blackoutzuzi komentáře u knih

Horor z pera českého autora? Sem s ním! :)))
A já si ho velmi užila - urbex, mizení lidí, video záznamy, hledání pravdy, balancování nad tím, co je a co není realita. První polovina byla za mě víc našlapaná než ta druhá, ale pořád je to za mě kvalitně napsaný horor - vyzdvihla bych skvělý styl psaní, bezvadná atmosféra taková, jak to říct, socialistická:D Bavilo, doporučuju! :)

Daniel Krejčík je za mě neskutečně milý, sympatický a talentovaný člověk.

Líbí se mi autorův styl psaní, je to osvěžující, upřímné, výborně se to čte. Tahle kniha je za mě taková jednohubka, kterou slupnete klidně na posezení :) Ovšem musím říct, že byly části, které mě až tak nebavily a celkově to téma života na zámku mě bavilo tak do poloviny knihy a pak už jsem si říkala, že je to na mě nějaké dlouhé. Ovšem spoiler - mám přečtenou už i autorovu druhou knihu a tam je to za mě jedno velké wow :) Takže více než Nadělení doporučuju knihu Hájemství :)

Já Martina Moravce zbožňuju. Všechno, co napíše, je skvělý. A tadyta jeho nejnovější kniha to opět jen potvrdila:)

Byla to jízda, zažila jsem celou škálu emocí od pobavení, dojetí, smutku až po obdiv. Paní Helena Sováková je bezesporu neuvěřitelná žena a mě ten exkurz do jejího neobyčejného života neskutečně bavil - ať už její cesta k profesi armádní psycholožky, život v armádě, mise do Afghánistánu a Iráku, pohled na život.. Musím říct, že to pro mě bylo hodně inspirativní čtení a umím si představit, že se ke knize budu ještě vracet :)

Rozhodně doporučuju, kupte a přečtěte, nebudete litovat :)

Radka Třeštíková psát umí. Baví mě jako člověk i jako spisovatelka. Líbí se mi, že i přes veškerý nátlak, nemění sebe ani svůj styl psaní a k postavám z Bábovek byla nekompromisní a nechyběly i autorčiny oblíbené otevřené konce. Četlo se to úplně samo, bavilo mě to, bolelo mě to, jsem i s tím koncem spokojená, jiný jsem od autorky ani nečekala :)

Lucii Ptáčkovou mám velmi ráda a na tuhle její knihu jsem se fakticky těšila. Důležité a těžké téma autorka zpracovala. A je to moc dobře. Umím si představit, že tato kniha může být velkým pomocníkem pro všechny, kteří se trápí s problémem přijít do jiného stavu, kdo nevidí to pomyslné světlo na konci tunelu, že to může i dopadnout dobře. Velmi důležitá kniha. A je moc dobře, že podobné knihy vznikají.

Bylo to temné, surové, naprosto mě pohltila ta atmosféra celého příběhu. Navíc to bylo fakt dobře napsané, četlo se to bezvadně! Hodně mě bavila ústřední dvojice vyšetřovatelů:)). Celkově jen chválím, mělo to všechno, co od dobré detektivky chci. Mělo to šťávu. Na poslední stránce mi došlo, že je mi dost líto, že už to končí. Protože já chtěla číst dál:))

Tohle rozhodně nebyla poslední autorčina kniha, kterou jsem četla O:)

Uf, tohle je těžké hodnotit, napsaný skvěle, ale obsah vám dá zabrat,.. z toho, co všechno se dělo a děje, tak z toho mi bylo zle. A obdivuju každého člověka, který v sobě má tu odvahu postavit se a bojovat za svoje hodnoty, za hodnoty, které bychom měli mít všichni stejné.

Knihu moc a moc doporučuji. Pokud na to máte žaludek..

Tenhle komiks, tak to je jedním slovem - PODZIM :)

Hledáte-li knihu, která je na tohle období jako dělaná (a nechcete horor), tak tohle vás bude zajímat:)

Dýňová sezóna je feel good komiks s opravdu krásnou kresbou, jednoduchým a milým příběhem, u kterého si odpočinete a který vás opravdu brutálně naladí na podzim:)). Je plný přátelství, lásky, dýní, marshmallownů, barev..:)
A slupnete ho klidně na posezení jako malinu:))

Ze začátku jsem si čtení užívala fakticky hodně, mělo to tempo, mělo to atmosféru a já byla plná očekávání, kdy se celý příběh zvrtne, v hlavě se mi vybavovaly všechny možné home invasion horory:) ale pak se to bohužel nějak zaseklo, ztratilo to tu atmosféru a já se lehce začala ztrácet v tom, o co tam sakra vlastně jde:D co je teda realita, a co ne?

