Atrament komentáře u knih

Poprvé jsem To zkoušel přečíst před pětadvaceti lety, tehdy jsem to odložil, prostě proto, že jsem u toho usínal nudou. V průběhu následujících let jsem se k Tomu pokusil několikrát vrátit, vždy se stejným výsledkem. Naposled jsem se tedy pustil do zdolání této bichle letos za pomoci audioknihy, a konečně po celém čtvrt století jsem ji konečně 'dočetl' :)

Odjakživa mám pocit, že Kingovy knihy píšou minimálně dva různí lidé. Jeden dobrý a jeden mizerný spisovatel. Jeho knihy jsou totiž přesně tou směsicí jaká by vznikla spoluprací takto dvou odlišných autorů - pasáže od toho dobrého jsou super, čtivé a odsýpají a pasáže od toho špatného autora jsou rozvleklé, ukecané o zbytečnostech a neskutečně nudné.

A to je přesně problém Toho. King megalomansky rozjel zajímavý příběh v několika časových liniích mezi kterými přeskakuje sem a tam, což se ale velmi rychle omrzí. King skáče sem tam a děj se v obou hlavních časových liniích pohybuje tempem obstarožního hlemýždě. Příběh dětí postrádá napětí, protože díky časové linii dospěláků čtenář od začátku ví, že dětem se nic moc nestane, když jsou pak všichni naživu jako dospělí.

Takže celý čtenářský zážitek se mi velice záhy smrsknul na netrpělivé očekávání, že se vysvětlí co to vlastně TO je, ale než k tomu došlo musel jsem se prokousat opravdu obrovskou hromadou vaty. Chvílemi jsem měl fakt pocit, že to King snad dělá schválně, že zkouší co jsou čtenáři ochotní snášet (viz třeba již zde někým zmiňovaný výčet léků v lékárničce). Občas se King docela opakuje, tu a tam rovnou celými větami.

No a samotný závěr byl velmi divný a popravdě mi ani moc nedával smysl. Takže nakonec dávám pouhé dvě hvězdičky.

10 11.10.2017

Na můj vkus příliš moc ubrečené a nepříliš přesvědčivé (navzdory tomu, že jde údajně o autentické vzpomínky). Autor dle mého příliš tlačí na čtenáře ve snaze ho rozbrečet za každou cenu, no slyšel jsem osobně v životě o dost pohnutější osudy. Autorův styl je sice čtivý a promyšlený, ale zároveň tak šablonovitý, že člověk prakticky pořád ví co se stane o pár stránek dále a dokonce co kdy kdo velmi dramaticky řekne.

8 08.03.2016

Jak jsem byl z této knihy zpočátku nadšen, tak zklamaný jsem z ní byl na jejím konci. Výtečný námět utopistické civilizace, která nahradila přirozený systém náhodné lidské reprodukce klonováním a pečlivou predestinací, se zdál být velmi slibný. Bohužel autor tento slibný materiál vůbec nedokázal využít, místo parádní sondy do takto zmutovné totalitní a dekadentní civilizace se čtenář dočká hromady prázdných řečí na téma láska a náboženství. Dost neobratný styl vyprávění na zážitku taky nepřidá. Dvě hvězdičky nakonec dávám pouze za znepokojivě aktuální postřehy ohledně životních potřeb řadového občana.

8 07.09.2014

Tak jsem zas jednou nedával pozor a přehlídl jsem škatulku 'young adult'. Nicméně, když už jsem to začal číst, tak jsem to i dočetl, knížka je to poměrně krátká (na dva večery) a napsaná docela čtivě. Bohužel trpí většinou neduhů 'young adult' žánru - přemoudřelí teenageři, nelogická základní premisa, nelogické chování postav, výrazné zjednodušení děje i jazyka tak aby to pobralo cílové čtenářstvo.

7 16.11.2019

(SPOILER) Další z těch knih u nichž je mi jejich popularita záhadou. Snažil jsem se ji přečíst několikrát, pokaždé jsem ji znuděně odložil, až letos konečně jsem se zapřel a dopracoval se aspoň ke konci prvního dílu. Dál to prostě nedám.

