se autor nebál psát o sobě či citlivých, osobních tématech.
Prameny Vltavy
Petra Klabouchová
Kniha je psaná čtivým, ale docela suchým stylem, děj se líně převaluje, napětí téměř nebuduje, fandit v příběhu není komu, až jsem si většinu času kladl otázku, proč to ještě čtu dál. Rozuzlení je, stručně řečeno, překombinované až běda. Už zbývalo jen aby sousedovic kočka byla převlečený vrah. A přece jen je těžko uvěřit v takovémto rádoby realistickém díle, že by novinářce prošlo, co jí zde prochází, a osnovala vše, co osnuje. Problematické mi též přijde využití případu Kramného. Nad to se autorka dopouští několika faulů vůči detektivnímu žánru.
Polednice
Jiří Březina
Stylem mi přišlo jednoduché, spíše slabší, u popisů z pohledu Marty jsem už doslova trpěl. Vyšetřování se skoro neděje, dvojice detektivů se chová dost zvláštně. Klišé, kdy dobří místní dělají na případu a přijedou jim ho vzít ti zlí a namyšlení z centra, jsem už viděl tolikrát. Reálie jsou tu vůbec podivné (Praha vyšetřuje v Budějovicích?). Nu a ke konci se všichni chovají jako smyslů zbavení, hystericky po sobě ječí, logika jednání příběh opouští zcela. Prokreslení postav, jejich motivací, psychologií takřka žádné. Pár dobrých hlášek. Co jsem velmi ocenil, byl pohled na takový ten náš klasický rasismus.
Zamilujte se do angličtiny
Bronislav Sobotka
Skvělá knížka, skvělé povzbuzení. A poznámka spíše bokem, stejně je to zvláštní, tolik jsme se toho byli nuceni v životě učit, ale jak se učit, to nás nikdo nenaučil. Alespoň ne tam, kde bych to čekal nejvíce – ve škole.
Kdo ví, kde budu zítra
Jindřich Šídlo
Také jsem nejprve četl Novinářem v Čině a tohle mi přišlo jako skvělé doplnění. Knihy vznikaly v podobnou dobu a je to na nich znát. Vyprávění pěkně odsýpá, Tomáš Etzler se nebojí říct jasně, co si myslí, popsat, co zažil a podobně. A tedy, než se v USA vypracoval, to je silný příběh. Nicméně, přijde mi to celé trochu skokové, útržkové, až moc stručné. Jak je Etzler zajímavá osobnost a jeho cesta jakbysmet, tak by mě zajímal zevrubněji, tady jsem měl na mnoha stránkách pocit, že měly přijít další otázky a nepřišly. Což je škoda. Pár stráneček navíc by tomu vůbec neublížilo, naopak.
Novinářem v Číně: Co jsem to proboha udělal
Tomáš Etzler
Dechberoucí čtení od začátku do konce. A velmi smutné, místy kruté. Na „pochopení“ toho, jak to v Číně funguje, nedostižné. Ale jak je začátek hodně osobní, mrzí mě, že tahle linka vlastně není nijak ukončena, dovyprávěna. Jen zmínkou v závěru. Také mě zpočátku mátla česká jména spolupracovníků, domyslel jsem si sice, co bylo nakonec i v poznámce vysvětleno, ale mohlo se to myslím učinit dříve. Místy velká nakupení chyb a překlepů, to až bilo do očí. A možná bych přivítal více fotek.
Jak poznat, že vaše kočka touží po vaší krvi
The Oatmeal (p)
Sem tam povedený humor, za mne spíše k úsměvu, než zasmání. Ilustrace nic moc, jestli je to záměr, neumění, nebo jen výsledek produkce ve stylu „honem fláknout fór, s kreslením se necrcat“, čertví.
Příběhy Sherlocka Holmese
Arthur Conan Doyle
Ke čtení Holmese mě to nikdy netáhlo, ale po přečtení Nápadů čtenáře detektivek jsem nemohl jinak. A byl jsem v mnohém překvapen. Holmes si spoustu poznatků nechává pro sebe, aby mohl zazářit na konci (nejčastěji tak, že do děje vstoupí a nastraží past). Detektivky jsou často spíše takovou intelektuální křížovkou, než že by šlo o budování napětí (i na to někdy dojde, a je vypsané celkem slušně). Snad každý příběh začíná poměrně dlouhým vyprávěním svědka či „oběti“. Dost případů se vyřeší nějak bokem, nikoli předáním zákonu. Jsem rád, že jsem se ke čtení nakonec odhodlal, byly to velmi příjemné chvíle, kratší povídky mi seděly víc, jedna před spaním je naprostý ideál :)
Nápady čtenáře detektivek
Josef Škvorecký
Pravda, čekal jsem trochu více „jiskřivých“ nápadů a humoru, než docela seriozní studii o žánru, ale čtení to nebylo nezajímavé. Pro mne i proto, že ty právě klasické detektivky mě tolik nelákají a mnoho z nich načteno nemám, to spíše modernější; a tak jsem si užitečně doplnil přehled. A souhlasím, také by mne zajímal názor autora na některé novější knihy v žánru, které vývoj zase stáčejí trochu jiným směrem.