Nakonec bylo fajn, že to nebylo tak průhledné hned od začátku, těžko jste mohli odhadnout, kam to celé vlastně bude směřovat:)

Upřímně ale ten konec mě zklamal, mám mnoho otázek a žádné odpovědi. Bude další díl? Netuším, ale hodil by se:)

Číst o životech lidí, kteří mě fascinují - do této kategorie rozhodně Al Pacino spadá, to mě fakticky dost baví:)))

Al Pacina mám asi jako hodně z vás zafixovaneho především jako Michaela Corleona z Kmotra, ale o jeho dalších filmech a životě jsem toho zase až tak moc nevěděla.
Ve své knize začíná vzpomínkami na své dětství, vrací se na místa, kde vyrůstal, k lidem, kteří pro něho byli zásadní, píše o své cestě k divadlu a filmu, o tom, jak se jako mladý protloukal New Yorkem, o vztazích... Dozvíte se toho spoustu a musím říct, že mě moc bavil styl, kterým Al Pacino svůj příběh vyprávěl. Se slovy to umí, má skvělý smysl pro humor, ten mě fakt bavil, podle mě bude fakticky bezvadnej člověk:))

Sonny Boy se četl skvěle, pro mě to byl zajímavý exkurz do Al Pacinovýho světa, který jsem si moc užila!

Já téhle knize říkám Ano. Ano ano ano a ještě jednou ano. Je tak strašně důležité o tomhle tématu psát, mluvit a stále dokola připomínat, že není důvod jakkoliv se stydět vyhledat odbornou pomoc. Může to totiž zachránit život, víte?
Při čtení jsem cítila hodně věcí. Od ztotožnění se s některými respondenty a jejich pocity až po myšlenky typu "to je v hajzlu, protože tuhle knihu si stejně nepřečtou ti, co by měli, aby pochopili, jaké to je a přestali bagatelizovat"...

Pokud se na knihu chystáte (já vám ji moc a moc doporučuji) a necítíte se zrovna psychicky dobře, tak asi počkejte až budete víc "v pohodě". Protože při čtení se mohou otevírat staré rány. I já si na ni musela pár měsíců počkat:)

A abych nezapomněla jednu důležitou informaci - Linda Bartošová je skvělá! Rozhovory vedla citlivě, byl z ní cítit upřímný zájem o respondenty.

Co říct závěrem? Snad jen - děkuju. Děkuju za to, že máme ve veřejném prostoru lidi, kteří se nebojí jít s kůží na trh, že věnují svůj čas a energii pro to, aby pak vzniklo něco tak důležitého, jako je třeba tato kniha.

Tohle byl bezvadný thriller, autor si se čtenářem perfektně hraje a vy jste zmatení stejně jako naše hlavní hrdinka. Spoustu wtf momentů a především ten konec - skvělý. Nebudete čekat. Nebylo mi z toho vůbec dobře, ale nechci prozrazovat, ať nepřijdete o ten wow moment. Pro mě bylo Útočiště rozhodně jedním z těch lepších thrillerů, na které dlouho nezapomenete. Ač to místy bylo na mě zbytečně moc zamotané.

Sci-fi a fantasy už prakticky vůbec nečtu. Ovšem pro svět Hunger Games bude v mém srdci navždy místo.

Tenhle prequel ze života Haymitche byl přesně takový, jaký jsem očekávala. Naprosto skvělý!
A každý fanoušek HG série si ho jisto jistě už dávno přečetl a dá mi zapravdu :)
Ač každý víme, jak příběh skončí, neubíralo to, alespoň za mě, na prožitku a jsem nesmírně spokojená:))

Miluju Boba. Kdo by taky ne. A tenhle komiks, který se váže k jeho odkazu, mě fakticky dostal. Příběh je velice jednoduchý, nic závratného, vlastně ani důležitého, se v něm nestane. Někdo by řekl, že další vycpávkový díl. Ale pro mě ne. Je o vyrovnání se se ztrátou. A celá ta myšlenka se mě dotkla a já to dočítala s hřejivým pocitem na hrudi a slzami v očích.
Cíťa, no :)

Edice N je láska
Co kniha, to top kus, který se prozatím vždycky dostal do mých seznamů nejlepších knih.
A co Umřel jsem, ale už je mi líp?
Tak ta jede na stejné vlně:)

Na knihu jsem narazila náhodou tady na instagramu. Na netu si našla ukázku a když jsem ji dočetla, chtěla jsem víc. Tak jsem si pro ni hned po práci skočila do knihkupectví.

Víte co fakticky hodně obdivuju?
Že si někdo s tak závažnou diagnózou dokáže udržet nadhled, zdravou mysl a dokonce to dokáže přetavit do humoru. Nechápu.