Největším problémem této knihy je její strašlivá nevyváženost. Úvod knihy je zbytečně zdlouhavý, nezajímavý a to co by se dalo shrnout svižnějším způsobem na mnohem menším prostoru je tady nemístně natahované zbytečnými škrobenými dialogy.

Naopak když dojde k dějovému zvratu (napadení Harkonneny a následný útěk) tak to je odbyto jenom jako taková podružná záležitost na pár stránkách. Na krátkou chvíli jsem si myslel, že jsem Duně dlouho křivdil, a že jenom potřebovala se trochu rozjet, bohužel jsem byl trpce zklamán, když se po pár stránkách relativně zajímavé akce vrátila k zdlouhavým nudným dialogům, popisování praštěných domorodých mystérií a zvyků, a sledování proměny hlavního hrdiny na jakéhosi supermana co všechno ví a všechno zná a nikdo ho nemá šanci přeprat.

Po takovýchto úmorných pasážích se opět na chvilinku děj rozjel, ale to co by správně mělo být vyvrcholením děje celé knihy (konfrontace s baronem Harkonnenem a Imperátorem) bylo opět jen tak zkratkovitě odhrkané na snad ještě menším prostoru než předchozí dějový zvrat.

Scifi to není ani omylem, navzdory tomu, že se to odehrává na jiné planetě. Vědeckého v tom není skoro nic, celý děj se opírá a mystično a náboženství.

6 26.06.2021

Pozor, komentář obsahuje spoilery!!!!

Autorka natlačila do této knihy takové množství žánrových klišé, že nikdo kdo už v životě pár detektivek přečetl, nemůže být závěrečným 'šokujícím' odhalením překvapen. A když mluvím o žánru mám tím na mysli moderní britskou detektivku. Takže se dočkáme emancipované vyšetřovatelky drsňačky co přes den potírá zločin a po večerech opravuje motorku. Nadřízeného, který ji neustále dusí, ale vlastně je to správňák a má pro ni docela pochopení. Podřízených, kteří ji nestále ujišťují tom jak je správná i když trochu svérázná. Dvojčat nedvojčat, které z nějakého důvodu musí teďka být snad v každé správné moderní detektivce. A vraha, který se z nějakého důvodu potlouká po místě činu právě v době kdy tam policie vyšetřuje jeho dávné zločiny a přesně v době, kdy se tam naše vyšetřovatelka vydá hledat zubní protézu o které je z ne zcela jasného důvodu skálopevně přesvědčena, že tam někde musí být i po těch deseti nebo kolika letech.

Samozřejmě nemohla chybět trocha amnézie, nějaké to postižené dítě, které zachrání situaci v poslední chvíli, ubohá štěňátka, patolog mluvící v hádankách, politik, kterému se vyšetřování nelíbí a silná traumata z dětství hlavní hrdinky. Aby toho nebylo málo, tak jsou zde vrazi dva, ale oba dva člověk odhalí prakticky okamžitě jak se s nimi hlavní hrdinka setká, protože autorka si nedala moc práce s tím čtenáře trošku zmást a potrápit, takže většinu knihy člověk čte jenom aby se dozvěděl jestli to na konci opravdu bylo tak jak si myslel.

Takže slabé dvě hvězdičky.

6 08.04.2020

Stejně jako mnozí jiní zde, i já jsem se nechal nachytat na škatulku Sci-fi. Sci-fi část knihy je totiž naprosto podružná a hlavně nudná. Zjevně napsaná někým, kdo sám moc sci-fi nečte.

Místo sci-fi zápletky, která mohla být docela zajímavá, jsem byl nucen dva večery strávit čtením kňourání ublíženého manži, že se s ním nebaví manželka a jeho vzpomínáním jak se seznámili. Panebože :(

Do příběhu je ještě násilně a dost vypočítavě naroubovaná linie z hrdinova dětství z období sametové revoluce. Předpokládám, že zrovna tato linie je ten důvod, proč se kniha stala v Americe 'hitem', je jasné, že tam daná látka může působit svěže a zajímavě.

