Aroucaria komentáře u knih
Smutný příběh, který nahání hrůzu. Vím, že se v životě děje i to nepříjemné a někdy to vypadá, že je toho větší polovina než toho dobrého, ale ač to byl zajímavý příběh, tak i po dlouhé době od přečtení, mám takové nepříjemné mrazení v zádech ...
Tak to jsem celá já :-) Dárek od kamarádky, který nezklamal a pohladil.
Toto je moje srdeční záležitost. Umění východních nauk, pocítění zdejší atmosféry a ukotvení v kamenné zahradě - to je, troufám si říci (napsat), celoživotní poselství této knihy.
Ještě teď mi nad knihou zůstává rozum stát a to komentář píši pár let nazpátek. Lidská duše má tolik variant, kolik je nás a světě a možná ještě dál ...
Zasmála jsem se, moc nepřemýšlela. Jako bych se s panem Šabachem zastavila na jedno! A tak to o prázdninách má být.
Cokoli se napíše k teto knize, bude vstup na tenký led.... Ale pro mě, to byl vstup na obláček, ze kterého se mi nechtělo do světa reality všedních dnů....
Ateista rozšiřující si oblasti svého nevědění ... Prostá holka, někdy sprostá, měla chvílemi dost velký problém porozumět, až to bylo napsáno pro mě - neumělec života. Snažila jsem se .. Ale nějak jsem oslovena nebyla ač je mi pan Vácha nesmírně sympatický.
Archetypy v pohádkách, jak úžasné se dozvědět holé myšlenky ... Škoda, že to bylo tak nepovedeně (hezky řečeno) přeloženo. Tím překladem byla kniha zabita! Škoda. Autorka napsala další a snad někdo jiný přeložil ..
Léčitelé, bylinkáři ... příroda. Senzačně zpracované, čtivé s ponechanou syrovostí doby. Chuť se vypravit do popisovaných míst a nalézt klid a pryč od současného ruchu a elektroniky (to sedí, jak bych to sem mohla takto napsat, že?)
Tak to v životě chodí ... Když dva vidí stejnou věc, tak každý to bude interpretovat jinak. Ale jak ten Jostein to umí uchopit. Ta neskutečně tajemná atmosféra, jak Vás to vtáhne a jednou se přikláníte sem a podruhé tam ... Škoda, že knihu mi zapůčitel nevrátil a já teď mohu jen vzpomínat. Myslím, že stojí za ještě jedno přečtení, abych viděla, co to po těch letech udělá :-)
Kéž by kniha neskončila. Citlivost prýštila z každého slova ... Najednou samota nebyla tak otravná a jako vánoční dárek byla přečtená hned na Štěpána!
Mám ráda, když se ukáží oba protipóly ... Nikdy není nic černobílého a těžko ze své pozice mohu všechna fakta ověřit .. Ale věřím, že ženská píle a důvtip chlapy posouvají. V té době se musela dost vymykat zvykům a o to byl takový život složitější a odvážnější. Díky za takové knihy ...
Jako malá = co má ten ušmudlanej kluk s tou liškou a proč je to tak nudný? Dospělá = tolik pravdy srozumitelně a přitom hladíc napsáno :-)
Zděděná kniha přišla a celkem i bavila. Čtení šlo snadno a snad i trochu lehkomyslně. Nechodím s davem, takže masovky mě nelákají, ale musím být v obraze, co na tom pánovi ostatní vidí ... Potěšil, neurazil ...
Bravurně uchopené vyprávění, ten tajemný pohled shora, vědět a zároveň nechtít, aby si sáhla. Touha po knize, tu tady známe, dána na rovnítko životu, který byl tak krutý a těžký ... Síla a naděje a sounáležitost k lidství .. Tolik nám to dnes chybí ... Dojímám se i teď, rok poté, co jsem knihu dočetla ...
Dnešním oblíbeným výrazem - hustá!!! Za mých středoškolských let jsem z této knihy byla naprosto vyšokovaná. Neměla se koho zeptat a říkala si, že bych nějakého gaye chtěla poznat. To se mi časem splnilo a jsou to nejlepší kamarádi.
Jako povinná školní četba na střední škole. Matně si vybavuji, že to nebylo úplně špatné (na ten věk), ale měla jsem po tom děsné sny a dost vyprávěla ze spaní (dle rodičů). Co to prý čtu za horory. Vytřeštěné oči, že se jedná o povinnou četbu, si pamatuji do dnes :-)
Jedna neuvěřitelnost za druhou, u které jsem se dost zasmála a sprostota vyjadřování zrzky tomu dala pěkně chilli :-)
Podivné blábolení zabalené do cesty kolem světa ... Přelítla jsem, aby čas nebyl strávený zbytečně ..
Neuvěřitelně vtipně napsaná kniha o lidech, kteří chtěli být sebevrahy. Četlo se jedním dechem ...