Neumělcům života
kniha od: Marek Vácha
https://www.databazeknih.cz/img/books/19_/199349/mid_neumelcum-zivota-ooh-199349.jpg
4.6
118
Principem hry je, že všemu, co vytvoří, dá Bůh do vínku kus stvořitelských možností. Tvůrce tvoří tvůrce. V první části knihy je zvýrazněna radost člověka z bytí, radost z Boha, radost z tvorby, radost z rozhodnutí, radost z toho, že všichni jsme pozváni k umění a že zadáním člověka je být obrazem Božím. Ve druhé části důsledky, kam až může odpovědnost člověka za jeho vlastní osud zajít. Bůh, který si natolik váží člověka, že neudělá nic proti jeho vůli, byť by tato vůle byla destruktivní nebo sebedestruktivní. Vyšší než zvířata, menší než andělé, mezi zemí a nebem je člověk. "I já se tě ptám, Bože, za koho mě lidé pokládají. A když se to všechno s lehkou sebeironií dozvím, pak se po chvíli ticha zeptám: Bože, a za koho mě pokládáš Ty?"... celý text
Komentáře (25)
Komentáře 25 Recenze 0
Tak jestli se k nějaké autorově knize určitě budu vracet, pak k téhle. Ta není úplně pro mládež, spíš pro nás, kdo se hrabeme přes střední věk a potřebujeme si uvědomit některá fakta... a úskalí... a naděje. Vnímala jsem některé vlastní analogie, takže opakování bude matka moudrosti. Třeba mne tahle knížka pomůže přetáhnout přes hromady postojů, kterými si ubližuju, a dá mi chuť být tvůrcem.
Přiznám se, že Vácha nikdy nebyl můj oblíbený autor, neboť na mě působí až jaksi radikálně, ale z jeho knih čiší takový zápal pro život a radost z Boha, že je třeba si je občas přečíst. Části kde se zabýval boží vůli mi přišli lehce zdlouhavé a stále opakující, ale možná to někdo zrovna ocení.
Příjemné a inspirativní čtení. Nejvíce mě zaujala kapitolka Ti druzí o boji dobra a zla - nikoliv ve světě, ale v nitru každého člověka.
"Mohlo by to tak být, aby tatáž láska, tentýž oheň, se pro jednoho stal plamenem milosti, výhní lásky, a pro druhého spalujícím žárem pekla, pokud není člověkem přijat?"
Opět nádherné čtení, které k vám promlouvá civilními laskavými slovy a úžasnými obraty a metaforami,- ale jakoby přímo z nebe.
citát:" Hledáme Boží vůli, sedíme, čekáme , modlíme se, snažíme být otevření a připraveni. Snažíme se být v tichu a modlíme se ještě více, ale zdá se , že nikdo neklepe ani tiše ani hlasitě a všechny cesty jsou ve tmě..
Věřím, že Bůh požehná mé rozhodnutí a moji školu, ať už bude jakákoli. S tím, že odpovědnost za její výběr padá na mě, nikoliv na něj, se vším dobrým i se všim zlým, co toto rozhodnutí může přinést, takže učiním rozhodnutí a ponesu za ně zodpovědnost....
Život přede mnou leží jako široká pláň a jedna cesta znamená vzdát se všech ostatních cest. Blázen, kdo se před planinou posadí a nevydá se na cestu, kdo s naloženými vozy a připravenou karavanou čeká a modlí se, neboť bude čekat celý život a ze strachu, aby neudělal chybu, se za celý život nepohne vpřed...
Nějakou dobu jsem Váchu četla jako něco, co mi posloužilo k tomu, abych unikla realitě světa, ve kterém žiju. Nyní jeho knihy vnímám spíše jako něco, co realitu naopak přibližuje - znovu a znovu poukazuje na její barvitost a smyslnost. Už to není berlička naděje vedle evropské životní rutiny, ale nová forma nazírání. Díky, Marku, že v sobě Ducha neuhašujete, a že jste z vůle Tvořitele tvořitelem.
Velmi zajímavé a obohacující čtení. Ne se všemi myšlenkami autora tak úplně souhlasím, ale tato kniha rozhodně stojí za to přečíst a obsahuje mnoho námětů k dalšímu přemýšlení.