Autor má opravdu dar - smysl pro humor a taky ten literární. A když se tyhle dva dary protnou, dá to vzniknout právě takovéhle osobní, upřímné, silné, vtipné (doopravdy, několikrát jsem se smála nahlas:)) a zároveň bolestivé knize, která mi bude ještě dlouho, dlouhatánsky doznívat v hlavě
Co dodat. Hlavně ať vše dobře dopadne!

Celá tahle série je skvělá! Já jakožto introvertka se v tom totálně vidím a to mě na všech dílech baví asi úplně nejvíc. Takže pokud jste též introverti, bude vás to velmi bavit!:)

Krásná obálka, supr příběh.

Sice jsem věděla předem, že má kniha skvělé recenze (což ale leckdy vůbec nic neznamená), jsem ale nakonec fakticky dost překvapená, jak moc mě kniha bavila. Obecně jsem velký fanda příběhů s formátem "hlavní hrdinové parta dětí, maloměsto, lehce nadpřirozeno, temno, ideálně i nějaká ta záhada/krimi zápletka". To vše jsem dostala, k tomu ale navíc TOLIK krásných myšlenek, ke kterým jsem se několikrát vracela (asi si budu muset konečně pořídit ty lepíky!) Celkový dojem z knihy fakt parádní, zažila jsem celou škálu emocí a odnáším si skvělý čtenářský zážitek. Na to, že má přes 500 stran, přečetla jsem ji relativně rychle:)

Jak já se u téhle knihy bála.
A to nejen proto, že se jedná o horor z prostředí Šumavy.
Ale taky proto, že naprosto každý tuhle knihu tolik vychvaluje. A v takových chvílích to má každá knížka o něco těžší. Očekávání jsou vysoká.

Prvních pár stránek mi trvalo se začíst a fakt jsem si říkala "sakra, to ne, já nechci přidat do kupky NEDOČTENO další knihu!" Ale, nebojte, začetla jsem se a nakonec to bylo:
Boží!!

Petra Klabouchová psát umí a tohle mi fakt sedlo. Naprosto fantastická atmosféra - všude temno, mlhavo, zlo. Zajímavé postavy, možná vám to v něčem bude připomínat Djatlovovu expedici:) Užívala jsem si každou stránku a jsem spokojená i se zakončením:)) Nemám asi pořádně co vytknout, jste-li fanoušci hororů, tohle vás nejspíš neminulo:) a pokud ano a zatím váháte, zda Ignis fatuus číst/nečíst - tak za mě jednoznačně ČÍST :)

Mám fakt radost, tohle byl další skvělý čtenářský zážitek tohoto roku.

Méďa v županu, tak ten nás s dcerkou zaujal svou obálkou ("nesuď knihu podle obalu" je pro mě sakra těžký, mě kniha naláká buďto na jméno - u oblíbeného autora si ani nečtu anotace, nebo na líbivou obálku a až pak si čtu anotaci).

A teda malá si ho zamilovala hned, já v zápětí taky:D Vtipný, milý příběh o síle přátelství a o tom, že je fajn jednou za čas překonávat své strachy a vystupovat z komfortní zóny. Protože teprve pak zažíváme ten opravdický život a rosteme:)

Občas vám do života přijde kniha, o které vám váš šestý smysl našeptává "Jo, tohle bude ta správná kniha pro tebe, ze které budeš paf". A přesně to jsem tušila u Sester Blueových. A taky že jo. Pod tou přenádhernou obálkou se ukrývá naprostý poklad:)

Sestry Blueovy je úžasný příběh, který i čtenáři, co je jedináček, dokonale přiblíží a dovolí mu skrze stránky prožít co znamená SESTERSTVÍ. To pouto jaké je mezi sestrami - opravdové, silné, jedinečné.

Já jsem nadšená, příběh to byl opravdu silný, zároveň ale určitým způsobem jemný, nesmírně mě bavilo, jak i přes obrovskou odlišnost jednotlivých sester, byla cítit ta jejich blízkost a láska, i když ji každá projevovala po svém..

Připravte se na hromadu těžkostí, chyb, výčitek, závislostí, tužeb, křivd, zármutku, ale taky lásky, soudržnosti, síly a pochopení.

Jestli máte rádi vztahové, rodinné příběhy, takové ty zdánlivě obyčejné, ale které se vám zaryjou pod kůži, jděte tady do Sester Blueových, nebudete litovat!

*upozorňuji, že se v knize řeší témata závislostí a úmrtí rodinného příslušníka, pokud jsou to pro někoho citlivá témata, o kterých by vás bolelo číst, tak promyslete, zda se do knihy pouštět.