Balrog komentáře u knih

Úplně mi není jasný význam této monografie. Jedná se o kompilát myšlenek zastávaných různými právními školami v průběhu času a výklad vývoje práva. Odkazuje se na běžné právnické učebnice, takže se akorát zhuštěně vyloží to, co lze načerpat (nebo co student práva nutně načerpat musí) z jiné již existující literatury. Problém je podle mě hlavně v tom, že ono samotné téma "Právo a společnost" je vlastně bezbřehé a ničím neohraničené. Poněkud problematicky pak v tomto kontextu působí apel autora na to, aby se ve společnosti prováděl reálný výzkum o tom, jak v ní právo působí.

Autor v knize prezentuje asi tak 4 vlastní myšlenky, které mohly být podkladem pro 4 kvalitní odborné články. S ohledem na výše uvedené doporučuji z knihy přečíst pouze závěr.

2 01.02.2018

Obdivuju Waltariho za tuto knihu! Je to neskutečně komplexní dílo - pokud jde o děj, je tu milostná i akční linka. Co mi ale přišlo nejvíc hodnotné, byly postavy, které každá viděla věci ze svého úhlu pohledu a každý ten úhel pohledu je ospravedlnitelný. Waltari si dal obrovskou práci s dialogy postav, které probíraly náboženské, historické i filozofické témata. Každý měl vlastní motivace a vlastní touhy a kniha vykresluje to, jak rozmanité jsou lidské povahy a osudy. Podle mě je právě toto největším poselstvím do budoucna. Podle mě je nerozhodné, že je to zasazeno do období pádu Cařihradu, myšlenky v knize by se daly aplikovat na jakýkoli konflikt snad kdekoli na světě.

11 07.01.2018

Tak nějak nevím. Ano, je tam krimi zápletka, ale nějak už začínám mít dost toho okolo: Harry jako ikona norské kriminalistiky (jakoby neměl na hlavě i pořádný kopec másla), padesátiletý vrásčitý Harry s jizvou přes polovinu obličeje, s chybějícím prstem, s alkoholickýma očima jako sen každé ženy která se s ním setká. Už toho bylo moc a už se tomu ani nedá věřit. Myslím, že Nesbo by se mohl se svým analytickým a pozorovacím talentem odvážit vkročit do světa normálního románu.

3 16.10.2017

Knihu jsem tedy nečetla jedním dechem, protože na mě silně zapůsobila a každou kapitolu jsem musela nechat v sobě uzrát. Souhlasím se vším níže napsaným a ještě musím ocenit autorovu otevřenost a upřímnost; je to brilantní analýza společnosti, ale i jeho samého - jeho duše i těla - a on je k sobě kritický a nedělá se lepším, než je. Bez obalu probírá i problematické aspekty své povahy.

21.07.2017

Bohužel velké zklamání. Začala jsem Jáchymem. Jelikož je to dvojkniha, čekala jsem, že některé situace popsané v Jáchymově části, ve kterých Veronika vystupovala nebo které i vyhrotila, se objeví i v její části a uvidíme do hlavy jí. Tři takové situace se vyloženě nabízely - SPOILER ALERT Vlado a porno, ukázka prsou v koupelně, konverzace s psycholožkou cestou na potrat KONEC SPOILERU. Ani jedna z nich však ve Veroničiné části není, čímž kniha působí vlastně totálně flinknutá a hlavně zbytečná. Jsou to prostě jen dva příběhy dvou lidí, o kterých moc nevím, proč by mě měly zajímat.

Je mi jasné, že když čtu o devatenáctiletých lidech, bude to hodně o sexu, nacházení sama sebe a vnitřních rozporech, ale ačkoli se kniha tak zřejmě snaží působit, ve skutečnosti je strašně povrchní. Až na smutnou nehodu, kterou obě knihy začínají, jsou obě postavy ve víru nějakých svých životních eskapád, moc nepřemýšlí a neví, kým jsou, za čím směřují. A co je nejhorší - nezaznamenávají žádný vývoj. Nebylo tam nic, s čím bych se mohla ztotožnit, v čem bych se viděla.

Na to, jak jsou postavy prakticky neschopné cokoli zařídit ve svém osobním životě, se jim pozoruhodně daří v tom pracovním. Což teda nežeru, protože dle mého názoru ty povahové rysy, které činí člověka úspěšným v pracovním životě, může člověk aplikovat i na svůj osobní život. Takže třeba Veronika působí jak totální schizofrenička - úspěšná podnikatelka versus malé děcko, které neví co chce, za to je non-stop těhotné (poučí se to tele někdy?).

