bacouch komentáře u knih

Pokud jste v šestinedělí s dvojčaty, procházíte laktační psychózou a fungujete pouze za podpory Coca coly a Studentské pečeti a pak se vám dostane do ruky tato nenáročná kniha, která vás rozveselí, nemůžete dát méně než plný počet *.

22 14.08.2019

Petra Dvořáková opět nezklamala a naservírovala čtenářům trudný a náročný život chirurga na malém městě, lemovaný tíživým rodinným dramatem. Hlavní hrdina mě střídavě štval a jindy zase vzbuzoval obdiv. Celkově se mi kniha velmi líbila.
p.s. jenom mi děsně trhal uši termín compl ve smyslu počítač. To je přeci comp, ne?

21 09.12.2019

Soukupová, Soukupová, co mi to děláš? Po přečtení pár stránek se přede mnou objevilo tolik známých rodinných vzorců, traumátek a věčně se opakujících bezvýchodných rodinných situací, až mi z toho bylo nevolno.
Jak už je u této spisovatelky zvykem, její postavy bývají velmi dobře prokreslené, dialogy naprosto bezchybné a příběhjako vždy neveselý. Rodina je živý organismus, ve kterém jsou všechny jeho součásti v neustálých interakcích. Jakmile se do toho jednou hrábne a něco změní či zruší, všechny členy rodiny to zasáhne a poznamená. A přesně o tom je tato kniha.

18 05.06.2023

Knihu jsem si pořídila proto, že mám ráda styl K. Tučkové a stala se jednou z autorek, jejichž žádnou novou knihu si nenechám ujít. A řekla bych, že tato je jejím nejlepším dílem. Kromě neuvěřitelného historického záběru, ve kterém popisuje málo zdokumentovanou československou historii římskokatolické církve, se před námi otevírá mnoho lidských osudů jak z klášterního prostředí, tak z laické společnosti. Příběh Leny byl neskutečně tíživý, ale ne beznadějný. Z knihy jsem nadšená. Donutila mě dohledat si spoustu historických faktů, zamyslet se nad svou vírou a ještě dlouho nad ní budu přemýšlet.

18 24.07.2022

Knihy této autorky se u nás v knihovně velmi půjčují, tak jsem si řekla, že jí musím taky vyzkoušet. A mile mě překvapila. Líbilo se mi, že se děj odehrává v Čechách, protože už mám těch Holgrenů, Joonů a Stiegů trošku plné zuby. A atmosféra jihočeské vesnice mi silně připomínala vesničku, kam jsem jezdívala jako dítě k babičce. Líbil se mi i způsob vyprávění, který je něco mezi psychologickým románem a detektivkou. Ale bylo to fajn.

18 19.02.2021

Nic jsem nečekala, ani se mi nechtělo do žádných psychodramat, ale kniha mě po první stránce schlamstla a vyplivla až na konci. Bylo to skvělý, trudný, hluboký, deprimující. Moc se mi líbilo i množství popkulturních odkazů a Vychcanův topolovskej dialekt. Vynikající kniha.

16 05.06.2023

První kniha od tohoto autora a byla jsem nadšená. Pohodová, zábavná detektivka, sympatické a dobře prokreslené postavy, žádná velká brutalita. Moc se mi to líbilo, určitě si od A. de la Motte ještě něco přečtu.

15 11.06.2023

Vůbec nepiju čaj. Jenom, když jsem nemocná, tak pigi. Ovšem tato kniha je natolik působivá a o čaji vypráví s takovou láskou, vášní a úctou, že snad půjdu a svoje životní návyky změním. Po knize jsem sáhla čistě náhodou, asi se mi líbil název, nic jsem od ní neočekávala a možná právě proto, jsem byla naprosto ohromena. Líbil se mi příběh, který byl krutý i něžný, ale nejvíc se mi asi líbil popis prostředí, o kterém jsem do dnešního dne neměla ani potuchy. Trošku jsem si pak gúglila a překvapivě objevila existenci mnoha kmenů, o kterých se v knize píše (např. Mosuové mě nadchli :-)) Kniha sice ke konci sklouzává do červené knihovny, ale mě to tentokrát vůbec nevadilo.

