Augustina komentáře u knih

Přemýšlela jsem, proč jsou pro mne knihy Jane Austen takovou oázou. Šťastný konec je samozřejmě moc fajn a vědomí, že nakonec vše dobře dopadne, určitě přispívá k pohodě čtení. Ale nejdůležitější pro mne je, že v příběhu za každým rohem nečíhá znásilnění, domácí násilí, vražda, deprese, těžká traumata z dětství a partnerských vztahů, drogy, prostituce, práva lidí s jinou sexuální orientací... No ano, je to prakticky pohádka, po které se dobře usíná. Ale kupodivu se mému životu podobá podstatně víc než většina současných příběhů, které jsem dosud četla.

20 05.03.2023

Moc jsem si přála, aby ten příběh nikdy neskončil....

6 12.03.2023

Krásně napsaný příběh o velké ztrátě a vyrovnávání se s ní. V některých momentech jsem měla pocit, že čtu o sobě. Příběh plynul pomalu a klidně, od půlky knihy mi bylo jasné, že nemohu očekávat žádný velký zvrat.
Mám ráda deníky a zápisky všeho druhu, proto mě docela mrzelo, že autorka nevytěžila více z motivu nalezených deníků a kalendářů. Očekávala bych otevřenější a intimnější "rozhovor" hlavní hrdinky s dávno zemřelou majitelkou domu a pisatelkou oněch deníků.

5 17.07.2023

Rozhovory se většinou čtou dobře. I tento byl fajn, příjemný. Občas mi bylo líto, že nemohu klást doplňující otázky, ale občas jsem se i trochu nudila.
Hodně mě překvapil názor pana doktora, že lékařů a nemocnic je u nás hodně, a že je z toho důvodu boj o klienty. U nás se na vyšetření u neurologa čeká i více než půl roku. U kardiologů je narváno. Zubaři vůbec nepřibírají. O jakém boji o klienty to pan doktor mluví? Já bych si moc přála, aby se o mě lékaři rvali ve chvílích, kdy potřebuji jejich pomoc. :-)

5 02.07.2023

Na straně 51 jsem si uvědomila, že nechci věnovat čas čtení o puberťácích, životě na internátní škole, divných kamarádských vztazích, kuřáckých dýcháncích, láskách často založených jen na potřebě pohlavního uspokojení apod. Knihu jsem odložila. Snad jsem o moc nepřišla.

Jedna z mých nejoblíbenějších knih, ke které bych se jednou ráda vrátila. Neustále mne nutila se zamýšlet nad životem, nad tím, čím vším musely generace před námi procházet. Nad věcmi, které my dnes považujeme za naprostou samozřejmost a ani nás nenapadne, že jsme vlastně neuvěřitelně materiálně bohatí.
Trochu mi vadila autorova otevřenost, co se týká jeho sexuálního vývinu. Ale koneckonců i to patří k životu.

5 04.11.2015

Velmi obdivuji paní Míšu, že šla s kůží na trh. Že napsala svůj příběh pod svým jménem, že vydala všanc lidskému posuzování svůj život a život svých blízkých. To, jak se poprala se svou závislostí a jak se toho všeho snaží využít pro dobro jiných, je další věc hodná obdivu.
Vím, že o skutečném a velmi nedávno se odehrávajícím příběhu, který se osobně a hluboce dotýká žijících osob, se nedá psát stejně jako o románu - posuzovat, kritizovat, domýšlet si, radit, co by šlo příště napsat jinak a lépe. Přesto si neodpustím říct, že věc, která mi v knížce neladila, byl značný rozpor mezi tím, jak Míša uznává, že ji manžel byl velkou oporou, ale zároveň kdykoliv o něm píše něco konkrétního, jsou to převážně negativní věci, dle mého názoru už za hranou psychického teroru a materiálního zneužívání. To je přece velmi závažné a neumím si představit v něčem takovém žít dál. Míšin příběh přece poslední napsanou větou v knize nekončí....