Tím, že autor dal Veronice k dispozici až příliš mnoho lidí ochotných hlídat její děti, příliš rychle a lehce nabytý úspěch a tím jistotu stabilního příjmu, dostala dostatek prostoru a času, aby se ve svojí hlavě zabývala svými vztahovými karamboly. Možná, že kdyby musela opravdu řešit něco radikálního a nespoléhat na všechny okolo, že by se zocelila a dospěla.

Divím se, že v knize absentovaly dvě věci - jednak detailnější rozbor psychopatky Amy posedlé otěhotněním (opravdu si autor nepoložil otázku, co si tím dítětem hodlá kompenzovat?), jednak aspoň náznak nějaké obavy či výčitky Veroniky ze situace, kdy je ve 20 letech (o prázdninách před nástupem do prváku na VŠ) těhotná a hodlá to sdělit rodičům s tím, že zřejmě nastěhuje to malé k nim do baráku a oni budou mít tu čest živit a ubytovat jak ji, tak její dítě. Myšlenka, že rodiče budou celí žhaví ubytovávat u sebe doma a živit své vlastní děti + kohokoli vytlačí jejich děti, mi připadá hodně sobecká. Zvlášť, když její rodiče byli oba také pracovně vytížení. Podotýkám, že nejsem matkou dospívající dcery (je mi 30 a děti nemám), ale tohle mě vytáčí.

11 08.06.2017

Líbila se mi část věnovaná stresu a jeho účinkům. Spoustu věcí jsem tak nějak podvědomě tušila a teď mi je někdo vědecky vysvětlil.
Nicméně se mi jeho styl stravy nepozdává, připadá mi to spíš jako ideologie, kdy člověk přiměje i žaludek, aby nevysílal signály o hladu. Taky to umím - když jsem byla v redukci, hlad jsem necítila, protože jsem si to tak prostě vsugerovala. Ale vím, že dlouhodobě by to na mě nefungovalo.

Myslím, že je nejvhodnější se na knihu dívat jako na popis systému, který vyhovuje autorovi. Je to stále jen jedna z alternativ; taky jsem veganka, ale tofu prostě jím a jíst budu, nemám důvod ho vyřadit.

Trochu mi vadila logika autora, kdy nejdřív vysvětluje, jak je nutné mít tělo v rovnováze, a popisuje, které prvky moderní kultury rovnováhu narušují, pak ale sám vykládá, že kvůli svým hardcore tréninkům musí obnovovat svůj rovnovážný stav a potřebuje k tomu kupu plodin z Amazonie a Peru, což jsou mimochodem energetické náklady, které jaksi nepřipočítal ke své vysoce ekologické stravě.

Kniha neprošla ani zátěžovým testem ohledně informací ohledně obsahu vitamínu B12 v potravě. Autor se drží nesprávného, již tradičního, výčtu, že se B12 nachází v chlorelle a lahůdkovém droždí. Teda v té chlorelle B12 opravdu je, ale pouze jeho neaktivní forma, kterou tělo není schopno vstřebat. V lahůdkovém droždí se B12 nenachází. V USA vznikl tento mylný názor tím, že kdysi bylo lahůdkové droždí vyráběno a doplněno o B12. B12 bylo toto droždí obohaceno, přirozeně ho neobsahuje.
Prosím všechny vegany, aby přispěli k šíření pověsti veganů jako racionálních, etických a ekologických bytostí a aby vitamin B12, jediný, který se z rostlinné stravy nedá načerpat, doplňovali tabletami. Je to opravdu důležité; po šesti letech veganství můžu upřímně říct, že mi ty tablety nepůsobí sebemenší obtíže.
Více o B12 zde:
https://vitaminb12bereteho.wordpress.com/

I s ohledem na odfláknuté povídání o vitamínu B12 jsem pak přistupovala nanejvýš obezřetně i k dalším informacím v knize.

2 26.04.2017

Užitečná knížka, která splnila moje očekávání. Obsahuje opravdu hodně HIIT sestav a databázi s popisem všech cviků použitých v knize. Sestavy není nezbytně nutné dodržovat podle rozpisu, když člověk pochopí princip, sestaví si i vlastní sobě na míru.

26.04.2017

Hodnotím, aniž jsem dočetla - nedospěla jsem ani ke čtvrtině, prostě jsem to nedala. Charaktery postav mi byly strašně nesympatické, úplné prázdné nádoby, se kterýma bych v životě neztrácela ani minutu. Tak jsem se nakonec rozhodla, že neztratím čas ani čtením o nich. Myslím ale, že na gymplu by se mi to moc líbilo.