14 20.10.2021

Jedna z nejpůsobivějších knih o válce, co jsem kdy četla.

13 04.02.2024

Skutečný příběh šestnáctiletého trampa, který se ocitl v nesprávný čas na nesprávném místě. Kvůli tomu se dostal v 70. letech do soukolí brutálních pracovních táborů ve Vykmanově a posléze v brutálních Minkovicích.
Autor popisuje nedávnou minulost - kterou si mnozí z nás živě pamatují, jako šedivé období, protkávané legračními scénkami, zábavnými Silvestry a fasovanými vánočními kolekcemi, ale v podstatě, když člověk nevyčníval, tak to nebylo tak strašný. Většina z nás však nemáme ani ponětí, co se tady vlastně dělo. Smyšlená obvinění, která vás na dlouhá léta odloučí od rodiny a uvrhnou do prostředí plné násilí, nelidského zacházení, vulgarity, bezmoci... Knížka je útlá, ale obsahem natolik silná a působivá, že jsem to často musela rozdýchávat.
Je strašně důležité nezapomínat na vlastní historii, byť by to nebylo zrovna příjemné, protože lidé, kteří tento systém budovali jsou stále mezi námi a beztrestně se pohybují ve vysokých pozicích.

13 24.02.2020

Krásně psaný, neuvěřitelně dojemný příběh plný lásky a krutosti.

12 11.06.2023

Tisíce Čechů, hlavně z Hlučínska a Těšínska, bojovaly za 2. sv. války v německé armádě. Nejednalo se však o kolaboranty, ale často o oběti nátlaku z německé strany, aby dotyční podepsali tzv. volkslisty, kterými se stali příslušníky německé říše. Osudy těchto Čechů byly ale po válce zamlčovány a dějepisci se s tímto značně kontroverzním faktem vyrovnali nejjednodušším možným způsobem - ignorovali to, v učebnicích dějepisu se o tom nepsalo. Kniha Scarlett Wilkové opět popisuje jedno z bílých míst české historie a dělá to způsobem sobě vlastním krátce a úderně popisuje mnoho mezních situací. A čtenáři, ty se s tím poper podle svých možností. Dost často bylo obtížné zaujmout nějaký jednoznačný postoj (např. hlavní hrdinka mi byla krajně nesympatická, ale na druhou stranu si zasloužila obdiv za schopnost přežit kdykoliv a kdekoliv). Alekdo jsme my, abychom soudili? Vždyť zkušenost je nepřenosná a Bůh ví, jak bychom se tenkrát chovali my.

12 18.04.2023

Kniha na první pohled zaujme výborným grafickým zpracováním a velkým množstvím hezkých fotografií ze života sester jak z dávné minulosti, tak současnosti. Autorka pak nezůstala na povrchu, ale naplnila tuhle hezkou skořápku velmi zajímavým vyprávěním šesti generací sester. Každá je jiná, každá zažívá (zažívala) jiné historické milníky, ale jedno mají společné. Optimismus, poměrně velkou míru statečnosti a odhodlání a pokoru. Kniha byla pro mne velmi obohacující.