Veronika se rozhodla zemřít
Paulo Coelho
Mně ta kniha přijde s odpuštěním hloupá. Dost naivním způsobem se snaží sdělit, že vyléčit se ze schizofrenie, depresí a jiných duševních poruch lze prostě tím, že si uvědomíte, jak je život fajn, a že překážky je třeba zdolávat. Jasně, je to beletrie, tedy fikce, ale pro mne je ten příběh špatně vymyšlený, špatně napsaný, snadno předvídatelný. Celý děj je prošpikovaný nelogičnostmi až nesmysly, postavám chybí motivace pro jejich jednání, to, jak se tam zachází s lidmi a jejich diagnózami, je absurdní a naprosto mimo realitu. A ono si to přitom na realitu hraje.
Vzpomínky na jednu vesnickou tancovačku
Jiří Hájíček
Knížka mě dost nebavila. Několik příběhů odnikud nikam, často bez pointy, bez napětí, bez humoru… až jsem často přemýšlel, co mi mají povídky přinést, proč je číst.
Dřevěný král
Thomas McConnell
Knížka mě v mnohém nadchla, a v něčem i hodně zklamala. Popis života v Protektorátu je podaný brilantně. Byl jsem napjatý, i když se v podstatě nic nedělo. Do toho postava manželky Aleny, která neomylně přitápí pod tím kotlem, kde je to momentálně nejméně příjemné, to atmosféru ještě zhutnilo. Co mě vyloženě otrávilo, byl popis návratu domů během závěrečných bojů. Tady se najednou z tichého a nenápadného člověka stává hrdina ve stylu Ramba, přijde mi to vůči zbytku přehnané a neuvěřitelné, jako by se mrazivé až bezdějové napětí najednou chtělo nahnat strhujícím akčním dějem.
A celou knihu mě mátly dvě věci. Promluvy jsou někdy psány tak, že není poznat, kdo co pronesl, a některé pasáže jsem si musel číst podruhé, abych si to urovnal. Dost podobně jsem se ztrácel ohledně Brna, místa jsou podaná tak, že se zorientovat ani nelze. Zde bych byl jednoznačně pro větší konkrétnost. Ono to ve výsledku rušilo a odvádělo od děje, což je myslím škoda.
Tyranie: 20 lekcí z 20. století
Timothy Snyder
Jo, tohle by si měl přečíst každý, kdo to chce myslet s demokracií vážně. Ona je demokracie docela fuška a sama… sama není nic, záleží na lidech. Líbí se mi, jak jsou myšlenky zhuštěné, stručné, žádné dlouhé rozepisování.
Skotsko po česku
Paul Millar
Parádní čtení. Autor má dar inteligentního, jemného formulačního humoru. Dost věcí jsem se dozvěděl, nad některými souvislostmi se zamyslel, na jinými pousmál, a často jsem odbíhal alespoň k internetu, abych se mohl podívat na fotky daných míst. A taky jsem dostal ukrutnou chuť na whisky. Sláinte!
Slova žen
Annie Girardot
Některé příběhy pobaví až rozesmějí, některé zahřejí na duši, jiné jen tak proplují, ale dost jich zarmoutí až naštve. Zejména tím, že jsou docela aktuální i dnes.
Slovenský inštitút. Jedna komédia
Michal Hvorecký
Skvělá záležitost, už dlouho jsem se u čtení divadelní hry tak nepobavil. Vtipné dialogy, výborný slovní humor a hlavně skvělá myšlenka institutu, který má propagovat Slovensko, ale nikdo tam nechodí, tedy svůj smysl ani nemůže plnit. Z rutiny (ne)fungování institutu pak jde až smutek či hořkost.
Osm ran z lásky
Jan Mach
Podání mnohých případů je hodně syrové, věcné, a tím neskutečně působivé. Jen škoda, že prezentování různých verzí děje je někdy zmatené a není jasné, o jakou verzi jde. Pokud se věci odehrály tak, jak jsou autorem prezentovány, tak institut porot byl opravdu velkým neštěstím. A tedy, množství chyb (překlepy, typografie) v knize je bohužel velké.
Restart - průvodce podnikatelským minimalismem
Jason Fried
Není to návod, co dělat, je to návod, jak myslet. A báječný.
Medicina v županu
Alarich (p)
Za mne skvělé čtení. Jasně, jsou to opravdu jen anekdoty a ne každá je k popukání, ne každá je pochopitelná (ve vydání z roku 1929 jsou psány dost odborně bez ohledu na laiky). Mnohé jsou ale výborné, některé k zamyšlení. A hlavně: jemnost stylu a poetika, z toho tak krásně dýchá doba první republiky, že si nelze nevzpomenout na Saturnina. Pro mne kouzlo o to silnější, že jsem větší část knihy četl coby průvodce jednoho šumavského kostela v přestávkách na hřbitově, místě pro takový humor více než zajímavém…
Volný čas ve středověku
Jean Verdon
Asi nejnudnější kniha, kterou jsem o středověku četl; přitom tak lákavé a zajímavé téma z dějin každodennosti. Ani tak nepřekvapí, že se věnuje především Francii (a měla by se jmenovat spíše Volný čas ve středověku v Burgundsku a Henegavsku), tak prostě francouzští historici píšou a vnímají svět. Ale že jde v podstatě jen o citaci a vypsání několika pramenů a autorů, to byl pozornost dost ubíjející postup. Asi jako když učitelka ve škole vyjmenuje seznam autorů a děl a u nejvýznamnějšího odvypráví i děj. Kniha reflektuje pouze písemné prameny, což je zrovna v tomto případě škoda. Poznatky z ikonografie či archeologie by myslím dokázaly obraz volného času ve středověku doplnit.