4 08.03.2023

Kniha, která nutí zamyslet se nad tím, odkud pochází naše jídlo. Po přečtení vám pravděpodobně nebude moc příjemné nakupovat maso a vejce v supermarketu. Neuvěřitelné, jak moc jsme schopni ubližovat zvířatům jen abychom získali co nejlevnější jídlo.
Nicméně souhlasím s jedním komentářem níže, že autorčiny projevy občas působí pubertálně. Trochu mi to kazilo dojem z jinak moc dobré knihy.

4 07.01.2017

Narine Abgarjan je skvělá vypravěčka. Naprosto souhlasím s komentářem adorjas (přede mnou), že je neuvěřitelné, jak se autorce podaří i (multi)nevěru vykreslit tak, že jí člověk drží palce. S radostí sáhnu po jakékoliv další knize, která Narine Abgarjan vyjde v češtině.
Za sebe bych jen doporučila přečíst knihu poměrně rychle, protože pokud si člověk dá několikadenní pauzu ve čtení, může se začít v příbězích jednotlivých postav ztrácet. Stalo se mi to především v příběhu poslední z žen, kde autorka přeskakovala mezi různými časovými linkami a mně tím naprosto zamotala hlavu.
Co mě velmi mrzí, je množství chyb v knize. Záměna vlastních jmen, nadbytečné předložky, chyby ve shodě podmětu s přísudkem.... Když se chyba vyskytne jednou, dvakrát, nevadí mi to. Ale tady jich bylo příliš. Velká škoda. Kazilo mi to požitek ze čtení.

3 09.12.2023

Dojemná kniha vyprávějící spíše o jeho rodičích než o Hamnetovi samém.
Na začátku jsem měla velký problém se začíst. Připadala jsem si jak v nepříjemném snu, ve kterém člověk někam utíká nebo něco hledá a neustále se mu nedaří doběhnout do cíle či najít potřebnou věc. Potom se ale příběh příjemně rozběhl a točil se především kolem Agnes, maminky Hamneta.
Bohatý jazyk a dlouhé popisy atmosféry či myšlenek postav mi trochu připomínaly knihy z 19.století. Lehce zpomalovaly příběh, ale to vůbec nebylo na škodu.

3 05.06.2023

Magickému realismu jsem se vyhýbala jako čert kříži. Kombinace přirozena a nadpřirozena mě vnitřně trochu popuzuje. Potřebuji vědět, že se ten příběh stal/mohl stát anebo chci nefalšovanou pohádku. Když jsem si kupovala tuto knihu, netušila jsem, že si tím zajišťuji své první rande právě s magickým realismem. Zaujala mě autorka, její otevřený a odvážně vyjadřovaný názor na ruskou agresi na Ukrajině, a také téma zapadlé vesnice a jejích dožívajících obyvatel.
V první části knihy jsem měla trochu problém přijmout všudypřítomnou smrt a neštěstí, ale ve chvíli, kdy se mi podařilo se s tím smířit a prostě se nechat unášet vypravováním, začalo svítat. Netrvalo dlouho a slunce se rozlilo po celé hoře.

3 14.05.2023

Tento příběh byl moje "rande na slepo". Kniha, kterou jsem si vybrala v městské knihovně z hromádky krásně zabalených (a nepopsaných) knih v den svátku svatého Valentina.
Obálka je pro mne důležitá, často si knihu vyberu podle ní. Tuto bych si nevybrala. Ne, že by nebyla krásná, ale vytušila bych z ní, že příběh se bude týkat malého dítěte, že to dítě bude trpět, a že celý ten příběh bude trochu tajemný, což jsou témata, která rozhodně nevyhledávám. A přesně tak to bylo. Ale vše bylo napsáno s citem a zajímavě, četla jsem v každé volné minutě a potěšilo mě, že příběh skončil tak pohádkově dobře.