24.04.2017

Důkladná sonda do nitra běžného člověka a analýza jeho vztahu k rasismu. Úhel pohledu této knížky mi byl mnohem bližší než úhel pohledu zvolený v Jako zabít ptáčka od Harper Lee. Příběhu hodně prospělo, že se tam nevyskytoval žádný zločin, ale pouze popis běžného každodenního života jednoho města, takže motivace postav nebyly vygradované žádnou náhlou událostí.
Určitě doporučuji přečíst, protože principiálně se dá použít na jakoukoli společnost a jakoukoli dobu, naši nevyjímaje. Člověk totiž není nejchytřejší živočišný druh, ale je to druh, kterému vůbec nevadí opakovat stále stejnou myšlenkovou chybu a topit se v předsudcích jako všichni naši předchůdci v dějinách. Když vidím, kolik autorů v kolika historických dobách se tomuto tématu věnovalo a kolik konfliktů již bylo rasismem vyprovokováno i skončeno, tak si říkám, že tohle téma bude aktuální snad navěky věků.

1 22.04.2017

Texty byly vybrány účelově, aby vešlo ve známost, že i ve velké Americe byli kritikové kapitalismu.

28.03.2017

Hodnocením nechci vyjádřit, že souhlasím se vším, co autor říká; uvědomuji si, že autor vyjádřil svůj názor a svůj úhel pohledu, což se vlastně ani hodnotit nedá. Určitě však oceňuji hlubokou analýzu stále aktuálních témat a explozi zajímavých a propracovaných myšlenek k zamyšlení.

2 21.02.2017

Na hodnocení mi nestačí hvězdičky! Zpočátku jsem měla obavu, jestli to snad nebude poněkud naivní vyprávění, ale to, co následovalo po první třetině, mi naprosto vyrazilo dech. Takovou sondu do hlubin duše člověka jsem v literatuře ještě nezažila. Čapek je naprostý mistr psychologie a otevřeně píše o takových stránkách povahy, o kterých si mnohý čtenář ani nedovolí připustit, že je má.

7 31.12.2016

Mám moc ráda knížky, které nutí přemýšlet, neříkají všechno a hlavní iniciativu nechají na čtenáři. Na této povídce mi ale strašně vadilo, že postavy nejsou schopné dát dohromady myšlenku vyjádřitelnou alespoň v kratším souvětí, ti lidi mi připomínali svými vyjadřovacími schopnostmi dítě předškolkovského věku:
"Máš ženu?"
"Co? Nač?"
"Pravda, nač."
Kvůli těmto dialogům mi málem explodovala hlava.

16.12.2016

Miluju absurdno; u některých vtipných povídek jsem se skoro nebyla schopná smát, jen jsem koukala a tekly mi slzy. Neuvěřitelné a geniální.
Střídají se však humorné povídky s povídkami ze života a ty jdou tak do hloubky, že snad není možné, aby se nad nima člověk nezamyslel.
Geniální dílo.

3 05.12.2016

OBSAHUJE SPOILERY
Zredukovat ženy na bytosti přemýšlející a toužící pouze po rozmnožování se ve 3. tisíciletí povede málokomu, no autorka to dokázala. Ty tři hrdinky se v ničem nelišily – všechny tři citově vyprahlé, nestabilní, zoufale si dokazující vlastní hodnotu skrze lákání mužů případně vlastní reprodukci, bez vzdělání či koníčků, s vnitřním životem na úrovni orangutana (ti předpokládám také většinu času stráví dobýváním nových sexuálních partnerů a ochranou vlastních potomků).

Rimmer by řekl, že jde o příběh prostý jako bulharská striptérka; absolutně nechápu, čím tato slátanina měla obohatit literaturu. Od čtvrtiny jsem text pouze prolétávala, jednak abych předešla snížení IQ v důsledku četby primitivních dialogů o primitivních věcech, jednak abych došla k části s fascinujícím odhalením. Ano, čtenáře, kteří v životě přečetli alespoň dvě detektivky, závěr nijak neoslní. Ostatní si při odhadu vraha mohou tipnout, ostatně vzhledem k tomu, že v knize vystupují celkem 4 postavy, mají pravděpodobnost 1:4.

Jsem na sebe naštvaná, že jsem podlehla mediálnímu tlaku a nedůvodně vysokému hodnocení zde.

Pozor, obsahuje spoilery!
V knize mi neskutečně pila krev postava Šimamoto. Fakt nesnáším, když femme fatale furt vypráví o tom, jaká je femme fatale (Ó, musel jsi doma lhát ženě, že? Ó, jak ti komplikuju život. Ó, kdybych stočila volant, tak se zabijeme, chtěl bys?). O sobě neřekne vůbec nic, hlavně že se pak stane, že Hadžid řekne něco, co ji raní. Víc bych se divila, kdyby ji žádnýma prupovídkama neranil. Strašně mi vadily i jejich neurčité nic neříkající dialogy.
Murakami se podle mě vyhnul nejhorší práci tím, že tu "obrovsky důležitou" záhadu Šimamotina života nevysvětlil - no, možná už ani nemohl. Na ty její záhadné kecy se těžko vymyslí život, který by aspoň vzdáleně odpovídal Šimamotinu smyslu pro dramatično. Otevřený konec je podle mě důsledek toho, že to se záhadností přehnal a už se mu to nechtělo přepisovat, než že by to byl umělecký záměr.

