Aroucaria komentáře u knih
Jedna z nejvíce hltaných knížek. Nechtěla jsem dělat nic jiného než číst a číst a ... Neskonale úžasná jízda příběhem, do kterého se tak snadno vklouzlo. Přejíždění v metru, to se stane na to tata.. Ale nasednout do jiného autobusu a skončit na opačném konci Prahy??? Ale za to může pan Henri Charriere :-)
Naprosto bravurní téma z ještě neobvyklejšího místa. Jenže já nejsem zas až tak objektivní, neboť mám slabost pro Jižní Ameriku. Tolik jsem fandila tomu vztahu ... Myslím, že to je hezký počin, ač třeba sepsán ještě "nevypsanou" rukou.
Tato kniha na mě vypadla z regálu, když jsem hledala dárek pro kamaráda. Shodou náhod jsem v tu dobu začala střílet z luku, takže si dokážete představit, jak jsem to hltala. Je to už pár let, ale pocit zklidnění a být jen tím jedním bodem je uklidňující i teď. Možná "knížečka" není až tak poeticky napsaná, ale jisté kouzlo má, to si ale každý musí vyzkoušet sám.
Také možnost, jak se vypořádat s minulostí a jít dál. Možná až jízlivě bych dodala, jak dobře využít "rozvodné". Ale sem tam dostal v knize pan ředitel za uši ... :-) No, prostě lehké čtení bez přemýšlení.
Jak já jsem tu knížku "žrala"!!! Když někdo umí, tak já holt ču... Myslím, že poselství tohoto příběhu je naprosto jasné a srozumitelné. Bohužel nepodám objektivní hodnocení knihy, neboť jsem pana Millmana viděla osobně a když udělal stojku na rukách na židli, tak jsem málem omdlela!
Jen tak taková osobní - onehdá se mě někdo ptal, jaká kniha mě bavila v dětství. Pipi dlouhá punčocha, to je jasný. Děsně mě štval Neználek, připadal mi totiž debilní. Opravdu, tak to bylo ... :-)
Povedená dvojka autorů! Báječně popsané myšlenky, které člověku dávají sílu jít dál. Jen těžko se to aplikuje v zrychlené době, v zaměstnání v korporátu a s hypotékou na krku. Každopádně "změřený" účinek meditace měl na mě dobrý vliv a často si ho připomínám.
A proč já nemohla být aspoň Dalajlámova moucha! Hned by to bylo o dost snazší ...Psáno lehkou rukou a lehce se do děje vklouzlo a s úsměvem se kniha nechtěla opouštět.
Okouzlena bohováním jsem chtěla vědět trochu reálií. Dostala jsem je, ale asi jinak než jsem si představovala. Že bych byla očarovaná Žítkovskými bohyněmi?!
Spiklenectví a rebelství bylo vždycky moje. Děj krásně plynul, i když byl splétán z několika nití. Pohodové čtení a nebojím se říci "holčičí".
Tato kniha dokonale otevírá svět schizofrenie ... Velké díky autorce, která nás vpustila do svého druhého já. Zvládla to převážně jen díky terapii ... Bohužel dnešní svět není nakloněn pomalým tempem k uzdravení, a tak se toto řeší celoživotním berličkováním chemií, která dává zbohatnout farma firmám ... Smutné ... Lidi otevřete oči, co se to s námi děje!!!
Jak snadno se člověk nechal léčit touto knihou. S lehkostí se dostal do pařížských uliček i provensálského venkova. I vůni moře jsem cítila. Svoboda takového žití je vskutku opojná a v dnešní uspěchané době doslova žádoucí!
Tak trochu plytký a příliš jednoduchý příběh o jídle ... Ne, že bych neochutnala, ale kniha silnou stopu nezanechala.
Trochu jsem se knihy bála, abych si nepřilila do ohně dnešních proti islámských dní. Ale je vždy dobré nakouknout pod sukni (burku) jiné kultuře. Americký pohled mi to mírně zkresloval, ale příběh to byl celkem zajímavý ... Co vede lidi žít v takové nejistotě? Jo, zamýšlím se i pár měsíců poté ...
Žít v temnotě a zároveň za války je k ubrečení .. Ale udělat z toho tento prvotřídní příběh je neskutečné. Jen jsem doufala v jiný konec a to mi bylo líto ....
Silné příběhy, které mě svým nedokončením tak trochu štvaly. Nějak jsem nevěděla, co si s tím mám počít.
Jak Husákovi děti (já) trpěli vtipně! I když mi to mnohdy připomnělo ne až tak veselé chvíle se souškama učitelkama. Ale to vodnes čas a jsme hrdí, že sme to přežili :-)
Chvíli jsem z toho byla v rozpacích, ale překvapivě mě ta severská nebarvitost bavila. Ty zvláštní osudy a ještě neuvěřitelnější popis několika druhů typu sněhu. Z toho jsem měla bradu v knížce. Popis čepic a rukavic od zdejší módní návrhářky mi nedal a gůglila jsem. A vygůglila! Opravdu existuje! Jednou se tam vypravím ...
Tolik jsem ráda chodila tou vysokou trávou do hor a trávila čas v té knihovně. Úplně jak omámená jsem knihu nosila všude s sebou!
Když jsem zjistila, že natočili film, tak se to ve mně pralo - mám, nemám? Věděla jsem, že pokud bude mít film stejného ducha, tak budu "rozsekaná" na několik dnů. Byla jsem!
Jednou v autobuse jsem viděla pohledného mladíka, jak si čte tuto knihu. Hned bych mu dala pusu. Prostě emoční záležitost!
Murakamiho první kniha, která se ke mně dostala tak nějak náhodou. Byla jsem z ní očarovaná a myslím, že bude čas na připomenutí ..