3 11.03.2023

Kniha jako celek se mi četla moc dobře. Jen jsem se na konci trochu ztrácela v tom, co je realita, a co jsou fantazie Jenny.
Také jako člověk, který mnoho let pečuje o blízkého se speciálními potřebami, musím říct, že tato poloha knihy byla příliš idylycká a s reálným životem nemá mnoho společného. Ale četlo se to hezky.

3 31.01.2023

Janu Eyrovou mám moc ráda od dětství, proto jsem po knize sáhla. Příjemné, pohodové čtení, které vnese do spíš temného vyprávění Charlotte Bronteové více radosti, barev a světla.

3 07.01.2017

Je mi to líto, ale nemohu dát knize víc než 3 hvězdičky. Příběh milý, až moc milý, trochu kýčovitý, jak už zmínil někdo přede mnou. Postava Charlotte mi příliš připomínala Emilly z filmu 12 podmínek k dědictví. Holčička chrlící jedno moudro za druhým. Ostatně celá kniha byla prošpikována moudrůstkami typu "lavička jako stvořená k vážným rozhovorům". Měla jsem pocit, jako by autor několik let sbíral podobné výrazy, a pak z nich sestavil příběh.
Zařadila bych knihu do dětské literatury, ale slova jako "porno" a "erotická literatura" napovídají, že si autor přál napsat příběh pro dospělé. Bohužel tyto výrazy zde tak jako tak působí jako pěst na oko.

2 17.07.2023

Před více než 20 lety se mi tato kniha dostala do rukou naprosto náhodně. Můj bratr mi přinesl hromádku knih, abych se během pár dní dovolené u něj nenudila. Knihy od někoho dostal a sám je nečetl. Vybrala jsem si Pestré a zelené.
Svůj život v jistém smyslu mohu rozdělit na období "před knihou" a "po knize". Během čtení jsem prožila určitý druh osvícení, otevřely se mi oči a pochopila jsem, že rozněžňování se nad krásou přírody je sice fajn pro uspokojení estetických potřeb duše, ale s opravdovou láskou k přírodě to má jen málo společného.
Najednou jsem viděla důsledky svého každodenního chování a konzumace v širších souvislostech, a pohled to nebyl radostný. Dnes jsou témata spojená s ekologickou krizí a udržitelností velmi populární a vzbuzují silné emoce, ale před 20 lety byly spíš okrajovou záležitostí, které běžní lidé nevěnovali prakticky žádnou pozornost. Třídění plastů a skla bylo vrcholem starosti o životní prostředí. O skromnosti, natož dobrovolné, nemohla být ani řeč. Po desetiletích prožitých v šedi a průměrnosti jsme téměř všichni toužili zahodit zalátané ponožky a užít si trochu blahobytu. Na to přece máme právo. Nebo ne?

2 08.03.2023

Něžná knížka s milým vánočním příběhem. Ideální pro společnou četbu dospělého s dítětem a povídání si o ní.

2 20.11.2018

Po prvních kapitolách jsem si říkala, proč má někdo potřebu psát ( a jiný zase číst) o chlapském tlachání nad pivem. Kdybych knihu neposlouchala v audio podobě během provádění monotónních činností, rozhodně bych ji velmi brzy odložila. Časem jsem si ale zvykla a na Arnošta s Evženem se i trochu těšila. Hodně mi to zpříjemnil Tomáš Hanák a vlastně i sám Petr Šabach.

2 05.03.2017

Oddychová kniha, kterou jsem přečetla během jednoho dne. Neodnáším si z ní nic do života, ale čas strávený čtením je podobně příjemný jako když strávíte pár hodin povídáním o ničem s dobrou kamarádkou.

2 24.01.2016

Měla jsem velkou snahu knihu číst, ale bohužel ji v polovině odkládám. Téma nanejvýš zajímavé a aktuální, leč text pro mne nepochopitelný. Ztrácela jsem se snad v každém odstavci. Je mi to líto, protože tuším, že kniha má potenciál obohatit. Takto si odnáším pouze text Haiku básníka Bašó:
Když se pozorně zadívám
Co vidím?
U plotu kvete nazuna!