Kniha prostě mermomocí chce být něčím čím není. Zbytečná a nefungující scifi zápletka prokládaná zbytečnou a nefungující 'cestou do hlubin kosmonautovi duše'. Připočteme otravná národní klišé a máme knihu které nemůžu dát jiné hodnocení než Odpad.

Elánius byl docela sympaťák na začátku série, kdy byl opilec a pobuda. Bohužel jak série postupovala stal se z něj otravný, samolibý a pokrytecký superman, který soustavně všechny kolem sebe buzeruje a poučuje. To jeho věčné 'já jsem policajt' a ' tady velím já' a ty jeho sáhodlouhé proslovy plné rádoby vtipných jinotajů a narážek, kterými zahrnoval obvykle někoho, koho držel pod krkem a snažil se z něj dostat nějakou informaci, mi lezly krkem tak, že jsem vážně přemýšlel nad odložením knihy.

Děj je tak chabý a humor už tak vyčpělý, že bych o nic nepřišel. Smutný konec kdysi skvělé série.

5 13.03.2020

Začátek byl dost rozvleklý a ne moc zajímavý, až jsem skoro knihu odložil, ale pak se to najednou rozjelo. Kniha obsahuje spoustu zajímavých postřehů nejen ohledně environmentalistiky, ale také i o tom jak snadno námi média dokáží manipulovat (a taky to dělají).

I přes zajímavost tématu to ale není na víc než tři hvězdičky, akční pasáže jsou docela odfláklé.

4 28.12.2017

Takový gejzír klišé a šablonovitosti jsem nečetl už pěkně dlouho. Celý 'román' je snad poskládaný z vět vypůjčených odjinud, každá postava svým charakterem už tady byla snad tisíckrát, každá situace a 'zvrat' snad ještě vícekrát. Tolik proklamovaná brutalita je díky autorově neschopnosti pořádně barvitého a nápaditého popisu spíš otravnou a místy až směšně prvoplánovou záležitostí. Děj je přímočarý a natolik předvídatelný, že nemá vůbec čím překvapit ani šokovat, což je u knihy chlubící se nálepkou 'napínavý thriller' docela podstatný problém.

Parádní variace na Robinsona Crusoe, s tím rozdílem, že Robinson byl vedle Marka Watneye totální břídil. Zatímco Robinson měl k dispozici krásný tropický ostrov plný zvěře, ovoce a občasných návštěv kanibalů, Mark je naprosto sám na pusté a mrtvé planetě. Přesto se nenechá nepříznivou situací rozhodit, svědomitě pracuje na svém přežití a případné záchraně, a svou činnost důkladně popisuje v deníku. Navzdory celkově nízké pravděpodobnosti že přežije si přesto uchovává zdravý nadhled a jeho cynické a jízlivé postřehy dokáží občas opravdu rozesmát. Ke konci knihy dochází k celkem rapidnímu poklesu tempa, ale Weir naštěstí přesně odhadl kdy skončit, takže si kniha jasně zaslouží plných pět hvězdiček.

It's true you know. In space, no one can hear you scream like a little girl.

(čteno v anglickém originále)

4 14.02.2015

Strhující závěrečná část nejlepší knižní trilogie, a nejlepšího knižního příběhu vůbec. Tolkien je nejen mistr jazyka, ale i mistr vyprávění, takže od samotného začátku dokáže vzbudit čtenářovu zvědavost a udržet si ji po celou dobu. Navzdory obecnému přesvědčení, nejsou v knize prakticky žádné nudné dlouhé popisné pasáže, Tolkien dokáže popsat krajinu a situaci stručně a přitom dostatečně výstižně, tak aby čtenářova fantasie jednak měla nějaké vodítko a jednak dostatek prostoru pro vlastní invenci.

Příběh sám mistrně střídá pasáže kdy čtenář spolu s postavami zažívá dočasné pocity hřejivého bezpečí a pasáže krajního nebezpečí, kdy čtenář ani nedýchá a hltá text jen aby se dozvěděl jak to dopadlo. Tolkien začal psát Pána prstenů nedlouho poté co Hobit zaznamenal úspěch a čtenáři se dožadovali dalších příběhů ze Středozemě. Je zajímavé sledovat, jak to co započal jako pokračování Hobita, které se mělo nést ve stejném žertovně dobrodružném duchu, postupem času nabralo úplně jiný směr, než sám autor zamýšlel, mnohem temnější a vážnější.