12 07.12.2021

(SPOILER) Třetí díl detektivek o Holgerovi a Mie mi jen potvrdil klesající úroveň celé trilogie. Když jsem četla po dvěstěpadesáté osmé "Pojď, Mio, pojď..." chtělo se mi zařvat - jdi už sakra Mio, a už se proboha nevracej! Tahleta slečna mi byla silně nepříjemná - jsi výjimečná, Mio, víš to? No já teda nepochopila, v čem byla výjimečná. Je fakt, že v té partě nýmandů, která si říkala vyšetřovací tým asi výjimečná krapet byla. Ale to zas nebyl takový problém...Jinak zápletka slabá a překombinovaná. Jak když pejsek s kočičkou píšou detektivky. A ještě tam vrazíme drogy. A krapet postraumatickýho syndromu. A alkoholismus. A celý to přikryjeme srnčím parožím. (mmch, proč tam byl ten chlapeček s tím parožím? No a na závěr - nemám ráda detektivky, kdy se pachatel objeví 50 stran před koncem a do teď jsme o něm neslyšeli. Takže sbohem, Bjørku, nebylo to krásné a bylo toho dost.

12 29.09.2021

Od K. Pantovičové jsem četla obě její již vydané knihy a obě se mi svým způsobem líbily. Píše divný knihy, které vás nicméně zaujmou svými neotřelými tématy - viz Anna :-) Josefína mě nalákala na geniální anotaci o koprovce, ale pak jsem dostala pouze útržek ze života jedné typické rodiny dnešní doby. Problémy dlouholetého manželství, péče o stárnoucího nemocného rodiče a dospívající dcera. Křehcí muži, sendvičová generace a životní kouči, kteří vám (za těžké prachy) radí, jak žít. Strach a samota. Autorka to vše hezky vystihla a popsala z pohledu všech zúčastněných. Hezká, i když trošku smutná, kniha, psaná velmi čtivě.

11 01.08.2023

Rozhovor inteligentního novináře s inteligentním zpravodajcem bez pudu sebezáchovy sliboval zajímavé čtení. A to jsem také dostala. Pan Etzler je neuvěřitelný ranař, jehož postřehy a zážitky mě opravdu bavily. Líbil se mi pohled na Ameriku, írácký konflikt, Afghánistán nebo Čínu očima člověka, který na těchto místech žil a zároveň se snaží o totální objektivitu a nezaujatost. Pomohl mi také srovnat si názory na několik pro mě nejednoznačných otázek např. zvolení Trumpa či česko-čínský řitní alpinismus.

11 28.01.2020

Takový Rok kohouta naruby. Knížka tíživá tím, jak podle mě naprosto věrohodně vykresluje patologický vztah mezi rodičem a adoptivním dítětem. Čte se to jedním dechem, ale na konci jste vyždímaní a zničení. Moje první kniha od V. Hanišové a rozhodně ne poslední.

11 01.11.2019

Pustila jsem se do této knihy energicky a roztěkaně. Po pár stránkách jsem vůbec nevěděla, co čtu. Takže jsem musela začít znova a jinak a najednou... Čtení této knihy je trochu jako čajový obřad. Abyste se nezačali nudit během prvních pár minut, je třeba úplně zpomalit, soustředit se na tuto chvíli a nechat se unášet okamžikem. Růže sama vás provede malebným světem pivoněk a kamélií, lakovaných krabiček s rýží, ukáže vám starověké budhistické chrámy skrápěné deštěm a ukolébá vás horkým saké. Moc se mi tam líbilo.

10 12.09.2023

Skvělá detektivka! Půlku knihy jsem nadávala všem možným vyšetřovatelům, co že to jsou za paka, abych pak musela pokrotle konstatovat, že mě autor převezl. Děkuju za skvělou knihu a už se těším na pokračování série.

10 07.02.2023

Ano, bylo to překombinované a VELMI nepravděpodobné, Mia je opravdu dost často na zabití, Holger stále nepochopil, k čemu se používá telefon, ale mě se to prostě nějak líbí. A ještě jsem to poslouchala jako audioknihu, kdy to svou interpretací Petra Špalková zvedla ještě o stupínek výš. Takže si ráda přečtu i další díl.
P.S: Bjørku, jestli to čteš, vymysli prosím příště svým hrdinkám různorodější jména. Protože Marianne, Miriam a Marion v jedné rodině, to je pro mě fakt problém :-)

10 18.09.2021