Kniha se mi jevi jako dost podobna Modlitbe argentinskych noci od tehoz autora. Misty umelecka, misty zajimava, ale nekdy mi tak nejak chybi tah na branku ci nejaka pointa. Vynikajici mi ale prijde mala kapitolka "Ti druzi" - ta urcite stoji za opakovane precteni a uchvatila me.
Začala jsem číst a vtáhla se do děje, celou svou bytostí, celým svým nitrem, nadechla se a čas se ve slovech zastavil, neběžel kolem mě, byla jsem ve víru slov, a pak mě vždycky z časoprostorového vakua vytrhla tramvaj, která žila v jiném vesmíru, v jiné sféře stvoření, než já a která mě dovezla tam, kde jsem musela vystoupit, vydechla jsem a na rtech zůstala modlitba - Bože, daruj nám pokoj, krásu, lásku, naději, víru, touhu po věčnosti.
Kniha, která dráždí myšlenkami nitro. Bojuj a porvej se o budoucnost! Tvým úkolem je vyždímat ze sebe to nejlepší! :-)
Opravdu zatím jedna z nejlepších knížek, kterou jsem kdy četla. Rozhodně se k ní ještě vrátím.
Marek Vácha v této knize nabízí úžasné myšlenky, které donutí křesťana zamyslet se, na jakých hodnotách je jeho víra postavena.
Ateista rozšiřující si oblasti svého nevědění ... Prostá holka, někdy sprostá, měla chvílemi dost velký problém porozumět, až to bylo napsáno pro mě - neumělec života. Snažila jsem se .. Ale nějak jsem oslovena nebyla ač je mi pan Vácha nesmírně sympatický.
Kniha se věnuje představě o Bohu a dnešních křesťanech a snaží se čtenářům na základě biblických příběhů skutečného Boha přiblížit. Vypráví o vztahu Boha k lidem a jednotlivých lidí k Bohu nebo hříchu (ďáblu). Autor v knize také odhaluje svůj postoj ke druhým lidem, ženám a celibátu.
Musím se přiznat, že se mi hlavní myšlenka, kterou uvádím výše, při čtení knihy často vytrácela. Kniha je totiž nabitá mnoha různými příběhy či postřehy z autorova života, které jsou tak bohaté myšlenkami, že vytěsňují tu hlavní.
Dvě myšlenky, které mě oslovily:
„Hřích není to, když se zapomenu pomodlit před jídlem, hřích je to, když se před jídlem na chvíli, na vteřinku nezastavím, neotevřu oči a nepoděkuji za nádheru života, za přátelství, za vzduch, za vodu a za jídlo, které podobně jako ptáci v povětří dostávám, za křišťálově čisté dny života. Což jsou dvě věci.“ (str. 23)
„Být katolíkem znamená dnes mít především názory.“ (str. 23)
Propojená směs úvah a zamyšlení, ve kterých se autor nejvíc snaží provokovat naše zažité modely, vidění sebe, světa, církve, Boha.
Úvahy jsou velmi rozmanité a část z nich mě nezaujala (a z některých jsem měl pocit, že autorovi posloužili více než čtenáři). Nicméně těch co stály za to… a vyprovokovali k odložení knihy a následnému dalšímu uvažování.
Skvělé podměty k přemýšlení. Líbí se mi autorova lidskost ke všemu a ke všem a žádné zbožné řeči :) Super kniha!
Tahle kniha mne doslova "sejmula", protože co věta, to přesný popis toho, co cítím a vnímám a o čem přemýšlím. Jen to neumím na rozdíl od autora vyjádřit. Je to jeden z pokladů v mé knihovně. Marek Orko Vácha je pro mne vzácným spojením inteligence, lásky a pokory a má veliký dar toto předávat dál.
Obdivuji schopnost lidí, kteří dokážou tak nepopsatelně krásně, upřímně, otevřeně a srozumitelně mluvit o Božích věcech... Chce se mi říct: Ach!