Jednu výtku tomuto jinak takřka dokonalému dílu bych ale přece jenom měl - na můj vkus příliš moc poezie.

4 01.09.2014

Strhující prostřední část nejlepší knižní trilogie, a nejlepšího knižního příběhu vůbec. Tolkien je nejen mistr jazyka, ale i mistr vyprávění, takže od samotného začátku dokáže vzbudit čtenářovu zvědavost a udržet si ji po celou dobu. Navzdory obecnému přesvědčení, nejsou v knize prakticky žádné nudné dlouhé popisné pasáže, Tolkien dokáže popsat krajinu a situaci stručně a přitom dostatečně výstižně, tak aby čtenářova fantasie jednak měla nějaké vodítko a jednak dostatek prostoru pro vlastní invenci.

Příběh sám mistrně střídá pasáže kdy čtenář spolu s postavami zažívá dočasné pocity hřejivého bezpečí a pasáže krajního nebezpečí, kdy čtenář ani nedýchá a hltá text jen aby se dozvěděl jak to dopadlo. Tolkien začal psát Pána prstenů nedlouho poté co Hobit zaznamenal úspěch a čtenáři se dožadovali dalších příběhů ze Středozemě. Je zajímavé sledovat, jak to co započal jako pokračování Hobita, které se mělo nést ve stejném žertovně dobrodružném duchu, postupem času nabralo úplně jiný směr, než sám autor zamýšlel, mnohem temnější a vážnější.

Jednu výtku tomuto jinak takřka dokonalému dílu bych ale přece jenom měl - na můj vkus příliš moc poezie.

4 01.09.2014

První kniha od Kinga, kterou jsem vydržel dočíst až do konce. Sice obsahovala dost nudných pasáží, sáhodlouhých popisů niterných pocitů a vnitřních monologů postav, ale King tentokrát vždycky v pravou chvíli dokázal tyto nudné pasáže utnout a nechat děj plynout zas o něco svižněji. Občas jsem tak měl pocit, jakoby se ve psaní Svědectví střídaly dvě osoby. Jedna se sklony pitvat se v citečcích, metafyzických podobenstvích a náboženských proklamacích, a druhá s perfektním talentem na dramatický popis šíření smrtonosné nákazy a cestování po vylidněné americe. Škoda toho sladkého amerického happy endu, jinak to mohlo být ještě lepší.

4 26.08.2014

Příjemné čtení, takové trochu starosvětské sci-fi, které mi místy hodně připomínalo práce A.C. Clarka (nabízí se především srovnání se Setkáním s Rámou a s Vesmírnou Odysseou).
Moc nechápu to srovnání s Marťanem v anotaci, protože to s Marťanem má společné jenom to, že jde o sci-fi.

Bavilo mě, že přesně po vzoru starých scifáren je zde boj USA vs ti druzí (akorát Sovětský svaz tentokrát nahradila Čína). A samozřejmě USA jsou ti správní Mirkové Dušínové, zatímco Čínani jsou většinou skrz naskrz zloduši :) Líbili se mi všechny ty technické detaily a vychytávky, to že kladli důraz na sci místo na fi.

Co mě mrzelo bylo, že se autoři u Clarka neinspirovali úplně důsledně co se týče charakterů. Jejich posádka na mě totiž ani zdaleka nepůsobila jako tým špičkových odborníků a astronautů, ale naopak po většinu času se chovali a mluvili jako parta teenagerů na školním výletě.

3 19.12.2021

Mohlo to být aspoň na tři hvězdičky, ale to neustálé kňourání okolo Ireny bylo nesnesitelné. Chápu, že to k věku hlavního hrdiny patří, ale co naplat - pročítat se tím bylo utrpení...