4 24.05.2016

Je mi 30, takže bych asi měla být cílovou čtenářkou. Na rozdíl od Bridget ale bohužel vyznávám kvalitní vztahy, když už si dopřeju jednorázovku, tak ji i beru jako jednorázovku, nenechám svou matku, aby mi organizovala život, a vyhýbám se lidem, kteří mi nedělají dobře.
Bridget nedokáže nastavit hranice vlastní matce, která s ní hovoří jak s nesvéprávným debilem (čteno v angličtině, ale lezla jsem po zdi z neustálého Don't be silly, darling), což mě rozčilovalo na nejvyšší míru. Dále se z jakési zvrácené masochistické touhy setkává s přáteli vlastních rodičů nebo s vlastními "přáteli", kteří jí promlouvají do duše, ať už má chlapa a děti, protože teď její život stojí za houby. Po takovém setkání musí Bridget vypít láhev vína a probrečí celou noc, což se jí sice nedivím, ale divím se, že si to nechá líbit.
Nežiju v takovém pošahaném vyděračském prostředí, takže jsem knihu neocenila. Bridget ve skutečnosti nemá problémy s chlapama, ale sama se sebou, což chlap nevyřeší.
Lidem s vyřešenými vztahy knihu nedoporučuju.

5 04.03.2016

Začínám mít pocit, že ve fantasy mám nejradši uvedení do světa autora. Pokud je ten svět zajímavý, nikdy nejsem schopná ocenit zápletku, dala bych si stále dokola ten úvod. Ale tady i ta zápletka byla fajn, bohužel ke konci kniha úplně ztrácela soudržnost. Situace, které byly na začátku do detailu popsané, ke konci autor úplně opomíjí a uvádí jen výsledek toho děje/činnosti. Kniha působila, jako by autor poslední pětinu knihy pořádně proškrtal. Pokud člověk čte knihu kontinuálně v několika dnech, je ten rozdíl velmi zřetelný.

2 17.02.2016

Velmi originální zpracování tématu, to se musí nechat, bohužel však rozsahem to bylo už přemrštěné, úplně stačila povídka o 50 stranách. Opakované používání stejných přirovnání nepůsobí dobře, opakovaný vtip holt není vtipem. Nedočetla jsem to, protože představa čtení chybějících 50 stránek mi připadala strašně ubíjející.

28.01.2016

Pozor, obsahuje spoilery!
Tři hvězdičky za knihu, jedna hvězda za autora z mého kraje.
Zápletka ze současnosti se vyvíjela docela dobře, akorát jsem nechápala, že se tak najednou usekla a všechno skončilo. Protože pokud vím, ještě jeden kumpán zbýval. Nechápala jsem proto chování postav na konci, které si ulevily od nebezpečí, přitom nic nenasvědčovalo tomu, že by už bylo zažehnáno. Úplně chybělo vysvětlení, co vlastně celý ten kolotoč událostí vyprovokovalo, jaký to celé mělo motiv a cíl?
Mnohem více se mi z knihy líbila deníková část z protektorátu. Část ze současnosti byla příliš prolezlá hlavní hrdinkou, kvůli jejíž švitořivé činorodosti si člověk přál, aby jí někdo provedl lobotomii. Není nutné v knize zaznamenávat veškerý myšlenkový tok postavy, včetně myšlenek, které během dne člověku akorát proplujou hlavou a nezachytí je. Zde v knize byly zachyceny všechny a to postavě značně ubíralo na sympatičnosti. Není třeba neustále zmiňovat, že se někdo potřebuje vyčůrat, učesat, najíst, oblíct... a to v situacích, kdy bojuje o život.

Co v literatuře moc nemusím, jsou exkurze do hlubin luxusu. Neusálé popisování luxusních značek oblečení, hodinek, parfémů, kávy, sedaček, oken a já nevím čeho všeho spíš podle mě prostředí škodí, zvlášť, když v knize bylo jasně vysvětleno na jiných místech, že hlavní postavy nouzí netrpí. Čtenář podle mě nepotřebuje seznam značek, které teď frčí mezi bohatými. Hodně mě štvalo, když hrdinka, které utekla hrobníkovi z lopaty, hned vzápětí u kolemjdoucího nevidí nic jiného než to, co má na sobě a odkud to pochází.

6 09.07.2015