Jako (horo)lezkyni se mi moc líbí několikeré obrazy, které používá autor z oblasti (horo)lezení... Život a cesta za Bohem je vážně free solo! :)
Na této knize mě nejvíc překvapilo to s jakou upřímností se autor přiznává k tomu, že život celibátníka není vůbec jednoduchý, že i kněz a intelektuál má pochybnosti a občas prožívá úzkosti až existencionálního charakteru. Moc držím panu Váchovi palce, neboť i z knihy vyplývá, že to je dobrý a přímý chlap, že se staví na stranu outsiderů a lidí, kteří všeobecně nijak nevyčnívají z davu a když už tak jenom svým neumělectvím. Jako u většiny Váchových knih - i zde probleskne láska a fascinace přírodou a Božím stvořením a lehce (i sebe) ironický ale laskavý humor...
Marek Vácha je neuvěřitelně moudrý člověk, ze kterého sálá dobro a klid. Tato knížka mi to jenom potvrdila.
Ke knize jsem přišel na základě dvou podnětů. Prvním byl rozhovor s autorem v pořadu o literatuře, druhým její prolistování v rukou spolucestující.
Jsem skutečně velmi rád, že jsem si ji koupil.
Sluší se říci, že pocházím z ateistické rodiny, sám jsem však přečetl Bibli a v Boha věřím. V církvi žádné nejsem a jen občas zavítám k evangelíkům.
Kniha mi poskytla krom jiného hlavně obrovské množství podnětů k zamyšlení a kontemplaci.
Pohled pana Váchy na některé věci se slučuje s pohledem mým. To se týká například evoluce ("Bůh je hodinář. Tvoří mechanismy.") a úlohy člověka ("Čas je možnost.";"Můj osud a moje povaha není ani ve hvězdách, ani v genech. Já ji tvořím. Nejsme figurky na šachovnici. Ne Bůh, ale já jsem odpovědný za svá rozhodnutí a za svůj život.";"Bůh mě může postrčit, ale co se sebou udělám - se svými dary, charismaty - je na mně"; atd.), čímž se zabývá kapitola "Tvůrce tvoří tvůrce".
Část, jež dala jméno celé knize pak velmi příjemně žehná a povzbuzuje každého čtenáře, ale zejména citlivého, křehkého (jakým i já jsem), jenž je v životě zmatený. Neví sám pořádně, čemu věří a kam patří a proč byl povolán - "neumělec života".
Pan Vácha nám však nastíní i jakousi cestu - "Mám zadání být obrazem Božím", a to ve své "unikátnosti i velikosti".
Dále je text doplněn povětšinou zajímavými vhledy do autorova života osobního i náboženského, což někdy může maličko nudit, ovšem většinou to skvěle dobarvuje poselství knihy, o němž zde psát nebudu, i když je samozřejmě tím hlavním, proč je kniha tak povedená.
Kromě právě těchto pasáží, jež nám ale na druhou stranu pomohou se vcítit do autora (zřejmě nejbližší možnost komunikace mezi dvěma silnými introverty - autorem a mnou), "Orko" píše většinou optimistickým tónem (soudě podle mé zatím první jeho knihy) a po čtení míváte dobrou náladu. Venku pak lépe vnímáte krásy světa.
Ke konci jsou zařazena i podobenství a ukázky špatného výkladu Božího slova. Pan Vácha varuje před jistými praktikami věřících i církevních hodnostářů, jimž pýcha nakazila mysl.
Každému přeji, ať mu kniha (tak jako mně) pomůže najít v sobě kousek krásy, svátosti a dobra, úctu k lidem i přírodě a "přijmout odpovědnost za sebe i za vesmír, který je naším domovem a jenž ruku v ruce s Bohem tvoříme".
Já prostě miluju autorovy myšlenkové pochody, je to radost číst a taky nutí přemýšlet.
Autorovy další knížky
| 2017 |  Nevyžádané rady mládeži |
| 2019 | Česko na křižovatce |
| 2011 | Modlitba argentinských nocí |
| 2008 | Místo, na němž stojíš, je posvátná země |
| 2014 | Neumělcům života |
Kniha Neumělcům života je v
| Právě čtených | 6x |
| Přečtených | 168x |
| Čtenářské výzvě | 9x |
| Doporučených | 20x |
| Knihotéce | 44x |
| Chystám se číst | 56x |
| Chci si koupit | 15x |
| dalších seznamech | 2x |