3 06.12.2020

Občas se rád vrátím do minulosti a přečtu si před spaním některou knížku z edice Stopy hrůzy jen tak pro radost. Jsou to malé, útlé knížečky, a člověk je klidně slupne během jednoho večera. Nejde o žádné literární skvosty, ale spolehlivě mě přenesou do časů mého dospívání, kdy jsem je doslova hltal :)

Tuhle jsem ale nějak kdysi minul, a tak jsem ji teď četl úplně poprvé. Někdy v polovině jsem ji chtěl odložit, nic moc se tam nedělo, ale pak jsem najednou otočil stránku a jako bych četl nějakou úplně jinou knihu. Ta pointa mě fakt dostala, to jsem vážně nečekal.

Bohužel nemůžu jít s hodnocením výš, slohově je to vyloženě hrozné, postavy mluví a jednají prkenně a jsou tam dost velké logické díry. Je to velká škoda, protože napsáno o něco líp a na větší ploše by to mohl být bestseller.

3 26.10.2019

Docela zajímavý námět, ačkoliv nijak zvlášť originální, totálně zabitý zvoleným jazykem a nesympatickými postavami - třicátník, který mluví jako patnáctiletý nadržený puboš a má IQ cca 80 a jeho krajně otravná sestřička policajtka, jejíž přítomnost v ději jsem pochopil ve smyslu - aby tam byla i nějaká postava s tragickou minulostí.

Děj je sice příjemně přímočarý, ale zároveň i dost předvídatelný a občas ne moc logický. Chování hlavní postavy a jeho myšlenkové pochody jsou přesně na té úrovni toho retardovaného puberťáka, čímž mě iritoval natolik, že jsem mu prostě nedokázal fandit, naopak jsem si většinu knihy přál, aby už ho konečně někdo sejmul. Aby toho nebylo málo, byly jeho eskapády prokládány otravnýmy plky jeho nešťastné sestřičky, která z nějakého důvodu musela nutně pořád ventilovat své nejnitěrnější pocitečky a prakticky všechno co se jí přihodilo dávat nějak do kontextu se svojí smutnou a temnou minulostí. Ach jo :(

Skandinávci umí dělat skvělou muziku, ale začínám mít pocit, že skandinávské moderní literatuře, po vyzkoušení několika dnes tak populárních tamních autorů, se začnu vyhýbat velmi velkým obloukem.

3 24.09.2016

Začátek docela ušel, ale ke konci šla kvalita strmě dolů a samotný závěr plný prapodivných zvratů a dost nelogického chování všech zúčastněných postav byl vysloveně slabý. Aby toho nebylo málo tak v samotném závěru ještě číhal přeslazený postelový happy end, který mě donutil ubrat jednu z původních tří hvězdiček.

Brown ví přesně jak zpracovat podobné téma, aby bylo čtivé. Důsledně se drží kratičkých kapitol, které vždy ukončuje buď nějakým velkolepým odhalením a nebo aspoň naznačením nějakého objevu, načež skočí v ději jinam, čímž zručně udržuje čtenářovu zvědavost našponovanou. Bohužel všeho moc škodí, a protože Brown tohle dělá opravdu pořád, velmi rychle se to čtenáři, který si toho všimne, omrzí.

3 26.08.2016

Vcelku solidní námět, který ale nemá na to naplnit zajímavým dějem 640 stran. Možná jako stostránková povídka by to ušlo, ale takhle to bylo utrpení. Obzvláště ke konci, kdy už děj vysloveně stagnuje a utápí se v dloooouhých, předlooooouhých, ultradloooooouhých popisech kdo kam koho jak zasáhl a co komu jak čvachtavě odpadlo (zase).

Navíc vyprávění v přítomném čase, to je prostě hnus. Iritovalo mě to celou dobu, stejně jako idiocie postav, jejich otravné sáhodlouhé vnitřní monology a křečovitě trapná snaha o černohumorné hláškování za každou cenu a pomalu v každém odstavci. Všeho moc škodí, a Asfalt je toho zářným příkladem, protože v něm je opravdu všeho zbytečně moc.

Když jsem se blížil ke konci, zvažoval jsem dát aspoň jednu hvězdičku, za těch pár pop-kulturních narážek ze kterých na mně dýchla devadesátá léta minulého století, ale konec to poslal do nekompromisního odpadu.