M jako máma
Eleanor O'Reilly
https://www.databazeknih.cz/img/books/43_/433826/mid_m-jako-mama-2FB-433826.jpg
3
19
19
Román o rodině, lásce a domluvě ve chvílích, kdy se nedostává slov Seznamte se s Augusttovými: irskou rodinou, která – podobně jako všechny ostatní rodiny – je malinko komplikovaná. Mají se navzájem upřímně rádi, ale každý z nich dává své city najevo docela jinak. Když na rodinu dolehne nešťastná událost, musí se naučit porozumět jeden druhému úplně novým způsobem. A v případě Augusttových je to úkol obzvlášť náročný, protože v jejich domácnosti vyřčené není mnohdy to, co vyřčeno být mělo. Všechno se obrátí vzhůru nohama, když se přistěhuje babička Mae-Anne a začne ustanovovat nové pořádky. Je jako neřízená střela, pro ostré výroky nechodí daleko a na žádné cavyky není vůbec stavěná. Přesto – nebo možná právě proto – je to právě ona, kdo se musí pokusit udržet rodinu pohromadě.... celý text
Přidat komentář
Kniha jako celek se mi četla moc dobře. Jen jsem se na konci trochu ztrácela v tom, co je realita, a co jsou fantazie Jenny.
Také jako člověk, který mnoho let pečuje o blízkého se speciálními potřebami, musím říct, že tato poloha knihy byla příliš idylycká a s reálným životem nemá mnoho společného. Ale četlo se to hezky.
Styl vyprávění mě hodně rušil v prožitku tak smutného příběhu jedné rodiny. Ale i přes tento rušivý element jsem s velkým obdivem sledovala jak rodina bojuje s problémy. To co se rodině stalo jasně ukazuje, že se může stát cokoliv, co vás zastaví a ve vteřině vám totálně změní život.
Příběh dojemný,smutný,který nás zavede do rodiny s autistickým dítětem,který mluví velmi tiše ,ale jeho rodiče mu rozumí.Je v podstatě krásné,že i přes tento hendikep si rozumí.Mají svůj vlastní způsob komunikace.Nemusí mluvit a dokáží si říct: "Mám tě rád maminko.Já vím hošíčku."Příběh je vyprávěn třemi osobami,každá ze svého pohledu.
Jejda, to mě nebavilo. Docela smutný příběh jedné rodiny, ale ten způsob, jakým byl čtenáři předkládán… Vyprávěn byl vlastně jen prostřednictvím vnitřního světa tří hlavních postav, z nichž dvě mají nějaký duševní handicap a třetí hodně bujnou fantazii. Spousta toho bylo řečeno pouze nepřímo, náznakově, prostřednictvím různých útržků, v příběhu je hodně odboček a nezáživných pasáží (navíc se předpokládá, že čtenář zná příběhy Anny Frankové a Chlapce v pruhovaném pyžamu, a pokud ne, tak je místy úplně ztracený). Nevím, asi to měla být určitá paralela s tím, jak zmateně se cítily děti, když nevěděly, co se stalo s maminkou, navíc svérázná babička jim taky neříkala pravdu… Jenže já, jako čtenář, jsem si to čtení vůbec neužila a na to, jaké krušné chvíle této rodiny byly v knize vyobrazeny, tak styl vyprávění ve mně vlastně ani nevyvolával žádné emoce.
Krásný a dojemný příběh o rodině potýkající se s problémy. Citlivě podáno téma autismu i vykořenění v kolektivu. Autorka se umí skvěle vcítit do dětské duše. A rázná babička byla bonbonek na dortu.
M jako máma
Kniha se mi nečetla dobře. Nějak jsem se ztrácela ve všech těch myslích